Výstřižky z korpusu

V práci snídám zbytek punčové zmrzliny.

L. se líbí, že Hagrid má nekonečné kapsy kabátů a nosí v nich konvičky.

V. je speciální taky díky tomu, že vždycky pokládá správné otázky.

Přednáška o Černobylu. Radioaktivní zářivě rudé tulipány a přerostlí sumci.

„Co říkáš na Frýdu?“
„Kahlo?“
„Taky dobrý.“ Aneb jak jsem nevědomky udělala dojem a zároveň pobavila.

V: mainly ghosts? co to je?
S: Nějaký research, který má vysvětlit, co způsobuje homosexualitu. A jejich conclusion je mainly ghosts.
V: jakou mají metodologii? čím dokazují ty duchy?
S: Bylo to jen pro zasmání, ale pošlu ti celý ten článek if you are interesred in researches which include lesbians and ghosts.

S: Fun fact, mám korejštinu v pátek a po celém týdnu učení angličtiny se mi blbě mluví česky.
Minule jsem se zeptala, jestli by té slečně vadilo, kdybych na ni při opravování chyb mluvila anglicky.

S: A ještě interesting fact. Vzpomínáte na Chipa a Dalea? Rychlá rota? Tak je tam postava Gadgetka, jako od gadget, furt něco opravuje. Je to veverka. Myslela jsem, že gadget je nové slovo, ale bylo tu už od devadesátek.
V: fakt jsem přemýšlela, jak se tohle vyvine…

Taky jsem začala chodit pracovat do místní knihovny. S útulností té olomoucké se nemůže rovnat, ale její největší slabina je, že tam nemají zásuvky.

Poprvé se mi dneska sešli všichni studenti v nové skupince. Bavili jsme se tak výborně, že jsem brečela smíchy. Jeden z pánů mi po skončení řekl, že to byla moc příjemná hodina.

V té stejné lekci jsme se nějak dostali k whiskey a někdo mluvil o tullamore dew a říkal, že ten název vlastně dává smysl, protože dew je rosa.
A další student se toho chytil: „Aha, tak proto v té reklamě na tullamorku prší a ta ženská se do toho směje."
A on na něho: „Ty vole, to není rosa, vždyť tam leje jako prase.“
A pak se ho ptali, jestli ví, co je to rosa.

Další moje skupinka začátečníků ještě pořádně neumí používat přítomný prostý čas, ale už ví, jak se řekne panák. Ale pak jsou třeba schopní říct: We are shots, místo like.
V: We are shots, we are life.

Jeden student se teď nedávno spletl a řekl hrozně děsivou věc. Chtěl říct, že lidi mají brýle na hlavě, ale místo toho řekl: They have glass in their heads.
A já tam jenom seděla a nepřítomně se usmívala s výrazem „co to sakra“ a řekla jsem mu: „Well, that’s quite scary.“

V srdcích žár

Nevím, jestli to byl záměr, ale Č. se povedlo složit písňový text, který dokonale zachycuje, jaké to je být studentem UPOLu (případně KASu).
Poslouchám tu písničku v trolejbuse cestou na hodiny, když řídím anebo uklízím. Už ji umím skoro zpaměti a je v ní všechno. Jinými slovy krásy Olomouce a utrpení studentů na podkladu Sheeranovy I see fire.

Noc je až k ránu dlouhá, káva královna drog. Kolem se míhá šmouha, to ti ubíhá rok.
Noci nad skripty na bytečku, půlnoční instantní káva, která mi zničila vnitřní orgány, a sedánky v kuchyni na zemi. Nohy v papučkách a Kryštůfkova hebkost. Kolem jedné nebo druhé ráno unavené zahrabávání do postele pod peřinu a pod hromádku oblečení na ní. Než se stihneš vzpamatovat, je tu další zkouškové a hned vzápětí píšeš bakalářku a čekají tě státnice.

Zatím se tréma schovává za punčové stánky, Bože kéž ty stránky spálí srdce žár.
Zimní Olomouc s jiným druhem punče na každém rohu. Zajdem na jeden punč je to samé jako zajdem na jedno pivo. Punčová pasáž a roztopení gumoví medvídci ve víně. Ovínění cestou domů v září pouličních světel za zvuku křupání sněhu při každém kroku.

Za mnou je půl rok dřiny, přede mnou právě tak. Dech i spánek se krátí, v břiše mě svírá. A jen poslední víra chrání srdce žár, že můj příběh stejně za to stál.
Po skončení zkoušek v zimním semestru maximálně volný víkend před začátkem toho letního.
Neopouští nás ale vtípečky ani láska k japonštině.
Po ukončení studia vědomí, že si ty krásné tři roky šílenství poneseš navždycky s sebou.

V srdcích žár, na prach tě spálí.
Find what you love and let it kill you.

Život ti přijde krátký, jenom pár normostran, nacpi se mezi řádky, vepiš tam sebe sám.
Sepisování seminárek a diplomky znak po znaku.
V duši pálí stálý srdce žár.

