This week was surely eventful.

Takže teď čtu první kapitolu R’s historického románu. Look at where we are.

Posezení nad prvním točeným pivem od začátku karantény s Whatever. <3 Plánujeme survival čtyřdenního hiku.

M. se stěhuje od rodičů to get his shit together. Good for you, boy. We are all trying our best.

Z úterního docházkového kurzu mi přišly nejmilejší evaluace. Po cestě do práce slzím, když se dojímám jak na to myslím. Fakt nevím, co je poslední dobou s mýma emocema.

S T. jsme si daly první a poslední online test. Teď už nás žene jenom touha to letošní nekonečně zkouškové konečně ukončit ( :) ). Ještě funkční větná perspektiva (ne, nikdo neví, o čem ten předmět je) a bude hotovo.

Moje nová studentka od čtyř krasobruslí. Miluju human diversity.

Stály jsme asi deset minut na červené, protože paní před náma zastavila moc daleko od stop čáry.
L: Asi vystoupím a půjdu jí říct, že musí blíž.
V: Nechceš na ni zatroubit?
L: Ne. Já si totiž vždycky představím, že bys za volantem mohla sedět ty a úplně by tě to rozhodilo.
Když měli protijedoucí červenou, tak fakt šla a ještě jsme se potom smály, jak z reakce té paní bylo jasně vidět, že vůbec nemá ponětí o tom, jak fungujou semafory. I mean how did she survive until now.

Na ročníkovku jsem pyšná. Byl to mashup všeho možného co vím ze studijí japanistiky a anglistiky, a navíc nejdelší věc, jakou jsem v angličtině napsala. We dropped the formalities s vedoucí. Napsala mi, že se to čte moc dobře, což je větší odměna, než áčko v systému. Teď už “jen” napsat diplomku, což si vlastně nakonec myslím, že nebude zas takový problém. Důležité je o čem a jak.

Poslouchám kpop playlist for when ur fellin' like a badass queen a tvořím final assignments do posledního předmětu.

Když jsem se ptala včera studentů jak se učí jazyky, jedna slečna říkala, že pomocí memes. Future is now.

What is happening. V. s M. se na Vánoce stěhujou zpátky do Zlína, protože M. je v Brně smutno? Which means more lesbian gatherings and bonding I guess?
Všechno hotovo i do práce? Ještě si odbýt poslední týmové setkání a prázdniny?
V srpnu letíme na Maltu? OK. Nějak poslední dobou nestačím všechno vstřebávat.

První pokaranténní výprava do knihovny, abych v tom všem volnu měla, co číst. Gillian Flynn je vždycky sázka na jistotu, Planina, protože jsem ještě nečetla nic z Islandu a Vetešnictví pana Nakana, protože Japonsko.

M: Jo, takže někdo dělal cosplay possum. This is it, we've reached the peak of humanity and now the world can end.
V: Já miluju, že to píšeš tak jako, že si jen potvrzuješ fakt, který už ti byl dávno jasný.

V: Musíme udělat na konci roku nějaký obřad.
M: na konci roku??? bold of you to assume we'll still be alive by then 🙂

Pijeme s M. šéfem jehož dceru učím, který nám kupuje rum a miliony piv. What is happening. Za hodinu jsme o půl sedmé večer úplně za zenitem.
“Já si připadám jako plus 1.” “Já si připadám jako plus 0.”
Objednáváme panamský rum z Karibiku a vždycky tomu říkáme tahkle.
This time three people cried including me. Ještě nikdy jsem neviděla dospělého člověka takhle brečet.
Mám pocit, že všechny vztahy eskalují úplně špatným směrem. Večer plný slz a alkoholu, ale na druhou stranu na povrch vyplavala spousta emocí.
“Já jsem hrozně ráda, že jsem get this off my chest.”

Nakonec jsem musela zrušit ranní hodiny. L. taky nezvládla jít do práce, takže jsme vyspávaly bolehlav do 12. Když L. po pozdní snídani zase usnula, zděšeně jsem si při prohlížení instagramu uvědomila, že jsem úplně zazdila schůzku ve škole ohledně konce školního roku, která začala před hodinou.

