Výjimečně volná sobota.

Ráno koukáme na mořské koníky, cvičíme, pak jdeme běhat. Běží se mi jako nikdy v životě, možná je to proto, že poprvé někdy od střední školy mi klesla váha pod šedesát kilo. Běžíme pozdravit moje kachny.

Potom s Borůvčinou mámou chystáme chlebíčky, dáváme si odpolední kafíčko a pak se koukáme na film pod dečkou. Na večer babiččina oslava. Oproti očekáváním docela zábavička. M. má pubertu at its finest. Smějeme se. Borůvčina máma mě večer překvapuje poznámkou: „Bůhví, jak to se svátky bude příští rok.“ Jako že třeba už budeme s B. spolu.

Já udržuju v našem životě kulturu a Borůvka cvičení.

Žerou mě špatné sny. Občas mě zasáhnou noční můry nebo bezútěšnost. Ale obojí čím dál míň. Stejně bych se nejradši utopila v práci. Ale v práci, která by mě bavila a naplňovala. Chci se utopit v učení angličtiny a v angličtině.

Metodické setkání. Ve třídě jsme jen dvě plus paní jednatelka. Krásná návrať. Jsem na dvě hodiny znova studentkou.

Rozhovory: V: Ty na mě něco kutálíš. B: Kartáček. V: Kartáček? Ty někam odcházíš s kartáčkem? Neopouštěj mě. B: Ale ne. Kartáč na vlasy.

Vybíráme s V. citát pro budoucí učitele.
Já: Teachers who love teaching teach students to love learning.
V: Nevím proč, ale v hlavě mi pořád jen zní "would you like to have a dragon or be a dragon?"
i když to s tím nemá nic společného :D
Já: Be a dragon. Watch Arrival, learn languages, you will maybe intrpret aliens someday.