“i wish i could float in a river face down for seventy kilometres and not drown”

Ohýbání časoprostoru možná nakonec opravdu vyjde. Měli by mi odebrat jednu skupinku studnetů, která je rozvrhovaná v úterý odpoledne a ve středu ráno, takže by mohl vyjít koncert Ezry ve Vídni v úterý, pak bych se vrátila do Zlína do práce a ve čtvrtek po výuce bych jela zpátky do Vídně na The Mountain Goats. To znamená, že bysme po třech letech zase absolvovaly tyhle dva koncerty v jednom týdnu jako v roce léta páně 2019. Full-motherfucking-circle. Thank you universe, i když mě ten týden asi zabije. <3

Nemohla jsem jednu Ukrajinku najít na messengru, i když mi napsala všechny možné kontakty, abych jí napsala, že pokračování kurzů bude podle plánu od čtvrtka, jak jsme se domluvily. Po práci jsem ji potkala náhodně na zastávce. Náhoda? Nemyslím si.

Nejlepší alba poslední doby:

Mother Mother - Inside / Orvile Peck - Bronco / Ezra Furman - All of us Flames

L. nám sehnala provizorní kamna za odvoz, kterýma budeme přes zimu na stavbě topit.

S V. jsme šly na poradu, i když jsme měly dovolenou, poslechnout si, co se děje na uni a seznámit se s novými kolegyněmi.

Mezitím jsem tiskla lístky na Ezru a kozy pro nás s V. A pro M. jako odměnu za tetování. Ještě jsem chtěla M. za úspěšné státnice pořídit démonka, které s V. hledáme a vídáme různě po světě, but I didn't know where to find them in Zlín.

K. mě několikrát v práci pozvala na oslavu narozenin a potom mi psala ještě zprávu. Myslela jsem, že tam bude víc kolegů, protože jsme poměrně malý ústav, ale byla jsem tam jen já, V. a J. I was the chosen one.

Při prohlídce baráku mě holky ujistily, že s bydlením to nikdo nemá jednoduché (obě mají rozestavěno nebo v různých fázích rekonstrukce). Mám ráda, jak je K. upřímná a na V. jsem úplně změnila názor, když jsem ji poznala blíž. 

Přinesla jsem lambrusco s džusem na mimósku, která měla úspěch. Nejdřív jsme hrály vědomostní hry, což bylo trochu peklíčko s učitelkama :) (vyhrála jsem Jídlo a připadala si jako idiot při světovém filmu) a pak cards against humanity :) které jsem vyhrála jako the most horrible person.

Potom už jsme jenom pily a řešily naše životy a ujistily se v tom, že život nejde vyhrát a že si vždycky můžeš zvolit jenom jednu cestu a pak napořád přemýšlet, jaká by byla ta druhá.

Líbí se mi, jak mi V. dala zase jiný, realistický pohled na having babies. 

Pak doma ještě 2x aram se ségrama, což je teď moje nejoblíbenější odpočinková aktivita.

Věta do korpusu: Señore, nezrazuj mě, já chci s tebou snídani v trávě.

“Life is a dance between making it happen &

letting it happen”

Šílený dlouhý den - ráno do nemocnice na kontrolu, potom na stavbu, kde se zrovna svařuje a odpoledne vést holky až do Třince. V autě s L. bondujem přes Bishop Briggs, na místě s nima vyzvedávám startovací čísla a dárkové balíčky. Ještě si všichni jdeme na (pro ně poslední příčetné) jídlo do restaurace. Na konci všech ceremonií už jsem hrozně vyčerpaná a čím víc se prostor plní dalšími auty a lidmi, tím víc chci pryč. Nakonec odjíždím kolem osmé a bez problémů zvládám cestu domů podle gpsky. Nevím jestli se mi někdy v jiném kraji bude jezdit stejně pohodlně jako v tom domácím. 

Přijíždím jako mrtvola a jdu skoro rovnou do postele a nemůžu uvěřit, že holky teprv v podobném čase vyrážejí. V noci mi stejně nejde moc spát, každou chvíli se budím a kontroluju telefon, jestli L žije. 

