Brzy to tady budou už jen věty do korpusu bez kontextu.

Věty do korpusu:

Š: “Zapiš si aspoň tu ušatou myš.”

V: “Radek nás navštívil, když měli indiáni oběd.”

V: “Dětito podle vzoru burrito.”

H: “How do you pavlov dog yourself to wake up to the sound of wind chimes.”

Š: “Ale taky jsou polonazí a od bahna. To není úplně běžný první pohled.”

M: “Wakame is my new favourite child.”

V: “The tiger is my favourite child.”

Moje nová práce je vysvětlovat lidem how to conference call v různých appkách. 

Čtu si materiály na pragmatiku - “the more two speakers have in common, the less language they’ll need to use to identify familiar things” -> chci tenhle jev na testu vysvětlit tím příkladem, že M. pošle mývaly a já na to yes YES a V. pokračuje: the tiger is out.

Pragmalingvistika je sice zajímavá, ale nemám ráda, když se v lingvistice používají vzorečky, které příliš připomínají matematiku.

Velké moudro Johna Greena: You do you until you’re near me and then you do us.

Feministická debata přes zoom: Jak prosazovat gendrová témata do mainstreamu? byla hrozně super. Jedna ze zúčastněných dokonce zmínila Red handed, true crime podkast, který už mám skoro celý poslechnutý, a chválila ho za to, jak skvěle zakomponovávají feministická témata do epizod, které s nimi zdánlivě nesouvisí. 

V: “ To mi dává mastnou rage, ani nemůžu najít ty japonské démony.”

TMG zase vyrovnávají vesmír tím, že do světa přidávají pozitivní vibrace vydáním dalšího alba. Getting into knives! Název je velice aktuální pro den, kdy ministr zdrvotnictví courá po nocích a restauracích, které by měly být zavřené a ještě k tomu bez roušky. Dneska zase všechno eskaluje. 

K absurditám všedního dne se přidává rozhovor JD pro časopis Men’s Health.

JDho perly z článku: “It was just very hard for me to find motivation because I hadn’t found motivation.”

The Mountain Goats, bratři Greenovi a někdy taky posty Amandy Palmer mi touhle dobou hodně pomáhají s udržováním duševní pohody a psychického zdraví (is it the same thing?). 

Nejvíc mi chybí cestování, koncerty a setkání s blízkými, ale hlavně taky potkávání lidí, se kterými bych se plánovaně nesešla (hlavně Trivia nights!). Jak říká John Green: I miss being in the places.

Myslím, že by měli teď všichni na světě nechat všechno, co zrovna dělají, odjet na chvíli někam do hor, vydýchat se a pak se vrátit.

Shrnutí pro Domču: “To vůbec nepřestává.” (Je to taky shrnutí celého roku 2020.)

Š: Mám strach, že si půjdu mýt vlasy a mezitím se rozpadne stát.

Kupec: “Jdu si zacvičit, tak hlídejte stát.”

Shrnutí pro Domču: Někdo z Názvu teď vždycky musí držet hlídku, aby se nezbořil stát.

“my attraction to hank green is a glitch in the simulation like what huh that’s not- what.”

Přes víkend jsem jela beastmode, přečetla půl skript a shlédla polovinu přednášek k Britskému romantismu a prošla polovinu online opory k Překlad z oblasti eko, bio, chem. V pondělí jsem Překlad dodělala a poslala final project (výroba kyseliny octové v laboratoři :) ). Pan doktor mi obratem odpověděl (Your translation is perfect - both precise and readable. Credits have been duly awarded.) a hodil mi první áčko ze zimního semestru do systému. Tyhle malé radosti jsou v současném období temna hrozně důležité. Jeden předmět z krku, 13 jich zbývá.

Já: Jaký byl úkol? Bylo to těžké?

Student: No, já jsem u toho plakal včera.

Týden plný frustrací a chaosu. Už třetí den v kuse nepřetržitě prší a hladiny řek se zvedají. Ve středu mi ale zvedla náladu (hoho) I. když popisovala, co všechno je dobré na současné situaci. Potom jsem šla učit do vily, kde pracuje paní S. Uvařila mi zelený čaj a dala pytlíček s levandulí ze zahrádky. Bylo tam hrozně útulně s tím lijákem za oknem.

