Posbírat svoje slzy do skleněné lahvičky
a pak je vypít spolu s bílým vínem.
Pohltit démony do svých vnitřních vesmírů,
kde není žádný kyslík,
ve kterém by výbuch šel slyšet,
kde bez gravitace nemůže nic
doopravdy dopadnout na dno.
Trhat sedmikrásky těsně nad zemí
a jen co přijde zima odejít na jih.
Ze zbytků vzpomínek si uvít věnec
a posadit si ho na hlavu jako trnovou korunu.
Když používáš infinitivy, nemá to žádnou formu,
tak se pak nediv, že tvoje básničky nemají duši.
**
Prudce jsem si roztrhla košili,
až všechny knoflíky
popadaly
na zem.
Takhle silná bolest
přece musí být nějak vidět.
Nic.
Jenom bledá kůže.
Ostré střepy polámané duše
se ještě neprodraly na povrch.
**
Žádné komentáře:
Okomentovat