Třetí zaklínač:

Triss mám mnohem raději než Yennefer.
Yarpen si myslí, že Ciri je kuřátko.
Vousiska, vatřiska, mapiska.
„Každý šermíř na hovno, když nepřátel nerovno - to je elfský šproch.“
„…Ujišťuji tě, Ciri, že je lepší zařídit se mezi některé, než mezi všechny…“
Scoia’tael / Veverky

„Tož sa choď napást jateliny, když máš takové fajnové chutě.“
„Anebo olúpej zubiskama břízu. Bobrům to šmakuje.“
„Mně by šmakoval aj ten bobr.“

Kočky spí v klubíčkách na místech, ze kterých lze čerpat Moc.

Effy je nejsprávnější člověk k rozhovoru na křižovatce. O rok později zase v Ostravském parku s vínem tentokrát na dřevěném molu u řeky. E. mi donesla borůvkový cupcake. Shodujeme se, že je prostě špatný rok a musíme to vydržet ještě čtyři měsíce.

Jak jsem si uvědomila v posledních 2 měsících, nečinnost je to, co mě ničí ze všeho nejvíc.

Perlička na dortu je výborné slovní spojení.

Pořád se potvrzuje, že se nám letos Vesmír snaží všechno překazit. Aliens, říká V.

Strach z výšek / hoho hohoho.

S B. jako na horské dráze. Když jsme spolu tak se topíme v lásce, plánujeme společný život, vybíráme byty, když jsme od sebe tak jenom smutky, nejistoty a nestabilita.

Kdo vlastně jsme? Nejdřív jsem se k ní měla stěhovat za rok, pak jsme si říkaly, že by to třeba šlo už za pár měsíců, pak hned jak si najdu práci a naposled mi B. psala, že by mě chtěla u sebe hned, i bez práce.

You curl under a blanket, protecting your body from the world. / Sleep heavily and know that I am here with you now. The past is gone, and cannot harm you anymore.

Chybí mi Láska.

Podruhé jdu běhat s naším psem. Tentokrát se mi už povedlo přimět ho, aby se spíš on přizpůsobil mému tempu a ne já jeho. Tři čtvrtě cesty dokonce běží poslušně u mojí nohy. Vzdala jsem se pití na úkor vodítka.

Umělecky krásné synchronizované plavání Španělek. Při finále mě mrazí.

In breaking news, the sky. The earth. Life. Zase se cítím vyděšená a zároveň v bezpečí, jsem na světě sama jen s uklidňujícím, hebkým, hlubokým Cecilovým hlasem.
Silence is golden. Words are vibrations. Thoughts are magic.

Prvně zkouším vařit dýňovou polívku. Krájím dýni a poslouchám u toho wtnv.

Chtěla bych jenom vařit dýňové polívky a nemyslet na budoucnost.

To, že dělám nějaká rozhodnutí, ještě neznamená, že jsou správná.

"The best kind of humans are the ones who stay."

Scénáře, které si vymýšlíme v hlavě, nikdy nevyjdou tak, jak si je představujeme.

Ať už se rozhodnu pro jakoukoliv možnost, vždycky bude někdo nešťastný. A já nevím, jak to udělat tak, abych to nebyla já.

Kdybych udělala to, co opravdu chci, bylo by to zakuklení do dečky. Na týden.

Doma voňavé bublinkové víno.

Olympiáda a první díl Stranger things.

Výlet s B., rodiči a oběma psy na Ondřejník. Kolem cesty pár hříbků: babky, kuřátka a dokonce jeden krásný praváček, taky ostružiny a jahody. Dvanáctistupňový borůvkový ležák nahoře na chatě.

Doma sestry s klukama pořádají grilovačku, přišel i P., rodiče se přidávají k nim a všichni si spolu povídají. Absurdity.

Chceme si s B. zahrát Zaklínače a Údolí králů. Zaklínače jsme skoro měly, ale neposunuly jsme se za první tah, protože nevím, kdy se posouvá ta lebka. V Údolí králů jsme se nedostaly za první plavbu po Nilu. Stejně se ale smějeme a máme zábavičku.

V: „Od té doby, co J. chodí s J., máme doma plno deskovek.“
L: „Jaký přínos do rodiny.“
V: „J. nosí mamce nože a česneky, je nadšená.“
L: „Mám mamce taky přinést česnek, až přijdu?“

Naše druhá taneční lekce s J. a J. Borůvku to začíná bavit. Tancujeme u nás na zahradě zalité sluncem. Rozdělily jsme si moc. Já vedu balboa a B. lindy hop.

