Isaac Bashevis Singer
I když jsem si přivezla jen kartáček a jedno tričko, rozhodla jsem se zůstat na další noc a učit se s V. americkou literaturu for the sake of both of us.
Protože Vesmír nás vždycky má čím překvapit, zase jsme v bodě, kdy se potřebujeme naučit stejné věci (which means we can pull each other through).
Navečer vyrážíme s K. a Š. do Zmrzlinária, (kde jsme spolu naposledy byly ještě předtím, než jsme se všechny postupně podívaly do Japonska, což už je taky věčnost) a V. nám k tomu vypráví obsahy amerických dramat. (Zmrzlina z dračího ovoce a liči!)
Já ve V. domácím oblečení (“Já jsem zmatená z toho, že jsi to ty a ne já.”)
V. nám vaří večeři (“This is the best I can do”) a mně zase připadá, že už v Olmu žiju aspoň rok.
Všechno je povědomé (společné jídelka, kafíčka a procházení skript) až na to, že se momentálně učím, protože mě to zajímá a nebude mě z toho vzápětí někdo zkoušet.
Další den ráno nadšeně V. budím tím, co jsem zjistila o Isaac Bashevis Singerovi.
Když všem píšu, že jsem o dva dny později pořád v Olmu, nikoho to nepřekvapuje (akorát M. nemá slov).
Klasické šílenství z únavy, učení a obecně z toho, že jsme spolu? (Úplně mi ty formulace dneska nejdou).
Vracíme se zase na začátek k Beatníkům.
Večer zpátky do Zlínské reality. Ve vlaku dočítám Dark places, abych se co nejdřív mohla pustit do Andělů Zoufalství, které si vezu s sebou (a kterým už něřeknu jinak než Angels of Despair), a všech ostatních titulů z americké klasiky na svém reading listu.
Žádné komentáře:
Okomentovat