Placatá strašidla, která žijí mezi domy.

Lukáš Latinák vypadá jako Lin-Manuel Miranda.

Supluju novou skupinku - tři studentky ve firmě, B1 zaměřeno na HR, 90 min. Jsou šikovné, zvládáme toho hrozně moc, mám strach, že se nudí. Na konci hodiny mi jedna z nich řekla, že ji ta hodina bavila, protože měla „spád“.

Výlet do Brna jen tak, doprovázím B. na zkoušku. V autě ji zkouším z učitelské psychologie. Na Muni nad silnicí v proskleném tunelu káva, koláček a Harry Potter. Taky svítící stromy. Ráda dýchám atmosféru univerzity.

Spolu s 天使 a P. vyrábíme korejský nápis, který bude sloužit jako podklad k výšivce na pásku na taekwondo. Absurdity.

Neustálá touha být lepší než ostatní a neustálý zdrcující pocit, že jsem mnohem horší.

Doma / Mám ráda ošoupanost, patinu, lidskost. Naše rozvrzané staré auto, odřenou sedačku. Stejně jako v Olo - nikdy jsme neměli uklizeno, ale měli jsme lásku. Lehnout si do postele, na které je hromádka oblečení, je domov.

Nejvíc cítím že žiju, když mi mrznou stehna pod sukní.

Nejdůležitější poučení uplynulého roku je, že všechno je dočasné.

Koukáme na domácí video, jak poprvé stojím v devíti na bruslích na maličkém rybníčku kousek od babiččina domku. Bruslení bylo vždycky láska.

Máme nemocného kocourka. Dostal speciální konzervy, homeopatika do tlamičky a navrch jsme mu uvařili vývar. Veterinář říkal, že kočky jsou svačinová zvířata, která jedí 8x denně. B. Sirinka teď tak občas oslovuje.

B. vývar je kalný a já jsem převařila nudle. Still the best thing ever.