1. den v karanténě: V rámci home office koukáme s L. na Hockey girls u snídaně. Pak mě L. krmí, vaří mi kafe a peče buchty, zatímco se snažím zprovoznit google classroom pro některé kurzy.
5. den v karanténě
*Hned po probuzení kouká L na video*
V: Co to je za zvířátka?
L: To jsou závody kuliček.
V: A jaktože tak běhají?
L. (naštvaně) Oni jedou z kopce.
Normálně vůbec nepečeme, ale tento týden dělám už třetí buchtu.
Protože už nemáme polohrubou mouku, rozemlela jsem vločky a smíchala to s hladkou. Co je můj život.
Svět se trochu zastavil, tak mám teď čas dohnat věci, taky zpomalit a trochu psát.
Kdo by to byl řekl, že jediné, co mě donutí každý den cvičit, je celostátní karanténa.
Zjistily jsme, že jedna z nevýhod našeho bytu je, že se v něm blbě ve dvou cvičí jóga.
11. den v karanténě. Co všechno jsme už zvládly?
Vytřídily jsme si s L. oblečení a každá vyházela asi tak půl skříně. Vaříme a pečeme. Udělala jsem pořádek ve skříňce s trvanlivýma potravinama. Začala jsem si kreslit slovíčka z norštiny. S T. bojujeme se školou, dokončily jsme asi tři předměty, což obnáší nastudovat jednotlivé kapitoly a vypracovat závěrečné projekty. Taky jsme odevzdaly spoustu úkolů a napsaly několik esejí.
Každý den teď cvičím jógu s jedním zlínským lektorem. Včera jsem poprvé zkoušela stojku na hlavě. Velice neúspěšně. Některé další cviky už mi jdou ale čím dál líp. Na konci karantény ze mě bude jogín.
Povedlo se mi rozjet pár online kurzů v kombinaci google classroom + whatsapp hovory. Potýkáme se ale pořád s technickými problémy hlavně ze strany studentů. Skype je beznadějně přetížený.
Udělala jsem si pořádek v rozečtených knihách na goodreads a znovu se pouštím do Nany, kterou jsem poprvé otevřela v roce 2015.
Sestry se v rámci sledování Terrace House chtěly začít učit japonsky, takže jsme včera měly první skype lekci. Potom mi psaly, že to byla super hodina. Alespoň jsem si utřídila první lekce ze skript, které nemám svázané.
Taky jsem si včera objednal skener, abych si usnadnila home office a posílání docházek a faktur.
Dneska jsem otřela všechny květiny list po listu od prachu. Vysály jsme auto a vzaly ho do myčky. Co přijde zítra?
17. den karantény - jóga místo oběda a po ní nejlepší pistáciový protein s rozmixovaným kiwi.
Rewatchujem Hunger games, tak mám alespoň plán, co dál číst.
Zároveň jsem ale zjistila, že na goodreads se dají přidávat i dlouhé, kvalitní fanfikce, takže o četbu nejspíš nouze nebude.
Na můj úkol do Overview of Grammar 2, do kterého jsem vymyslela fiktivní rozhovor s Ezrou Furmanem mi paní docentka odpověděla: I love it. Grade A.
Uklidnila jsem příborový šuplík v kuchyni taky poprvé od počátku věků. Odvezla jsem a rozeslala docházky a faktury. Zachránily jsme 3 litry piva z Topolského pivovaru.
Family time v podobě videocallu s LMkama a L. <3 Dvě hodiny smíchu.
Z Netflixu už jsme zvládly shlédnout Blodtur (série šesti desivých historek z Norska), Les de l'hoquei (španělská série o holkách, co hrajou roller hockey), Feel Good (gay mini série s kanadskou komičkou Mae Martin), Unorthodox (o útěku mladé dívky z newyorské ortodoxní židovské komunity do Berlína <3 láska, hudba, největší dojemnosti a berlínská rozmanitost). Teď mám rozdívanou třetí sérii Elite, která od první série drží laťku.
Moving Parts od Trixie taky splnilo očekávání a hnulo mnou na těch správných místech. Odložila jsem kvůli tomu četbu k zatím nejdelší eseji do Academic Writing 2. No a co. Od pondělí do čtvrtka jen jeden opravdu produktivní den.
18. den karantény. Začínám s L. procvičovat angličtinu. Objevujem svoje patrony. V. je krtek. Můj rottweiler. Š. má Sphynx.
Po tradiční 45 minutové lekci jógy brečím v relaxační poloze v leže na břiše s pravým loktem u kolene zatímco P. říká: Teď už nic nemusíte.
Jóga mi teda pomůže i brečet, I guess, když nebudu moct.
Žádné komentáře:
Okomentovat