I keep saying my English is terrible

and at the same time I keep teaching English.

Brněnské setkání s E. po roce a půl v kavárně se svítícími stromy nad silnicí. Můžeme už všechna brněnská setkání dělat jenom tam?

Oslavujeme Borůvčino ukončené zkouškové domácím suši a Arrivelem.

E. z Čoko mi něčím hrozně připomíná Mem. Možná proto je mi tak blízká.

Miluju klidné zimní období v Čoko. Ráno všechno nachystám a potom jsem tam aspoň půl hodinu úplně sama. Snídám s knížkou a celá čokoládovna patří jenom mně.

Dojímám rozkošnou německou stařenku svým nicht zu danken, které neumím napsat ani pořádně vyslovit.

Jedna paní ze skupinky, co jsem teď dvakrát suplovala mě má asi ráda. Na odchodu, když jsem říkala, že už příště budou mít svoji lektorku říkala: "Ale klidně můžete přijít i vy!" A ve dveřích se ještě otočila: "A přijďte se na nás někdy podívat."

Říkám studentům, že jsou stateční bojovníci, když se snaží číst text, i když neznají většinu slovíček.

Na しお už nerozlišujeme, jestli jsou historky dobré nebo špatné, ale sdílíme všechno, co spolu sdílet chceme. Širu tomu říká Kouzlo soli.

Všichni víme, že jedinečnost vzniká neopakovatelností. A přesto všichni chceme víc.

V jazykovce mají vystavené pohlednice z postcrossingu. Znovu jsem se po čase přihlásila a poslala jednu do Německa a jednu do Ruska.

Westworld

psychoticky nádherný opening. / Dolores je krásná jako panenka. / and also WHAT THE FUCK / Anthony Hopkins!!! / Nádherné scény / Nolan / Kdybych byla ve Westworld, jako první bych si oblíkla kovbojské šaty a šla do salónu na chlast a děvky. / Voda tak čistá, že smyje tvoje hříchy. / Ve třetím díle už mi začíná trochu hrabat z opakujících se vět a hrajou mi v hlavě jako pasáže z Hamiltona. / Stay put Dolores / Mám ráda slovo stash / Scéna mezi Hectorem a Maeve, jak jí líbá na krku a zároveň vytahuje z břicha kulku - nejvíc intense. / Ne, vážně, jsou Logan a Hector jeden člověk? Proč jsou si tak podobní? / Dolores je Lucy z Across the universe! / Zápletka trochu Stepfordské paničky a trochu Frankensein. /

HP a prokleté dítě:
Nevím, jestli stárne JKR nebo já.
Chování původních postav buď vůbec neodpovídá jejich osobnostem, nebo se prostě rovnou všichni chovají jako idioti.
Nové postavy pro změnu nemají osobnosti vůbec žádné.
Zápletka nudná, dialogy plytké.
Harry vyčítá Brumbálovi, že mu byl špatným otcem?!
Jediné plus za dečku, protože dečky jsou láska, domov a bezpečí.

Nevím, co si myslet o všech těch návratech klasických sérií. Sedmý díl SW byl sice vykrádačka starých dílů, ale nádherná a dojemná, na rozdíl od Dítěte.
Nemyslím si, že by se mi to nelíbilo jen kvůli tomu, že je to napsané jako divadelní scénář. Četla jsem divadelní hry, které mě zasáhly, donutily k slzám a dokázala jsem je prožít jenom z papíru.
U Dítěte jsem snad nepocítila jedinou emoci, když nepočítám nádech co-bude-dál před začátkem druhé části. Po otočení stránky zase plytko.
Asi budu předstírat, že se tohle pokračování nikdy nestalo.
Jedna hvězdička z nostalgie.

Uklidňuju se korejskými cukrátky od 天使.

Na しお držíme pietu.

Jako zombie do školy, vyzvednou učebnici a nad kávou připravit hodinu (90 min, nejmilejší skupinka začátečníků). Na konci říkali, že jsem hezky vysvětlila novou gramatiku. I was born to teach.

Znovu do Olo na Den Satana (několikanásobná oslava narozenin ve společnosti těch nejlepších).

Návštěva starého bytečku po půl roce. Vždycky tam bylo tak neskutečně špinavě?
Reunion s Kryštůfkem. Chybí mi nekonečně.
Sense and sensibility s vínem.
Do jazzu s hodinovým zpožděním, protože M.

Oslavenci mají princeznovské korunky. Během večera si je všichni střídáme.

Dostala jsem od T. placku z Pridu. Drobnosti, co můžeš nosit u sebe jsou nejmilejší dárky.

