Tohle mi nepřestává zachraňovat život. Take a nap, safe a live.
Jdu se fotit na „profilovou fotku“ do jazykovky. Pan fotograf mi v emailu automaticky tyká, což mě trochu rozčiluje. Na moji zdvořilou smsku mi odpověděl jen „perfekt“. Who is he.
Při osobním setkáním působí docela mile, tak mu napůl odpouštím to tykání. Navíc asi nebude o moc starší. Po první fotce mi říká, že vypadám jako Kate Winslet. Well thank you, but I don’t really like how she looks, neříkám nahlas. Obdivuje moje vážné fotky. „Nevím, jestli je to vzdor nebo co, ale je to zajímavé.“ Dobře, odhadnul mě v deseti vteřinách. Je to můj automatický vzdor k cizím mužům, kteří se hnedka chovají familiárně, a navíc mi od první chvíle tykají. It takes time to become friends, don’t you understand?
Po chvilce se mě zeptal, co dělám kromě učení angličtiny, jestli hraju někde v divadle.
Cestou domů se stavuju koupit rybu a balící papír. Vyzvedávám B. v práci a mrzneme spolu cestou na zastávku.
Doma máme brzké Vánoce. Prvně dělám sama bramborový salát. Uklízíme, zabalujeme dárečky. Večeříme u koled a pak si dáváme dárky. Dostala jsem svůj první nepouťový, nelaciný prstýnek. Je mi krásně, je mi jinak. Jsem něčí. I just wanna be yours, wanna be yours. Neustálá připomínka.
Pak se ještě dokoukáváme na Lovely bones. Zajímavá hlavní herečka a režisér Peter Jackson.
Teprve potom někdy do jedné ráno píšu článek, který má vyjít na webu následující den.
M. mi píše, že jí nejvíc chybím a že beze mě už byteček není takový domov jako dřív.
M: Obětovalas část duše Kryštofovi jako my všichni a teď je Kryštof jako Voldemort, ale naopak.
Plánujeme maratón yoi s vínem. Potřebuju démony nitrožilně, jinak ztrácím svoucnost. Jinak jsem poloviční Seňor a vytrácím třpytky z kapsiček.
M: Třpytky z kapsiček jsou fajn! Aspoň tě podle nich najdou :D
V: Kdo proboha? :D
M: Mlok Skamander tě najde :D Bude si myslet, že jsi jednorožčí mládě!
V: Vlezla bych si mu za klopu jako větvík.
pátek 30. prosince 2016
pondělí 26. prosince 2016
Po dlouhé době čtu fanfikci.
Victor v ní Yuurimu říká moj kaťonok (kašlu na transkripci) jako Čajkovskij svému milému.
V práci si s El. povídáme o knížkách. Doporučuje mi svoje oblíbené romány od Kinga. #happy times
Potom se nějak dostáváme k tomu, že měla období, kdy nejedla. Takový ty děsivý stádia nejezení. (Nevím, proč mám někdy chuť psát takhle.) Svěřování. Mám k El. blíž. Stává se vám taky občas, že je naprosto jasné, o čem oba mluvíte, ale nikdo to nepojmenuje? Jako třeba, když vyznáváte lásku, ale neřeknete miluju. Nebo mluvíte o tom, že jste na holky, ale neřeknete jsem lesba. Nebo mluvíte o tom, že jste nejedli, ale neřeknete, že jste měli sklony k anorexii.
Do čoko pravidelně chodí jeden starší pár. Můžou mít tak po šedesátce možná trochu víc nebo míň. Vždycky si dají malé kafe nebo čokoládu a během toho, co pijí, si celou dobu povídají a drží se za ruce. Koukám na ně a dělám awwwwww. E: „Taky to tak můžeš mít, pokud budeš chtít a budeš se snažit.“ Největší moudro. Chce to jenom chtít a snažit se a můžeš mít takový vztah.
V rádiu hrajou „Máš chuť majoránky, lásko má.“ Povídám, že je to trochu zvláštní chuť. E. jestli tím prý autor nemyslel spíš marihuanu. Who knows.
Při čtení fanfikcí na Yoi jsem objevila, jak můžu říkat i svojí úchylce: language kink. Tady konkrétně na ruštinu. I can relate easily. It’s a thing now.
V práci rauš z dvojitého pressa. Mám vyšší tělesnou teplotu a třesou se mi prsty. #drogy
Chybí mi stavy únavy. Chybí mi vytížení povinnostmi. Chybí mi kofeinové a cukerné rauše. Chybí mi směřování někam. Teprve v několikátém stádiu únavy po několikáté kávě jsem to opravdu ryze já.
Milování u Keatona. Who are we.
V práci si s El. povídáme o knížkách. Doporučuje mi svoje oblíbené romány od Kinga. #happy times
Potom se nějak dostáváme k tomu, že měla období, kdy nejedla. Takový ty děsivý stádia nejezení. (Nevím, proč mám někdy chuť psát takhle.) Svěřování. Mám k El. blíž. Stává se vám taky občas, že je naprosto jasné, o čem oba mluvíte, ale nikdo to nepojmenuje? Jako třeba, když vyznáváte lásku, ale neřeknete miluju. Nebo mluvíte o tom, že jste na holky, ale neřeknete jsem lesba. Nebo mluvíte o tom, že jste nejedli, ale neřeknete, že jste měli sklony k anorexii.