V Olo se rozlívá řeka u mojí oblíbené budovy (bývalé vojenské nemocnice). Někdo to komentuje: Ostrovček je fuč, kačky však naďalej spokojné. 🦆

První věc, kterou jsem řekla L. po příchodu domů: “Myslíš, že už přijde ta akopaliksa?”

Opravdu se těším, až na tohle období budeme za pár let vzpomínat. Myslím, že nám to bude připadat pořád stejně absurdní. Požáry, povodně a Babišova dadaistická poezie. Teď ty básničky lidi dokonce zhudebňují a chtějí je vydat. Už dřív jsme s M. a V. tenhle současný směr umění pojmenovaly neodadapostmetakunst, ani jsme nevěděly, jak moc to bude brzy aktuální.

Shrnutí pro domču: Kupec s Verčou jsou on fire, ostatní se topíme.

J’s reakce na smsku od hlavní hygieničky, aby si stáhl eRoušku: “I think Jarmila is asking too much.”

Š. o mně: “Úplně tě vidím, jak máš ten svůj smích, který je někde na pomezí mezi šílenstvím a zoufalstvím.”

Zdá se, že si nepamatuju, jak jsme s M. koukaly na Misfits, tak mě obviňuje, že systematicky vymazávám lidi ze vzpomínek. V. na to reaguje, že se tam musí udržet zuby nehty.

Š: “Seňore, proč máš v liště tři pandy.”

V: “Dopletený Matovič a vedle toho ten Britský Romantismus.”

Shrnutí pro Domču: Seňor vyzradil všechna svá tajemství

R. s náma nemůže hrát kvíz, protože má online kurz lakotštiny. I can’t.

V: “Neřešili jsme tady už ty lakotské šunky jednou?

BTS hudbička pomáhá dokonce i v hellu závěrečného překladu z oblasti strojírenství. 

Už před spaním nepolouchám povídky H.P. Lovecrafta, ale Dear Hank and John, kde řeší třeba: Why is fire shaped like fire? a Could we use space travel to look at dinosaurs?

Normální neděle,

L. dělá kimchi a já koukám na True crime series na Netflixu. Ultimátní pohoda.

Listening to The Front Bottoms Tiny Desk Concert and reading about the Colonial Literature.

Dneska jsem se ptala svých důchodců, jaký je jejich nejoblíbenější den v týdnu a jeden pán říkal, že pondělí, protože máme angličtinu ❤

Konečně první hodina mého docházkového večerního kurzu. Na tyhle studenty jsem se po prázdninách fakt hrozně těšila. Trochu jsem se bála A. zeptat na tábor, because I was so frustrated with myself at the end of it. Potom ale sama říkala, že to bylo super, po čemž se mi hrozně ulevilo and I felt satisfaction for providing a week of fun for these kids. 

Getting into knives výjde už 23.10! TMG se letos fakt hrozně snaží dát lidem něco krásného a pozitivního uprostřed vší deprese a šílenství 2020. Songs for Pierre Chuvin jsou absolutní láska.

JD si poslední dobou myslí, že se z něho stal pirát a nosí bradku, dlouhé vlasy a obří prsteny.

Sype spoustu vět do korpusu: “You must wake up and worship the great gold sheep.” 

“Didn’t have to use my teeth, very excited about that.”

Další věty do korpusu: 

V: “Ta kletba že dva důležití spisovatelé ze stejného období se jmenuji Sinclair Lewis a Upton Sinclair.”

V: “Kletbu jsem zcela přijala a souhlasím.” 

V: “Snažím se naučit celou americkou literaturu, this is fine.”

V: “Vzpomínám si, že na tvých poznámkách z fonetiky jsi měla napsané trees are friends japonsky.”

V. a K. prožívají v rámci šúkacu nejlepší absurdity. V. kontroluje švédské překlady a K. má online pohovory pod přezdívkou, kterou by se v práci za normálních okolností fakt neměli dozvědět. 

Š: “Já nevím, co k tomu mám říct. Proč ty i Seňor jste musely nějakým způsobem čelit překladu švédštiny. Proč vás zas spojuje úplně absurdní věc.”

V: “ A nebudeš k tomu mít k dispozici třeba nějaké databáze termínu nebo to máš prostě poznat like a fucking psychic.”

V: “ Ha, už je tu haha od Kupce.”

Š: “Brno je super, protože všude kolem je Morava.”

Studenti jsou často zmatení z toho, jak se řekne rouška. Jedna paní mi včera říkala: I hate shopping with a veil.

