V pondělí ráno power nap.

Tohle mi nepřestává zachraňovat život. Take a nap, safe a live.

Jdu se fotit na „profilovou fotku“ do jazykovky. Pan fotograf mi v emailu automaticky tyká, což mě trochu rozčiluje. Na moji zdvořilou smsku mi odpověděl jen „perfekt“. Who is he.

Při osobním setkáním působí docela mile, tak mu napůl odpouštím to tykání. Navíc asi nebude o moc starší. Po první fotce mi říká, že vypadám jako Kate Winslet. Well thank you, but I don’t really like how she looks, neříkám nahlas. Obdivuje moje vážné fotky. „Nevím, jestli je to vzdor nebo co, ale je to zajímavé.“ Dobře, odhadnul mě v deseti vteřinách. Je to můj automatický vzdor k cizím mužům, kteří se hnedka chovají familiárně, a navíc mi od první chvíle tykají. It takes time to become friends, don’t you understand?
Po chvilce se mě zeptal, co dělám kromě učení angličtiny, jestli hraju někde v divadle.

Cestou domů se stavuju koupit rybu a balící papír. Vyzvedávám B. v práci a mrzneme spolu cestou na zastávku.

Doma máme brzké Vánoce. Prvně dělám sama bramborový salát. Uklízíme, zabalujeme dárečky. Večeříme u koled a pak si dáváme dárky. Dostala jsem svůj první nepouťový, nelaciný prstýnek. Je mi krásně, je mi jinak. Jsem něčí. I just wanna be yours, wanna be yours. Neustálá připomínka.

Pak se ještě dokoukáváme na Lovely bones. Zajímavá hlavní herečka a režisér Peter Jackson.

Teprve potom někdy do jedné ráno píšu článek, který má vyjít na webu následující den.

M. mi píše, že jí nejvíc chybím a že beze mě už byteček není takový domov jako dřív.
M: Obětovalas část duše Kryštofovi jako my všichni a teď je Kryštof jako Voldemort, ale naopak.

Plánujeme maratón yoi s vínem. Potřebuju démony nitrožilně, jinak ztrácím svoucnost. Jinak jsem poloviční Seňor a vytrácím třpytky z kapsiček.
M: Třpytky z kapsiček jsou fajn! Aspoň tě podle nich najdou :D
V: Kdo proboha? :D
M: Mlok Skamander tě najde :D Bude si myslet, že jsi jednorožčí mládě!
V: Vlezla bych si mu za klopu jako větvík.