A možná vůbec nejhezčí pasáž: Až otevřou se brány já nepoznám strach. Zůstanu navždy s vámi v srdci v myšlenkách.
I když už nestuduju, pořád cítím silné pouto jak s bývalými spolužáky, tak se všemi ostatními studenty japonštiny, kteří prožívají pořád téměř to samé, co jsme zažili my.
Nezapomenu, jak Č. na divadle při těchhle verších zatínala pěsti, protože to určitě cítí podobně.

A tramvaje tesklivé jsou, volají na mě z dálky. To je Olomouc, navždycky domov, který mě volá zpátky.

The OA and other short reviews

Zajímavá hlavní herečka. Zvláštní atmosféra. Jemnost a něha. Opening začíná těsně před koncem. Na konci krásy Ruska. Malá ruská dívenka ve fialové noční košilce noří bosé nohy do sněhu a potom do vysekané díry v ledu. My father taught me about bravery that day. Zase Nina. A lesy.
Michelle ❤
Když Homer mluví o zelenině. ❤
Ke konci čím dál větší zklamání.
**
HP a tajemná komnata:
Koště, které předhoní i motýli.
Nebelvírské hráčky famfrpálu!
Jednou chci kabinet jako má Brumbál včetně fénixe.
Pán dal Dobbymu ponožku.
**
HP a vězeň z Azkabanu:
Nejmilejší díl.
Lupin ❤ Učitelský vzor. Zdvihá obočí nad jedním okem jako já.
Čokoláda proti mozkomorům jako metafora k tomu, že dokáže odpuzovat všechny nepříjemné pocity a funguje jako instantní štěstí.
Woodovo fanatické nadšení do famfrpálu.
Sirius ❤ moje dětská láska.
**
HP a Ohnivý pohár:
Dobby plete ponožky!
**
Murakami - Po otřesech:
Proč měnit původní název?
První dvě povídky o prázdnotě a beznaději.
„Plameny jako by do sebe všechno mlčky přijímaly, pohlcovaly to a odpouštěly tomu. Takové to musí být v opravdové rodině.“
Opuštěné tancování na baseballovém hřišti.
Lesy v nás.
Ze slov se rodí kameny.
Žabák, co má rád Annu Kareninu.

Get yourself a shrink

Sestra sdílela inzerát od realitky, že je dům (vlastně skoro vila) po babičce už na prodej. Stáhl se mi z toho žaludek.

Všechno je odtamtud vystěhované a buď uložené v mém bývalém pokoji, ze kterého už je dávno skladiště, nebo hůř - rozprodané.

Možná jsem ráda, že jsem u toho nebyla.

Chvilku jsem se těmi věcmi probírala, když jsem si šla k sobě do pokoje pro další díl Harryho Pottera. Prohlížela jsem si hlavně knížky a babiččiny šperky, se kterými jsem si jako malá hrála.

Máma říkala, že v poslední várce věcí přivezla i jeden atlas zvířat, ze kterého jsem si jako dítě zapamatovala podle obrázků celé názvy všech zvířat, které v něm jsou.

V poslední době narážím na připomínky, jak zvláštní dítě jsem byla. Matně si vzpomínám, že zapamatovávání těch zvířat pro mě byla obrovská zábava.

Uměla jsem číst ještě než jsem šla do školy. Někdy na začátku školní docházky jsem si dělala výpisky z knížek, které jsem četla. Třeba právě z Harryho Pottera. Psala jsem si seznamy kouzel, postav, famfrpálových družstev, kouzelných tvorů. Když jsem četla Robinsona, psala jsem si nové pokroky, kterých se mu podařilo dosáhnout. Kdo sakra tohle dělá.

Ráda jsem recitovala a zpívala před publikem. Už ve školce jsem uváděla besídku.

Pamatuju si, že druhá babička tvrdila, že jsem chytré a vnímavé dítě. Asi nejlíp věděla o všech těchhle věcech. I’m not sure, but I think I did like to be the smart one.

Možná to bylo trochu tím, že se mi narodily sestry-dvojčata, když mi bylo dva a půl roku, a rodiče už na mě neměli tolik času. Proto jsem si hodně hrála sama venku nebo si četla.

Nepamatuju si, že by rodiče někdy projevili nějakou extra radost z jakéhokoliv mého úspěchu. Ve škole jsem vždycky měla jedničky, účastnila se všelijakých soutěží a občas jsem i něco vyhrála. Obdobné to bylo i při maturitě, u přijímaček na výšku a během dalšího studia. Byl to zajetý standard, že jsem úspěšně složila všechny zkoušky, většinou na poprvé. Stejně tak i se státnicemi a obhajobou.

I don’t know if my parents either don’t care or aren‘t able to express their emotions.

O víkendu jsem mámě nadšeně vyprávěla o svých plánech do budoucna týkajících se rodiny. Překvapila mě její vlažná reakce. Nutí mě to přemýšlet. Je to tím, že už je prostě unavená ze všech starostí? Brala by to jako další starost, jak to napadlo B? Je to tím, že mi prostě nechce zasahovat do života a je rozhodnutá respektovat jakékoliv moje rozhodnutí? Souvisí to s tím, že nebudeme „normální“ rodina? Je to tím, že je taková a prostě nedává najevo nadšení z věcí, ze kterých jsem nadšená já, jako to bylo vždycky?
I have no idea.

