“I believe Octobers are created to tell us that life bends towards us everyday.”

“October” by Dion Anja, from Motion Sickness

Dneska jsem se dozvěděla, že úvazek plním na 106 % (whatever that means).

Na češtině jsme se konečně dostali k minulému času a mohli si zahrát deskovku, kterou vytvořila K. Miluju jak jsme v tomhle propojené a sdílíme si se sestrama aktivity, které některá z nás připraví. Na hodině byla L. se synem V. a O. s dcerou K. <3 

My beloved studenti, se kterými se znám už od začátku léta. I když se vracím pozdě domů (třeba až po sedmé) skoro každý den v týdnu přes semestr, nejmíň mi to vadí právě po češtině. Nejvíc milá, vděčná a užitečná práce jakou jsem kdy dělala. Ještě nám zbývají tři lekce. Na jednu stranu mě to mrzí, na druhou se už ale taky těším, že budu mít víc volna a hlavně volných večerů. 

Na hodinu jsem běžela po rychlé sprše a nevšimla jsem si, že mám tričko naruby. L. jenom povídá: Veroňika, u vás tričko… Tak jsem se jenom smála a šla se převlíct na záchod.

Už jen dvě malé střechy a bude na řadě ta naše. <3 Taky jsem se skoro po půl roce zbavila kortikoidů. V pátek jsou dobré v hvězdy. 

Š. když nám nahraje na slam dunk smeč dirty vtípek a prosí nás, abysme ho nevyslovily: Znám vás dobře, doktore.

 Not to be heavy, ale střelba v Bratislavě a všechno, co k tomu vedlo, v kombinaci s myšlenkama na dítě, které nemůžeme mít, mě přivádí poprvé k myšlence, že Česko možná není pro nás místo na život.

Po pátečním šílenství píšu Š. kde je její řetěz, protože je úplně utržená.

Člověk do korpusu: Můžete mi taky vysvětlit D. G? On je prostě náhodný filozof na obláčku, občas chlastá, postuje hodně hudby na fb a pak postne takové storíčko na fb jako největší bydlenka.

Jak jsem se kdysi chtěla opít tak, že nezvládnu napsat 日本, teď bych se chtěla opít tak, že zapomenu že stavíme dům. 

To jsem řekla jako vtípek, ve skutečnosti bych chtěla dlouhý detox od alkoholu a taky, aby nebyl potřeba na oslavách a všech setkáních.

Koukám na thaiské dorama a chtěla jsem se naučit aspoň abecedu, ale není na duolingu. Jinak mě ten jazyk moc neláká, nelíbí se mi, jak zní. 

Y. je moje oblíbená instagramova maminka, píše realisticky o radostech i strastech.

V sobotu asi v jednu ráno jsem kvůli jednomu tumblr postu přemýšlela nad tím, jak moc nejsou české trampské a táborákové písně v pohodě a jestli je to jedna z dalších věcí, co nás v dětství zdeformovaly. Indiánskou ukolébavku jsem milovala, ale podle mě vůbec plně nechápala. A Jaro, které jsem slyšela poprvé na táboře, mě zasáhlo in a very special way, líbilo se mi, jak to bylo mrazivé (hoho), ale zároveň mě to v mojí dětské hlavě hrozně děsilo.

Můj mozek za chvilku asi exploduje asi, odpovídám na meily, opakuju si přípravu na hodinu, co začíná za deset minut, do toho mi L píše, co je potřeba opravit v autě, co je v servisu, zároveň že zítra přijede bagr a bude se dodělávat stání pro auto a zároveň tady máme temný český folklor a jitrničky.

Svým zůsobem, ale i am drawn to the creepiness? a taky si to trochu užívám, když se dějou ty děsivosti v českých lidovkách.