Do čoko pravidelně chodí jeden starší pár. Můžou mít tak po šedesátce možná trochu víc nebo míň. Vždycky si dají malé kafe nebo čokoládu a během toho, co pijí, si celou dobu povídají a drží se za ruce. Koukám na ně a dělám awwwwww. E: „Taky to tak můžeš mít, pokud budeš chtít a budeš se snažit.“ Největší moudro. Chce to jenom chtít a snažit se a můžeš mít takový vztah.
V rádiu hrajou „Máš chuť majoránky, lásko má.“ Povídám, že je to trochu zvláštní chuť. E. jestli tím prý autor nemyslel spíš marihuanu. Who knows.
Při čtení fanfikcí na Yoi jsem objevila, jak můžu říkat i svojí úchylce: language kink. Tady konkrétně na ruštinu. I can relate easily. It’s a thing now.
V práci rauš z dvojitého pressa. Mám vyšší tělesnou teplotu a třesou se mi prsty. #drogy
Chybí mi stavy únavy. Chybí mi vytížení povinnostmi. Chybí mi kofeinové a cukerné rauše. Chybí mi směřování někam. Teprve v několikátém stádiu únavy po několikáté kávě jsem to opravdu ryze já.
Milování u Keatona. Who are we.
středa 21. prosince 2016
B. říkala Sirinkovi Cupitáček.
Cestou do jazykovky nebo čoko pořád poslouchám Hamiltona - od začátku do konce - a pak znova od začátku.
Motivuje mě to jako nic jiného na světe. Look at where we are, look at where we started. / And there’s a million things I haven’t done, but just you wait…
Miluju pasáž, kdy se Angelica vyznává ze svých citů k Hamiltonovi. / Pak střih a připíjí mu a svojí sestře ke svatbě. (Už jsem to napsala?)
Bobby the professional hunter nám vypráví o Vánocích v JAR. Tady v čr dělá něco jako blacksmithe a taky je tak trochu Viking. Potom Vánoce ve Španělsku. Trošku se nudím, protože jsme to už slyšely s V. na céčkové španělě. Novinkou je, že zkoušíme sníst hrozen s každým odbitím půlnoci. Zábavička. Nakonec Rusko. Vysoká Ruska s tmavými, dlouhými vlasy v bílé beranici. Mám ráda, jak zní ruština.
Tohle je pro mě největší krása a utrpení zároveň. Líbí se mi angličtina, ruština i španělština a chtěla bych je perfektně umět všechny (mimo jiné).
Mám čím dál radši směny s E. Šůrujem celou čokoládovnu a hmkáme si k tomu Abbu.
Zvláštně svěží, bolestivý, ale očistný pláč z nesplněných slibů. Mít jenom tebe je skoro stejně tak špatné jako nemít nikoho. #ženskéhormony
„V životě nejsou žádné chyby jen lekce.“
Když spíte v cizí posteli, ve které nejsou čistě povlečené peřiny, a všechno kolem vás voní jako ten, komu postel patří. Možná taky kvůli tomu ráda spím v cizích postelích. Nothing sexual, jenom cizí vůně. Sdílení největší blízkosti.
Motivuje mě to jako nic jiného na světe. Look at where we are, look at where we started. / And there’s a million things I haven’t done, but just you wait…
Miluju pasáž, kdy se Angelica vyznává ze svých citů k Hamiltonovi. / Pak střih a připíjí mu a svojí sestře ke svatbě. (Už jsem to napsala?)
Bobby the professional hunter nám vypráví o Vánocích v JAR. Tady v čr dělá něco jako blacksmithe a taky je tak trochu Viking. Potom Vánoce ve Španělsku. Trošku se nudím, protože jsme to už slyšely s V. na céčkové španělě. Novinkou je, že zkoušíme sníst hrozen s každým odbitím půlnoci. Zábavička. Nakonec Rusko. Vysoká Ruska s tmavými, dlouhými vlasy v bílé beranici. Mám ráda, jak zní ruština.
Tohle je pro mě největší krása a utrpení zároveň. Líbí se mi angličtina, ruština i španělština a chtěla bych je perfektně umět všechny (mimo jiné).
Mám čím dál radši směny s E. Šůrujem celou čokoládovnu a hmkáme si k tomu Abbu.
Zvláštně svěží, bolestivý, ale očistný pláč z nesplněných slibů. Mít jenom tebe je skoro stejně tak špatné jako nemít nikoho. #ženskéhormony
„V životě nejsou žádné chyby jen lekce.“
Když spíte v cizí posteli, ve které nejsou čistě povlečené peřiny, a všechno kolem vás voní jako ten, komu postel patří. Možná taky kvůli tomu ráda spím v cizích postelích. Nothing sexual, jenom cizí vůně. Sdílení největší blízkosti.
pondělí 19. prosince 2016
Yuri on ice saved 2016
Yuri je tlusťoučký a pojmenoval po Victorovi svého pudla. Anime, kde jsou v hlavních rolích ruský a japonský krasobruslař. Chytré. Japonský Yuuri vs ruský Jurij. Minami je koťátko.
