All teachers are vampires.

Nedělní hike s L., sestrami a smečkou psů mi výrazně pomohl přežít první týden letního semestru.

Testosteron ve zlínském divadle byl příjemným překvapením. Impression páva jednoho herce bylo natolik priceless, že si troufám tvrdit, že to je jeden z vrcholů jeho hereckých dovedností. Zábavička, sprosťárny, nahé zadky a paradoxně sofistikované vtípečky. Skvěle napsáno a skvěle odehráno.

Nová hudební obsese: King Princess. Nadšeně jsem zjistila, že bude vystupovat v Praze jen proto, abych byla v zápětí zklamaná, že pouze předskakuje Harry Stylesovi z One Direction.Tuhle shame bych neunesla.

Když se chystám po večeři dělat společnost sestře, R. zklamaně pronáší: “Ale já jsem myslel, že si chceš povídat,” tak si ukrajuju ještě kousek zákusku a sedám zpátky do kuchyně na židli. Už jsou ty naše sedánky ve středu večer skoro tradiční.

První den semestru - všecko se zdá l e p š í. Když jdu ráno do školy, slunko už je vysoko na obloze. Všímám si prvně “ptačího vrchu” (čti: kopeček s třema ? obříma mosaznýma ? sochama ptáků u dětského hřiště). Are you OK Opava people? (čti: What is wrong with you.)

Máme výuku v jiné třídě - menší, útulnější, přívětivější, teplejší.

Probíráme státnice a diplomku, protože nás to čeká už skoro za rok (when did this happen?!), máme ale s T. nejvíc optimistickou náladu, smějem se jak blázni a přesvědčujem se jóó to zvládnem, už jenom tři semestry, napíšem, odevzdáme, odstátnicujem. Za rok jsme magistři. Ha-ha.

Slunko svítí a do budoucna se před náma otvírají jenom lepší zítřky.

Jdu za paní docentkou s bušícím srdcem a koktám svoje nápady a ona mi jako ping pongovou pálkou obratem přihrává další. Zděšeně se málem křižuje, když povídám, že jsem psala bakalářku na lingvistické téma.

N. za mnou sama přišla, jestli nespojíme síly na odborný překlad. 💕

Pak si na praktikách zapisuju moudro: “All teachers are vampires,” which is 100 % true.

Na oběd se skupinkou maminek, což bylo milejší, než bych čekala.

Na korpusové lingvistice, která měla být nejnudnější otrava na konec se překvapivě všichni válíme smíchy.
V českém národním korpusu hledáme slovo “kunda” a vzestup jeho frekvence po tom, co ho použil náš pan prezident. Věty z korpusu jsou natolik explicitní, že se pan doktor začal až červenat.

Nakonec spolu i prvně s T. jedem do Ovy a slunko nás provází za oknem. いい日