“well the horrors may be beyond YOUR comprehension,

but I comprehend them perfectly”

Budeme mít na utb přednášku ohledně zaměstnanecké mobility, a protože v té době učím, prosila jsem, zda by nebyl možný záznam. Přišla mi milá odpověď, že na záznam se zeptá, ale kdyžtak mi nabídne prezentaci nebo osobní konzultaci a že prý určitě něco vymyslíme. <3

Původně jsem chtěla jít v pátek do práce, ale ten text pro fakultní časopis se přece jenom píše líp doma v dece.

Plánujeme oslavu P. třicetin. Zatím máme: dort ve tvaru míče, sadu míčů, pelech pro člověka, čepičky s debilní fotkou obličeje oslavence. 

Věty do korpusu:

Kolektivtet podle vzoru kvartet.

Adulthood je radost z nového botníku a uložených bot.

Na názvu řešíme Throw short people month. Do té nížky se vejdem skoro všechny, tak se bavíme o tom, že se hodíme navzájem. V. říká, že si nás všechny představuje jako Gimli (jak se dělá plurál?), jenom Kupec bude Aragorn a bude nás házet. Kupec a Chodec je prý skoro the same thing.

Máme 4. týden semestru a už se mi zase zdá o prezentacích, v noci se budím a nemůžu spát a přemýšlím nad férovým hodnocením a pravidly.

Nad ránem nemůžu spát, protože myslím na vazníky, práci a svoji prázdnou dělohu. It was the saddest thing, když mi to gynekoložka ukázala na ultrazvuku. 

Dokázala jsem svůj oblíbený lesson plan about 9 life lessons nacpat do sylabu prvákům i druhákům (hodí se to k tématům presentations and how to give an impactful presentation, I swear). 

Dan byl dneska úplně unhinged a jako první věc řekl, že první lesson je nejíst krupici zprostředka a potom, když jsme se bavili o respect people with less power than you, říkal že se to naučil v Mrazíkovi.

Už nám snad konečně začnou vyrýbět vazníky, na které čekáme už od začátku září. (Dneska je 12.10). Myslím na ně s láskou: vazníky, pojďte k mamince. L. si myslí, že jsem magor.

Zmínit důležitost dostatečně dlouhého spánku a nedejdbože důvody proč to nemáme je jako kopnout do kupcova vosího hnízda. Jako hladit hada v Kupcovi bosou nohou. 

Ráno před sedmou mi ředitelka napsala, že dneska přijde na hospitaci. Ve svém typickém stylu samozřejmě neupřesnila čas ani hodinu. Naštěstí jsem si to přečetla už ráno a mohla si tak obléct šaty a ne feministické tričko, džíny a tenisky jak jsem měla původně v plánu. 

Byla jsem mnohem míň nervozní než u první hospitace předchozí semestr. Měla jsem pocit, že hodiny jsou dobře nachystané a na studenty se můžu spolehnout.

V bufetu jsem potkala D, která si zrovna kupovala snídani a přemlouvala mě, ať si k ní s kafem aspoň na chvilku sednu. <3

Na poslední hodině už jsme byli všichni mrtvoly. Studenti mě navíc gaslightovali, že v klopě saka nemůže být díra na pin. They were acting like I was crazy. 

Po hodině za mnou přišel H., že by chtěl na erasmus do Japonska, a tak by se chtěl začít učit už teď a jet třeba za rok. Ain’t that cute? Doporučila jsem mu Duolingo a nabídla konzultace.

the spirit is willing, but the flesh has anxiety.

Na rychlo pár minut před hodinou stahuju laser pointer manual a úspěšně studuju, abych ho připojila k pultíku. 

Ve volné hodině, na kterou jsem se těšila, že si aspoň dodělám práci, kterou nestíhám, začal řvát požární poplach. Žádná zpráva o cvičení nešla, ale stejně jsem to tak vyhodnotila spíš než že by doopravdu hořelo, a tak jsem si vzala jenom telefon a klíče na zamčení učebny. 