Srdce krasobruslařů jsou křehká jako sklo.
„V Moskvě z tebe udělám boršč“ je nejlepší výhružka.
Českému krasobruslaři dali jméno Emil Nekola (:D).
Viktor se cpe japonským jídlem a říká: „Vkusno“ a Jurij zbožňuje dědečkovy pirožky. Yuuri říká nejroztomileji: „Spašiba“. #languages <3
Co má znamenat, když Yuuri sahá Victorovi na pěšinku? Co znamenalo, když Yuuri po soutěži všechny postupně obejmul, i když se ostatní bránili a byli z toho zmatení?!
V. je jeden z těch lidí, kterému když řeknete, že od Bukowského znáte jen moudra, tak se zeptá jaká.
Přemýšlím, že si o svátcích znovu přečtu Harryho.
Dostala jsem smlouvu v jazykovce. Zapisuju do elektronické třídní knihy jako správná paní učitelka.
Poprvé ve Zlínském městském divadle. Uvnitř to trochu vypadá jako v brněnské Scale. Další poprvé během jednoho večera. Poprvé mě někdo opustil v divadle. Zůstala jsem stát ve vstupní hale v šatech a kabátu, s dvěma vstupenkami v ruce a se svíráním na srdci.
Představení bylo zklamáním. Tartuffe. Možná další poprvé. Poprvé se mi představení v divadle vyloženě nelíbilo.
Vzpomínám, jak jsme do divadla chodívaly s mámou, M. a její rodinou. O přestávce jsme si vždycky dávaly víno a chlebíček. A než začalo představení, tak jsme se smály hádavým manželům, kteří sedávali vedle nás. #happy times.
Srdce krasobruslařů jsou křehká jako sklo.
„V Moskvě z tebe udělám boršč“ je nejlepší výhružka.
Českému krasobruslaři dali jméno Emil Nekola (:D).
Viktor se cpe japonským jídlem a říká: „Vkusno“ a Jurij zbožňuje dědečkovy pirožky. Yuuri říká nejroztomileji: „Spašiba“. #languages <3
Co má znamenat, když Yuuri sahá Victorovi na pěšinku? Co znamenalo, když Yuuri po soutěži všechny postupně obejmul, i když se ostatní bránili a byli z toho zmatení?!
V. je jeden z těch lidí, kterému když řeknete, že od Bukowského znáte jen moudra, tak se zeptá jaká.
Přemýšlím, že si o svátcích znovu přečtu Harryho.
Dostala jsem smlouvu v jazykovce. Zapisuju do elektronické třídní knihy jako správná paní učitelka.
Poprvé ve Zlínském městském divadle. Uvnitř to trochu vypadá jako v brněnské Scale. Další poprvé během jednoho večera. Poprvé mě někdo opustil v divadle. Zůstala jsem stát ve vstupní hale v šatech a kabátu, s dvěma vstupenkami v ruce a se svíráním na srdci.
Představení bylo zklamáním. Tartuffe. Možná další poprvé. Poprvé se mi představení v divadle vyloženě nelíbilo.
Vzpomínám, jak jsme do divadla chodívaly s mámou, M. a její rodinou. O přestávce jsme si vždycky dávaly víno a chlebíček. A než začalo představení, tak jsme se smály hádavým manželům, kteří sedávali vedle nás. #happy times.
čtvrtek 15. prosince 2016
Thank you JK Rowling for who I am.
Zdálo se mi o třešňovém nebi, o pánovi, který mi věnoval knížku, protože jsem neměla, co číst, a o srazu křížovkářů.
Kouzelná cesta do Luha s B. a kocovinou. Luha utopené v mlze.
Přemýšlela jsem nad tím, co máme se sestrami společné. Je to hlavně láska k hudbě a k cizím jazykům. Možná taky trochu k pečení. B. mi to pak částečně vyvrátila tím, že jsem je k tomu možná trochu přivedla.
B. poprvé koupe Sirinka. Je teď voňavoučký a heboučký.
Fantastic beasts and where to find them. Krása. Od úvodní znělky až do konce jsem zase dítě. Díky JK Rowling, za všechno. Díky za to, kým jsem byla, jsem a budu.
Eddie Redmayne je ztělesněná roztomilost, rozbitý Ezra Miller jako vždy, překvápko v podobě Johnnyho Deppa a samozřejmě tvorečkové. And also Frank.
Stejně je to zvláštní, jak se v klasických sériích začínají objevovat známí herci. Taky třeba Mads ve Star wars.
Vybíráme s V. hp tetování, které si v budoucnu necháme udělat.
Když jsem poslední dobou hodně vyčerpaná, bolí mě srdce. Maličko děsivé.
天使 mě obřadně vítá zpět na Memrisu.