Když byly sestry menší, měly dvě ovečky plyšáky, jedna se jmenovala Líza a druhá Jája. Precious memories.

Někdo nosí v kapsách uhelný a někdo hvězdný prach. Heboučké jako křídla démonků. Démoni a sedmikrásky.

První běhání po dlouhé době feels like dying, to je vždycky. Po druhé už je to lepší, akorát jsem vyrazila trochu pozdě, a když vběhnu do lesa, už je skoro tma. Jsem změkčená městem.
Po běhání jsem snědla půl balíčku brambůrků. Sisyfos.

„Sežeru smeták, jestli to není Vinnetouův vraník.“

L. přijela k nám domů na kafe. Doma blázinec jako vždycky, kopa lidí. Chystám kávu, čokoládový dort se šlehačkou, který pekly sestry a navrch ještě štrúdl. Probíráme šílenosti posledních dnů. Na večer mě L. veze na autobus do Zlína. Moje Velká Smůla pokračuje. V Příboře přesunuli zastávky a než stihnu zjistit odkud jedu, už je pozdě. Tak doma horká sprcha, co smyje všechno zklamání, čaj se štrúdlem a Vinnetou.

Máma teď občas říká: ,ten je taky homosexuál‘ a myslí tím 'taky' jako já a mně to přijde tak moc vtipné a dojemné zároveň. Říkala že Old Shatterhand je gay.

Klárka říkala, že 25 % labutí je gay. Můj nový oblíbený fakt.

Další pohovor, tentokrát s moc milou slečnou. Uvědomuju si nové věci o sobě a o tom, co bych vlastně chtěla v budoucnu dělat. S každým pohovorem se posouvám dál, i kdyby jen v tom, jak přemýšlím. Pak si s B. přisedáme k parádnímu staršímu páru lesbiček na etiopské kapučíno. Shání mi hned dečku, protože na terásce je chladno a fouká.

„Jestli za to ta slečna stojí.“

Potom nám je s B. tak hezky, že zapomíná na trénink. Házíme velkými slovy, jako by se nechumelilo.
„Já chci s tebou žít.“ „Já bych s tebou chtěla rodinu.“ „Tak se prostě nastěhuj.“

Zouvám balerínky a běžím bosky na autobus.

B. propásla naše první zlato z Ria kvůli mazlení.

Rozděluju, pro koho je která písnička od Mountain Goats.

If you get there before me, would you save me a seat? / And if I never get there at all / Would you leave the seat empty?
If you get there before me, will you light us a fire? / And if I never show, will you watch the embers glow? / Would you keep the fire burning?
This is a song for you / In case I never make it through to where you are

Koupeme se mezi rybami a hady.

Sešla se největší banda za poslední roky. Já s B., rodiče, sestra s J., M. s H., A. s J., těhotná J. s dítětem a navrch jako největší absurdita M.

Hrajeme si. Bang se těší největší oblibě.

S B. prvně na kánoi, vyrážíme na výpravu za keškou do protilehlé zátoky. Přirážíme ke břehu a brodíme se v blátě. S pádly a špinavýma nohama se prodíráme zelení. Jako amazonky, říká B. Bez bot, po brodění v potoce a popálení kopřivami jsme ulovily keš u Zelené hvězdy.

Deskovky na terásce zalité sluncem. Sedíme u vody na schodech, opékáme špekáčky a pohoda pohoda, nic než pohoda. Západ slunce nad přehradou.

První taneční lekce s J. a J. na spodní terásce u vody. Pro Borůvku první taneční lekce vůbec. Hlavní problém je domluvit se, kdo bude vést, protože chceme obě. #sporyomoc

Cesta do Zlína už bez problémů. Jsem dj jako vždy na dlouhých cestách. Salát k večeři a seriál a mňamky. Takhle bychom mohly žít pořád.

Cestou domů naplněná láskou vychutnávám krásu lesů.

Lepší je mít problémy a umět je vyřešit než nemít žádné.

„Chceš si promluvit, mami?“ „Jasně.“ Tak se večer u vína mimo jiné opatrně ptám, jestli přijede babička na neděli, že bych jí konečně představila B., protože pořád neví.
„Ale babička už to ví, já jsem jí to řekla. Po počátečním šoku říkala: ‚no tak jo‘“. Š. říká, že ,no tak jo‘ je ultimátní přijetí něčeho.

Cesta hrůzy.

Na cestu na naši první společnou dovolenou jen tak nezapomeneme.