Během diplomového semináře docentka paní kočky mňoukala na komára, takže musela vypnout mikrofon a zařvat na ni ať toho nechá.

Pustila jsem se do přednášek k Britskému romantismu a potom si tématicky pustila The Terror, což je parádní gothická romance. Staré fancy lodě a nádherné záběry zmrzlé krajiny. Paralela rozbíjení ledu, který uvízl v lodním šroubu a řezání žeber při pitvě was surely intense. Also vyobrazení práce lodního doktora a potápěče v 19. století. 

Pouštím si to taky protože už nezvládám další depresivní zprávy a chci co nejdál od reality. Ideálně někam na moře, nebo odjet na Kavkaz a sokolničit tam in peace in the mountains nebo zahradničit na nějaké odlehlém místě daleko od civilizace. Škoda že nemám odstatečný talent na přírodní vědy k tomu, abych mohla být marine biologist.

Na seznam absurdit poslední doby se přidává online hospodský kvíz s Š., Brudery a Adéliným tátou.

Mám teď úplně novou lásku pro Blakea, byl jenom někde zavřený, viděl svoje anděly, maloval a psal básně. I say cool.

Z Blakeovy básničky Jerusalem, ve které se říká, že Anglii postavili poblíž satanských mlýnů, si Angličani udělali svoji neoficiální hymnu a zpívají ji na royal weddings.

Wordsworth se Southeym chodili na jeho výstavy a říkali si...proboha ten člověk je blázen, jeho obrazy jsou úplně šílené.

“what is a writer, if not a miserable little pile of ideas and half written google docs”

Na Vošce mám studentku, která vypadá úplně jako Maeve ze Sex education a ostatní děcka jí tak i říkají. Blond vlasy, červená rtěnka, kroužek v nose i podobné oblečení, účes všechno. Vždycky když jsem byla zmatená, jaká Zuzka chybí, říkali “přece Maeve.” 

Tahle slečna za mnou po hodině přišla, jestli si nemůže někde uvařit čaj a vytáhla z kapsy u košile čajový sáček. Patří mezi umělce a košili měla zacákanou od bílé barvy.

Prvně se jdu podívat na parkáčovou tančírnu. Všichni tanečníci jsou hrozně kontaktní a lezou mi do bubliny. Jinak je to ale hrozná pohodička a odpočinek od reality v jiném světě. Sedím s vínem v kelímku a koukám, jak všichni tancujou na živou hudbu. 

Na byteček sama skrz ostravský temný park, ve kterém jsou pouliční světla příliš daleko od sebe. Usínám před koncem epizody v ancient posteli, kterou máme v podstatě odmalička. Nejdřív to byla poschoďová postel, já nahoře a holky spolu dole. Když jsme byly větší, táta ji rozřezel na dvě normální, ve kterých už sestry spaly každá zvlášť. Pak jsem ji měla rok na bytečku v Olomouci a teď ji má sestra v Ostravě natřenou na bílo, aby jí ladila k ostatnímu nábytku.

První a nejspíš poslední výuka na uni. Chaos v prezenční i online výuce a k tomu navíc do Opavy nejezdí vlaky, což jsem se dozvěděla až na nádraží. Obligatory nejlepší káva od Laury. V náhradním autobuse s paní docentkou. 

Ráno ještě posedávám v parku near that very nice tree a doposlouchávám epizodu podcastu, protože jsme si všichni mysleli, že hodina začíná 9:30. Když jsem vešla do třídy, zjistila jsem, že jedou už od 8:30. Postupně se objevovali další spolužáci a s různou mírou úspěšnosti se pokoušeli připojovat k přednášce. Docela jsem koukala, jak náš stařičký pan docent zvládá teamsy. 

S holkama na oběd a samotnou mě překvapuje, jakou mám radost, že po půl roce zase všechny vidím. Probrat radosti i strasti posledního semestru i toho, co nás čeká v zimáku. 

Nekonečné dva přeměty s brněnským panem docentem, které trvaly celé odpoledne. Příjemné ale bylo sedět u okna a občas kouknout na lijavec a very nice trees venku. Po páté hodině už nikdo neměl moc sílu, takže k poslednímu předmětu jsme dostali jenom instrukce a skončili o hodinu a půl dřív. 

T. má zase svoje manické stavy, kdy chvíli panikaří, že to nikdy nemůžeme zvládnout a potom mě zase uklidňuje, že bude všechno v pohodě.