Mám docela ráda E. z čoko. I když je trochu zvláštní a rozhodně svá. Možná je to proto, že je od Ostravy. Vzpomínám na Wericha, který řekl: „Je to tu fajn - v tý cizí zemi, lidi jsou tu moc dobrý, ale co je to platný, nehrál jsem s nima kuličky!“ E. je fajn možná i proto. Sice jsem s ní nehrála kuličky, ale mohla jsem, protože byla blízko. Čím dýl jsem od domova, tím víc si ho cením. Moje Beskydy. Naše nejlepší hořké pivo.
Kouzelná cesta do Luha s B. a kocovinou. Luha utopené v mlze.
Přemýšlela jsem nad tím, co máme se sestrami společné. Je to hlavně láska k hudbě a k cizím jazykům. Možná taky trochu k pečení. B. mi to pak částečně vyvrátila tím, že jsem je k tomu možná trochu přivedla.
B. poprvé koupe Sirinka. Je teď voňavoučký a heboučký.
Fantastic beasts and where to find them. Krása. Od úvodní znělky až do konce jsem zase dítě. Díky JK Rowling, za všechno. Díky za to, kým jsem byla, jsem a budu.
Eddie Redmayne je ztělesněná roztomilost, rozbitý Ezra Miller jako vždy, překvápko v podobě Johnnyho Deppa a samozřejmě tvorečkové. And also Frank.
Stejně je to zvláštní, jak se v klasických sériích začínají objevovat známí herci. Taky třeba Mads ve Star wars.
Vybíráme s V. hp tetování, které si v budoucnu necháme udělat.
Když jsem poslední dobou hodně vyčerpaná, bolí mě srdce. Maličko děsivé.
天使 mě obřadně vítá zpět na Memrisu.
Mám docela ráda E. z čoko. I když je trochu zvláštní a rozhodně svá. Možná je to proto, že je od Ostravy. Vzpomínám na Wericha, který řekl: „Je to tu fajn - v tý cizí zemi, lidi jsou tu moc dobrý, ale co je to platný, nehrál jsem s nima kuličky!“ E. je fajn možná i proto. Sice jsem s ní nehrála kuličky, ale mohla jsem, protože byla blízko. Čím dýl jsem od domova, tím víc si ho cením. Moje Beskydy. Naše nejlepší hořké pivo.
pondělí 12. prosince 2016
Know your bullshit capacity.
Po práci na vinný večer s deskovkami s partou zlínských leseb. U J. a P. na bytě. B. mi pak říká, že J. bývá na začátku k novým lidem nepřístupná, tak má radost, že se směje jako blázen mým vtípečkům. Prvně si připadám včleněně. Dělám vtípečky, kterým se ostatní smějou. Máme mňam pomazánečky a vínečko. Posloucháme LP. Nejdřív si povídáme o stopování a pak hrajeme Osadníky z Katanu a Doble. P. mi vážným tónem říká, že LP má nejspíš taky moc ráda Japonsko.
J. říká kočkám „kočíci“. Její se jmenuje Andělka. Přišla za námi do kuchyně a vlezla si do krabičky od osadníků.
U Doble už v sobě všechny máme pár skleniček. Hrajeme, křičíme, smějeme se a chceme vyhrát za každou cenu.
Možná dokonce počátek nového korpusu. „Přemýšlím, jestli ta paní ty stromy sešívá nebo žaluje.“
Čím dál tím víc mě láká být učitelkou. Do přestěhování do Zlína by mě to nikdy nenapadlo. Po tom, co jsem začala učit v jazykovce, si to dokážu reálně představit. Vím, že by s tím byla spojená spousta starostí, které by se ale rozhodně párkrát za čas vyrovnaly radostmi. Děti jsou nekonečně inspirativní. Třeba bych pro ně jednou taky mohla být světlo. Předávat jim zkušenosti, k něčemu je vést, to by mě mohlo navždycky naplňovat. Nastoupit znovu do prváku působí sice trochu děsivě. Nicméně po celou dobu studia bych si zároveň už vydělávala v oboru. Mít jasný cíl, čeho bych chtěla dosáhnout a kde bych chtěla v budoucnu pracovat, to je přece krása. Možná se mi budou smát, že jsem sběratel titulů. Noaco. Univerzita mi chybí. Lidem zabere roky navíc dodělat jeden obor. Já si za tu dobu vystuduju další dva. Tak jo, tří letý plán bychom měli. Uvidíme, jak s tím naloží Vesmír. Jazykovka mi může zůstat tak dlouho, jak jen ji budu zvládat.
Obdivuji, když někdo celý život ví, co by chtěl dělat, a jde si zatím. Mně to prostě trvalo déle, i když jsem vždycky věděla, že to musí být jazyky. Nemůžu bez nich být.
Přednášet jednou dětem o světové literatuře. To je sen.
J. říká kočkám „kočíci“. Její se jmenuje Andělka. Přišla za námi do kuchyně a vlezla si do krabičky od osadníků.
U Doble už v sobě všechny máme pár skleniček. Hrajeme, křičíme, smějeme se a chceme vyhrát za každou cenu.
