Praha ->

Berlín -> Kodaň -> Drážďany -> Praha -> Prague Pride / zážitky, vyčerpanost, krásy, málo spánku, absurdity, loučení, šílenství #vercicestujou 🐎⚓️☀️🚴🍷✨🌈

Nevím, jestli budu schopná napsat všechno, co se stalo na výletu do Kodaně. Možná se do toho pustím s nějakým mírným odstupem, až vzpomínky začnou být mlžnější a jejich hrany obroušenější. Teď je toho moc v hlavě, v kronice i na fotkách.

Duhový průvod byl nádherný způsob, jak ten týden šílenství ukončit a rozloučit se s holkama, které odjíždí pryč na rok.
Tancujeme v průvodu, máváme vlaječkou a cizí slečny nám sypou do vlasů třpytky.
Na Letné potkáváme Effy, po tom, co jsme se marně hledaly na Václaváku, což je počátek absurdit celého večera. Původně chtěla jít domů už ve dvě odpoledne, a nakonec s náma zůstala až do dvou do rána. #party
Do Billy, kterou gayové do konce akce úplně vykoupili, pro jídlo a víno.
Nad košíky s pečivem jsme zavedli řeč na společný výlet za M. do Rigy, který spustil vlnu sdílení osobních dramat.
Předvádíme s V. kompletní prezentaci zážitků s fotkama i kronikou.
Po první lahvi vína taháme z M. tajemství. Jsem vyděšená, trochu se mi chce brečet a trochu je to jako rána do břicha. Nabalování absurdit.
Pak největší zábavička, přidává se i L. a přibývají vypité lahve od vína. Nemáme vývrtku, tak M. obchází okolní skupinky a hledá, kdo by nám byl schopný otevřít víno. Vždycky je úspěšná a to je 40 bodů pro Nebelvír.
Vedle naší dečky-tábora zabodáváme duhovou vlajku.
Tanečky s V jsou největší uvolněnost a svoboda.
V. má pocit, že se o mě musí starat, ale přitom už ji dávno hlídám já.
V noci na dečce na Letné posloucháme někdy do jedné ráno Hamiltona. S E. jsme zabalené do spacáku jako šťastná burrita. Nabalování absurdit.
Ve dvě ráno šťastně doma, i když jsme ani jedna nevěřily, že se tam fakt zvládnem dostat.
V. už zase začíná být příčetná, i když si nic nepamatuje. Záchvaty smíchy v posteli.

Moji japonštináři z Olomouce a lidi z bytečku budou vždycky láska. Kdybych někomu cizímu vyprávěla celý příběh a všechny vztahové propletence, nevěřil by mi.

Ve vlaku z Prahy do Olo nemají kafe a já umírám na kocovinu.
V Olo na nádraží s kelímkem v ruce a největším pocitem what the fuck just happened ever.