spěchám na univerzitu s předstihem, abych stihla kafe z pekárny. Před fakultou ale stojí kávový vozíček a slečna, která rozdává pidi indiánky a obří čokoládové sušenky. Objednávám teda lungo a pán povídá: “Dneska to máte na fakultu,” vědí přesně co potřebují všichni, co mají v pondělí na 8. Is this the life?
Zpátky v univerzitním chaosu, chodí za mnou zmatení studenti, co nevědí, jaký semnář mají zapsaný.
Se studenty je zábavička. S druhou skupinou jsme si sedli ještě víc než s tou první. Vypadají starší, i když jsou to taky třeťáci na bakaláři. Všichni mi přijdou jako děti, i když tihle o něco starší. Nejoblíbenější knížka jedné slečny je gay young adult fiction, další poslouchá true crime podkasty, další má moc ráda Skandinávii a hlavně Norsko, další čte knížky výhradně v angličtině. <3
Obě hodiny končím trochu dřív, přece jenom jsou první ranní na začátku semestru. Pak běžím domů na oběd a Downton Abbey a na druhou už zase zpátky do jazykovky. (Stavit se pro další kafe do Kafecu je nezbytnost.)
Ve sborovně rychlé seznámení s novou lektorkou Amy z Británie. I talk too much (as I sometimes do, when I teach long hours) and don’t know when to stop.
Pak hodinka s mými nejmilejšími důchodci. Všichni tři měli dobrodružnější prázdniny než já. Jedna paní nemohla přijít protože byla zrovna na druhé dovolené. Na té první byla na konci školního roku v Turecku. R. byla na kolech a túrách v Itálii, Rakousku, Slovensku a Slovinsku. Druhá R. obdobně v Černé Hoře a Albánii. A L. strávil tři týdny ve Španělsku, kde se seznamoval s rodinou snoubence svojí dcery, která se tuto sobotu vdává na Novém Světlově. I’m not crying, you are.
Nakonec ještě 3x45 maraton - příprava na FCE. Jeden klučina přišel s prázdnýma rukama, žádná tužka nebo papír. Nevím, co čekal, že tam budem ty dvě hodiny dělat, když je to desetitýdenní intenzivní kurz.
I’m running on fumes a studenti mi moc energie nevrací. Snažím se je hlavně motivovat, aby po dobu kurzu co nejvíc mákli, když už do toho investujou čas a peníze. It should be mostly hard work, not a lot of time for fun, but I’m trying. Příjemné překvapení je M., syn naší ředitelky, kterého znám z táborů, he wears his hair long now and he grew a beard, ok. Rostou nám pod rukamama, don’t they. Ještě nedávno jsem ho šla seřvat, ať už přestane hrát na kytaru, že už je dávno po večerce a teď už může v o l i t.
Spěchám s úklidem třídy, abych nezůstala poslední v jazykovce a nemusela zamykat a kódovat, vidím ale, že v kanceláři na konci chodby se ještě svítí. Přijde mi tak moc milé, že mi T. přeje k narozeninám a ujišťuje se, jestli to má udělat hned, nebo jestli ještě zítra budu ve škole. Unavená po celém náročném dni mě to až skoro dojímá. T. v jazykovce po osmi letech končí, věřím, že se nám to potom v lednu všecko sesype na hlavu.
Doma moje stará učitelská únava. Bolí mě nohy a záda, zhltnout večeři, dát sprchu a skoro je čas jít do postele. But it was worth it. All of it. Jsem zvědavá na výsledky na konci semestru.
Žádné komentáře:
Okomentovat