Možná dokonce počátek nového korpusu. „Přemýšlím, jestli ta paní ty stromy sešívá nebo žaluje.“
Čím dál tím víc mě láká být učitelkou. Do přestěhování do Zlína by mě to nikdy nenapadlo. Po tom, co jsem začala učit v jazykovce, si to dokážu reálně představit. Vím, že by s tím byla spojená spousta starostí, které by se ale rozhodně párkrát za čas vyrovnaly radostmi. Děti jsou nekonečně inspirativní. Třeba bych pro ně jednou taky mohla být světlo. Předávat jim zkušenosti, k něčemu je vést, to by mě mohlo navždycky naplňovat. Nastoupit znovu do prváku působí sice trochu děsivě. Nicméně po celou dobu studia bych si zároveň už vydělávala v oboru. Mít jasný cíl, čeho bych chtěla dosáhnout a kde bych chtěla v budoucnu pracovat, to je přece krása. Možná se mi budou smát, že jsem sběratel titulů. Noaco. Univerzita mi chybí. Lidem zabere roky navíc dodělat jeden obor. Já si za tu dobu vystuduju další dva. Tak jo, tří letý plán bychom měli. Uvidíme, jak s tím naloží Vesmír. Jazykovka mi může zůstat tak dlouho, jak jen ji budu zvládat.
Obdivuji, když někdo celý život ví, co by chtěl dělat, a jde si zatím. Mně to prostě trvalo déle, i když jsem vždycky věděla, že to musí být jazyky. Nemůžu bez nich být.
Přednášet jednou dětem o světové literatuře. To je sen.
neděle 11. prosince 2016
Hippocampus = bájná mořská příšera.
Škoda že máme podle googlu v mozku bájné mořské příšery.
Zase suplovat deváťáky. Připadám si za katedrou jako doma. Nejpřirozeněji. Už si pamatuju jména všech dětí. Pak na náslechy japonštiny. Starý krásný šílený svět. Lektor se mě ptá, jestli nevím, jak se japonsky řekne „konev“ nebo anglicky „orat“. Tenká hranice mezi konví a dvorní dámou.
Shodujeme se, že japanistika je přehlídka exotů. Prý že čím má někdo lepší hlavu na japonštinu, tím větší je to kretén. Who knows.
Potom s B. na divadlo, které není. Tak aspoň na mňamky a na rozhovory o budoucnosti do cukrárny.
Pan docent mi poslal můj text, který upravil pomocí funkce zachování změn. Asi navždycky se mi bude zvedat žaludek, když uvidím svůj text rozkuchaný tímhle způsobem. Dělá se mi automaticky špatně, když vidím svůj text takhle červeně zkrvavený. Zranění z války. (Čti: psaní bakalářky) Když překonám prvotní nechuť, směju se nad tím, které formulace panu docentovi vadily.
Moje první individuální hodina. Povídáme si v angličtině s jednou moc šikovnou šesťačkou o Vánocích.
Jít na jeden punč je jako jít na jedno pivo. Nikdy nezůstane u jednoho. Tak po dvou a půl punčích ještě do tepla Kozlovny. Holky si dávají pivo, což nepřijímám a objednávám si svařák. J. je ve svých 32 letech jako puberťák. Pak se jdeme podívat, jak M. bydlí, a hlavně na nejroztomilejší, nejhuňatější kočičku. Její spolubydlící jsou mimo jiné dva gayové kouzelníci. Nikdy nekončící absurdity.
Koukáme teď s B. od začátku na House, i když jsem původně měla v plánu Ghost in the shell a následně Yuri on ice.
Zase suplovat deváťáky. Připadám si za katedrou jako doma. Nejpřirozeněji. Už si pamatuju jména všech dětí. Pak na náslechy japonštiny. Starý krásný šílený svět. Lektor se mě ptá, jestli nevím, jak se japonsky řekne „konev“ nebo anglicky „orat“. Tenká hranice mezi konví a dvorní dámou.
Shodujeme se, že japanistika je přehlídka exotů. Prý že čím má někdo lepší hlavu na japonštinu, tím větší je to kretén. Who knows.
Potom s B. na divadlo, které není. Tak aspoň na mňamky a na rozhovory o budoucnosti do cukrárny.
Pan docent mi poslal můj text, který upravil pomocí funkce zachování změn. Asi navždycky se mi bude zvedat žaludek, když uvidím svůj text rozkuchaný tímhle způsobem. Dělá se mi automaticky špatně, když vidím svůj text takhle červeně zkrvavený. Zranění z války. (Čti: psaní bakalářky) Když překonám prvotní nechuť, směju se nad tím, které formulace panu docentovi vadily.
Moje první individuální hodina. Povídáme si v angličtině s jednou moc šikovnou šesťačkou o Vánocích.