Přijeli i hasiči a byl kolem toho kompletní mayhem. Až zpětně jsem se dozvěděla, že byl opravdu nějaký problém v plynárně a o cvičení nešlo, tak jsem ráda, že mi tam nakonec nevybuchnul laptop spolu se všemi materiály do práce.

V jedné skupince mám Rusku a dva Ukrajince, na což jsem přišla teprve nedávno. (Měla jsem všechny studenty, co mluví rusky, za Ukrajince, ukázalo se ale, že je mezi nima i jedna Běloruska a slečna z Kazachstánu.) Paradoxně jsou ti tři často spolu ve skupince a na hodině jsem se u nich zastavila zrovna v momentu, kdy jim padla otázka, kde by chtěli strávit stáří a když ta Ruska říkala, že doma v Moskvě, všichni jsme to jenom taktkně přešli. I really don’t know how to handle this. K. vždycky navíc M. vysvětluje rusky nějaké anglické slovíčka, které ona nezná. Nepobírám how does this work.

Napsala jsem A. (svoji vedoucí diplomky) o dracula daily, protože nám vždycky zdůrazňovala jak je to důležité dílo v rámci gothic novels, které miluje. Říkala, že to bude sdílet se studenty a hned to hodila na fb univerzity.

V menze na mě mávala D, abych si k ní přisedla a daly jsme si spolu oběd. Je to spolužačky sester ze střední, dřív taková hodně svá a šílená (to vlastně platí doteď), co teď dělá na baťovce phd. Nakonec jsem málem přišla pozdě na hodinu, protože jsme prokecaly víc než hodinu a probraly jsme všechno přes duševní zdraví, rozchod na svatbě a stavbu baráku až k dětem. Moc příjemný rozhovor. Když jsme se loučily, říkaly jsme si, že musíme někdy zajít na víno nebo tak.

Večerní kurz, který měl trošku problematický začátek, se ustálil, přišla nová paní, která je moc přijemná a zlepšuje nám good vibes ve skupině. Taky už ale jistě vím, že tímto školním rokem končím. Zůstala jsem kvůli studentům, kteří stejně nakonec nepokračují a už na to prostě nemám sílu.

Domů jsem se vrátila až kolem třičtvrtě na 8 a čekala na mě uvařená večeře, i když před tím byla L ještě na stavbě. <3

Ve čtvrtek v konzultačkách opravuju úkoly studentů (chain business emails) a dostávám u toho záchvaty smíchu.

Zrušená indivka byl největší blessing. Šla jsem na chvilku domů a ležela půl hodiny v posteli a i když jsem nemohla usnout, fyzicky jsem cítila jak můj mozek regeneruje před tím, než jsem šla učit češtinu.

Na češtině nám do třídy vlítla můra. :) Jednak jsem dostala bídu za svoji paniku a taky Ukrajinky říkaly, že to máme z toho, že nemáme hady. Naštěstí jsme už končili, tak jsem je rychle vyháněla, že tam s tou můrou nebudu.

3. den semestru

and just like that jsem zpátky na 3 kávách denně.

Věty do korpusu: 

A jako pozor, o ex mi psal hitler. 

Prosím volte bábu pod kořenem.

Vedoucí studijního oddělení za mnou šla úplně se strachem jestli dovolím nějaké studentce nechodit na angličtinu (odbornou), když to rok studovala v zahraničí. What is happening.

Jedna Ukrajinka vytáhla konečně na kurzy svého šestnáctiletého syna, o kterém říkala, že si jenom hrraje na mobilu a nechce nic dělat, protože tady nemá kamarády. 💕 

Byla to zábavička. Vždycky ho bouchala pěstičkou do ramene, když znal nějaké české slovo co ona ne a říkala mu ‘maladěc’ (něco jako ‘cool bro’). Od té doby chodí pravidelně a snad rád.