Na Svinov s holkama a s P. potom ještě až do Hranic. Hrozně moc milého povídání až nám ani nevadilo, že jsme uvízly na půl hodiny v Polomi. 

V hlavě mi pak hraje show up anyway, i když se ti třeba nechce, nebo je chaos a nemáš všecky informace.

Po cestě do Zlína chaos a další confusion na Názvu. Prosím holky, aby mi posílaly matroš na náš assignment do pragmatiky sbírat korona memes v češtině. Pan docent o tom napíše knihu. Look at where we are. 

Samé špatné sny, málo práce a příliš školy. Ráno už zase vstávání za tmy a první kroky do zimy.

I když se mi po náročném dni (voška, interní kurz, dvouhodinovka s paní S., americká literatura ze skript a nahraných přednášek) nic nechce, přece jenom ještě v 7 večer počítám odučené hodiny, abych věděla, jak na tom jsem. (Pouštím si k tomu BTS, ofc). Zítra musím rozeslat domácí úkoly a vystavit faktury. Jak to bude s výukou od pondělí v rámci nouzového stavu zase nikdo neví.

Vždycky když jdu volit mě znovu pobaví, že volíme v hospodě, protože naše vesnice je tak malá, že nemáme ani školu. 

Věty do korpusu: 

V: Miluju jak popsali ten drátek na šampaňském, taky pro to chci mít jméno.

V: Už nevím, jak jsem na ně narazila. zajímalo by mě, jestli to byl youtube, co mi je nabídl přes nože.

“I must organize my existence.”

 Na vošce jsou za katedrou dvě obrovské okna až ke stropu. Jedna holka se tak nakláněla jakoby chtěla vidět něco venku za oknem za mnou. Úplně jsem si říkala sweet baby jesus, kdo creepily stojí přímo za mnou a dívá se skrz okno do třídy. Tak jsem jim rovnou pověděla i o tom, jak jsem teď šílená kvůli true crime podcastu. Studentka honem vysvětlovala, že se jen chtěla podívat, jak je venku hezky.Když se pak bavili o hobbies, dvě holky začaly popisovat jeden netflixový true crime document, takže jsme pak měli bonding time skrz crimi.

Věty do korpusu: 

H: I used to live with a guy whose first language is Welsh, which is white rare these days.

S: Was he an elf?

Miluju naši domácí pohodu. Čtvrtek po práci, já i L. máme zítra volno, posloucháme pod dekou tru crime podcasty, popíjíme burčák a zobeme sýr a hrozny.

Dnešní skóre: 7km, pár nalezených hříbků a dvě nenalezené kešky / 🍄🌳🏞 K. dneska poprvé lezla na opravdové skály a my dvě taky dneska pěkně vysoko na Čertův kámen. Prohledaly jsme všechny prohlubně, ale keška nikde. Našly jsme krásné smrkové hříbky, pár klouzků a babek. Čistila jsem kapesním nožíkem, který jsem dostala od táty k narozkám. Nejvíc tátovský dárek. I když podle M. je 27 pozdě na getting into knives.

Není v lese úplně nejlíp na světě? A když ne, tak kde? 

Mám na Češích hrozně ráda, jak vždycky, když to jde, utíkají do přírody na výšlap, na kolo nebo na vodu. U toho nasbírat hříbky do čehokoliv, co je zrovna po ruce. Při nejhorším aspoň strčit pár do kapes. Pak se stavit někde na pivo a pohoda. Nebo jen tak táborák, posedět u ohně, opéct si buřt. 

Tohle je pro mě češství. Jsem tu ráda doma.

Rewatching interstellar. “Do not go gentle into that good night” je taky supr death quote. Naposledy jsme na tom byli s bytečkem v Metropolu. I remember us (all?) holding hands and crying in the cinema. Them feelings. Is this the best film ever made? Na tenhle film se můžeš podívat jen jednou za deset let, protože ho musíš vždycky trošku zapomenout a potom si tu tří hodinovou emotional ride užít zase od začátku.

Věty do korpusu:

V: Look at this picture až tě bude zase bolek mozek.

M: His name is Bolek Mozek. He is the king of streets.

Když už jsem v neděli odpoledne myslela, že mám všechno nachystané, napsala mi bývalá studentka, která si teď v dospělosti dodělává maturitu, že u nich zrušili ruštinu a musí proto maturovat z angličtiny. Za rok musíme její A1 vytáhnout na B1. Mám už teď celkový mód “sure, bring it on” na všecko.

