Ráno s V. individuální hodina. Místo velké zasedačky jsme se přesunuly do útulna její kanceláře já s kávou a ona s čajem. Vždycky se ptá, jaký jsem měla víkend. Cítím se s ní nejvíc přirozeně, i když je minimálně o třicet let starší než já.
Mám nového studenta, který vede oddíl malinkatých skautů. Na první hodině jsme spolu vzpomínali na naše skautské dětství bez znalosti proper termínů, which was super fun.
Můj největší problém při hraní squashe je, že se vždycky raketou praštím do levé ruky.
Usmíření se sestrami, jen kvůli tomu, že mi K. napsala. Pořád nevím, jak řešit spoustu věcí, aspoň jsem se ale uklidnila, že je mezi námi všechno v pořádku. Obdivuju K. a její odhodlání ke konfrontacím s lidmi ohledně čehokoliv i těch nejvíc nepříjemných věcí.
Skvělá hodina s babičkami. Mezi výkladem jsme si povídaly o cestování. Kladly mi na srdce, že se mám vykašlat na spoření a na děcka, že na to je času dost. Všechno mám prý utratit za cestování, protože zážitky jsou to nejdůležitější, co nám zůstane napořád. Říkala jsem jim, že tak nějak to na nejbližší dobu plánuju.
Sestřička mi při odběrech pochválila borůvky.
Jedna z babiček mi slíbila přinést na úterní lekci kytičku sněženek, ale všechny je do té doby zkosil mráz. Na oplátku mi ta druhá z nich přinesla krabičku belgické čokolády.
V ten stejný den mi student jen tak přinesl kofilu, protože na ni měl chuť cestou na hodinu.
Kolegové jsou většinou miloučcí. Po podpisu smlouvy na další rok se loučím s paní účetní „tak asi zase za rok.“ Důrazně se brání, že ne, že snad někdy někde dřív.
Mám dvě nové indivky.
První je Slovák s dobrou úrovní a s nádhernou výslovností, což je hrozně příjemná změna po vší té broken English, kterou slýchám normálně.
Na naší druhé lekci čekal až na konec hodiny (nebo to tak aspoň vypadalo), aby mi řekl „cool tattoo by the way.“
Byl to hrozně zvláštní a příjemný pocit – vědět, že si ho prohlížel a čekal na vhodný moment, kdy mi to řekne.
„It is a new thing for me, this reading.“ O víkendu přečetl celé 1984. To je způsob, jak do sebe za krátkou dobu nasát spoustu démonů.
Můj druhý nový student se zvládl díky odhodlání a samostudiu z jedné hodiny na druhou zlepšit tak o padesát procent.
He’s the first person, who told me he drank coffee because of socialisation. You must be a sheep. Do what everyone else. So he drinks coffee in order to talk with people.
We were talking about nicknames during that school party, so I explained A. why my uni friends call me Seňor Lopéz.
Od té párty jsme o tom nemluvily. Dneska mi přišla zpráva, která začíná: Hi Mr Lopes.
Na hodině jsme řešili byznys emaily, tak jsem se ptala, jestli vědí o tom, že by ve formálním textu neměli používat contractions.
Jeden ze studentů odpověděl, že neumí na klávesnici napsat apostrof, takže musí ty plné tvary psát všude.
To jsou nejvíc cute věci co jsem za poslední dobu četla.
OdpovědětVymazatPřeju si, aby byli naši lektoři taky tak šťastní. <3
PS: Už mi překlenula zkušebka, so the library is my home now. ^.^
Krásně se čteš.
OdpovědětVymazat