Mám homesick po našem kulturáku.
Moje možná nejoblíbenější chvilka z chození do divadla je probírání dojmů z prvního dějství nad vínem a chlebíčkem.
Druhý kulturní pátek / prvně na vernisáži ve Zlíně. Večeře ze Srí Lanky a naše nejdražší víno v životě.
Třetí kulturní pátek / Mucha v Míru, ve kterém to vypadá trochu jako v Andyho továrně. Modročervené neony a postříbřený strop.
Naučily jsme A. říkat „píča,“ a potom jsme to všechny skandovaly společně s Muchou. I’m not even sorry.
Tanečky a frisco. Užívám si svoje zase krátké vlasy a pohazuju hlavou jako šílenec.
Poslední dobou mám nejpodivnější sny.
Dostala jsem za odevzdanou diplomku, která vypadala jako ohmataný, tlustý paperback jen třicet bodů ze sta. Potom jsme to s mojí vedoucí rozebíraly v kabinetu, který vypadal jako ložnice mého pradědy – masivní dřevěná postel, tlumené světlo z kulaté lampy – trochu mi to připomínalo i prostředí zmijozelských kobek. Celé okno bylo lemované obřím krakenem, který na něm byl napůl položený a napůl jej celé objímal chapadly.
Jindy se mi zase zdálo, že jsme s H. používali dýni místo míče a hráli na poušti volejbal.
Ve škole jsou všichni nemocní, takže přibývá počet hodin na suplování. V pondělí jsem měla jeden blok od dvou do půl osmé večer (s tím, že jsem samozřejmě měla ještě tři hodiny ráno), pouze s dvěma pauzami po patnácti minutách. Během tohohle šíleného maratonu se mě jedna paní z nové skupinky zeptala, jestli jsem z Česka. Nový milník: Being mistaken for a native speaker.
A další achievement: přes valentine's day puns jsem skoro všem svým skupinkám představila koncept hoho vtípků v angličtině.
Věty do korpusu šílenství:
Morphology teacher: Am I seeing storks?
Brit.lit. teacher: Yes, maybe it was for his son, who died at the age of 11...hahaha...I shouldn't laugh...
A nakonec démoni v podobě The chimney sweeper od Blakea ztvárněného pomocí postaviček z lega.
Hrozně jsem ocenila, že když jsem řekla mámě, že se o tom nechci bavit, tak okamžitě změnila téma.
neděle 25. února 2018
sobota 17. února 2018
Další torza básní
Posbírat svoje slzy do skleněné lahvičky
a pak je vypít spolu s bílým vínem.
Pohltit démony do svých vnitřních vesmírů,
kde není žádný kyslík,
ve kterém by výbuch šel slyšet,
kde bez gravitace nemůže nic
doopravdy dopadnout na dno.
Trhat sedmikrásky těsně nad zemí
a jen co přijde zima odejít na jih.
Ze zbytků vzpomínek si uvít věnec
a posadit si ho na hlavu jako trnovou korunu.
Když používáš infinitivy, nemá to žádnou formu,
tak se pak nediv, že tvoje básničky nemají duši.
**
Prudce jsem si roztrhla košili,
až všechny knoflíky
popadaly
na zem.
Takhle silná bolest
přece musí být nějak vidět.
Nic.
Jenom bledá kůže.
Ostré střepy polámané duše
se ještě neprodraly na povrch.
**
a pak je vypít spolu s bílým vínem.
Pohltit démony do svých vnitřních vesmírů,
kde není žádný kyslík,
ve kterém by výbuch šel slyšet,
kde bez gravitace nemůže nic
doopravdy dopadnout na dno.
Trhat sedmikrásky těsně nad zemí
a jen co přijde zima odejít na jih.
Ze zbytků vzpomínek si uvít věnec
a posadit si ho na hlavu jako trnovou korunu.
Když používáš infinitivy, nemá to žádnou formu,
tak se pak nediv, že tvoje básničky nemají duši.
**
Prudce jsem si roztrhla košili,
až všechny knoflíky
popadaly
na zem.
Takhle silná bolest
přece musí být nějak vidět.
Nic.
Jenom bledá kůže.
Ostré střepy polámané duše
se ještě neprodraly na povrch.
**
čtvrtek 8. února 2018
Update (hlavně) o studentech
Ráno s V. individuální hodina. Místo velké zasedačky jsme se přesunuly do útulna její kanceláře já s kávou a ona s čajem. Vždycky se ptá, jaký jsem měla víkend. Cítím se s ní nejvíc přirozeně, i když je minimálně o třicet let starší než já.
Mám nového studenta, který vede oddíl malinkatých skautů. Na první hodině jsme spolu vzpomínali na naše skautské dětství bez znalosti proper termínů, which was super fun.