Na pět už jsme zase byly domluvené s M., která přijela na návštěvu do Zlína asi po roce (a P., kterou jsem neviděla někdy od začátku roku.)
Tentokrát úplně poklidný a příčetný večer, i když padlo pár piv a panáků (které nás možná napravily?).
S M.už dlouho máme nejvíc přátelské povídání o všem (naposled se ze všech přítomných svěřila zrovna mně s dramaty ohledně marriage proposal) a překvapilo mě, že ke konci večera se rozpovídala i P. S I. někdy musíme na soukromé pivo, až nebudeme po věčůrku, jak říká E.
Překvapilo mě, že P. ráda a s teplýma pocitama, jak říká D., vzpomíná na naše noční opilé koupání v Chorvatsku.
Zdá se, že se všechny lesby stěhují zpátky do Zlína. Možná že si na lepší zítřky budeme muset opravdu počkat až do příštího roku.

V sobotu šla L. hrát fotbal a já jsem nechtěla nic jiného, než si celý den číst v dece. Nějak se mě dlouho nechtěla pustit úzkost i když jsem byla doma a v klidu, což se mi normálně nestává. Nakonec jsem se jí zbavila až večer s L. nácvikem stojek. Je sice fajn, že jsem našla svůj první grounding mechanism, není to ale úplně ideální, protože se to nedá aplikovat vždy a všude.

V neděli jsme jako návrat do reality zvolily výlet do Ikey, aby si M. mohl zařídit kuchyň ve svém novém bytě. Protože je to z Brna do Ivaně jen 20 minut, samozřejmě, že jsme skončili u Holánků na kávě, obědě a dvou lahvích nejlepšího jihomoravského vína. Všechna dramata se nejvíc přirozeně uklidnila a navíc jsme se jim společně smáli během příjemného kamarádského bonding povídání, které trvalo asi tři hodiny, než nás vyhnaly další povinnosti. Seděli jsme na zahrádce a působilo to jako největší letní pohoda deštivému počasí navzdory.

“It seems as if, year after year, the world becomes a more difficult place to live.”

Haruki Murakami, Killing Commendatore

It was very hard to listen. I think I’ve never seen a person in such an emotional pain before (a už vůbec ne střízlivá v parku za denního světla).
I did my best, but maybe I could’ve handled it better.
Možná bych příště mohla pomoct dostat to ven, když vidím že to jde těžko. Říct, že tuším, o čem ten rozhovor bude, napovědět, dostat přes pusu slova, která se jiným těžko říkají.

Vždycky se moc těším na studenty z mojí úterní večerní skupinky. Dneska moc povedená hodina, ve které studenti rozhodně mluvili víc než já a navíc všichni měli k tématům co říct a málem jsme se hádali o slovo. Ve freestyle speechích jedna paní mluvila o hp, takže jsme ještě půlhodiny po tom probírali oblíbené postavy a scény, další o svém univerzitním městě a poslední slečna, na kterou vyšel čas, o svojí lásce k hudbě.
Jsem hrozně ráda, že jsou moje hodiny safe space, na kterých se nikdo nebojí mluvit, i když ty dvě teenage slečny nemají moc prostor to cvičit ve škole nebo mají strach, že jim to nejde. Pozvala jsem je, aby s námi jely letos i na tábor, tak uvidíme.
I love when my students want to share personal stories with me. With this group, I feel for the first time that we really are something like friends.
Navíc je to očividně místo, kde se lidi s některými věcmi svěřují poprvé v životě? Jeden student nám jako prvním svěřil, že chce požádat svoji přítelkyni o ruku a další nám dneska vyprávěla trapnou historku, o které mluvila možná jednou v životě. OK.

Věty do korpusu:
Chceš abych se dívala na lecture? Musím ti tam dát tu vazelínu.
Prostě já nechápu, kdo jsem.

Někdy uprostřed jsem musela nakrmit M. hroznovým cukrem, protože to bylo příliš mnoho psychického vypětí.
Eat your sugar, child.

Jako perfektní background music jsme zvolily Nanette a Douglese.

Z nějakého důvodu ten den moje tělo nezvládalo bolest, takže jsem musela svírat velkého plyšového tuleně, abychom dokončily alespoň všecky linky. Taky jsem ho trochu polila vínem. He’s been through a lot.

Okay. I felt a lot of physical pain yesterday. I made someone cry. Všechno to vyeskalovalo úplně špatným směrem.
We were unable to calm each other down.
We all know that something is very wrong when people start addressing me by my name and not my nickname as usual.
Když jsem seděla ve zlínském mhdčku už se mi líp dýchalo, nehořel mi hrudník a sestry mi psaly novinky z terrace house, tak mi zase připadalo, že svět je normální místo.
Probably sensory overload or emotional strain několika posledních dní.