V sobotu jedem s mámou, ségrou a pesečkama na Ostravici do občerstvovací stanice. Načasování vyšlo skvěle, nečekaly jsme tam moc dlouho a zastihly jsme L zrovna v největší krizi, takže podpora přišla vhod.

Potom rychle do Ostravy pomoct ségrám se stěhováním. Jednak jsme vezly nábytek L. (ukrajince, kterou J. učí česky a která přijela  nedávno s dětmi a na bytě zatím nemají vůbec nic) a jednak jsme jely dostěhovat sestry z bytu. Vezly jsme jí postel, která je na to, kolik toho má za sebou, překvapivě funkční. Byla to palanda, na které jsme se sestrama spaly jako děti (já nahoře a sestry spolu dole). Když jsme byly větší, táta ji rozzeřal na dvě postele, protože nahoře nikdo nechtěl spát. Potom jsem ji měla chvilku na bytě v Olomouci já a pak ještě ségra. A nakonec teda skončí u L.

První zastávka byla ve swing cafe u M., který pronajímá byty a tak má nějaký nábytek navíc. Původně jsme jely pro stůl a židle, ale odvážely jsme dvě matrace. Shodly jsme se, že takhle aspoň nebudou muset spát na zemi a stůl jim M. někdy může hodit. Chtěl jim totiž dokoupit novou desku, aby to mali krajšie (převeďte do správné cute slovenštiny).

Jely jsme malým jeepem s vozíkem by the way.

Potom na byt odstěhovat poslední věci + pořádně pouklízet na předání. Nikdy jsem nemyla takhle černé okna, smog is really a thing in Ostrava. Stěhování věcí z třetího patra šlo taky docela znát. Když jsme všechno naložily (J. jsem zaskládala kaktusy a nástěnkou), převezly jsme to k L. Ještě jsme jí k tomu přihodily nepoužívanou koloběžku pro děti, kytky v květináčích a rajčata z naší zahrádky. (Especially in our family things are just things, nějakou dobu je používáš a pak je zas pošleš dál někomu, kdo je potřebuje víc.)

Mezitím L. předčasně ukončila b7 a táta ji jel vysvobodit na Čeladnou. 

Během víkendu doma jsem upletla mini svetřík pro žabáka a dostala jsem zakázky na jednu žábu pro Š. k narozeninám, jednu čepici s bambulí pro K. a dalšího žabáka pro D., která si myslí, že jsou the cutest thing ever, tak už se pomalu těším na zimu, že budu štrykovat.

“You can’t pin joy like a moth”

Z Chorvatska taky nemám zápisky. Rodinná dovolená s Názvem a partnery, sluníčko, moře, večerní sedánky a alkoholy, nejvíc dospělá fancy večeře, drinky v přístavu, book club, rafting na skoro divoké řece s nejlepším instruktorem, čerstvé fíky, ubytování pár kroků od moře a nafukovací avokádo, hraní s míčky a dalšími hračkami v moři, terapie a sdílení životních příběhů <3

Taky noční hrozně příčetný skinny dip. Je fajn, žej sme se nikdy nezřízeně neopili, a tak nám nebylo špatně, na druhou stranu ale je mi to trošku líto, že jsme si takovou nerozvážnost nedovolili.

Je skvělé vidět D. šťastnější než kdykoliv dřív za dobu co ji znám i přes šílenosti, které se jí dějou v životě.

S L. jsme si v obýváku nechaly rozložený gauč, válíme se tam a říkáme tomu ‘letní sídlo.’

Duolingo nás pořád se Širu vyzývá na duely.

Absurditky v práci už zase začínají. Jedna ukrajinská studentka, trenérka gymnastiky, kterou jsem učila češtinu, říkala, že na naše kurzy angličtiny nedorazí, protože už je v Seattlu. Tak asi good for her, I guess. Napsala mi krásný děkovný email.

