“what is a writer, if not a miserable little pile of ideas and half written google docs”

Na Vošce mám studentku, která vypadá úplně jako Maeve ze Sex education a ostatní děcka jí tak i říkají. Blond vlasy, červená rtěnka, kroužek v nose i podobné oblečení, účes všechno. Vždycky když jsem byla zmatená, jaká Zuzka chybí, říkali “přece Maeve.” 

Tahle slečna za mnou po hodině přišla, jestli si nemůže někde uvařit čaj a vytáhla z kapsy u košile čajový sáček. Patří mezi umělce a košili měla zacákanou od bílé barvy.

Prvně se jdu podívat na parkáčovou tančírnu. Všichni tanečníci jsou hrozně kontaktní a lezou mi do bubliny. Jinak je to ale hrozná pohodička a odpočinek od reality v jiném světě. Sedím s vínem v kelímku a koukám, jak všichni tancujou na živou hudbu. 

Na byteček sama skrz ostravský temný park, ve kterém jsou pouliční světla příliš daleko od sebe. Usínám před koncem epizody v ancient posteli, kterou máme v podstatě odmalička. Nejdřív to byla poschoďová postel, já nahoře a holky spolu dole. Když jsme byly větší, táta ji rozřezel na dvě normální, ve kterých už sestry spaly každá zvlášť. Pak jsem ji měla rok na bytečku v Olomouci a teď ji má sestra v Ostravě natřenou na bílo, aby jí ladila k ostatnímu nábytku.

První a nejspíš poslední výuka na uni. Chaos v prezenční i online výuce a k tomu navíc do Opavy nejezdí vlaky, což jsem se dozvěděla až na nádraží. Obligatory nejlepší káva od Laury. V náhradním autobuse s paní docentkou. 

Ráno ještě posedávám v parku near that very nice tree a doposlouchávám epizodu podcastu, protože jsme si všichni mysleli, že hodina začíná 9:30. Když jsem vešla do třídy, zjistila jsem, že jedou už od 8:30. Postupně se objevovali další spolužáci a s různou mírou úspěšnosti se pokoušeli připojovat k přednášce. Docela jsem koukala, jak náš stařičký pan docent zvládá teamsy. 

S holkama na oběd a samotnou mě překvapuje, jakou mám radost, že po půl roce zase všechny vidím. Probrat radosti i strasti posledního semestru i toho, co nás čeká v zimáku. 

Nekonečné dva přeměty s brněnským panem docentem, které trvaly celé odpoledne. Příjemné ale bylo sedět u okna a občas kouknout na lijavec a very nice trees venku. Po páté hodině už nikdo neměl moc sílu, takže k poslednímu předmětu jsme dostali jenom instrukce a skončili o hodinu a půl dřív. 

T. má zase svoje manické stavy, kdy chvíli panikaří, že to nikdy nemůžeme zvládnout a potom mě zase uklidňuje, že bude všechno v pohodě.

Na Svinov s holkama a s P. potom ještě až do Hranic. Hrozně moc milého povídání až nám ani nevadilo, že jsme uvízly na půl hodiny v Polomi. 

V hlavě mi pak hraje show up anyway, i když se ti třeba nechce, nebo je chaos a nemáš všecky informace.

Po cestě do Zlína chaos a další confusion na Názvu. Prosím holky, aby mi posílaly matroš na náš assignment do pragmatiky sbírat korona memes v češtině. Pan docent o tom napíše knihu. Look at where we are. 

Samé špatné sny, málo práce a příliš školy. Ráno už zase vstávání za tmy a první kroky do zimy.

I když se mi po náročném dni (voška, interní kurz, dvouhodinovka s paní S., americká literatura ze skript a nahraných přednášek) nic nechce, přece jenom ještě v 7 večer počítám odučené hodiny, abych věděla, jak na tom jsem. (Pouštím si k tomu BTS, ofc). Zítra musím rozeslat domácí úkoly a vystavit faktury. Jak to bude s výukou od pondělí v rámci nouzového stavu zase nikdo neví.

Vždycky když jdu volit mě znovu pobaví, že volíme v hospodě, protože naše vesnice je tak malá, že nemáme ani školu. 

Věty do korpusu: 

V: Miluju jak popsali ten drátek na šampaňském, taky pro to chci mít jméno.

V: Už nevím, jak jsem na ně narazila. zajímalo by mě, jestli to byl youtube, co mi je nabídl přes nože.