Víkendové narozeninové oslavy a tradiční moštování. Ne, že bych si nějak potrpěla na dárky, ale co se týče rodinných oslas, vždycky se hrozně těším na to, co ségra upeče a i na to, co dostanu. Tentokrát to byla vlna a jehlice od mamky (samozřejmě, že si pamatovala, jakou velikost potřebuju i s jakýma markers jsem pracovala (u nás v galanterce navíc nejsou k dostání)), takže se můžu pustit do pletení žabáků (až bude čas). Od sester jsem dostala náušnice, která jsem už dlouho chtěla. Vyrábí je jejich kamarádka a samy taky mají po páru, takže jsme teď matching všechny tři. A navíc ještě voucher na únikovku Škola čar a kouzel, na kterou musíme pečlivě naplánovat datum i osazenstvo.

Jinak mě dost drtí stavba, pracovní nálož a životek celkově. Chtěla bych se podélně rozřezat a vytáhnout ven tu temnotu.

Pondělí: Byl tak dlouhý den, že jsem si na poslední hodině myslela, že už je úterý.

Úterý: V polovině hodiny jsem si uvědomila, že mám triko naruby. Naštěstí je takové poloprůhledné, vypadá z obou stran podobně a má jemné švy, tak snad si toho nevšimli úplně všichni.

První čtyřhodinový seminář s dálkařema zdravoťákama. Sestřičky, zdravotní bratři, jeden zachranář (oh boy) a jeden nutritionist. Na poslední chvíli jsem změnila plán a místo práce s učebnicí jsem našla lesson plan na práce ve zdravotnických oborech s interaktivní prezentací, výslovností, diskuzí a videem about a job of an emergency sister. Myslím, že to byla dobrá volba a mnohem záživnější než suchá učebnice. Jsem příjemně překvapená jejich angličtinou a lidsky jsou to zlatíčka (obzvlášť ve srovnání s monstry na ft).

Záchranář si přivezl papučky, I cannot. The cutest thing.

Jdu se podívat, jestli náhodou po druhé hodině ještě nezbylo něco v menze. Mají už jenom smažák and I’m not even mad. Před dalším čtyřhodinovým blokem se dopuju cukrem (kávou a vineou). Promiň, tělo.

Začátek zimního semestru

Pondělí: do práce se mi povede dostat až po deváté, S. mi v kabinetu začne vyprávět celý svůj těžký životní příběh, se kterým se prý nesvěřila ani kolegyni, kterou jsem v kanclu vystřídala. Povídala, že je ráda, že to tak vyšlo, že sedíme spolu. <3 

E. upekla buchtu a s P. jsme byly na obědě a řešily královskou rodinu, háčkování, pletení a lezení. 

Úterý: Schůzka na deset minut se protáhla na dvě hodiny (bylo to ale milé, dlouho jsem J. neviděla and I do love her to pieces <3), potom s kolegyněmi na oběd a z dopoledne zase nic. 

Středa: Upekla jsem Pavlovu pro kolegy do kuchyňky. S. z kabinetu moc chutnalo, že prý je to její oblíbený dezert, a tak jsem se jí trefila do vkusu. Včera si mě zrovna přidala na fb, tak mi donesla kytku a čokoládu. E. navíc dneska odchází na mateřskou, tak přinesla medovníky. Hodizny.

Od rektora mi přišel email s gratulací, vtípečky.

Po práci s L. na fancy večeři, kde náhodou hrála živá hudba. Your song a Stand by me at its finest.

Mám novou studentku - příprava na fce za dva roky. The girl was visibly shaking, obviously terrified, nevím z čeho, možná z nových věcí nebo z angličtiny. Říkala že the plague times were hard on her mental health. Lovely kid, great English, hodiny budou na pohodičku.

Dlouho jsem si myslela, že ze všeho nejvíc chci dům. Teď už to není pravda. Nejvíc chci a potřebuju klid, fyzické a psychické zdraví a být s L. To je všechno.

