Ten pocit, když v úvodních titulkách k Housovi zahlédnete Lina Manuela Mirandu a pak tam je jako postavička z blázince, která pravděpodobně trpí hyperaktivitou, rapuje, mluví strašně rychle, nosí tenisky a šusťákovku a je rozkošné šílené kotě.
Pololetní párty z práce v mnohem bláznivějším duchu, než jsem předem čekala. Bonding s kolegy. Pití na milého Drahoše, a ne na drahého Miloše, které stejně nepomohlo. Sympatický chlapík, který rozlíval v hospodě zadarmo becherovku (Náhoda? Nemyslím si.) označil N. kvůli tomu výroku za „hotového poetu.“
Myslela jsem si, že víno a šampaňské bude bezpečná kombinace, bohužel ale u toho nezůstalo.
S A. jsme se smály N. šílenství. Svým šarmem děsila číšníky.
A. si myslela, že její rande je gay, protože rád zahradničí.
Taky jsem si potykala s šéfkou, takže s tím budu nějaký čas bojovat, než jí budu schopná pohodlně říkat H.
Potom jsme se s pár dalšími kolegy přesunuli do jiného podniku.
F. mně a A. objednala pool table a pivo. Hrála v New Yorku v profi týmu. Měly se mnou trpělivost, a dokonce jsem párkrát skórovala. F. v saku, já s A. v šatech při tlumeném světle neonů. Připadala jsem si trochu jak v nějakém mafiánském doupěti.
M. měl tričko s Adventure time a později večer dělal nejvíc autentické impressions Lemongraba. Ještě víc pozdě večer (nebo možná spíš brzy ráno) mi před ním vyklouzlo, že jsem gay. Instagram má plný koček a nerdských triček.
Nakonec pěšky domů mrazivou nocí ve tři ráno a na druhý den nejpříšernější kocovina za poslední roky.
Snažila jsem se nehýbat ani částečkou těla a soustředit veškerou pozornost na Ghost in the Shell se Scarlett Johansson. (Nejvíc se mi líbili obří poloprůhlední koi proplouvající mezi budovami v Tokiu budoucnosti.)
Žádné komentáře:
Okomentovat