V dobré náladičce rozveseluju Kupce. Nutím ji pít tak, že jí šeptám do ucha: „Pij, Kupče. Ještě jeden lok a budeš na dně.“

Moje komunikace s Velkým T. nefunguje, i když se fakt snažil o small talk. Teď si nejspíš myslí, že jsem úplně mimo. Učí v jazykovce v Olo, která se jmenuje stejně jako moje ve Zlíně. Říkala jsem mu, že to je dost nepravděpodobné, jak velká by ta škola musela být? Čímž jsem myslela školu jako instituci. Ale T. mi za to dal bídu, že samozřejmě nemyslel budovu, která začíná ve Zlíně a končí v Olomouci.

Velký T. má natrénované pick up lines asi v 6 jazycích. Větu: máš pěkné oči. Š. se ho ptala, jestli to umí i švédsky. On na to: „Jo, Ikea.“

天使 byla docela opilá a jela si v klubu svoje roztomilé taneční kreace. V jazzu nám ukazovala sval na zápěstí, který má od držení tužky.

Kupec si užíval neexistující sluneční paprsky.
Na druhý den mi píše, jestli bych nešla ještě na kafíčko, ale to už jsem skoro ve Zlíně. Zoufale potřebuju návrat do reality.

Š. ze sebe místo neřesti tentokrát smývá nerez.

Teskno, protože vím, že 天使 už brzy odjede do Japonska a zůstane tam nebo v Koreji a potom už bude navždycky nekonečně vzdálená.

Š: „Mám nějaké šupinky na koleni, myslíte, že se ze mě stává drak?“

Podávám si přihlášku na výšku.

Český jazyk a literatura / anglický jazyk / obojí se zaměřením na vzdělávání. Loni zrušili poplatek za další studium, aby Seňor mohl zase studovat.

天使 se vrátila z obědu s dvěma japonskými páry s velkým bílým košem. Uvnitř byly keramické talířky, sklo na poháry, nejrozkošnější hrneček a šlehač.

Vaří nám fancy filtrovanou kávu z Berlína. Další víno, D. nejlepší korejská pasta a mňaminky. Potom dorazila Širunka s Kupcem. Dala jsem jim k narozeninám čokoládové penisy, jak jsem jim už kdysi slíbila. Rozebíráme jejich šílený Silvestr, Kupcovy modřiny od ochranky a DJe, se kterým se poprala. Zbytek večera řešíme Š. velké odhalení. Skořice, muškátový oříšek a svíčky.

V Olomouci jsou vždycky zásoby vína. Pomalu se z toho stává neplánovaný alkoholový týden v lednu.

Mám pocit, že Kupci chybím.

Neodsuzujme netopýry.

Nedospánky a nemocný kocour. Všechno balím a chci jet domů. Za stěračem výzva dostavte-se-na-policii. Nakonec mi milý strážník dává domluvu.

Psychické i fyzické vyčerpání level: chci si servat kůži a jako kostra zalézt do postele a spát. Přišlo mi, že by to byla největší úleva.

Ve Zlíně si na uklidnění pouštím Sherlocka.

Z interakce mezi Molly a Sherlockem a z následného zuřivého rozmlácení rakve mě krásně bolela duše. Jsem emocionální masochistka.

Damien 米: We do what we need to be free

And it leans on me like a rootless tree

Vařím krupicovou kaši pro B. a její bolavý zub.

B: „P. je labil.“ Ještě dlouho mi ta věta rezonuje v hlavě. Co jsem potom já?

Nějak jsem klikla na Ngtin profil na instagramu, který mě hodil na její blog. Strávila jsem asi hodinu čtením jejích recenzí. Co se musí nechat: píše výborně, čtivě, sype jednu výbornou glosu za druhou, inteligentní, vtipná, umí perfektně anglicky. Bere všechno s chillem a nadhledem. I kdyby to bylo jen předstírané, tak je to předstírané sakra dobře a uvěřitelně. Umí vařit. Když se dostanete jen kousek pod povrch, ukáže se, že je to vlastně hrozně milá osoba. Dělala všechny možné špatné práce. Chtěla by vidět mladého Briana Molka v šatech. I can relate. Možná se zdá být otravná jen během nocí, kdy se potřebujete učit na zkoušky, a ona vás nutí spolu s dalšími dvěma spolubydlícím koukat na nějaké absurdní filmy. Nakonec jsem si pustila k vaření její přednášky.

Na pivě s B. a M. Vybíráme datum svatby a jména pro děti. S M. překračujem hranice špatnýma historkama.

Po školení Soffina volba. Jedu jak drak, abych byla v Olo co nejdřív a Sirinek už mohl být v bezpečí.

Myslím si, že věšák na sušení ponožek jsou raketky / hračka pro miminka. Vyslovit to nahlas byla chyba.

Koukáme na Hamiltona act I s vínem, cukrovím a čokoládou. Jdeme spát ve tři. Vstávám v sedm a jdu utěšovat hlazením nemocného kocoura. 天使 mi pomáhá nakrmit ho vývarem.