Měla bych chystat hodiny na kurzy angličtiny a češtiny pro UA a závěrečný test, ale místo toho s pagan crew krotíme časoprostor, abysme ve stejný týden mohly na koncert Ezry Furmana a The Mountain Goats.

Věta do korpusu: nemáš screen shot rozvrhu? aby se nám ten časoprostor líp ohýbal

Výhoda nového kabinetu, který sdílím jenom s jednou kolegyní, kterou jsem tady ještě nikdy neviděla, je, že můžu beztrestně poslouchat Orvilla Pecka on repeat.

Píšou mi z vošky, jestli bych tam nechtěla vzít nějaké hodiny, že by mě studenti chtěli zpátky. Bohužel se mi to ale do rozvrhu nevejde. Mám jenom z uni tolik hodin, že bude na pořadu dne survival mode.

S D. jsme pohádkové duo.

Při psaní witcher fanfikce mi hraje playlist Songs that feel like your past lives sang them, ve kterém se najednou objevily písničky The Amazing Devil a Joeyho Bateyho jako Jaskiera. Náhoda? Nemyslím si.

“I'm a shy person whose very presence has become a confrontation.

I think that's true of a lot of queer people.” -Ezra Furman.

Náhodné letní zápisky:

Bylo mi hrozně zle z myšlenky otvírání emailu po týdenní dovolené, ale nakonec jsem ráda, že jsem se odhodlala. Čekaly tam na mě emaily od Ukrajinek, které se hlásily na naše univerzitní kurzy angličtiny. <3

S Názvem řešíme jaké svatební tradice jsou a nejsou okay a vytváříme nová pravidla.

1) welcome drink je a must

2) svatba musí být dost zajímavá pro Kupce

3) všichni smějí házet květinama kromě nevěsty

4) sacrificing the shortest friend ritual - optional (Prosíme svatebčany, aby se přesunuli ven k ohňové vatře.)

Věta do korpusu: Tak jenom k vatře přijde D. jak slepý k houslím.

Mám radost jak jsme dospělejší a víc tolerujeme přítomnost různých lidí.

Na čtvrtečním kurzu se čtyřmi studentkami z úterý a čtyřmi novými zase chaosek. ‘Šlapadlo’ je prý pro Ukrajince hrozně vtipné slovo, protože pádlo znamená něco jako hajzl. Když jsem se snažila to konzultovat se sestrou, ptala se: A co říkali, že Putin je pádlo, nebo co? 

Putin je pádlo chci používat. 

Taky se u nich ze srandy říká ‘čao kakao,’ není to ale asi úplně vhodné říkat snědým kolegům v práci, což se jedné z nich stalo.

Věty do korpusu:

Jsou uložené v bezpečí u timmyho a damiana na tyči.

Yissss neposkrvněná voda a malé a klidné bary, can't wait.

Problémky na češtině: Nevím, jak se česky řekne flipchart. Zase jsme v cuklovo-nazouváko-pantoflovém diskurzu. Dostala jsem hrozný hejt za to, že máme zvratná slovesa ‘se’ a ‘si’ musela jsem se omlouvat.

What keeps me going these days: Dracula daily, překládání vlastních fanfikcí a u toho nové album Orvilla Pecka - Bronco on repeat.

Máme teď v Názvu takový inside vtípek, že u Š. na vrátnici dělá Hitlerova ex wife.

Pořád miluju, že japonština a japonské šílenství bude navždy v nás, ať už se vydáme kamkoliv.

Na češtině jsme se bavili o pivě:

Studentky: Kozel

Já: Kozel je druh piva

Ony: smích, protože 'druh' je ukrajinsky kamarád 😅

Kvůli letním jízdním řádům mi ujel autobus z práce a tak jdu pěšky, poslouchám gemy z release radaru a píšu nový příběh do poznámek v mobilu. Nechala jsem ho chvilku pučet v hlavě a teď se to píše samo jedna radost.

S M. chceme vrátit víc chlapů do crop topů.

Můj životní balanc je sežrat půl vaničky zmrzliny a 4 kinder chocolate (které jsem měla prvně snad od dětství) a pak jít večer běhat. 

