Obsesivně poslouchám Måneskin, takže nejspíš není žádné překvápko, že jsem začala na Duolingu s italštinou.
Příkladová věta jedné studentky: It got to the point where I don't have any will to live. (Je to moje nejoblíbenější studentka na uni a učitelé, co říkají, že nemají oblíbence, lžou.)
Jedna ze seniorek, která minule chyběla, protože zrovna byla na dovolené na Krétě mi oznámila, že příště zase nepřijde, protože jedou do Itálie. Na konci školního roku byla v Turecku. Is this the life?
FCE kurz se taky vyvedl, všichni (včetně mě) měli víc energie a zdálo se, že speaking a listening všem jde mnohem líp než use of English a reading.
Týpeček, co minule neměl nic si tentokrát sice přinesl sešit a dokonce i propisku, ale zase zapomněl všechny materiály, které jsem mu dala před týdnem. Nenaděláš nic.
M, syna naší ředitelky, znám z táborů od doby, kdy mu bylo 16. Teď je mu 18 a vůbec ho nepoznávám. The dynamic shifted, když jsem teď učitel, ale loučí se pořád mile “měj se moc krásně.”
V pondělí končím poslední v sedm večer, zamykám a kóduju celou školu. V zimě to začne být docela creepy, jak je všude tma.
Věty do korpusu z víkendu v Pardubicích:
Seňore, musíš přežít malou škvírku.
Širu, ty tam ležíš jak nějaký výstavní kousek, když nejsi přikrytá.
Pošleme někomu pohled?
Komu? Všichni jsou tady.
Ruku používáš furt na něco. Nohu jenom na pár věcí.
Já se omlouvám, že se nebavím taky.
Já už jsem si zvykla jaké je tu rozvrstvení, na jedné straně je stěna, na druhé pes.
už jedete do toho nějak funguje čas mecka?
Už jsem přestala doufat, že se rozběhne můj oblíbený večerní kurz, který jsem vedla dva roky a málem jsem se už se studenty rozloučila a popřála jim všechno nejlepší do jejich budoucího studia. Jedna studentka, ale přišla prosit přímo do školy, jestli by nám to teda nemohli otevřít, tak nakonec začneme od října. <3 I am not crying, you are.
Když se s L před osmou vydáváme na poke bowl k večeři a jedno yuzu beer na zkoušku, nikdo netuší, že se budeme vracet ve dvě ráno. Víme, že je pozdě, protože v devět zavírají, ale dřív to nešlo kvůli L. tréninku. Šéf nám málem vynadal, že jdeme tak pozdě a že neví, jestli nám ještě něco udělají. Pak ale odešel a myši měly pré. L. znala nějak od vidění slečnu, co tam pracuje, protože Zlínská lesbická komunita, takže večeře a pivo bylo セーフ.
L. se chtěla zeptat jestli nám kousek před zavíračkou natočí ještě jedno pivo, ale já jsem jí kladla na srdce, aby se zeptala opravdu mile a netlačila na ně, jestli už chtějí zavřít a jít domů, protože vím, jaké to je, když vám tohle zákazníci dělají.
Long story short - nejenom že nám to pivo natočily, ale ještě k tomu řekly, jestli si nechcem jít sednout dovnitř, protože venku už je docela chladno a že prej ještě taky mají pivo na dopití.
Dopadlo to tak, že nám obě ty slečny převyprávěly svůj životní příběh. Mezitím nám jedna z nich pořád po troškách dočepovávala yuzu pivo, kterého měli jenom jednu bečku na zkoušku. Nevím, jestli jim na neděli ještě něco zbylo. Ta starší z nich (kolem 40) si v jednom momentě zapálila brko a svěřila se, že hulí durch už někdy od patnácti. Přes tohle jsme se dostaly k jejím zkušenostem s tvrdýma drogama a protiatomovému krytu ve Zlíně, ke kterému je prý hezký hike, na který se můžem vypravit, protože ho zná jako místo, na kterém byla na technopárty.
I když několikrát přemlouvám slečnu ať už nám nedolívá a beru ji tu naši skleničku z ruky, vždycky se k výčepu probojuje proti mojí vůli, když to nehlídám.
Nakonec úplně nasrač pěšky domů. Naštěstí to máme fakt kousíček. Holky tam ještě zůstaly, jedné z nich bylo špatně (té, co nám furt dolívala, surprise surprise), potřebovala se vydýchat na vzduchu a vodičku. Říkala, že tam asi klidně přespí někde na zemi, protože na 9 jim stejně začíná další směna. :)
Další den jsme úplně nebyly v nejlepší kondici na sváteční oběd a musely jsme k L. rodině přijet jak největší smetíčka, but we survived.
Žádné komentáře:
Okomentovat