Nedávno jsem měla nějaké slabé chvilky a hodně mi pomohlo uklidnit bzukot v hlavě tím, že jsem to ze sebe vyhodila na tuhle stránku. After I write something, it’s dead to me.
1
Já šílená, ty jedeš tramvají a autobusem nocí a potom ještě pěšky přes kopce a pole just to hug me goodnight.
Myslím, že tehdy nepadlo ani slovo o mém šílenství. Who am I and more importantly who are you?
2
Moje bušící srdce a chest on fire kvůlim hluku doléhajícího z hřiště. Topím se ve svých největších úzkostech.
Ty nás stěhuješ do pokoje, který na hřiště nemá výhled a navíc je v něm jen jedno okno. Děláš nám prakticky bunkr s matrací deček a polštářů. Jedním dokonce ucpáváš okno. Já největší mess na zemi v klubíčku.
Myslím, že tehdy o mém šílenství taky nepadlo ani slovo.
3
Jak jsem probrečela cestu domů ze školy, protože jsem to už dlouho nedostala, myslela jsem si, že jsem těhotná and my life is OVER. O deset let později se zdá neplánované otěhotnění jako nejlepší věc, která by se momentálně mohla stát.
Je pravda, že vdavky a domek s muškáty v oknech jsem si stebou představit nedokázala, ale společnou výchovu dítěte jo.
4
“Nechci tě ztratit” na loďce uprostřed řeky jako by lidi byli něco, co se dá snadno poztrácet. O pět let později jsme se sobě vzájemně ještě pořád neztratili.
You can miss something and not want it back.
How is this my actual life?
Žádné komentáře:
Okomentovat