Spelluju v tagu na tumblr church jako ‘churge,’ anything goes, I guess.
Me: Čtu si potmě v posteli nahlas jména, která Orin vybral pro kočku: Kurker, Kacker, Gaburker, Erder, Deemer, The Dune Drop.
L: Můžeš se uklidnit?
Dneska jsem suplovala v DSku a zapomněla jsem, jak je nebezpečné tak velké skupince teenagerů dát svobodu. (Přitom to bylo jedno z prvních pravidel, které jsem si na začátku, když jsem začínala učit, napsala jako golden rule.) Takže když vymýšleli nějaké stories podle obrázků, všecko končilo ve strip clubech a na drogách. Kratom tea a tak, fancy drugs for fancy zoomers (affectionate).
Byl tam i jeden softboy ve flanelové košili přes kterou měl mikinu s kapucí a na zápěstí pletené náramky z bavlnek, tak jsem doufala, že se nenechá strhnout tou skupinkou fotbalistů, ale i jeho story nakonec končila halucinogenním čajem. I když to začínalo úplně nadějně, protože ten čaj uvařila babička.
Damiano je asi jediný člově, který si může na sebe obléct háčkované bodičko and still look hot.
Me: Stačilo, aby je sledovali podél břehu a už by je měli.
L: Ty bys mohla být Nazgúl, miláčku.
Takhle spolu mluvíme.
Monday morning, nedaří se mi probudit mozek ani prvním life-saving coffee, říkám to i studentům a oni že that’s okay, same. Tak si všichni tak trochu jedem na únava-poloviny-semestru high a myslím, že se spolu docela dobře bavíme.
Po uni do knihovny, kam jdu jenom L. pro Fitzka, ale samozřejmě, že domů táhnu ještě další tři knížky, protože se neumím ovládat (Neil Gaiman, C.J.Tudor a ještě jednu od současné české autorky). Doma zjišťuju, že jsem ve třídě nechala nabíječku k laptopu, tak chvilku panika a trošku přeorganizování dne a ještě víc běhání než obvykle.
Se seniory pohoda jako vždy. Podceňují se, přitom mají B1 a všemu rozumí.
Maraton intenzívní FCE přípravy, zase mám pocit, že jsem jim za ty dvě hodiny předala tunu informací a taky tam nechala kus duše. Ptají se mě jak zlepšit psaný projev za pět týdnů. Kdyby na to byla nejaká jednoduchá metoda, everyone would just do it and become fluent in five weeks. There’s no such a thing.
M. má tentokrát zas delší vlasy a nalakované nehty na černou a kovově modrou. Who are you, my dear. Vím, že taky poznal že the dynamic shifted a není si jistý, jestli mi vykat nebo tykat. Myslím, že je to roztomilé a nemám brain power mu přede všema vysvětlovat, že mi může tykat, we’ve been through a lot. Společný survival summer campu je bonding for life.
Nejsem zvyklá v kurzech mluvit česky, moc se mi to nestává a hlavně mi přirozeně naskakujou spíš anglické výrazy, tak je tam nějak látám do českých vět.
Nemůžu si vzpomenout, jak se řekne česky interlocutor, tak říkám, že ten pán trénuje ty ostatní ‘zkušebníky’ a všichni se smějem jak blázni. Je pondělí sedm večer.
Zase jim říkám, že je to jejich věc, jestli tu zkoušku udělají nebo ne, ale běda jim jestli ne. I’m too invested in these kids.
Naštěstí nemusím kódovat školu, tak jenom zamykám třídu a běžím do Gulliveru na první popandemickou Triviu. Hostuje to Patrik, o kterém jsme si všichni mysleli, že je Bulhar a chválili jsme ho, jak dobře mluví česky, ale ukázalo se, že je to fakt Čech (s hrozně silným bulharským přízvukem v angličtině, protože jeho přítelkyně je Bulharka). It gets confusing, I know.
Trošku probouzím svůj dead brain k životu malým pivem a toustama a L. občas kouká, na jaké píčoviny jsem schopná si vzpomenout a třeba taky poznat Nirvanu z prvního odstavce textu Lithia.
Nakonec to fakt i jen takhle ve třech vyhráváme, tak radost, i když není čas vyzvednout si výhru, protože jsme všichni hrozně unavení a už se těšíme do postele.