Někde mezitím vším šílenstvím mi Š. náhodně napsala, že R. by po lakotštině a mongolských hrdelních zpěvech během doktorátu z japonštiny chtěl začít psát a já mám být jeho literární kritik.
Jak říká Š., R. chce být šlechtična, která ovládá všechny druhy umění přes jazyky až po psaní a zpěv.

Po horké sprše jsem si pustila oblíbenou epizodu Nothing Much Happens: Early to Yoga a upadla do kómatu než škončil úvod.

Šalvěj proti démonum a wild rosemary jako tichá láska.

And some days I don't miss my family
And some days I do
Some days I think I'd feel better if I tried harder
Most days I know it's not true

Na druhý den jsme při procházce s kočárkem našly wild sage growing in the weeds.

M. upekl pavlovu a ozdobil ji kvítím jako nějaký mistr pekař.
Na oslavě všichni miloučcí. It felt for the first time that I fit in L’s family. Navíc mi všichni říkali, jak fajn jsou mí rodiče a že by měli zase brzy přijet.
Pili jsme karibský rum, který H s M propašovali z Dominikánské Republiky, když z ní prchali zatímco se kolem nich svět uzavíral do karantény.
Já jsem to zapíjela gintonikem, ‘cause I’m still in my twenties so fuck it.

Stromeček jsme přejmenovali na pagan crew

podle nového alba tmg.

Věta do korpusu: Je podezřelé, že by sis nepamatovala citrónové démonky.

Wild sage & rosemary handpoke session
Ráno mi hraje Wild Rosemary na shufflu mých 1600 oblíbených písniček jako vesmírné znamení.
Nejdřív to působí jako nejmilejší normální odpoledne v rámci kterého sdílíme náhodné píčoviny. My favourite.
Na pozdní oběd pizza a midnight gospel a pak už přichází physical and emotional pain combined, protože si k tetování pouštíme 4. a 5. Harryho Pottera.
V. guides me through the pain, ale moc se jí to nedaří, protože chce vždycky začínat výdechem a ne nádechem. Navíc během toho nezvládá sama dýchat.
Loučím se s M: Thank you for the pain.

Dospělé štěstí je nová pánvička a čištění odpadů sodou s octem.

Doháním po letech AHS a sometimes universe just keeps giving jak říká M. protože Evan Peters v roli týpka z 18. st., který se odstěhoval od svojí manželky a syna hluboko do lesů jen proto, aby mohl být se svým přítelem a uměním.

Stále not great not terrible I guess. Během června dokončíme kurzy, které měly korona pauzu a v létě kdo ví. Dobrá zpráva ale je, že tábor bude. Nejspíš podruhé a naposled s Ar. a Am.

Od začátku karantény se pořád snažím každý den cvičit jógu, 20 minut až hodinu podle sil.

Ročníkovka už je ze ¾ hotová. Zbývá analýza jedné povídky a potom proofreading a editing, což je moje nejmíň oblíbená část.

Hodně teď čtu fanfikce, protože už mě nějak omrzely knihy, které mám doma a knihovna funguje v nouzovém režimu, kterému nerozumím a smrdí dezinfekcí. V neděli ráno jsem zkusila s pomocí googlu přeložit odstavec slashe v norštině. I don’t know what I’m doing either.

Odpověděla jsem na inzerát s nabídkou práce a nechávám to na vesmíru a náhodách.

To, že na netflix přidali všechny díly Harryho Pottera je quiet blessing for everyone.

Sestra mezitím odevzdala bakalářku od červeného diplomu jí dělí 0,01. Can you imagine studying without all that pain?

Už jsme všichni unavení z překážek, které nás dělí od začátku stavby, ale zatínáme zuby a bojujeme dál.

Když posunuli deadline daňového přiznání, samozřejmě jsem se do toho pustila až o tři měsíce později než normálně. Odeslat obálku na finančák je největší úleva.

Pomalé dny s nohama pod peřinou se zamračeným nebem za oknem a otevřeným textovým editorem v počítači na klíně. O jeden šálek porušuju denní příděl kávy.

Momentálně se úzkostí vrací jen při telefonování zubaři a nebo když mě L nutí obejít klece se štěkajícími psy v útulku, kde se musí projít uzounkou pěšinkou.

Some days I think I'd feel better if I tried harder. Most days I know it's not true.