Na vošce další chaos. Vždycky když si myslím, že už tomu jakžtakž rozumím, vynoří se další noví studenti a někteří z minulého týdne zase chybí. 

Dneska nám zpřístupnili předměty ze zimáku na moodlu, tak vidím, jaké kvantum věcí nás čeká. :) 

This is fine. 

Online hodina nefunguje, i když používáme platformu, se kterou jsem nikdy neměla problémy. Co se dá dělat. Hned potom mi studentka ruší další hodinu, protože čeká na výsledky covid testů. 

Jsem v pitu jako včera M. tak si pouštím BTS Tiny Desk Concert, aby mě dostali ven. Docela to funguje. <3

“Life is just one damn thing after another.”

 V Chelsea s R., která mi několikrát psala, že můžem někdy zajít na kafe nebo na pivo a i při loučení ještě znova Let me know if you want to meet. Obě s L. běží v sobotu festivalovou relay (za jiné týmy), tak mě mrzí, že nebudu moct fandit, protože dělám doma housesitting. 

Shodujeme se na tom, že zlínternationals meetups můžou působit trochu contrived a mně se stejně vždycky nejlíp povídá one-on-one. Na kvíz ale příště prý přijde.

Přinesla mi ohmataný paperback prvních dvou dílů 1Q84, ‘cause I ABSOLUTELY HAVE TO read it. Poslední dobou se mi často stává, že mi někdo půjčí nebo rovnou koupí knížku, protože hrozně chce, abych si ji přečetla.

V pátek celodenní workshop na téma online výuky, takže bambilion informací a hlava jak balón. Mezitím nám přišla ředitelka školy oznámit, že od pondělí pojede jedna z největších firem, pro které jazykovka učí, online. Docela mě to rozhodilo a zase se mi v hlavě rozjely stejné myšlenky jako na začátku karantény. Přes co učit, jakým stylem, kolik firem se přidá, co když voška pojede online, co když si firemní kurzy dají zase pauzu? Už tak jsem plánovala o víkendu připravit úplně nové lesson plans, které by měly moje studenty umění pomalu připravovat na absolutorium. Teď mě čeká mnohem víc práce. Za dva týdny mají začít docházkové kurzy (do kterých se studenti určitě nepohrnou, když neví, na čem jsou) a ve stejný týden bych měla jet poprvé do školy. Ohledně začátku výuky na univerzitě mimochodem nemám žádné informace. Navíc mám ještě víc předmětů než minulý semestr a měla bych se pustit do psaní diplomky. This is fine.

Řízení mě překvapivě uklidnilo. Když jsem přijížděla do Kozlovic a konečně jsem viděla Ondřejníky, tak jsem najednou začla brečet únavou i úlevou. 

Doma se postarat o drůbež a vyvenčit psa. Potom videocall s LMkama a L. o novinkách, zvykání si na adulthood, svatbách a můrách. 

Potom ještě s V. srandičky až do půlnoci. 

T. nám letos nasdílela svoje “oficiální” táborové fotky nafocené zrcadlovkou. Je hrozně zvláštní dívat se na to takhle zvenčí. Hodněkrát jsme si říkaly, že pro děcka je to completely different experience. Obviously. Že si nejspíš budou pamatovat úplně jiné věci a možná ani neregistrujou ten totální chaos, ve kterém se celou dobu plácáme jako vedoucí.

Teď jak koukám na fotky z párty, vzpomněla jsem si na moment, jak jsem se těšila, že si konečně sednem do našeho rožku, vypijeme si točené a budeme hrát karty. Jenže někdo z děcek zhasnul všecky světla, takže byla v jídelně complete darkness. Úplně mě to vytočilo. How dare you. Jenom jsem křikla na Arethu: Hold my beer! podala jsem jí to pivo a šla jsem je seřvat a říct jim, ať se uklidní.

Z těch fotek jde vidět, že to byla fakt wild ride. Miluju, jak bez kontextu nedávají žádný smysl. M. povídá, že to nejsou jen fotky z tábora, ale celý náš život celkově. I guess that’s true. 

Čím jsem starší, tím raději se vracím domů a tím jednodušší věci chci / Vyšlápnout si kopec, koupat se v řece, číst si na zahradě, pověsit venku prádlo, posekat zahradu a posbírat jabka. / 🌳🍎🏡 #babíléto #domadoma