Po čtvrté vyrážíme ze Zlína. Nejdřív řídím, jsem trochu nervózní, první dlouhá cesta v Borůvčině autě. Když najedeme na dálnici, začnou mi v docela velké rychlosti klesat otáčky na nulu. Auto se cuká. Stavíme u krajnice za Kroměříži, sledujeme kontrolky. Po chvilce už nejde ani nastartovat. Telefonáty, hledáme záchranu. Začíná pršet, dostávám záchvat smíchu. B. opravenému autu, do kterého nedávno nalila spoustu peněz, se nejspíš porouchal motor.

Přijíždí nás zachránit M. B. se převlíká do služebního trička a vesty, lehá si pod auto a přivazuje lano. Liják, nevidíme na krok a bez dechu sledujeme lano, které je uvázané na krokovou vzdálenost. Cesta zpátky do Zlína, modlíme se, aby se nevybila baterka, bez stěračů bychom totiž nedojely. V Kroměříži na kruháči jedno prudké rozjetí a lano se trhá. B. s M. vybíhají do lijáku a tlačí, já se snažím brzdit a nenabourat do M. auta. Promočená Borůvka podruhé lehá pod auto a přivazuje ještě kratší lano.

Zdevastované na benzínce. Uvažuju, jestli do prázdného žaludku bude lepší vůbec nic anebo bageta.

Konečně ve Zlíně už za tmy. Mírně opilá E. nám půjčuje auto. Šťastně házíme věci do kufru a sedáme do tepla. O půl desáté vyrážíme, pořád slejvák, ale nám už to nevadí. Před Brnem se začnou ozývat divné zvuky. Nepřipouštíme si, že by to mohl být problém s naším autem. Kontrolky sice nesvítí, ale po chvilce jsme přinuceny přeci jen zastavit. Máme defekt. Tentokrát nás přechází veškerá legrace. Zároveň vím, že tuhle situaci budeme muset nějak vyřešit a že to zvládneme. Noc, tma, stojíme za zatáčkou na dálnici. Obě si oblíkáme vesty. B. vyhazuje věci z kufru: deštník, rukavici a ovečku, pak rezervu, hever a klíč. Já se snažím stopnout s baterkou nějakého milého kolemjedoucího. Zachraňuje nás pán jedoucí ze svatby. V bílé košili, společenských botách a kalhotách dupe na klíč. Rezerva je podhuštěná. „Lepší než drátem do oka,“ říká pán. Jedeme šedesátkou k nejbližší benzínce, kde dofoukáváme. Po půlnoci jsme zase na cestě. Telefonát od mámy, že nečekaně přijel taky strejda A. s J. Představa, že budeme spát nejspíš na zemi v obýváku se spoustou dalších lidí. Obě jsme vyčerpané, deset hodin ve stresu a bez pořádného jídla. Ve dvě ráno konečně přijíždíme na chatu.

Usínám s B. v náručí s výhledem na hvězdné nebe nad přehradou. Na chatě to voní jako vždycky, bezpečí.

Jsem změkčená městem.

Za tři roky jsem zapomněla, jak mi chybí p r o s t o r. Moje louky a lesy. Moje Beskydy. Jak mi chybí řízení na prázdných cestách.
A nejlepší pocit na světě je doběhnout, sundat boty a ponožky a běhat bosky po zahradě.

Píšu srdceryvný motivační dopis do cestovky.

S L. v Sokolu jako za starých časů - na pivě na lavičkách z odřeného dřeva. Svěřuju se.

Začala jsem mít ráda na lidech vrásky. První byly Borůvčiny, pak Memorininy, pak moje. Jedna vráska za každou radost nebo starost. Protože často zvedám obočí, začaly se mi lámat vrásky uprostřed čela.

Živák Shaka Ponk / vzpomínám jak nade mnou stála - Samaha - sršící charismatem a energií / pružná, štíhlá, utkaná z vlákýnek čisté zářící energie / Egypťanka - chodící sex. Musím je vidět znovu.

Molly je děvka a trubadúr je Marigold.

Jdu od zubaře. Po injekci píchané natřikrát mám za chvilku znecitlivělou celou pravou tvář. Sedám si do auta a cítím, že necítím tvář až k oku. Začíná období Velké Smůly. Ke znecitlivění se přidává otok a modřina. Pravá tvář po zbytek týdne jedna velká bolestivá modrá koule, nemůžu pořádně otevřít pusu, abych se normálně najedla. (Druhý týden se modřina barví do zelena.) Vypadá to, jako bych dostala pěstí do čelisti.

Došla jsem k rozhodnutí, že bych neměla dávat přednost druhým před sebou, aspoň nějakou dobu ne.