Jít na jeden punč je jako jít na jedno pivo. Nikdy nezůstane u jednoho. Tak po dvou a půl punčích ještě do tepla Kozlovny. Holky si dávají pivo, což nepřijímám a objednávám si svařák. J. je ve svých 32 letech jako puberťák. Pak se jdeme podívat, jak M. bydlí, a hlavně na nejroztomilejší, nejhuňatější kočičku. Její spolubydlící jsou mimo jiné dva gayové kouzelníci. Nikdy nekončící absurdity.
Koukáme teď s B. od začátku na House, i když jsem původně měla v plánu Ghost in the shell a následně Yuri on ice.
čtvrtek 8. prosince 2016
Výjimečně volná sobota.
Ráno koukáme na mořské koníky, cvičíme, pak jdeme běhat. Běží se mi jako nikdy v životě, možná je to proto, že poprvé někdy od střední školy mi klesla váha pod šedesát kilo. Běžíme pozdravit moje kachny.
Potom s Borůvčinou mámou chystáme chlebíčky, dáváme si odpolední kafíčko a pak se koukáme na film pod dečkou. Na večer babiččina oslava. Oproti očekáváním docela zábavička. M. má pubertu at its finest. Smějeme se. Borůvčina máma mě večer překvapuje poznámkou: „Bůhví, jak to se svátky bude příští rok.“ Jako že třeba už budeme s B. spolu.
Já udržuju v našem životě kulturu a Borůvka cvičení.
Žerou mě špatné sny. Občas mě zasáhnou noční můry nebo bezútěšnost. Ale obojí čím dál míň. Stejně bych se nejradši utopila v práci. Ale v práci, která by mě bavila a naplňovala. Chci se utopit v učení angličtiny a v angličtině.
Metodické setkání. Ve třídě jsme jen dvě plus paní jednatelka. Krásná návrať. Jsem na dvě hodiny znova studentkou.
Rozhovory: V: Ty na mě něco kutálíš. B: Kartáček. V: Kartáček? Ty někam odcházíš s kartáčkem? Neopouštěj mě. B: Ale ne. Kartáč na vlasy.
Vybíráme s V. citát pro budoucí učitele.
Já: Teachers who love teaching teach students to love learning.
V: Nevím proč, ale v hlavě mi pořád jen zní "would you like to have a dragon or be a dragon?"
i když to s tím nemá nic společného :D
Já: Be a dragon. Watch Arrival, learn languages, you will maybe intrpret aliens someday.
Potom s Borůvčinou mámou chystáme chlebíčky, dáváme si odpolední kafíčko a pak se koukáme na film pod dečkou. Na večer babiččina oslava. Oproti očekáváním docela zábavička. M. má pubertu at its finest. Smějeme se. Borůvčina máma mě večer překvapuje poznámkou: „Bůhví, jak to se svátky bude příští rok.“ Jako že třeba už budeme s B. spolu.
Já udržuju v našem životě kulturu a Borůvka cvičení.
Žerou mě špatné sny. Občas mě zasáhnou noční můry nebo bezútěšnost. Ale obojí čím dál míň. Stejně bych se nejradši utopila v práci. Ale v práci, která by mě bavila a naplňovala. Chci se utopit v učení angličtiny a v angličtině.
Metodické setkání. Ve třídě jsme jen dvě plus paní jednatelka. Krásná návrať. Jsem na dvě hodiny znova studentkou.
Rozhovory: V: Ty na mě něco kutálíš. B: Kartáček. V: Kartáček? Ty někam odcházíš s kartáčkem? Neopouštěj mě. B: Ale ne. Kartáč na vlasy.
Vybíráme s V. citát pro budoucí učitele.
Já: Teachers who love teaching teach students to love learning.
V: Nevím proč, ale v hlavě mi pořád jen zní "would you like to have a dragon or be a dragon?"
i když to s tím nemá nic společného :D
Já: Be a dragon. Watch Arrival, learn languages, you will maybe intrpret aliens someday.
středa 7. prosince 2016
What keeps me going.
Velký T. mi po našem jediném čtvrtečním setkání automaticky píše španělsky, protože mě zná jako Seňora Lopéze. I když mě už stihl omylem přejmenovat na Seňora Pabla Ikebanu. Tak mu odpovídám mixem španělštiny, japonštiny, korejštiny a češtiny.
M. mi už tradičně hraje skladbičku. Tentokrát racky.
B. se zlobí stylem: Já tady chystám postel a ty nechceš nic dělat, jenom hledáš nějaké mořské králíky, Neo.
Zpracovávám rozhovor s panem docentem a poslouchám k tomu Passengera. Všem jsem řekla, že je to botanik, i když to není moc pravda. V 変な mu přezdíváme dokonce fancy botanik. Můj způsob, jak vyjádřit, že je to šéf ústavu chemie a analýzy potravin.
Po zredukování má rozhovor 9000 znaků, všechno mi přijde zajímavé, nic nechci vyhodit a musím se dostat na 6000. It hurts.
P. dělá japonský díl hudebně-kulturního bloku. Zapomínám, jak moc jsem ho spolu se svým studiem ovlivnila. Hraje písničky, které oba dobře známe. Moji oblíbenou Zubatou, Bowieho, LP, Čeko no repablik (kašlu na transkripci), one ok rock a Akuma stocking. Démonci.