Můj největší problém při hraní squashe je, že se vždycky raketou praštím do levé ruky.
Usmíření se sestrami, jen kvůli tomu, že mi K. napsala. Pořád nevím, jak řešit spoustu věcí, aspoň jsem se ale uklidnila, že je mezi námi všechno v pořádku. Obdivuju K. a její odhodlání ke konfrontacím s lidmi ohledně čehokoliv i těch nejvíc nepříjemných věcí.
Skvělá hodina s babičkami. Mezi výkladem jsme si povídaly o cestování. Kladly mi na srdce, že se mám vykašlat na spoření a na děcka, že na to je času dost. Všechno mám prý utratit za cestování, protože zážitky jsou to nejdůležitější, co nám zůstane napořád. Říkala jsem jim, že tak nějak to na nejbližší dobu plánuju.
Sestřička mi při odběrech pochválila borůvky.
Jedna z babiček mi slíbila přinést na úterní lekci kytičku sněženek, ale všechny je do té doby zkosil mráz. Na oplátku mi ta druhá z nich přinesla krabičku belgické čokolády.
V ten stejný den mi student jen tak přinesl kofilu, protože na ni měl chuť cestou na hodinu.
Kolegové jsou většinou miloučcí. Po podpisu smlouvy na další rok se loučím s paní účetní „tak asi zase za rok.“ Důrazně se brání, že ne, že snad někdy někde dřív.
Mám dvě nové indivky.
První je Slovák s dobrou úrovní a s nádhernou výslovností, což je hrozně příjemná změna po vší té broken English, kterou slýchám normálně.
Na naší druhé lekci čekal až na konec hodiny (nebo to tak aspoň vypadalo), aby mi řekl „cool tattoo by the way.“
Byl to hrozně zvláštní a příjemný pocit – vědět, že si ho prohlížel a čekal na vhodný moment, kdy mi to řekne.
„It is a new thing for me, this reading.“ O víkendu přečetl celé 1984. To je způsob, jak do sebe za krátkou dobu nasát spoustu démonů.
Můj druhý nový student se zvládl díky odhodlání a samostudiu z jedné hodiny na druhou zlepšit tak o padesát procent.
He’s the first person, who told me he drank coffee because of socialisation. You must be a sheep. Do what everyone else. So he drinks coffee in order to talk with people.
We were talking about nicknames during that school party, so I explained A. why my uni friends call me Seňor Lopéz.
Od té párty jsme o tom nemluvily. Dneska mi přišla zpráva, která začíná: Hi Mr Lopes.
Na hodině jsme řešili byznys emaily, tak jsem se ptala, jestli vědí o tom, že by ve formálním textu neměli používat contractions.
Jeden ze studentů odpověděl, že neumí na klávesnici napsat apostrof, takže musí ty plné tvary psát všude.
Mám nového studenta, který vede oddíl malinkatých skautů. Na první hodině jsme spolu vzpomínali na naše skautské dětství bez znalosti proper termínů, which was super fun.
Můj největší problém při hraní squashe je, že se vždycky raketou praštím do levé ruky.
Usmíření se sestrami, jen kvůli tomu, že mi K. napsala. Pořád nevím, jak řešit spoustu věcí, aspoň jsem se ale uklidnila, že je mezi námi všechno v pořádku. Obdivuju K. a její odhodlání ke konfrontacím s lidmi ohledně čehokoliv i těch nejvíc nepříjemných věcí.
Skvělá hodina s babičkami. Mezi výkladem jsme si povídaly o cestování. Kladly mi na srdce, že se mám vykašlat na spoření a na děcka, že na to je času dost. Všechno mám prý utratit za cestování, protože zážitky jsou to nejdůležitější, co nám zůstane napořád. Říkala jsem jim, že tak nějak to na nejbližší dobu plánuju.
Sestřička mi při odběrech pochválila borůvky.
Jedna z babiček mi slíbila přinést na úterní lekci kytičku sněženek, ale všechny je do té doby zkosil mráz. Na oplátku mi ta druhá z nich přinesla krabičku belgické čokolády.
V ten stejný den mi student jen tak přinesl kofilu, protože na ni měl chuť cestou na hodinu.
Kolegové jsou většinou miloučcí. Po podpisu smlouvy na další rok se loučím s paní účetní „tak asi zase za rok.“ Důrazně se brání, že ne, že snad někdy někde dřív.
Mám dvě nové indivky.
První je Slovák s dobrou úrovní a s nádhernou výslovností, což je hrozně příjemná změna po vší té broken English, kterou slýchám normálně.
Na naší druhé lekci čekal až na konec hodiny (nebo to tak aspoň vypadalo), aby mi řekl „cool tattoo by the way.“
Byl to hrozně zvláštní a příjemný pocit – vědět, že si ho prohlížel a čekal na vhodný moment, kdy mi to řekne.
