Haruki Murakami, Killing Commendatore
It was very hard to listen. I think I’ve never seen a person in such an emotional pain before (a už vůbec ne střízlivá v parku za denního světla).
I did my best, but maybe I could’ve handled it better.
Možná bych příště mohla pomoct dostat to ven, když vidím že to jde těžko. Říct, že tuším, o čem ten rozhovor bude, napovědět, dostat přes pusu slova, která se jiným těžko říkají.
Vždycky se moc těším na studenty z mojí úterní večerní skupinky. Dneska moc povedená hodina, ve které studenti rozhodně mluvili víc než já a navíc všichni měli k tématům co říct a málem jsme se hádali o slovo. Ve freestyle speechích jedna paní mluvila o hp, takže jsme ještě půlhodiny po tom probírali oblíbené postavy a scény, další o svém univerzitním městě a poslední slečna, na kterou vyšel čas, o svojí lásce k hudbě.
Jsem hrozně ráda, že jsou moje hodiny safe space, na kterých se nikdo nebojí mluvit, i když ty dvě teenage slečny nemají moc prostor to cvičit ve škole nebo mají strach, že jim to nejde. Pozvala jsem je, aby s námi jely letos i na tábor, tak uvidíme.
I love when my students want to share personal stories with me. With this group, I feel for the first time that we really are something like friends.
Navíc je to očividně místo, kde se lidi s některými věcmi svěřují poprvé v životě? Jeden student nám jako prvním svěřil, že chce požádat svoji přítelkyni o ruku a další nám dneska vyprávěla trapnou historku, o které mluvila možná jednou v životě. OK.
Věty do korpusu:
Chceš abych se dívala na lecture? Musím ti tam dát tu vazelínu.
Prostě já nechápu, kdo jsem.
Někdy uprostřed jsem musela nakrmit M. hroznovým cukrem, protože to bylo příliš mnoho psychického vypětí.
Eat your sugar, child.
Jako perfektní background music jsme zvolily Nanette a Douglese.
Z nějakého důvodu ten den moje tělo nezvládalo bolest, takže jsem musela svírat velkého plyšového tuleně, abychom dokončily alespoň všecky linky. Taky jsem ho trochu polila vínem. He’s been through a lot.
Okay. I felt a lot of physical pain yesterday. I made someone cry. Všechno to vyeskalovalo úplně špatným směrem.
We were unable to calm each other down.
We all know that something is very wrong when people start addressing me by my name and not my nickname as usual.
Když jsem seděla ve zlínském mhdčku už se mi líp dýchalo, nehořel mi hrudník a sestry mi psaly novinky z terrace house, tak mi zase připadalo, že svět je normální místo.
Probably sensory overload or emotional strain několika posledních dní.
Někde mezitím vším šílenstvím mi Š. náhodně napsala, že R. by po lakotštině a mongolských hrdelních zpěvech během doktorátu z japonštiny chtěl začít psát a já mám být jeho literární kritik.
Jak říká Š., R. chce být šlechtična, která ovládá všechny druhy umění přes jazyky až po psaní a zpěv.
Po horké sprše jsem si pustila oblíbenou epizodu Nothing Much Happens: Early to Yoga a upadla do kómatu než škončil úvod.
Šalvěj proti démonum a wild rosemary jako tichá láska.
And some days I don't miss my family
And some days I do
Some days I think I'd feel better if I tried harder
Most days I know it's not true
Na druhý den jsme při procházce s kočárkem našly wild sage growing in the weeds.
M. upekl pavlovu a ozdobil ji kvítím jako nějaký mistr pekař.
Na oslavě všichni miloučcí. It felt for the first time that I fit in L’s family. Navíc mi všichni říkali, jak fajn jsou mí rodiče a že by měli zase brzy přijet.
Pili jsme karibský rum, který H s M propašovali z Dominikánské Republiky, když z ní prchali zatímco se kolem nich svět uzavíral do karantény.
Já jsem to zapíjela gintonikem, ‘cause I’m still in my twenties so fuck it.
Žádné komentáře:
Okomentovat