Krájím dýni na polívku a koukám na sense and sensibility. Favourite me time. Rozkošný Hugh Grant sahá na ovečku, krásný Alan Rickman se svým hlubokým hlasem, Hugh Laurie jako grumpy cat a malá holka, co chce být kapitánka! Alan Rickman v nejlepších letech. Už dlouho mi tak nevynechávalo srdce údery díky chlapskému šarmu.
Titanic. Na začátku Rosina bezútěšnost. Jack je úchyl na ruce jako já. Výborná Kathy Bates.
Miluju, že jsou v angličtině lodě she.
M. mi už tradičně hraje skladbičku. Tentokrát racky.
B. se zlobí stylem: Já tady chystám postel a ty nechceš nic dělat, jenom hledáš nějaké mořské králíky, Neo.
Zpracovávám rozhovor s panem docentem a poslouchám k tomu Passengera. Všem jsem řekla, že je to botanik, i když to není moc pravda. V 変な mu přezdíváme dokonce fancy botanik. Můj způsob, jak vyjádřit, že je to šéf ústavu chemie a analýzy potravin.
Po zredukování má rozhovor 9000 znaků, všechno mi přijde zajímavé, nic nechci vyhodit a musím se dostat na 6000. It hurts.
P. dělá japonský díl hudebně-kulturního bloku. Zapomínám, jak moc jsem ho spolu se svým studiem ovlivnila. Hraje písničky, které oba dobře známe. Moji oblíbenou Zubatou, Bowieho, LP, Čeko no repablik (kašlu na transkripci), one ok rock a Akuma stocking. Démonci.
Krájím dýni na polívku a koukám na sense and sensibility. Favourite me time. Rozkošný Hugh Grant sahá na ovečku, krásný Alan Rickman se svým hlubokým hlasem, Hugh Laurie jako grumpy cat a malá holka, co chce být kapitánka! Alan Rickman v nejlepších letech. Už dlouho mi tak nevynechávalo srdce údery díky chlapskému šarmu.
Titanic. Na začátku Rosina bezútěšnost. Jack je úchyl na ruce jako já. Výborná Kathy Bates.
Miluju, že jsou v angličtině lodě she.
úterý 6. prosince 2016
Po třech hodinách spánku
s největší kocovinou na náslechy do jazykovky, které trvají hodinu a půl. Hned po nich jednání s paní manažerkou o placement testu a suplování. Z jazykovky letím na univerzitu. Nevím, jak se dostat dovnitř, odchytávám kouřícího pána s kartou, který netuší, kdo je pan docent, šéf ústavu. Tak nevím, kde vzal tu kartu. Na ústavu v bludišti chodeb nacházím pana docenta. Rozhovor, který měl trvat třicet minut se taky nakonec natáhnul na hodinu a půl, protože si to nejvíc užíváme a probíráme hrozně zajímavá témata. Bude náročné to zpracovat, ale jestli se to povede, taky by z toho mohl být dobrý článek.
Minulý týden měli v ústavu čajový obřad, na který přijel mistr z Japonska. Kdybych pana docenta znala o týden dřív, mohla jsem jim tam překládat. V ten stejný den mi vyšel rozhovor s panem vrátným na celou stranu.
Špatné víkendové zprávy. M. je celý den morous, tak nemluví. Schovávám se u pralinek, projíždím angličtinu na duolingu a slzím tak, aby to neviděli zákazníci. Mám k N. blíž.
Návštěva u B. tety. Prý jsem sympatická. Zřejmě umím udělat dobrý první dojem, i když moc nemluvím. Na odchodu jí tisknu ruce a říkám, jak si cením, že mě / nás tak bere. Zase skoro slzím.
Únava zase dosahuje stavů, kdy nedokážu pořádně ostřit.
Dobré pondělní zprávy. T. jede do Tokia a V. do Hirošimy. Napadá mě, že jsem na rozdíl od nich nikdy nebyla stvořená pro velké věci. Maximálně tak pro velkou lásku.
Kdo se V. a T. postará o avokádo, až budou v Japonsku?
Mohly by mi přivézt marimo na pěstování.
Minulý týden měli v ústavu čajový obřad, na který přijel mistr z Japonska. Kdybych pana docenta znala o týden dřív, mohla jsem jim tam překládat. V ten stejný den mi vyšel rozhovor s panem vrátným na celou stranu.
Špatné víkendové zprávy. M. je celý den morous, tak nemluví. Schovávám se u pralinek, projíždím angličtinu na duolingu a slzím tak, aby to neviděli zákazníci. Mám k N. blíž.
Návštěva u B. tety. Prý jsem sympatická. Zřejmě umím udělat dobrý první dojem, i když moc nemluvím. Na odchodu jí tisknu ruce a říkám, jak si cením, že mě / nás tak bere. Zase skoro slzím.
Únava zase dosahuje stavů, kdy nedokážu pořádně ostřit.