Nicméně ze šperků po babičce jsem si vybrala přívěšek ve tvaru alpské protěže na sametové stužce. Nikdo jiný by ho stejně nenosil. Máma má na krku zlatou alpskou protěž na zlatém řetízku, který nikdy nesundává.

Zápisky různého stáří

Pokračuji v absurditách. Učím tolik, že nemám čas připravovat se na získání certifikátu, abych mohla učit.

V čokoládovně nám začalo strašit. Konvice občas začne sama od sebe šlehat mléko.

Definice kapybary: úplně přesně obří hlodavec

Na univerzitě někdo shání mikrovlnku. Pod tím v komentářích: ~

Širu nám říká verunkové.

Daron byl jeden z prvních lidí, na kterých jsem poznala krásu šílenství.

Říkám B., že je hebinka, jako od hebkosti, ale pak, že by to mohlo být i od hada. (Had = v japonštině hebi 蛇)

Poslouchám Portugal the man a učím se psát na Korejské klávesnici. (Pravé, ne fonetické, takže se učím, kde je které písmenko.)

Hiroshi Ishiguro - Proč studovat lidské roboty? Jak propašovat lidskou hlavu přes security gate. Posílám na obrazovku živého vysílání srdíčka, které mají znázorňovat lásku k japonskému šílenství.

To, že v jednom článku dvakrát zmíním kladně nabité city k šílenství, o mně asi leccos vypovídá

Pan Ishiguro pokračje: „You are not interested in my fresh (or maybe flesh) body.“ Dal v prezentaci k dečce cedulku „deka.“ Říká „enoughly“ a myslí tím „dostatečně.“

Dostala jsem skupinku B1, což je vyšší úroveň, než mám ve všech ostatních třídách. Trochu jsem se toho obávala, ale nakonec to bylo výborné! Bavili jsme se o spotřebě vody a dalších environmental issues. Studenti věděli o tom, že Japonci porušují kvóty na lov velryb, že se ze sloních klů vyrábí koule na biliár a spoustu dalších zajímavých věcí.

Květnový herní večer v nové společnosti

V a I jsou dvě paní, které spolu žijí v dlouholetém vztahu a v poměrně pokročilém věku si spolu pořídily dvě děti. Starší holčička má kombinaci downova syndromu a autismu. Mladší je kluk. Obě dámy jsou výborné, a i přes všechny těžkosti si zachovávají skvělý smysl pro humor. Všichni před nimi smekáme.

Potkaly jsme se někdy koncem září v kavárně, a to s sebou neměly děti. Od té doby jsme se neviděly. I když jsem se na večer těšila, byla jsem trochu nervózní, jak se budu cítit ve společnosti cizích lidí, a navíc dvou malých dětí.

Nakonec z toho byl skvělý večer. Příjemně jsme si popovídaly, padly nějaké lahve vína a na závěr večera jsme hrály deskovky, u kterých jsme se dost nasmály. Cítila jsem se dobře také proto, že na moje divnosti bylo nahlíženo jako na moje přednosti. Věděla jsem, že mě V. vidí, neustále mě zahrnuje do konverzace a sleduje, jestli se dobře bavím.
Malý V. si mě oblíbil, pořád se ke mně natahoval, že chce na klín a držel mě za prsty.

Byl to pro mě důležitý večer. Nejen pro to, že byl strávený ve společnosti milých lidí, ale také proto, že jsem poprvé viděla, jak vypadá rodina, ve které jsou dvě mámy. (A také jaké další problémy se s tím pojí.) Dozvěděla jsem se ale taky, že by možná nebylo až tak náročné si jednou (snad brzy, snad co nejdřív to půjde) dítě pořídit.

O něco dřív jsem zjistila, že specializované lesbian-friendly kliniky existují například v UK a v Barceloně. Včera jsem se ale dozvěděla, že I a V mají děti z kliniky pražské. Myslím, že by se dal od nich získat i kontakt a že by byly ochotné nám se vším poradit. Během večera jsme naťukly i nějaké další právní záležitosti, které by bylo dobré ošetřit.

To, že existuje takové místo v Praze, mě neskutečně povzbudilo. Navíc vidět rodinu V a I, které už to úspěšně podstoupily, udělalo všechno mnohem reálnější.

Dalo mi to úplně novou motivaci zapracovat na tom, abych se intenzivněji připravovala na CAE (na které nemám vůbec čas, protože buď učím, dělám přípravu na hodiny, nebo jsem v čokoládovně). S certifikátem bych chtěla začít víc učit (momentálně mám asi deset kurzů + suplování). Taky bych chtěla pořád pokračovat ve studiu (jak sama ve volném čase, tak od září snad opět na univerzitě), časem vydělávat víc peněz a konečně se přestěhovat. Mám úplně novou motivaci konstantně ze sebe dělat lepšího člověka. Už to ale není jen pro mě, ale všechno je to taky pro moje budoucí dítě.

O víkendu jedeme domů slavit narozeniny sester. Plánuju se zeptat mámy, co si o tom všem myslí.