„It is a new thing for me, this reading.“ O víkendu přečetl celé 1984. To je způsob, jak do sebe za krátkou dobu nasát spoustu démonů.
Můj druhý nový student se zvládl díky odhodlání a samostudiu z jedné hodiny na druhou zlepšit tak o padesát procent.
He’s the first person, who told me he drank coffee because of socialisation. You must be a sheep. Do what everyone else. So he drinks coffee in order to talk with people.
We were talking about nicknames during that school party, so I explained A. why my uni friends call me Seňor Lopéz.
Od té párty jsme o tom nemluvily. Dneska mi přišla zpráva, která začíná: Hi Mr Lopes.
Na hodině jsme řešili byznys emaily, tak jsem se ptala, jestli vědí o tom, že by ve formálním textu neměli používat contractions.
Jeden ze studentů odpověděl, že neumí na klávesnici napsat apostrof, takže musí ty plné tvary psát všude.
středa 7. února 2018
Future could be next year.
Ten pocit, když v úvodních titulkách k Housovi zahlédnete Lina Manuela Mirandu a pak tam je jako postavička z blázince, která pravděpodobně trpí hyperaktivitou, rapuje, mluví strašně rychle, nosí tenisky a šusťákovku a je rozkošné šílené kotě.
Pololetní párty z práce v mnohem bláznivějším duchu, než jsem předem čekala. Bonding s kolegy. Pití na milého Drahoše, a ne na drahého Miloše, které stejně nepomohlo. Sympatický chlapík, který rozlíval v hospodě zadarmo becherovku (Náhoda? Nemyslím si.) označil N. kvůli tomu výroku za „hotového poetu.“
Myslela jsem si, že víno a šampaňské bude bezpečná kombinace, bohužel ale u toho nezůstalo.
S A. jsme se smály N. šílenství. Svým šarmem děsila číšníky.
A. si myslela, že její rande je gay, protože rád zahradničí.
Taky jsem si potykala s šéfkou, takže s tím budu nějaký čas bojovat, než jí budu schopná pohodlně říkat H.
Potom jsme se s pár dalšími kolegy přesunuli do jiného podniku.
F. mně a A. objednala pool table a pivo. Hrála v New Yorku v profi týmu. Měly se mnou trpělivost, a dokonce jsem párkrát skórovala. F. v saku, já s A. v šatech při tlumeném světle neonů. Připadala jsem si trochu jak v nějakém mafiánském doupěti.
M. měl tričko s Adventure time a později večer dělal nejvíc autentické impressions Lemongraba. Ještě víc pozdě večer (nebo možná spíš brzy ráno) mi před ním vyklouzlo, že jsem gay. Instagram má plný koček a nerdských triček.
Nakonec pěšky domů mrazivou nocí ve tři ráno a na druhý den nejpříšernější kocovina za poslední roky.
Snažila jsem se nehýbat ani částečkou těla a soustředit veškerou pozornost na Ghost in the Shell se Scarlett Johansson. (Nejvíc se mi líbili obří poloprůhlední koi proplouvající mezi budovami v Tokiu budoucnosti.)
Pololetní párty z práce v mnohem bláznivějším duchu, než jsem předem čekala. Bonding s kolegy. Pití na milého Drahoše, a ne na drahého Miloše, které stejně nepomohlo. Sympatický chlapík, který rozlíval v hospodě zadarmo becherovku (Náhoda? Nemyslím si.) označil N. kvůli tomu výroku za „hotového poetu.“
Myslela jsem si, že víno a šampaňské bude bezpečná kombinace, bohužel ale u toho nezůstalo.
S A. jsme se smály N. šílenství. Svým šarmem děsila číšníky.
A. si myslela, že její rande je gay, protože rád zahradničí.
Taky jsem si potykala s šéfkou, takže s tím budu nějaký čas bojovat, než jí budu schopná pohodlně říkat H.
Potom jsme se s pár dalšími kolegy přesunuli do jiného podniku.
F. mně a A. objednala pool table a pivo. Hrála v New Yorku v profi týmu. Měly se mnou trpělivost, a dokonce jsem párkrát skórovala. F. v saku, já s A. v šatech při tlumeném světle neonů. Připadala jsem si trochu jak v nějakém mafiánském doupěti.
M. měl tričko s Adventure time a později večer dělal nejvíc autentické impressions Lemongraba. Ještě víc pozdě večer (nebo možná spíš brzy ráno) mi před ním vyklouzlo, že jsem gay. Instagram má plný koček a nerdských triček.
Nakonec pěšky domů mrazivou nocí ve tři ráno a na druhý den nejpříšernější kocovina za poslední roky.
