“I don’t struggle with anxiety it actually comes very easy to me.”

 Po dlouhé době u L’s rodiny. Večení skóre: dvě láhve vína a první díl Harryho Pottera.

V sobotu k nám domů v cizím autě, které tolik neháže na silnici, takže i kocour měl příjemnou jízdu už klasicky s podkasty, aby nám to hezky ubíhalo. Doma návštěva, tak mňaminky, mámina buchta a naše pivo a pralinky. Jako kulisa první Harry Potter, protože na to se sestrami nemáme problém koukat pořád dokola. Od sedmi už tradičně kvíz, rodiče s J. jsou jeden tým a my s L. každá za sebe. Spousta vína, po kterém se máma seznamuje s Š. a zve ji k nám na knedlíčkovou polívku, bramborový salát s řízkem a na výlet na Hukvaldy.

V neděli ještě jedno moštování. L. třese ze stromu poslední jablíčka a pak pracujeme až do tmy. To co jsem vždycky nesnášela mi teď nejvíc dává pocit, že jsem naživu. Koupat jabka v ledové ledové vodě a pak doma hořící prsty, protože táta už zatopil v kotlu. Večer první odstavec diplomky, což je velký důvod k oslavě a Králíček JoJo s celou rodinou a dokonce i s kocourem, který za náma do obýváku normálně moc nechodí. 

Večer mile s M. a V. a absrudně taky s D. a L. máme PAGAN CREW SCREENING BL anime Dókjúsei.

V úterý sváteční výlet na mlžný Velehrad a procházka k Modré skrz podzimní kukuřici, obilí a bažinky. Kachny plavou v bažinatém kukuřičném poli mezi suchými stonky. Perfection. Po takeaway obědu v Hradišti to L. otočila ještě jednou na Velehrad a dojely jsme až pod kopeček, na kterém stojí podivná rozhledna Salaš. Když jsme šlapaly do kopce, mlha se začala rozestupovat a na chvilku vykouklo sluníčko. V polovině výstupu na šílenou kovovou konstrukci po schodech, na které se vejde jen jeden člověk, mě popadla I’mtrappedI’mtrapped panika, ale když jsem viděla, že to v náručí až na vrchol zvládne i Akita pejsek, tak to šlo přebít. 

Zpátky na pevné zemi jsme ještě pomohly skupince kluků najít kešku, se kterou se trápili. 

Domů až za tmy a večer n e j l e p š í Jarošovské pivo a první série The Crown.

Ve středu jsme jely vyzvednout auto k našemu nejmilejšímu mechanikovi a potom na nečekanou prohlídku nejkrásnějšího světlého, prostorného bytu v posledním patře s výhledem na celé centrum Zlína. Po těžkých debatách a kalkulacích jsme nakonec tenhle sen musely pustit. Hned potom jsem ale zjistila, že nejenom mámě, ale i tátovi vyšla super nová práce, takže se můžu snadno smířit s tím, že tentokrát jsme štěstí přenechaly někomu jinému.

Špatné sny a celou podivnou noc jsem zahnala ranní jógou s polonahým PŠ. Potom ven ven a do lesů na sváteční skoro výroční okruh poblíž Zboženských rybníků s 15 keškami. Celý den mám kupu energie a cítím se vyklidněná a připravená na nové dobrodružství jako nikdy. Včerejšek byl plný školních úzkostí a vzteku, takže jóga byla nezbytnost. 

Po cestě domů zastávka na Bůrgr, nákup a velice výjimečně i do cukrárny. Doma ještě pořádky s moštem, který začal trochu kvasit, takže máme takový jablečný burčák. Normální sobota se spoustou milého couple timu, kterého si letos užíváme víc než kdy dřív. 

Zítra pětileté výročí. Jak funguje čas.

but are YOU a reliable narrator?

Dneska jsem se byla projít na vošku dopsat třídnici. It felt great to leave the house for a bit.

P. S. říkala, že v práci už nemají povolené návštěvy ze zjevných důvodů, tak mi navrhla, jestli nechci k ní domů, že by si mě vyzvedla ve Zlíně. Měla jsem pocit, že jedu na výlet. Venku barevné podzimní lesy a uvnitř teplo z krbu, rakytníkový čaj a nejlepší mrkvový koláč, kterým jsem se párkrát zadusila, když jsem chtěla učit a jíst najednou. Když jsme skončili, potkaly jsme manžela p. S. v trenkách. #teacherlife

Věta do korpusu: V: our brains are connected in mysterious ways

M: My panik skyrocketed

Me: Kalm

Notový zápis of “silence, but it keeps getting faster” je shrnutí momentálního stavu amerických voleb.

