Vyzvednout v Opavě diplom, sesterský čas v Ostravě at its finest <3, svatba L, slavení mých narozenin, (nejmilejší dárky: duhové ponožky, poukázka na knížky a přání z Anglie, které mi sestra zapomněla tři roky dát, home-made Harry Potter cake a home-made sushi od mámy) a seznámení se sestřiným přítelem.
Svatba L. byla po celou dobu prostě perfektní - na krásném místě uprostřed lesa na Čeladné s jezírkem, luxusním bazénkem a zimní zahradou (jak říká M).
Klíčové je dát si hned po příjezdu na svatbu panáka slivovice s někým z rodiny. Bylo moc milé vidět po dlouhé době i L rodiče a bráchu. Cítila jsem se společensky a šla se hned seznámit i s K., která pořádala rozlučku. M. byla nádherná jako vždycky, i s manželem jim to spolu dohromady moc sluší. Všichni jsme pak ještě rychle dopili pivo, protože za chvilku už se jelo na obřad. H. to měl hezky vymyšlené, že nás rozdělil do aut podle toho s kým jsme měli něco společného, tak jsme se aspoň seznámili s dalšími hosty většinou kamarády z práce. L. tohleto umí, ví jaké klást otázky, aby konverzace nestála a pro mě je to příjemné, že nemusím nic vymýšlet a stačí poslouchat.
S L. vtipkujeme a povídáme H., že nevíme jestli se v kostele posadit na stranu nevěsty nebo ženicha, tak mě to zase hřeje, jak se máme všichni rádi.
Po obřadu, gratulacích a dojemném proslovu L táty spousta catching up s M&P u stolu. <3
Procházky, rituálky, focení. L. se opravdu baví snad se všemi hosty. Možná kromě LMek, I’m sorry, but if you can’t answer the question ‘How are you?’ honestly, are we even friends anymore? Aspoň z opilého M. pak L. dostala při tanci nějakou brutal honesty, which in the end made us all even sadder I guess.
Dj je mladý týpeček, který hraje nejlepší pecky hned po hostině, že bychom šly s radostí tancovat, ale před prvním novomanželským tancem to nejde. Při něm jsem potom ještě znovu nejvíc dojatá, když všichni stojí v kroužku, rodina a přátelé, všichni, kteří mají novomanžele rádi a přijeli jenom proto, aby oslavili jejich lásku, všechno to obrečeli a zapili. Cítím se tam nejvíc jako mezi svými a doma a ani trošičku awkard, když začnou všechny páry tančit a my s L. jsme tam jediná gay couple. Je pravda že všichni už máme v sobě nějakého toho panáka a v náladě tančíš jako kdyby se nikdo nedíval. Hned potom tančím s ženichem a pak už vlastně trochu ztrácím přehled o posloupnosti událostí. Za chvilku už taky nemůžu a snažím se doplňovat zásoby vody, ale taky vína a panáků, to se musí, žejo.
Pak se mě P. nejmileji ptá, jestli jdeme jíst nebo tancovat, tak samozřejmě povídám, že tancovat.
Bambilion panáků, protože si musíš dát s každým, že jo, taky s nevěstou a jejíma kamarádkama a se svýma kamarádkama a s přítelkyní od bráchy, fakt bych to nespočítala, ani kdybych chtěla. Krom toho mi v jedné chvíli M. přinesl asi dvě deci jägera ve vinné skleničce, že mi jako nebude přece pořád chodit dolívat ty panáky, tak co se dá dělat, nevyliju to.
Venku pak taky milý bonding time, vzpomínáme na školu a na naše lowest and highest points. Pálíme a prskáme prskavky a není nám ani venku zima, jak nás to všecko hřeje.
L. má bonding s M, protože spolu nikdy pořádně nemluvily, tak nám zase s P. nezbývá nic jiného než jít spolu tancovat, což je největší zábavička a P. je k smrti roztomilý tanečník. Je to vlastně vůbec nejlepší, jak jsme se takhle rozdělili a měli time of our lives s našimi partnery navzájem a jak jsme si sedli, jako bychom se znali odjakživa.
Pak taky hodně opilé povídání s M. všechno si to nepamatuju, ale jsem ráda, že jsem jí řekla jak moc jí to slušelo, když šla k oltáři (did I?) a jak moc mě to dojímalo (tím jsem si jistá). Jsem moc ráda i jak se všechno vysvětlilo, že L. nemohla na jejich svatbu a jak oba manželé říkali, že je to mrzí, ale že to chápou. Teď je mi strašně líto, že jsme se nezvládli víc vídat a doufám, že to do budoucna napravíme.
Všechna moje láska k M. zase vyplavala na povrch, I do love her dearly. Přeci jenom se známe už tak dlouho a hodně jsme toho spolu prožily. M. je navíc pořád stejná, pořád má tuhle svoji párty náladu, kdy dokáže vypít všechno, co jí kdo dá do ruky a pak spolu tancujeme jako na parties na střední a jako na afterparties po tanečních, to se mi vrací asi nejvíc ještě jak jsme všichni ve svátečním.
At some point jsme se taky všichni cpali u stolečku pistáciemi a pozorovali z okna L. jak se nejvíc baví s celou dívčí skupinkou, která šla chytat nevěstinu kytici a jak to vůbec není její obvyklý crowd.
At some point jsme se taky s manžely C. cpali u rautu a M. mě krmila řízečkama.
Nakonec jsme tam zůstali úplně poslední a jeli s nimi autem, opilí a unavení s hlasy ochraptělými od povídání, smíchu a zpívání na parketu. Pamatuju si, že jsme se nejvíc od srdce smáli špatným vtípečkům řidiče, což byl taky mladý týpek.
Když už jsem byla v té catching up with old friends náladě, psala jsem i P. ohledně lístků na girl in red a ona na to, že vlastně nemá s kým jít a pokud se situace nezmění, můžem jet spolu. <3
Omlouvám se, za ten chaos se jmény, it is unfortunate, že hodně mých blízkých lidí začíná na M nebo L, ale nemůžu napsat jejich jména, protože by to bylo ‘too close to my vulnerable and beating heart’ jak říká John Green. Někdy budu muset napsat knihu i kdyby jen proto, abych mohla mluvit i na veřejnosti taky takhle pateticky, jak si můžou dovolit jenom spisovatelé. (Prosím neříkejte mi, že už to stejně dělám.)
Žádné komentáře:
Okomentovat