edgy and dull and cut a six-inch valley through the middle of my skull”
Zdá se že teď několik lidí v názvu včetně mě čte Ziburu, protože je to nejlepší odreagování milými blbíčky. Celou dobu si u toho jenom říkám, že je to takový neskutečný blbeček (nejvíc affectionate ❤).
Náhodná vzpomínka ze včerečjí výuky. Řešili jsme, jestli by studenti chtěli žít ve starém nebo novém domě a jedna studentka povídá: “I would prefer an old one because there are ghosts, ghosts and spirits.”
Psala jsem na tabuli spirits úplně okay..if that's what you want.
Protože v pátek učím až 4-7, dopřála jsem si spánek až do 8 a musím říct, že jsem se poprvé za celý týden cítila vyspaná, odpočatá a ready na práci. Možná tomu napomohla i včerejší jóga, u které jsem málem umřela a zase si potvrdila, že jsem slaboučká jak čajíček. #weaksauce
V poledne mám ze sebe ale dobrý pocit, že jsem udělala spoustu práce, odpověděla na bambilion emailů zmatených studentů, spravila nefunkční moodle, poplatila účty a ještě dořešila nějaké staré resty. Dávám si teda dokonce i čas na oddechové čtení a vaření oběda.
Viděla jsem post Bistra Kudlov, že vyrobili placky, jejichž výtěžek půjde na pomoc Ukrajině, tak mě napadlo napsat Š. jestli nechce konečně přijet to have some good times, protože očividně bad times are coming. Tak mám radost, protože Š. psala, že jí to vdechlo život do žil. V budoucnosti nečeká jenom jaderná válka, ale i Bistro Kudlov.
Lidí, kteří pochopí spojení 'yis tanošimizno' je fakt málo.
Po maratonu v práci, bambilionu studentských prezentací, ze kterých mi už hrabe, a nečekané hospitaci od garantky, jedeme do Hradiště na debatu s Petrou Procházkovou z Deníku N. <3 Večeřím perlivé víno a tyčinky. 3 dámy a jedna moderátorka vedou debatu o válce na Ukrajině. #womenpower
Náhodný oběd s Kristou, poprvé ve velké menze. Celý proces je hrozná disaster, ale máme bonding.
Mám volnou hodinu, tak si čtu v Ziburovi a piju kávu. Studenti už jsou se mnou ve třídě a řeší tady nějaké šílené matematické rovnice. Snadno poznáš, že jsou šílené, protože v nich nejsou žádná čísla jenom písmenka.
Těšila jsem se na prezentaci společnosti, která dělá witchra, ale nakonec mě úplně uchvátila jiná o elektrických autech. Nejvíc cool kluk, professional businessman s nádhernou angličtinou, hned bych si ho najala, aby propagoval moji společnost. Na konci bylo ještě krátké video o výměně baterií, což vůbec nezní tak působivě, jak to ve skutečnosti bylo.
V jiné skupince v ten stejný den zase jedna slečna přednášela o hotelech Hilton, která měla zase tak přirozenou a sympatickou body language, že jsme všichni měli pocit, že nám to vykládá jako nejzajímavější příběh a po hodině bych s ní klidně zašla na pivo. Její visuals byly taky boží a kdyby to šlo, dala bych jít 10 bodů z 5. I’m just endlessly impressed.
Proč je život a železo tak těžké.
Žádné komentáře:
Okomentovat