S L. jsme v jipu udělaly napůl dovolenkový nákup jako by ho provedlo desetileté dítě. 

Trvalo mi to sice skoro celý den, ale žabák už má dvě nohy. Už umím všecky pletací triky a upletu vám cokoliv chcete. Máma mi našla nějaký starý pletací časopis z osmdesátek, kde je to všechno popsané i s obrázkama. Je to lepší než youtube tutoriály, na kterých to nestíhám ani zpomaleně.

Chudé zápisky z CoO 2022

Z Colours taky nejsou zápisky a jsou zdokumentované hlavně na fotkách. Těžko vybrat i největší highlighty, protože to bylo komplexně a celkově strašně super. Tentokrát s celým Názvem a partnery + M. + sestrami. <3 

Ve středu na kousek Bazzookas a na rozjezdového Sama Rydera. Potom chill na Skromných Myškách a večer Twenty one pilots s epickou show, svalnatým shirtless bubeníkem a zpěvákem noční můrou sekuriťáků. Stojíme zrovna u uličky a dáváme si s ním placáka. Koncert byl parádní jako kdysi dávno v Lucerně.

Ve čtvrtek na přednášku od V. příbuzné úplně o všem, D. si zkouší předpovídat počasí, což byl foreshadowing k tomu, že se ho večer budou všichni kolem něj v davu ptát na to, kdy a jak moc bude pršet. Pak napůl ironicky na Dema, se kterým byl i Jordan Haj v sukni a dělal Marilyn. Princess Nokia s impressive životem ale méně zábavným vystoupením. Phoebe Bridgers, queer joy, happy lesbians, něžnosti a primal screen, že end is near. Franz Ferdinand a deštivé tanečky v pláštěnkách. Taky jeden z koncertů, na který jsem se chtěla dostat už léta. To samé platí o Killers. Chvilku na Voice of Baceprot, cool metal holky z Indonésie.

A nakonec Killers a radost mojí teenage duše ještě ve větším dešti. Jsme nejvíc mokré creachers v promočených botách a s barevnýma cancourama nalepenýma všude po těle. Phoebe Bridgers přišla zmoknout až úplně na koneček stage, což byla scénka nejvíc jak z filmu. Skáču a topím telefón v černých kalužích. He is a survivor, this one, i když už má na mále.

Pátek a pool party v Hikešově u Širunky. It feels nejvíc jak safe place and home there. Obědváme segedín Š. mámy a pak už mícháme drinky a opíjíme se u bazénu. Hudbička, sluníčko, léto, karaoke, fight s vodníma pistolema a potom koncert MØ v obýváku.

Večer na LP, která mě upřímně moc nenadchla. Pořád láskyplně vzpomínám na koncert v Roxy, kdy jsem ji se ségrou viděla poprvé <3.  Další někde v Karlíně byl už dost zklamání na všech frontách a tohle bylo podobné. Ajem sorí.

Ještě pozdějc Wardruna, Vikingové a pohani, co nás s Š. hned hází do tranzu přivolávání a následného vymítání démonů.

V sobotu Alina Pash, ukrajinská čarodějka a její folk with a twist, jak to mám nejradši. Balaklava Blues, nádherný zpěv a všechny bolesti války a drobné tanečnice. Hrozně brečím a je to po všech stránkách intensivní zážitek. Слава Україні! Героям слава! Spojuju si anglické titulky s tím, co se zpívá ukrajinsky. 

Pak jsme hnedka v moři mezi světelnýma creachers (mám tenhle spelling z tumbleru a už odmítám používat jakýkoliv jiný). Plaveme s medůzama a obříma rybama. A nakonec běžíme na panáka na zahřátí a na Larkin Poe, což je největší nářez dvou amerických sester. Všichni kolektivně umíráme a zamilováváme se do zpěvačky. 

Jsem ráda, že se Colours po dvou letech vyvedly, i když je poslední dobou životek tak náročný. Taky jsem ráda, že jsme si to mohli užít všichni spolu, bůhví kolikrát to ještě takhle vyjde skrz práciznu a další životní události. 

