Dopolední hodiny, tříhodinové školení o Cambridgských zkouškách a potom skoro pětihodinová cesta do Prahy, protože zpoždění. Nakonec teda u V&D v Praze až v deset večer. Nejdřív úplně family time i s D. a pak pokračování v pokojíčku (protože si D. už chtěl jít lehnout, aby byl fresh na zítřejší párty) s vínem na posteli (což je former kobka, jak správně poznala M.).
Máme vlastně často takový náš bookclub, i když nečteme tu stejnou knížku najednou, ale knížky si různě půjčujem a točíme a doporučujeme a sdílíme náhodné dojmy. Nakonec teda ovíněné do postele až ve dvě ráno.
Po čtyřech hodinách špánku ráno sprcha a cesta na konferenci AJŠ. Vlastně hrozně super jiné ráno. Fresh ranní Praha a já jako smetíčko v metru. Polsouchám k tomu Hanka s Johnem. Maličké minitky mi ráno zachraňujou život (jako už několikrát v životě), protože kavárna, ve které jsme s A. snídaly posledně se rekonstruuje a poblíž jinak už nic jiného není. Naštěstí na fakultě v rámci konference mají hned dva stánky s kávou, což mi zachránilo život na druhou. Snad by je nenapadlo nechat učitele ráno bez kávy.
Posluchárna plná unavených učitelů je můj natural habitat.
Úžasný úvodní plenary (kterému chci říkat plenér, ale takhle čeština nefunguje) s učitelem plným energie. Miluju, jak tě tyhle konference vždycky nakopnou a sdílené břímě ti zase na chvilku dá pocit, že to všecko má smysl. Mluví o tom, jak je učitelství hodně zodpovědnosti, ale je to prostě na nás and we can do it. Jsme future gobal agents of change. <3
Další workshop byl nothing special, ale i tak je hrozně super trávit čas s ostatními učiteli, spolupracovat a probírat naše pracovní zkušenosti. Bohužel mě zrovna silně zasáhla kocovina s tupou bolestí hlavy a brain dead syndromem zrovna když jsme měli pracovat ve dvojicích. Slečna jménem George si musela myslet, že jsem úplně mimo a neschopný učitel.
Pak další kafe a najít kolegyně z jazykovky. Všechny za sebou máme tak 3-5 hodin spánku running on fumes. Ale tak jsme zvyklí, žejo. S A. jsme občas trošku blázni a máme unavený šílený smích. V jednu chvíli jsem nezazanamenala, že jsme skupinově přeply do češtiny, minutu jsem mluvila na A. a čekala na její komentář.
A: You are speaking in Czech to me, I can’t answer, what do you expect.
K. je hrozně nadšená, že jsme na fildě Karlovky a pořád si chce představovat, že tam studujem.
Další špaténka lecture o feedbacku, zjevně si ta paní na sebe úplně upletla bič.
Pak lunch break a hezky s holkama se sendvičem na schody k Rudolfínu zalité sluncem.
I just love teachers. Na hodně lidech to prostě vidíš, jak je jejich práce baví a jak to dělají pro svoje studenty, i když je to často hrozně náročné.
Po obědě dvě naprosto svkělé lectures. První s týpečkem z Česka, u kterého bych nebyla schopná určit, že není rodilák. Naše ředitelka o něm říká, že je ‘takový showman,’ což je nejvíc pravda. Zábavička, workshop a pair work na téma učení ve skupinkách a 121, který mi úplně překopal můj pohled na věc.
Další s výbornou lektorkou z ILC, která nám dala praktické tipy do výuky (jmenovalo se to Lessons up your sleeve), všichni se smáli a zapojovali a byli aktivní. Na konci jsem měla pocit, že lektorku znám jako kamarádku, i když jsem s ní vůbec nemluvila. Pouštěla nám skeče s Davidem Tennantem a Catherine Tate a předváděla parádní učitelování a story-telling and I just love her, okay?
Před závěrečným plenérem (plenary) nás naše ředitelka pozvala na poslední kafe a výměnu dojmů.
Bylo to o future teachers skills a vedl to nejroztomilejší (hot, in my opinion) člověk, plný pozitivní učitelské energie. Myslím, že je to Slovák, který mluví jako Američan s Italským přízvukem. Nebál se dávat vtipnou bídu lidem z publika, což bylo taky sympatické.
Me: He looks Italian.
A: That’s because he’s gay.
The essence of teaching is presence. We do it because we care. <3
Pak s V na víno u řeky a na nejlepší rámen (real-food-after-2-days) během čehož se neodvažujeme koukat na výsledky voleb, abysme si nezačernily celý den. Když jsem se šla převléct do o něco málo slušnějšího oblečení, V. zjistila, jak to dopadlo. Tears of joy a návrat víry v český lid. Pak ještě dopíjíme víno na oslavu demokracie po cestě na Novou scénu Národního a furt tomu nemůžeme uvěřit.
Proslov k národu, current social issues témata a šílená eskalace uprostřed, jak tomu říká V.
Unavená cesta domů a pak ještě politické debaty nad rumem s Dejvím a do postele zas skoro ve dvě ráno. Všecko je to ale hrozně worth it. Konference, spending quality time with your colleagues, other teachers, friends and actors absorbing art jsou hrozně důležité.
Žádné komentáře:
Okomentovat