Hřeju se u ohně hořících deadlinů.

Kapitola ze života: O půl desáté teprve dokončuju lesson plans na další den. Popíjíme víno, jíme sýr a já se začítám do poezie, kterou budeme rozebírat na páteční hodině.

Na hodině poezie zase nikdo nechtěl diskutovat. Rozesmála jsem profesora dramaticky, sarkasticky, hlubokým hlasem proneseným „Not at all.“

Somebody was shouting my name from across the street (Verunko!). I would never shout at someone I barely know like this, but it was completely natural for her. I’ve realized that maybe she’s the only person in Zlín who I actually really like. It’s a shame that we don’t see each other anymore. She’s a kitten.

Kolik let už nemám čas užít si na podzim žloutnoucí listí?

Miluju učebnice jazyka: „Speakers of English understand what boy means, and that it means something different from toy or girl or pterodactyl.“

Maliny chutnají nejlépe z prstů špinavých od práce na zahradě.
Jablíčka chutnají nejlíp, když je podá máma během toho, co je krájí na štrúdl.

Celý život pořád jenom někam běhám.

Jsem ráda, že ve mně D. vidí člověka, kterému může napsat o náhodném rande a existenciální krizi.