Hned ráno honem na vlak do Olo, abych mohla všechny holky během státnic podporovat z chodby za dveřma. R. chodil Š. co chvíli nervozně kontrolovat z kabinetu.
Být po třech letech na Kasu byl hrozně zvláštní pocit. Celé studium už mi pomalu připadá jako v jiném životě nebo že se stalo někomu jinému.
Později dorazila i Sp. s Kupečkem, takže se sešla úplně celá partička.
Sp. se seznamuje s Kasem a snaží se pobrat všechny vjemy. Tušové malby a doktorandský výzkum (kysaného) zelí.
Občas se třesem nervozitou a občas dusíme smích na chodbičce.
Nakonec jednou za A a dvakrát za B, ale HLAVNĚ svoboda a kolektivní štěstí a veselí, že už nikdy žádné zkoušky pro Henna Grúpu na KASu! 💕🍻
Hned venku otvířáme Proseco a připíjíme na holky a na konec utrpení (jako barbaři bez rozestupů a se sdílenou lahví).
Všichni jsou rozradostnění tím, jak z nás spadlo celodenní napětí a proto, že nás čeká už jen oslavování a alkoholy v Hoblině na sluníčku pod košatými stromy.
Přisáhám, že není moc lidí, se kterými mám tenhle druh přátelství a se kterými se cítím takhle dobře.
Sp. s R. jsou znavení z předchozích dní a odchází na byteček na společný nap.
My mezitím máme s holkama čas na výměnu novinek.
Věty do korpusu:
Kobajaši byl Isa. -> Sore wa só da ne.
Z čistého nebe mi na slovesa dopadlo lejno.
Co to děláš tomu pivu. -> Kroutím.
Když začlo lít, přesunuli jsme se na chvilku dovnitř, odkud V. pozorovala, jak se dešťové kapky odrážejí za oknem od střechy jako opravdový japonský starý básnický mistr haiku.
Pak jsme se všichni přesunuli do Podpalubí. Cestou courání a povídání (o vztazích a bojových sportech).
Jsem ráda, že jsme se mezi alkoholem zvládli dospěle a příčetně najíst.
Pak už drinčíky a povídání, ke kterému nám Kupec hrál jako džuboxová coura. Samá milá setkání a srandičky a jenom trochu slz (které jenom vyplavily emoce a nezahrnovaly vůbec nic špatného jen vztek na společnost). Hodně objímání a bondingu, který jsem si myslela, že snad už ani nejde víc prohoubit.
Naše skupinka je ultimátní safe place, kde můžeš říct, že si potřebuješ zdřímnout a o všem co tě trápí with zero judgment.
DG jako největší koťátko večera, který nejmileji zve holky na oslavného panáka.
Mám pocit, že všechny zúčastněné znám milion let a prožili jsme spolu několik životů.
D. povídá, že adulting prý je, že začínáme pít už ve 3, takže potom můžeme skončit polem půlnoci. Can’t argue with that?
Věty do korpusu:
On měl jeden zub úplně jako pirát. Teda vlastně ne, jeden zub mu chyběl.
-> Ale piráti se přece neidentifikujou tím, že nemají jeden zub.
-> Hádáš se teď sama se sebou?
Pravý euforický moment, ve kterém se všechny tři válíme smíchy po stole, kdy už dopředu víš, že každá píčovina, kterou plácneš bude nekonečně k popukání.
I když byla noc trochu náročná, jsem ráda, že jsem zůstala a neutekla pryč. Usnula jsem u druhé epizody Nothing much happens a jakž takž spala až do rána.
Po probuzení si sama v sobě srovnávám, že všechno je v pořádku, že zvládám normálně fungovat, akorát je pro mě někdy trošku obtížnější zpracovávat emoce, because I feel too much. Mám víru, že se o tom postupně naučím líp mluvit and everything will be daijoubu.
Potom už jako smetíčka na pořádnou snídani. Smažíme se na sluníčku a zajídáme kocovinu. Když se V. odešla učit na další státnice, přesunuly jsme se pohoršovat do jiné kavárny.
Jak jsou ty poslední (tý)dny hodně emoční, dojímám se a málem brečím radostí, že jsou D. a Sp. spolu a zůstávají v Česku.
Při loučení si slibujeme, že se zase brzy (zítra?) uvidíme.
Žádné komentáře:
Okomentovat