Dneska to vypadá na nemilosrdné hvězdy a nám zrovna začíná semestr.

Š: How much longer is mercury in the microwave i don’t know if i can handle it.

Čekám se studentama na učebnu a baví se o mně, ale neví to. Prý: “neznám, ale myslím, že bude v poho, musíš se dívat na titul, když tam je Mgr., tak bude mladá.” Chci si udělat phd just to fuck with them.

Seznamování s prvákama be like:

Kdo řekne, že jejich nejoblíbenější knížka je Malý princ, ten je okamžitě lidsky odepsaný jako tuctový a nezajímavý člověk.

Překvapivé množství lidí vybralo jako oblíbenou knížku It ends with us.

Jedna studentka mluvila o Carry On series a nevím, jestli ty zvuky co ze mě šly byly úplně profesionální. Taky bych chtěla být ten člověk, co řekne učitelce, že její nejoblíbenější knížka je gay porn. (Měla bych ji donést na půjčení The Songs of Achilles.)

Pár lidí taky řeklo witchra (knížku a nebo, že je to jejich hero).

Dva lidi se učí japonsky for fun a s jednou studentkou jsme si notovaly nad guilty pleasure kdramas a kpop.

S jinou studentkou a studentem zase nad hottness Black widow, ruštiny a ruského přízvuku v angličtině.

A zjistila jsem, že je fakt složité zdůraznit, že anime může mít kvalitní produkci i pro dospělé a ne jenom pro batolata bez toho, aniž by to vyznělo, že jim doporučuju hentai.

Kdo řekne, že jeho hero je máma, táta nebo starší ségra, toho si automaticky zaškatulkuju jako cutie pie.

Jeden student čte Proč spíme, tak jsem vyprávěla o Kupci a jeho beauty sleepu.

Studentka za mnou po hodině přišla jen aby mi řekla, že začala používat wordup <3 (Tohle tedy byla druhačka, slečna, co se mnou pokračuje už druhý semestr.)

Znojemské historické vinobraní

Nepovedený začátek vinobraní v lijáku. Stejně jsme si říkaly, že to aspoň obhlídnem, když už jsme na místě. Moje vlastní soukromé neštěstí se jenom stupňovalo, kousek od centra byla pouť, koncerty na náměstí byly špatně nazvučené a tahaly za uši, a navíc všude smrděl street food a pořád hrozně lilo. Byla jsem nešťastná a unavená a brečela jsem, že chci pryč a domů. L. se ale skvěle povedlo mě utěšit, a tak jsm počkaly na historický průvod, který byl skvělý a stál za to.

Spaní u M., kterou jsem neviděla už léta v jejím domě přeplněném věcma a mini sbírkama nejrůznějších věcí (alespoň po pěti kusech). K. nám pro jistotu posílala varovné gify, abysme se mohly trochu psychicky připravit.

Připomněla jsem si, že se sestrama vlastně pokračujem v rodinné tradici. M. byla učitelka, prababička ředitelka ve školce a praděda ředitel ve škole. 

Druhý den už začíná mnohem líp. Zjišťuju, že historický šerm je something I’m really into. Especially with really, really super cool good-looking knights. Je hezky a se sestrama obcházíme stánky se šperkama a vybíráme, co bude všem nejvíc slušet. Sobě růžové náušnice, což je nově moje barva. L. jemný prstýnek od kováře. Občas doplníme skleničky vínem nebo burčákem. 

Sluníčko a vyhřívání s vyhlídkou na Dyji. <3

I když jdeme na moje oblíbené sokoliary s předstihem, sezení na nás zbylo už jenom na zemi. Tentokrát zase super cool sokoliarka Karla a dravci. 

Na kafe a zákusky v nejvíc přelazeně vyzdobené kavárně.

Máma mě v krásné polské keramice nechala vybrat hrneček k narozeninám (s vlaštovkama!). Miluju polskou keramiku.