Mám teď úplně jiné cíle než dřív.

Třeba prožehlit se na dno koše.

B. navrhla, že se podíváme na Hamiltona Act 2 a že mi k tomu namíchá rum s kolou, který zbyl ze Silvestra, nahoře bez. Who’s the best girlfriend?

Já: Tinker tailor soldier spy? … aha moc dobrá otázka. Chtěla jsem se zeptat Širu, jestli to četla, ale moc jsem to nezvládla.

Víkendové výpravy s mrznoucími prsty.

V sobotu na brusle. Osudová chyba, mám půjčené B. brusle, které jsou mi asi trochu malé a zároveň je v nich příšerná zima. Po půl hodině na ledu už se to nedá vydržet. Sedím si v autě na chodidlech v ponožkách, aby mi trochu rozmrzly a přestal mě bolet každý pohyb.

V neděli na kešky. Parkujeme auto vedle slunečního paprsku a vydáváme se lovit kešky pod sněhem. Hledáme na mýtince pokryté trnitými šlahouny a plné zasněžených pařezů. #idiots #-17 #☀#❆ #blbépařezy

Učila jsem skupinku začátečníků. Byl mezi nimi Slovák, který se mě ptal, jak se řekne príst. Myslela jsem, že myslí priest, tak jsem se chystala odpovědět, že kněz, ale on chtěl prísť jako come.

Jiný student psal zážitky z dovolené a zakončil to tím, že to byla jejich poslední dovolená jako páru, protože příště už budou rodina. Napsal to úplně špatně. Ještě ani neznají budoucí čas. Ale bylo to tak rozkošné, že jsem před nimi dělala awww.

Jela jsem autem a v rádiu říkali „na Lysý hoře“. To mi fakt ublížilo.

HP 1

Můj výtisk je špinavý od čokolády, myslím že to o mě jako dítěti hodně vypovídá.
Zapomněla jsem, že to začíná z pohledu strýce Vernona.
Brumbál a klapky na uši a citronová zmrzlina.
Tak to byla Siriusova (Siriova?) motorka!
Sovy klovou, dokud nedostanou zaplaceno za noviny.
Hagrid - want a dragon; plete ve vlaku.
That awkward moment, když se Molly ptá, jaké číslo má to nástupiště…
Brumbál je geniální blázen jako Einstein.
Seamus má pískově žluté vlasy a ne černé.
Když se něco stane, Harry si vytváří brutální, absurdní, katastrofické scénáře úplně jako já. Jako třeba že ho klobouk nevybere do žádné koleje a pošlou ho rovnou domu.
Šafář = dozorce na velkostatku. Šafář je český samuraj, jak hezky shrnula Širunka. Hagrid je samuraj.
U pasáže v bradavickém expresu se mi vrací nával lásky k rodině Weasleových.
Modrý oheň ve sklenici od zavařeniny, kentauři a jednorožci.
Slzy na posledních pěti stránkách.

Placatá strašidla, která žijí mezi domy.

Lukáš Latinák vypadá jako Lin-Manuel Miranda.

Supluju novou skupinku - tři studentky ve firmě, B1 zaměřeno na HR, 90 min. Jsou šikovné, zvládáme toho hrozně moc, mám strach, že se nudí. Na konci hodiny mi jedna z nich řekla, že ji ta hodina bavila, protože měla „spád“.

Výlet do Brna jen tak, doprovázím B. na zkoušku. V autě ji zkouším z učitelské psychologie. Na Muni nad silnicí v proskleném tunelu káva, koláček a Harry Potter. Taky svítící stromy. Ráda dýchám atmosféru univerzity.

Spolu s 天使 a P. vyrábíme korejský nápis, který bude sloužit jako podklad k výšivce na pásku na taekwondo. Absurdity.

Neustálá touha být lepší než ostatní a neustálý zdrcující pocit, že jsem mnohem horší.

Doma / Mám ráda ošoupanost, patinu, lidskost. Naše rozvrzané staré auto, odřenou sedačku. Stejně jako v Olo - nikdy jsme neměli uklizeno, ale měli jsme lásku. Lehnout si do postele, na které je hromádka oblečení, je domov.

Nejvíc cítím že žiju, když mi mrznou stehna pod sukní.

Nejdůležitější poučení uplynulého roku je, že všechno je dočasné.

Koukáme na domácí video, jak poprvé stojím v devíti na bruslích na maličkém rybníčku kousek od babiččina domku. Bruslení bylo vždycky láska.

Máme nemocného kocourka. Dostal speciální konzervy, homeopatika do tlamičky a navrch jsme mu uvařili vývar. Veterinář říkal, že kočky jsou svačinová zvířata, která jedí 8x denně. B. Sirinka teď tak občas oslovuje.