Snažila jsem se nehýbat ani částečkou těla a soustředit veškerou pozornost na Ghost in the Shell se Scarlett Johansson. (Nejvíc se mi líbili obří poloprůhlední koi proplouvající mezi budovami v Tokiu budoucnosti.)
pátek 2. února 2018
Teprve nedávno jsem si uvědomila,
že jsem poslední dobou neměla čas být sama sebou.
Still saving money for the biggest summer adventure so far. I kdyby se mi nakonec nepodařilo odletět, pořád je fajn mít našetřeno něco málo navíc.
Jeden kluk ze skupiny deváťáků, kterou občas supluju, zná Van Gogha jen díky Doctorovi Who. Když jsem ho požádala, aby mi pověděl příběh o Van Goghově uchu, začal: „First he saw the monster…“ Je fajn, že epizody doktora Who rozšiřují znalosti dětí. Ještě by pak bylo dobré, aby si zvládly odfiltrovat všechno, co nejsou historická fakta. Pravda ale je, že Van Gogh možná fakt vídal nestvůry.
Jejich první tip doby, ve které žil Shakespear bylo devatenácté století. Tady mají ještě trošku mezery.
Bonding time s koordinátorkou.
„Já tam klidně jezdit budu, jen mi to připadá strašně zbytečné pro všechny.“
„Já vím, že jo,“ a skládá hlavu do dlaní.
Jsem ráda za ten nový kurz s babičkami. Přináší spoustu nových zkušeností – myslím, že mí zatím nejstarší studenti a taky někdo, kdo nechce gramatiku, jen fráze a slovíčka na cestování.
Narážíme na to, která slova jsou podobná v angličtině, němčině, chorvatštině a latině.
Při přemítání nad víkendem v Izraeli jsme pozapomněly na takovou drobnost. – Ani jedna nemáme pas, protože doteď byly vše jen Eurotripy. 😊
Student začal text větou: The main problem is that cities and towns are full of buildings. – Well, can’t argue with that.
Představuju si, jak ze sebe vyplavuju jed. Dere se na povrch a vytéká skrz všechny póry.
Chtěla jsem si po letech konečně zjistit, co znamená pushing daisies, tohle šílenství mi vyplivl slovník:
Pushing Daisies
1. The action of bending down and extending force with one's hands onto a little yellow flower known as a daisy (Hey dude watch me bend down and extend force with my hands on this little yellow flower known as a daisy.)
2. The action of smoking marijuana with two friends over the age of 15 while in a mid-construction house at 7:50 p.m. on a Thursday night. (C'mon my glipglops lets push some daisies in that house that's under construction tonight.)
Still saving money for the biggest summer adventure so far. I kdyby se mi nakonec nepodařilo odletět, pořád je fajn mít našetřeno něco málo navíc.
Jeden kluk ze skupiny deváťáků, kterou občas supluju, zná Van Gogha jen díky Doctorovi Who. Když jsem ho požádala, aby mi pověděl příběh o Van Goghově uchu, začal: „First he saw the monster…“ Je fajn, že epizody doktora Who rozšiřují znalosti dětí. Ještě by pak bylo dobré, aby si zvládly odfiltrovat všechno, co nejsou historická fakta. Pravda ale je, že Van Gogh možná fakt vídal nestvůry.
Jejich první tip doby, ve které žil Shakespear bylo devatenácté století. Tady mají ještě trošku mezery.
Bonding time s koordinátorkou.
„Já tam klidně jezdit budu, jen mi to připadá strašně zbytečné pro všechny.“
„Já vím, že jo,“ a skládá hlavu do dlaní.
Jsem ráda za ten nový kurz s babičkami. Přináší spoustu nových zkušeností – myslím, že mí zatím nejstarší studenti a taky někdo, kdo nechce gramatiku, jen fráze a slovíčka na cestování.
Narážíme na to, která slova jsou podobná v angličtině, němčině, chorvatštině a latině.
Při přemítání nad víkendem v Izraeli jsme pozapomněly na takovou drobnost. – Ani jedna nemáme pas, protože doteď byly vše jen Eurotripy. 😊
Student začal text větou: The main problem is that cities and towns are full of buildings. – Well, can’t argue with that.
Představuju si, jak ze sebe vyplavuju jed. Dere se na povrch a vytéká skrz všechny póry.
Chtěla jsem si po letech konečně zjistit, co znamená pushing daisies, tohle šílenství mi vyplivl slovník:
Pushing Daisies
1. The action of bending down and extending force with one's hands onto a little yellow flower known as a daisy (Hey dude watch me bend down and extend force with my hands on this little yellow flower known as a daisy.)
2. The action of smoking marijuana with two friends over the age of 15 while in a mid-construction house at 7:50 p.m. on a Thursday night. (C'mon my glipglops lets push some daisies in that house that's under construction tonight.)
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)