Uklidňuju se korejskými cukrátky od 天使.

Na しお držíme pietu.

Jako zombie do školy, vyzvednou učebnici a nad kávou připravit hodinu (90 min, nejmilejší skupinka začátečníků). Na konci říkali, že jsem hezky vysvětlila novou gramatiku. I was born to teach.

Znovu do Olo na Den Satana (několikanásobná oslava narozenin ve společnosti těch nejlepších).

Návštěva starého bytečku po půl roce. Vždycky tam bylo tak neskutečně špinavě?
Reunion s Kryštůfkem. Chybí mi nekonečně.
Sense and sensibility s vínem.
Do jazzu s hodinovým zpožděním, protože M.

Oslavenci mají princeznovské korunky. Během večera si je všichni střídáme.

Dostala jsem od T. placku z Pridu. Drobnosti, co můžeš nosit u sebe jsou nejmilejší dárky.

V dobré náladičce rozveseluju Kupce. Nutím ji pít tak, že jí šeptám do ucha: „Pij, Kupče. Ještě jeden lok a budeš na dně.“

Moje komunikace s Velkým T. nefunguje, i když se fakt snažil o small talk. Teď si nejspíš myslí, že jsem úplně mimo. Učí v jazykovce v Olo, která se jmenuje stejně jako moje ve Zlíně. Říkala jsem mu, že to je dost nepravděpodobné, jak velká by ta škola musela být? Čímž jsem myslela školu jako instituci. Ale T. mi za to dal bídu, že samozřejmě nemyslel budovu, která začíná ve Zlíně a končí v Olomouci.

Velký T. má natrénované pick up lines asi v 6 jazycích. Větu: máš pěkné oči. Š. se ho ptala, jestli to umí i švédsky. On na to: „Jo, Ikea.“

天使 byla docela opilá a jela si v klubu svoje roztomilé taneční kreace. V jazzu nám ukazovala sval na zápěstí, který má od držení tužky.

Kupec si užíval neexistující sluneční paprsky.
Na druhý den mi píše, jestli bych nešla ještě na kafíčko, ale to už jsem skoro ve Zlíně. Zoufale potřebuju návrat do reality.

Š. ze sebe místo neřesti tentokrát smývá nerez.

Teskno, protože vím, že 天使 už brzy odjede do Japonska a zůstane tam nebo v Koreji a potom už bude navždycky nekonečně vzdálená.

Š: „Mám nějaké šupinky na koleni, myslíte, že se ze mě stává drak?“