I když se mi nikam nechtělo, L. řekla, že jedem, protože mi to udělá líp. Ráno řezání a skládání dřeva do sklepa s tátou a ségrou, L vozí tačky, protože je největší silák, podzimní zahradní práce na sluníčku at its finest, potom procházka se sestrama a celou smečkou prosluněným, barevným lesem až k lomu, kde jsem naposled byla tak malá, že mi to už ani nepřipadá jako skutečná součást mého života. L. běhá a snaží se unavit všechny psy. Místo na kterém jsem nebyla někdy od dětství, kdy nás tam vzal táta. Večer ještě na návštěvu a obrovský kus perníku se šlehačkou k babičce.

Babička: “Víte, že se zajímám o takové blbosti...UFO a spol. 

Na večer kvíz s Š, její rodinou, Brudery, Adéliným tátou a Kupcem s Petrem, který poslouchá celá naše rodina, ale hraje jenom máma.

V neděli jsem zvládla ještě deep cleaning plný katarze a vyházela jsem plnou tašku starých papírů, které mi dřív připadaly důležité. 

Myslela jsem, že čtení o mental illness young adult novels mě nemůže moc ničím překvapit a v pohodě to zvládnu. The first thing that hit me hard was a book about depression and suicidal thoughts whose author killed himself 7 years after publishing the story.

Reading about anxiety wasn’t easy, but they say bibliotherapy helps, so maybe some day. “The desire to have control is a part of the pattern for individuals with anxiety disorders.”

Dva krásné paperbecky s mými schizofrenními teenagery mi dorazily zrovna na narozeniny autora jednoho z nich. How cool is that.

Dneska jsem si u vaření popálila ruku mletými chilli papričkami, protože jsem měla skvělý nápad odsypat si nejdřív do dlaně množství, které potřebuju. Tak si tu ruku teď chladím, ale zároveň mám krámy, takže břicho si hřeju ponožkou s rýží. Jak by řekla V: “Teplotně zmatený Seňor.”

Vysloužila jsem si nový titul: Vykladač snů a prý tím teď budeme začínat každou ranní konverzaci na Názvu.

Me: V. odhodila telefon, protože nechce slyšet hlas svého podvědomí.

V: Uncomfortably accurate. 

Š: 20 minut vás tu člověk nechá o samotě a je tu další náhodný sen, seňorovy teplotní výkyvy, výklad snů a náhodný maličký Japonec.

“I knew it wasn’t too important, but it made me sad anyway.”

 J.D. Salinger

Dneska se mi o tobě zdálo. Už nevím souvislosti, ale provázela jsi mě nějakou chatkou s velice uspořádanou skříní, vínem na stole a plyšovým psem. 

Víš, že jsi zpátky v hellu diplomky, když tě strašně potěší, že se ti konečně podařilo změnit úroveň seznamu v google docs.

Už hned na začátku mi pomáhá ta rada H.: Nemusí to být dokonalé, ale musí to být něco.

Věta do korpusu: “Petr needs some baby bats žehlení now.”

V: “Ten hrneček tik tok je jako I'm gonna make it through this year in a smaller scale.”

I finished some uni assignments, cooked some broccoli and then cried for a minute after listening to John Green speaking about radical hope. How is your day going?

K absurditám všedního dne se přidává, že obě sestry teď učí Rusy česky. V rámci šíleností z jazykového světa jsem dneska došla na konec lekcí norštiny v duolingu.

Johnovo moudro: “All of us are trying to process a little more anxiety than usual, so it’s gonna be lobster people for a while. That’s my summary of 2020.”

a ještě jedno: “ I have a lot of complaints about the rollercoaster we call life.”

Moje věta do korpusu: “Tak zahrnula jsem rat queen a the possum mezi trans people.

Online rewatch Labyrinthu s V. a M. na Halloween. <3 I miss meeting people. 

Chci psát tak, aby z toho tryskaly surové a syrové emoce. Jediný problém je, že bych teď touhu psát měla směrovat hlavně do uni assignments a diplomky.

Pokud si mám v tomto školním roce vybrat jednu věc, nad kterou strávím hodně času a udělám ji pořádně, ať je to diplomka. Musím všecko otočit naruby, nenechávat to na poslední chvíli až ukončím všechny předměty, a nebrat to jako největší zlo, ale vlastně docela zajímavou práci u které se něco naučím. I’m super happy that this time I don’t start from scratch, but from experience, navíc s nejmilejší podporou vedoucí, která mě chváli za každý kousíček práce, který dokončím. Mám pocit, že si práci teď umím mnohem líp rozvrhnout a taky na to vlastně celkově mám víc času. 

Skype hodina s důchodci: 

Me: Co to je za zvuky? Zní to jak démoni ze záhrobí.

Jedna babička: To je náš pan starosta v rozhlase. 

Pak jsem se na něco ptala a nikdo neodpovídal jen hlasy ze záhrobí, tak povídám: Zatím slyším jenom pana starostu…