Znova průvod, tentokrát za světla a z mnohem lepšího místa. L. nám chytla stříbrňák a už zkušeně jsme volaly ‘Sláva králi!’ Jan Lucemburský s královnou, princeznou, rytíři a rytířkami, žongléry, psovody, velbloudy a nevímčímvšim.

Nakonec nás čekal highlight dne: jezdecký turnaj s kaskadéry s our beloved nejvíc cool Annou z Rožmberka. Koně skákající přes hořící překážky a tak podobně. Anna v jednu chvíli postavila koně na zadní a v ruce držely zdvižený meč. Fakt nevím jestli tenhle obrázek v drsnosti někdy něco překoná. Taky skočila ze svého koně na kolegu, který při turnaji podváděl, postavila se za něj na koně a strkala ho tak dlouho, dokud nespadl. Ajem in love. <3

Pak se ještě doplazit zpátky do centra na zbytek Chinaski a ohňostroj na hudbu z Harryho Pottera. 

S L. se zase mačkáme na jedné posteli a já celou noc padám do díry, protože nechceme spát odděleně. Za lištou nad náma je navíc zastrkaná sbírka nožů, dýk a podobně. Rodinu si člověk nevybírá stejně jako kamarády.

V neděli ráno jdem ještě na procházku po vesnici. Prázdniny u prababičky jsou tak ancient fucking times, že už si z toho fakt skoro nic nepamatuju. Akorát jak to vonělo ve strejdově pokoji s pianem a benjem a taky desky, které jsme si pouštěli v obýváku a spížku s kompotama a zavařovačkama všeho druhu, kvašáky a koupelna v prádelně a dětství a žluté špendlíky a historky ze školky. 

“half of adulting is basically you trying not to cry”

the other half is crying

Myslela jsem si, že půjdu do práce tak na 8, ale do 8 jsem nakonec spala, potom jsem ještě rozkoukala další díl Sandmana (a musela jsem si počkat na fight s Luciferem), takže jsem do kanceláře dorazila asi až v 11. :) Říkala jsem si, že už teda asi neuškodí ani když se stavím vytisknout fotky z Pool Party a z Chorvatska.

V kabinetu jsem poprvé potkala svoji spolusedící a nejvíc mile jsme si popovídaly. Kývla jsem i na to, že s ní půjdu na Den Zlínského Kraje, abych měla ‘aktivitku,’ a taky abychom se líp poznaly (možná tam navíc s námi budou 2 nové kolegyně). Je skoro o 10 starší (a vůbec na to nevypadá) a nedávno se odstěhovala od svého příšerného přítele a začíná odznova s malou dcerkou. Zase jsem myslela na to, že život se nedá vyhrát. Taky byla nejvíc nadšená, že stavíme s přítelkyní dům a že nám moc drží palce, aby se nám povedlo mít děti. <3

Být na 8 v práci jsem nezvládla ani v úterý, ale konečně jsem se do něčeho opravdu pustila, vytvořila zdravotníkům moodle a začla studovat jejich odbornou angličtinu. 

Že se štítná žláza vyslovuje [ˈθaɪrɔɪd] je pro mě novinka, poprvé jsem to slyšela špatně od kolegy Kolumbijce and I’ve never fact checked it.

Přemýšlela jsem, do jakého jazyku bych se měla pustit na duolingu, I guess Latin it is.

Během tří dnů jsem připravila moodle a všechny lesson plans na semináře pro dálkaře, takže jsem o něco klidnější.

Ve středu po práci setkání na Bárce s vyučujícími na FaMe. Původně jsem myslela, že se stavím pozdravit a hned zas půjdu. Nakonec to bylo hrozně produktivní asi tříhodinové setkání, na kterém jsme probraly naše životní příběhy a taky spoustu tipů do výuky. V tomhle semestru jsem úplně změnila strategii.

