And it leans on me like a rootless tree
Vařím krupicovou kaši pro B. a její bolavý zub.
B: „P. je labil.“ Ještě dlouho mi ta věta rezonuje v hlavě. Co jsem potom já?
Nějak jsem klikla na Ngtin profil na instagramu, který mě hodil na její blog. Strávila jsem asi hodinu čtením jejích recenzí. Co se musí nechat: píše výborně, čtivě, sype jednu výbornou glosu za druhou, inteligentní, vtipná, umí perfektně anglicky. Bere všechno s chillem a nadhledem. I kdyby to bylo jen předstírané, tak je to předstírané sakra dobře a uvěřitelně. Umí vařit. Když se dostanete jen kousek pod povrch, ukáže se, že je to vlastně hrozně milá osoba. Dělala všechny možné špatné práce. Chtěla by vidět mladého Briana Molka v šatech. I can relate. Možná se zdá být otravná jen během nocí, kdy se potřebujete učit na zkoušky, a ona vás nutí spolu s dalšími dvěma spolubydlícím koukat na nějaké absurdní filmy. Nakonec jsem si pustila k vaření její přednášky.
Na pivě s B. a M. Vybíráme datum svatby a jména pro děti. S M. překračujem hranice špatnýma historkama.
Po školení Soffina volba. Jedu jak drak, abych byla v Olo co nejdřív a Sirinek už mohl být v bezpečí.
Myslím si, že věšák na sušení ponožek jsou raketky / hračka pro miminka. Vyslovit to nahlas byla chyba.
Koukáme na Hamiltona act I s vínem, cukrovím a čokoládou. Jdeme spát ve tři. Vstávám v sedm a jdu utěšovat hlazením nemocného kocoura. 天使 mi pomáhá nakrmit ho vývarem.
Žádné komentáře:
Okomentovat