B. vývar je kalný a já jsem převařila nudle. Still the best thing ever.

Poslední dny roku

E. se učí v čoko dějepis. Probíráme s 変な náhodná fakta z doby Jagellonské. Ludvík utekl z bitvy a utopil se v bažině.
„Ludvík se narodil v roce 1506. Jeho matka Anna z Foix a Candale nedlouho po porodu zemřela a malý chlapeček přežil jen zázrakem. Tělo novorozence prý lékaři obkládali teplými vnitřnostmi z čerstvě zabitých vepřů, aby je udrželi při životě.“ Inkubátor lvl středovek, jak vystihla Širunka.

Širu s Kupcem jsou mafiáni. Š. sicilský a K. japonský.

Š: Teda moc jich není, takový titul si zaslouží maloko. Maloko :) Vzývám tě mocný bože Maloko.

K: Kromě bublinkové fólie je v téhle práci fajn taky to, že si můžu jen tak rozervat pár krabic. Kupcova agrese.

Já: Je tu takový roztomilý starý Němec. Až budu stará, chci být jako on. Mluví na mě českoněmeckoanglicky.
Š: To je naše řeč.
Já: My neumíme německy.
Š: Umíme. Teď jsem nedávno složila německé haiku.

V: … a pořád tam mluví o hlasu srdce a že se duše podobá kalené oceli.
Š: Moje duše je zrezivělá ocel.

Já: Pervitin se na začátku války dával do čokolády.
K: A kokain byl v cole. A heroin v sirupu proti kašli pro děti.
Š: A extáze byl prášek na hubnutí.
Já: A opiáty v polském čaji.

V: A jaktože tam jsou normální jména a ne Šišunk?

Líbí se mi, že máme pořád korpus, i když jme od sebe dál.

#shityear2016 Ještě v posledních pěti dnech nám stihneš vzít někoho tak výborného jako je Carrie Fisher?!? We are not safe yet. 4 days to go.
Carrie Fisher a její máma den poté na zlomené srdce.

Borůvka s kocourem hrajou na piano duet.

Svátky

Spirits in my head and they won't go #mydemons

Nekonečný příběh po letech. Pohlcování nicotou je metafora na všechno.

Spím v naší bývalé kuchyni, aby kocour nebyl v noci sám. Zůstala tady kuchyňská linka, ale skoro celý zbytek místnosti vyplňuje rozkládací gauč. Útulnost. Kocour usíná vedle mě na svojí dečce. Jsme společníci.

Na srazu mile, ale příliš krátce.

Nejhezčí dárky od Klárky: liščí kalendář a čaj temný les.

T. je jeden z nejmilejších lidí, které znám, i když ho vlastně moc neznám.

Když byly sestry malé, M. jim vždycky říkal píďalky. Po shlédnutí domácích videí z dětství mi to připadá jako vůbec nejlepší označení.

Předvánoční pobíhání po obchodech s mámou. Feeling festive, zahlcená klidem a mírem. Doprovázím mámu „na nehty“. Prvně si nechávám lakovat nehty od někoho jiného. Snad nikdy jsem si nepřipadala tak absurdně.

Zdobíme stromeček a v televizi dávají Grinche. Naše betlémské ovečky ztrácejí nohy.

Rodinné vánoční setkání s M. Osm maličkých šťenátek a matka godzillka, přítulné kočky, kafe a výměna cukroví. Tak strašně moc rodina a domáckost.

Přes svátky koukáme se sestrami a chvilkami taky s mámou a tátou na všechny domácí videa, které máme.

Beru B. prvně s sebou na Štěpána k velké rodině. Zábavička s M., který nikdy dřív nemluvil.

Těším se domů.

Myslím, že tam dělám lepítko a pojítko podobně jako v 変な a, jak jsem se nedávno dozvěděla, taky na bytečku.

Opožděné zápisky.

S L. si vyměňujeme popůlnoční moudra: Porůstáme jenom novou vrstvou lišejníků, kmen je pořád stejný :-D (L. vždycky psala smajlíky s nosem)
V: Zrajeme jako víno
L: Ale ať to nepřepískneme směrem na ocet :-D
V: Vinný, hoho
L: Sama jsi hoho :-D

Vrchol dospělosti je pořídit si plyšový celer.

Když lezu po jedné ráno konečně do postele, B. se mě ptá, jestli jdu poprvé spinkat. „Jo,“ odpovídám, „jdu spinkat poprvé.“

Nejdivnější snění. Vím, že sním, ale nemůžu se probudit. Je to náš byt ale zšedlý. Ovládám svoje snění, sním o tom, o čem snít momentálně chci. Děsivé.

Polední díl yoi - krásy, flower crowns a Otabek bruslí na Devátou. Tohle anime se neděje. Future is now. "We were born to make history!" at it finest.