22. den
Měním si obrázek na ploše za “Wait as long as I have to for good news” od TMG s obrázkem Calm Seascape with Fishermen (1887) od Ivana Aivazovského a ta potom přichází v podobě přeložení Ezrova koncertu na prosinec. 嬉しい
23. den
L. se zdá, že se spolu opíjíme, jíme palačinky a potom vyrážíme na lov do zasněžené krajiny jako Popelka. Vyděšeně mi ráno píše, jestli jsem v pořádku.
Probíráme s P. jak nakonec obě budeme aktivistky v boji za práva menšin. Zrovna píšu esej na téma Sexism, Sexualization and Misogyny in 2016 American Presidential Campaign. P. se ptá, kde je hranice mezi tím, kdy jsou holky na sebe jenom miloučké a kdy už je to něco víc. I have really no idea, ale řekla bych, že ta hranice je velice tenká a lze do konce i skákat z jedné strany na druhou.
25. den
Pálíme čtyři obrovské hromady klestí. Milý soused nám radí, že tak opatrně jako to děláme my, se pálí dřevo v lese. “Nebojte se velkého ohňa. Val to tam. Spalte všechny ty hromady najednou.”
L. odhaduje, že pán radši něco dělá na zahradě, aby na nás mohl nenápadně dohlížet.
K. mezitím osnuje podpálení KASu, až budou všichni venku.
Hodinový call s L. na výměnu novinek.
K zakončení předmětu Výstavba textu jsme dostali jen instrukce: Napište esej na téma: Little Red Riding Hood from the perspective of the main characters (Little Red ..., Wolf, Gamekeeper). Tak nevím, jestli si mám představovat, že jsem vlk, co píše esej?
Ani ne za týden jedeme zase k našim. Fakt si nepamatuju kdy naposledy jsem tam strávila tolik času.
Večer call s 変なグループ jako náhradu za zradu. J. se občas mihne v pokoji a pak to komentuje: “Čekala jsem nějaké chytré kecy a ne takové blbosti.”
Před spaním vlezly J. pod postel dvě kočky a ona se je snažila vylákat na světlo jako můry.
26. den
Po snídani hned úkol do praktik. Téma “What polyglots do differently” se mi píše samo. Pak hned ještě práce na spolčeném překladu a brainstorming k táboru, abychom se měly s holkama příští týden od čeho odpíchnout.
Odpoledne uklízím ve spodní koupelně, která byla spíš taková pracovní. Drhnu kachličky, abychom se tam s L. mohly koupat po dobu, co tady jsme. Mamka nám na prádelní koš staví palmu “abychom se cítily jako v lázních.”
Zajímavým vedlejším efektem karantény je, že si s T. každý den píšeme, jak se máme, co je nového, na čem pracujeme do školy a jaký jsme měly den. Vzájemná podpora a spolupráce at its finest. <3
28. den
S T. dopisujeme esej, vzájemně si ji kontrolujeme a odevzdáváme.
Druhý díl Hunger games na dřevěných lehátkách na zahradě u napuštěného bazénu. Slunce pálí, i když vítr je ještě trochu studený. Pak L. okopává záhonky a já se mazlím se semínkama a hlínou. Kocour nám dělá společnost. Pětiminutový absolutní zen na zahradě. Zem už není tak studená jako minulý týden, takže můžu sedět rovnou v trávě.
Večer se všema SuperStar s máminýma mňamkama a otevřeným lahváčem very 懐かしい.
Zpětně trochu lituju, že jsem nenapsala A. Bylo by symbolické, kdybychom se potkaly u našeho stromu.
Mňam, to jsou krásné články. Ty taky nikdy nebudeš dospělá, věřím, že nebudeš;) (to by byla věčná škoda), jak bys mohla s takovýma vůněma, který máš v životě. Ale není to ani tak vůněma, jako nosem, že jo. :)
OdpovědětVymazat