podle nového alba tmg.
Věta do korpusu: Je podezřelé, že by sis nepamatovala citrónové démonky.
Wild sage & rosemary handpoke session
Ráno mi hraje Wild Rosemary na shufflu mých 1600 oblíbených písniček jako vesmírné znamení.
Nejdřív to působí jako nejmilejší normální odpoledne v rámci kterého sdílíme náhodné píčoviny. My favourite.
Na pozdní oběd pizza a midnight gospel a pak už přichází physical and emotional pain combined, protože si k tetování pouštíme 4. a 5. Harryho Pottera.
V. guides me through the pain, ale moc se jí to nedaří, protože chce vždycky začínat výdechem a ne nádechem. Navíc během toho nezvládá sama dýchat.
Loučím se s M: Thank you for the pain.
Dospělé štěstí je nová pánvička a čištění odpadů sodou s octem.
Doháním po letech AHS a sometimes universe just keeps giving jak říká M. protože Evan Peters v roli týpka z 18. st., který se odstěhoval od svojí manželky a syna hluboko do lesů jen proto, aby mohl být se svým přítelem a uměním.
Stále not great not terrible I guess. Během června dokončíme kurzy, které měly korona pauzu a v létě kdo ví. Dobrá zpráva ale je, že tábor bude. Nejspíš podruhé a naposled s Ar. a Am.
Od začátku karantény se pořád snažím každý den cvičit jógu, 20 minut až hodinu podle sil.
Ročníkovka už je ze ¾ hotová. Zbývá analýza jedné povídky a potom proofreading a editing, což je moje nejmíň oblíbená část.
Hodně teď čtu fanfikce, protože už mě nějak omrzely knihy, které mám doma a knihovna funguje v nouzovém režimu, kterému nerozumím a smrdí dezinfekcí. V neděli ráno jsem zkusila s pomocí googlu přeložit odstavec slashe v norštině. I don’t know what I’m doing either.
Odpověděla jsem na inzerát s nabídkou práce a nechávám to na vesmíru a náhodách.
To, že na netflix přidali všechny díly Harryho Pottera je quiet blessing for everyone.
Sestra mezitím odevzdala bakalářku od červeného diplomu jí dělí 0,01. Can you imagine studying without all that pain?
Už jsme všichni unavení z překážek, které nás dělí od začátku stavby, ale zatínáme zuby a bojujeme dál.
Když posunuli deadline daňového přiznání, samozřejmě jsem se do toho pustila až o tři měsíce později než normálně. Odeslat obálku na finančák je největší úleva.
Pomalé dny s nohama pod peřinou se zamračeným nebem za oknem a otevřeným textovým editorem v počítači na klíně. O jeden šálek porušuju denní příděl kávy.
Momentálně se úzkostí vrací jen při telefonování zubaři a nebo když mě L nutí obejít klece se štěkajícími psy v útulku, kde se musí projít uzounkou pěšinkou.
Some days I think I'd feel better if I tried harder. Most days I know it's not true.
Žádné komentáře:
Okomentovat