Dobré pondělní zprávy. T. jede do Tokia a V. do Hirošimy. Napadá mě, že jsem na rozdíl od nich nikdy nebyla stvořená pro velké věci. Maximálně tak pro velkou lásku.
Kdo se V. a T. postará o avokádo, až budou v Japonsku?
Mohly by mi přivézt marimo na pěstování.
čtvrtek 1. prosince 2016
V pondělí na skok k Jane.
Probíráme článek, přecházíme z angličtiny do češtiny a naopak. Nikdy nepřestanu zbožňovat češtinu cizinců. Na odchodu mi ještě tiskne ruce a říká, že je opravdu vše v pořádku. Mám strach, že nestihnou vyměnit starou verzi za tu novou, protože článek má vyjít už následující den. Píšu Jane hodinu a půl omluvný meil. Ráno zpráva, že to vyměnit stihli. Letím v pyžamu do trafiky koupit Deník. Můj první článek ve skutečných novinách. Nejdřív píšu Jane, že nám otiskli tu upravenou verzi a pak všem ostatním.
Prvně na náslechy skupinky dětí/teenagerů. Některé holčičky jsou roztomilé a jiné naopak děsivé. Jedna vypráví, že se jí zdálo o tom, jak vyvraždila vesnici.
Pak za L., vyzvednout suši a víno. Dokoukáváme Love Rosie a oslavujeme výročí.
Povedlo se mi do článku o klasických chybách, které lidi dělají při třídění odpadu napsat hoho vtípek. „Co se nehodí do kontejneru na plasty.“ Hoho-hohoho
Zítra Arrival v Metropolu / Pro Seňora arrival indeed - hoho-hohoho (šeptem: Thomas Jefferson’s coming home, tancuje s hůlčičkou: So what’d I miss?)
Od tramvaje běžím k Metropolu. U vstupu objímám M. Pak skládám věci k Tenšiinu stolečku a reunion s V. na záchodech. T. má starosti o moji sestru, takže jí jde hledat ven, zatímco já chrlím novinky. V kině ještě povečeřet housku, kterou mi sestra udělala na svačinku. Když se setmí, ještě si narychlo povídáme se sestrou. Po nekonečnu spolu v kině.
Pak už Arrival. Takový ten příjemně zvláštní nádech lučních něžností, you know. Krásy, krásy. Vesmírnosti a krásy. Lingvistické krásy.
Všímám si něčeho, co jsem dřív nezažila. Při jakékoliv zmínce o životě obecně, o rodině nebo dětech, se mi automaticky vybaví B.
Pak vyzvedáváme Kupce, Širu a T. na očakai. Přes město na punčisko do Masných krámů jako loni. Tématem večera jsou Širuiny bradavky. Jsem prvně někomu představena jako Seňor Lopéz. Když Vysoký T. odchází, loučí se se mnou: „Rád jsem vás poznal Seňore Lopézi.“ Z jednoho punče jsou klasicky čtyři. A další víc než půllitr vína vaříme ještě doma. Tenši má griotku a koření na punč. Sedíme nad ním a povídáme si do čtyř do rána.
Prvně na náslechy skupinky dětí/teenagerů. Některé holčičky jsou roztomilé a jiné naopak děsivé. Jedna vypráví, že se jí zdálo o tom, jak vyvraždila vesnici.
Pak za L., vyzvednout suši a víno. Dokoukáváme Love Rosie a oslavujeme výročí.
Povedlo se mi do článku o klasických chybách, které lidi dělají při třídění odpadu napsat hoho vtípek. „Co se nehodí do kontejneru na plasty.“ Hoho-hohoho
Zítra Arrival v Metropolu / Pro Seňora arrival indeed - hoho-hohoho (šeptem: Thomas Jefferson’s coming home, tancuje s hůlčičkou: So what’d I miss?)
Od tramvaje běžím k Metropolu. U vstupu objímám M. Pak skládám věci k Tenšiinu stolečku a reunion s V. na záchodech. T. má starosti o moji sestru, takže jí jde hledat ven, zatímco já chrlím novinky. V kině ještě povečeřet housku, kterou mi sestra udělala na svačinku. Když se setmí, ještě si narychlo povídáme se sestrou. Po nekonečnu spolu v kině.
Pak už Arrival. Takový ten příjemně zvláštní nádech lučních něžností, you know. Krásy, krásy. Vesmírnosti a krásy. Lingvistické krásy.
Všímám si něčeho, co jsem dřív nezažila. Při jakékoliv zmínce o životě obecně, o rodině nebo dětech, se mi automaticky vybaví B.
Pak vyzvedáváme Kupce, Širu a T. na očakai. Přes město na punčisko do Masných krámů jako loni. Tématem večera jsou Širuiny bradavky. Jsem prvně někomu představena jako Seňor Lopéz. Když Vysoký T. odchází, loučí se se mnou: „Rád jsem vás poznal Seňore Lopézi.“ Z jednoho punče jsou klasicky čtyři. A další víc než půllitr vína vaříme ještě doma. Tenši má griotku a koření na punč. Sedíme nad ním a povídáme si do čtyř do rána.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)