Zrovna teď píšu z kabinetu a jediná fotka, kterou tady mám zatím přišpendlenou, je společná z CoO. <3

“Oh! Maybe I Am Right

 Where I'm Supposed To Be Right Where I'm Supposed To Be, This Is My Life”

ancient zápisky ze začátku školních prázdnin:

L. si brala ve čtvrtek dovolenou a celý den nám na stavbu s chlapama stěhovala cihly <3. Všechno je to čím dál tím reálnější a věci, které je potřeba vyřešit, odpadávají jako balvany.

S T. jsem začla pravidelně běhat. Že jsem v roli trenérky je fakt vtipné, ale T. říká, že ji to se mnou baví. Na oplátku mi v práci pomohla s obnovením pasu a řidičáku a já ji za to přinesla vějíř, který jsem měla nepoužívaný, nerozbalený ještě z Japanu. Malé radosti.

V pátek jsem ráno četla, že v noci bombardovali Oděsu. Potom jsem měla dvě hodiny s Marinou a po ní další dvě s její dcerou Larysou, které odtamtud pocházejí. Marině cinkaly nějaké upozornění na telefonu, tak říkala, že je to kvůli tomu. Snažíla jsem se nerozbrečet a nedělat drama a jenom se zeptala, jestli je její rodina v pořádku. Všichni jsou naštěstí v bezpečí v Evropě.

Protože v Inspiraci zapomněli, že už je 1.7 a začínají příměstské tábory pro ukrajinské děti, měly jsme s M. hodinu u dětského hřiště a s L. potom v parku v centru, kde nakonec bylo mnohem příjemněji než ve třídě bez klimatizace. S M. se bavíme česko-rusky a s L. česko-anglicko-rusko-ukrajinsky. Languages, my beloved. (L. říkala, že jsem dobrý učitel češtiny, which warmed my heart after the dreaded evaluations. Taky mi chválila ruštinu, a tak jsem vysvětlovala, že jsme trénovaly s její mámou.)

Dneska mi skončil druhý intenzivní týdenní kurz v Inspiraci a zároveň po třech měsících končí i kurz češtiny na univerzitě, kde se nám povedlo probrat celé Česky v česku. Nabízím všem ale pokračující kurzy češtiny na uni i začátečnícké v Inspiraci, kde budu učit já a nějaká kolegyně T. Zároveň jim říkám o našich dvou pilotních letních kurzech angličtiny.

Dneska jsem nemohla uvěřit, že dyňa je (nejspíš) rusky žlutý meloun a dýně je u nich tykev (tykva?). Ségra říkala, že tenhle chaos melounů a dýní už dávno vzdala.

Jako vždycky největší události zůstanou nepopsané, protože they are too big to comprehend:

Svatba Š+L - únikovka Blackbeardův poklad - výšlap Visalaje-Bílý Kříž-Sulov-Smrkovina, pletenizno a new hobbies, swingový workshop se sestrama

Alespoň k tomu poslednímu: šly jsme s K. na workshop, který vedla druhá sestra a to nám přišlo náramně k smíchu. To, co jsem se naučila, jsem potom využila po zbytek večera na živou hudbou. Ségry se divily, jak mi dobře jde pochytávat nové kroky, tak jsem ráda, že nějaký taneční základ tam pořád je. Hrozně jsem si to užila, i když navečer už bylo k smrti chladno v sukni bez punčoch.

Vrchol byl, když pro mě sestry poslaly M., i přes moje protesty, který si se mnou zatančil, i když jsem ho nejdřív asi dvakrát odmítla. You don’t understand, M. je slovák kolem 40, který mi stylem připomíná Madse a navíc nosí three piece suit a chová se jako gentleman. Na leadra je potřeba se spolehnout a vycítit, co po vás chce a když je to někdo cizí, v tu chvíli začnu panikařit a dělat blbosti. 

Věta do korpusu:

V: Aha, jaké novinky se dozvídáme přes zelí.