Se stejnou intenzitou dokážu hluboce milovat i nenávidět.

„Pojď za mnou,“ začalo znamenat něco úplně nového. Neznamená to: ,kráčej ke mně,‘ ale: ,přijď se všemi svými věcmi a zůstaň a přespi a pak už spolu každou noc.‘

Dojemnosti do jemnosti.

Zdálo se mi, že kupuju pomněnky v mrňavých květináčcích a o nejhebčích rukách na světě.

V novém bytě je na hlavních dveřích obraz muže, který vypadá jako Kafka. Ten byt mi byl souzen.

Říkám L. a K., že dopisy od teď musí psát paní Vránové. Ptají se, jestli to je pseudonym, anebo jsem se vdala.

Práce pořád nic, zatím mě nikdo nechce najmout jako kapitána.

Brigáda na pivních slavnostech mě zase přesvědčila o tom, že lidi jsou spíš hodní než zlí. Takže stop a točení piva - 2 věci, které mi pomáhají zachovat víru v lidstvo.

Nesu B. polívku a k ní chleba v kapse, mám pocit, že jsem doma doma - vesnické akce jsou všude stejné. Ani mi nevadí, že mi cizí tykají - naopak mi to přijde milé.

Snad nám leje do Vltavy.

Cestou domů mám pocit, že všechno voní pronikavěji než obvykle, možná vedlejší účinek prášků na spaní. Doma omámenost a špatný chemický spánek - už nikdy víc, pokud to nebude nutné.

B. je blíženec – chodí po hraně a vychyluje se na jednu nebo na druhou stranu.

První Zaklínač: Heřmánková rusalka a modré růže z Nazairu. / Local demons, jak říkala M. / Pozměněné motivy známých pohádek. / Vůně bezu a angreštu.

Druhý Zaklínač: Zlatý drak a Ledová královna, létající sklenice višňové zavařeniny a květináče. Dívka, která se jmenuje Dečka. Marigold by chtěl převlíkat půlčíky za ovečky. Smrt se sedmikráskami ve vlasech. Děcka do zaklínačské školy. Odvážná Calanthé a dojemně odhodlané Dryády. Kdyby něčím, chtěla bych být dryádou.
Lidi zamořujou Svět. Jaké příšerné bytosti, dokáží špinit i světlem a zvukem.
„Řekni mi, že na hrátky, jaké mi on navrhuje na skalách, mám kamarádky, které to dělají mnohem lépe!“
„K ránu ještě za tmy, se k tábořišti přikradl zuřivý a hladový vlkodlak; viděl ale, že je to Marigold, tak chvíli poslouchal a pak šel svou cestou.“
„…něco skončilo a něco začalo a něco trvalo. A bylo ticho, ticho a klid.“

Zajímalo by mě,

proč se mi zdálo zrovna o ní, o člověku, kterého jsem neviděla možná i patnáct let. A navíc ani pořádně nevím, jestli jsem s ní někdy doopravdy mluvila. Pamatuju si jenom, že byla cool. Nosila kostkované košile a čepice kšiltem dozadu. Krom spousty krásných věcí v tom snu bylo malé stvoření, kterému jsem říkala „ďáblíček“. Jmenovala se P., ale všichni jí říkali Tůta. Pěkně pitomá přezdívka. Nicméně sen velmi intenzívní.

Psal mi K., že můžem jen tak zajít někam sednou ve Zlíně a taky jestli se k nim nechci přidat na Pride. Už si ani nevzpomínám, jaké to je chodit ven s novými lidmi.

Začala jsem sledovat 2 Broke Girls. Hodně s nimi teď soucítím. Poor people sobě. Mimo jiné ten seriál ukazuje význam správných spolubydlících a cupcaků.

Prokládám Annu Kareninu Zaklínačem, co jsem to za člověka.

Kousek od našeho nového bytu bydlí nejkrásnější kočka na světě. Je zvyklá sedět venku na parapetu, ale pohladit se nenechá.

Stěhuju s B., s nemocí a s šátkem na krku. Po přesunutí honem sprcha, fancy fucking up a na fancy večeři do sušiji (寿司屋 / 🍣).

Máme krásný klidný večer s B., potím nemoc do dečky, B. se ke mně tiskne a sledujeme Another Earth.

S B. se taky někdy předháníme v rozbitostech, ale hrany se čím dál víc obrušují.

Ještě jednou je to zabolí, až uvidí prázdná místa, na kterých byly moje věci. A možná potom ještě párkrát, ale pak už ne, pak bude čisto.