Nějaký aktivní student už si jede na mém memrise kurzu medical english, i když ještě ani nezačal semestr. <3

Jsem zavalená prací a M mi píše nejmilejší přání: May your coffee never run out. / May your colleagues not be dicks. / & May your students not suck out your soul.

Věta do korpusu:

Kapybary jsou hodně ve stejné kategorii jako mumínci.

Indulgence weekend v Olo

Ráno jako smetíčko už v 7 ráno vlakem do Olo za Širunkou na honosnou snídani a probrání životku. Pak nastal čas na hledání démonů pro M. Ukázalo se, že Š. je skvělý lovec, objevily jsme je hned v prvním obchodě a vybraly M takového, který jí ladí k vlasům. Potom jsme se chvilku válely u kašny než přijela V. a nepřesunuly jsme se na zmrzku. 

Nejdřív jsem myslela, že mi na kocovinu pomůže snídaně a kafe, potom zmrzlina a nakonec oběd v Caphe. Nic z toho nezabralo, ale docela se mi líbil tenhle způsob trávení soboty s konzumací dobrého jídla v různých podnicích. 

Na oběd se k nám přidala M., tak jsme jí mohly předat démonka za úspěšně složené státnic, a po nákupu už jsme se přesunuly k ní na tetování, u kterého jsme si na uklidnění pouštěly Gay Pirates. 

M. nám v sobotu s V. natetovala kapybarky of our choice (because they radiate peace). Končily až někdy hluboko po půlnoci, kdy jsem já byla už dlouho in and out ve spánku. V neděli M. tetovala ještě sebe a my s V. jsme u toho koukaly na Sandmana. 

Tak tak jsme stíhaly rychlé svačinové fancy fries než začínal Thor: Love and Thunder v Metropolu, na kterého jsem si nezvládla zajít celé léto a stejně jsem ho nejvíc chtěla vidět s M. Dilm předčil očekávání, Taikovo šílenství, silný příběh, silné ženy a odvážné děti, silliness, cool scény, emotional scény, dobrá hudbička a všechno dohromady perfection. 

Pak jsem zázrakem stihla zpožděnou 4 a taky vlak domů.

Na to, že jsme si na ten víkend naplánovaly věci, které by normálně trvaly tak týden, jsme ale stihly to nejpodstatnější a odjížděly jsme domů s matching tattoos kapybarkama. Teď když to píšu, už jsou skoro zahojené (a já můžu konečně do sauny!), ale pořád mi to ještě tak úplně nedochází. Je vtipné, jak člověk nejvíc řeší tu první kérku, jak a kam a od koho a pečlivě pečuje o hojení, ale xtá kérka už je dost whatever, natetuj mi kapybaru a pak to párkát přetře hojícím krémem, když si vzpomene. 

Nějak mi tady z toho vypadla svatba LMek, tak bych si sem chtěla napsat aspoň pár věcí, které bych nerada zapomněla.

Důležité poznámky pro konání svateb: menší jsou lepší, protože je to pak komornější a hlavně je čas na popodívání s ženichem a nevěstou. Živou kapelu nebo djje snadno nahradí laptop se spotify playlistem. Písnička od Toma Odella na první tanec je možná nejlepší volba a svatbení noviny jsou věc!

Bylo moc milé vidět holky s partnery, jak se jim daří a jaký si pro sebe zařídily životek. Nejmilejší povídání ve stupňující se opilosti. Tanečky a panáky s nevěstou a ulovení kytice!

A taky vlastně cesta hrůzy v bouřce a lijavci (a večerní povídání u Nováků a ranní hektické balení a krášlení) a taky potom nejvíc unavená cesta zpátky do Zlína. Svatby jsou fajn. Mám ráda, jak tam všichni mají svoje nejmilejší a jak jsou všichni přecitlivělí a překypujou emocema a předstírají, že je aspoň na jeden den všechno ej oukej.