#prvnídennasvobodě

Druhá projížďka s Borůvkou / nejdřív na motorce a potom na lodičce. Zase jsem kapitán a čvachtám si z loďky nohy v přehradě.

Válení na ručníku po jídle. Je to tady - stabilní mír.

Ještě mě čeká spousta změn. Nejspíš půjde o další zlomové léto v řadě.

Uklízím si kolem sebe, uklízím si v sobě. Promazávání poznámek z plochy počítače je duševní očista. Sbírám poztrácenou hudbu a filmy.

Job hunting / pojedu sadit kytky do Holandska? / půjdu uklidit pekařství, abych měla na nájem?

Mám vlasy barvy medu. Zase se k sobě blížím. Všechno se relativně vrací do rovnováhy navzdory dramatům, které dělá B. Tentokrát jsou to skutečné věci. Tnoucí. Jsem ráda, že jsem se ve chvíli, kdy jsem se to dozvěděla, zrovna nacházela ve filmové a vínové mimorealitě s V. Jinak bych se taky mohla utopit ve smutku a zklamání a už nikdy nevyplavat. Drama ani ne den od našeho prvního dne na svobodě. Necháváme vše uležet do pátku a pak se uvidí.

Spolíhám na názor V. jako na nic jiného.

Umím být v sekundě chladná jako ledovec, když něco. Určitě budu přísná máma, která říká: „Do svého pokoje, mladá dámo, a přemýšlej nad tím, cos provedla!“

fight because you don’t know how to die quietly

Dva dny po sobě pohovory kolem možné práce. Do toho vyřizování smlouvy na byt, pobíhání po městě / tisk a odevzdávání bp. Filda se opravuje, takže studijní máme na druhé straně města.

Tiskla jsem bp v naší knihovně a na několika místech, včetně hlavní strany mám černé šmouhy. Jdu to ukázat Širunce do Zmijozelu, a když seřazuju papíry, stavím celý balíček do louže vody na stole. Pak si nesu odevzdaně nechat svázat svoji ušmudlanou, mokrou práci.

Moje #monstrum je konečně na světě. / Jsem #Frankenstein.

Pracovní pohovory / „Tak nám o sobě něco řekni.“ / Sama nevím, co ze mě v příští chvíli vypadne. / Jak se prezentovat po tom všem šílenství? Kdo jsem?

To, že si teď pouštím všechny stand upy Dylana Morana mojí depresivní náladě moc nepomáhá.

Jsem vztahovačná. Nedokážu to brát tak, že jsem pro kohokoliv jenom další člověk.

Mám výbuchy emocí, celkovou labilitu a záchvaty smutku.

Pořád mě všichni ujišťují, že si práci najdu. „Snad nepochybuješ o tom, že by sis ji nenašla?“, říká máma. A já mám stejně zničující strach a úzkosti, i když hledám teprve pár dní.

Mimo to cítím jako nikdy předtím, že jsem připravená na budování domova.

Takhle se beatníci žení: plain what the hell.

„An accident of gender was all that put me where he wanted to be.“ Carolyn obdivuju taky za tuhle chápavost. Kolik lidí to dokáže?
Co je „Japanese colour-blind book“?
„Good morning, heartache. Here we go again…“
Carolyn, Neal, Jack a děti jsou nejlepší rodinka. Všichni jsou rodina. I s Allenem a dalšími. Tolik lásky v dopisech.
Jami trénuje balet s Baryšnikovem.
Jack se tulí k lahvi vína a vyznává biskupovi lásku.
„We all knew it was best, and it seemed we’d passed some sort of milestone, the kind that demands a sacrifice.“
„It wasn’t until years later I learned that once you think you’ve got it the tests begin.“
Není dobré jít spát hned po přečtení. Nasála jsem do sebe démony, které měli Jack a Neal na počátku konce.

Po Brněnském krátkém, bezesném kómatu nemůžu spát. Nejdřív hrozná únava ve Zlíně i doma, ale nespím. Těším se, že v Olo to půjde, ale nakonec máme s M. filmový večer a zapíjíme naše neúspěchy vínem a ciderem do čtyř do rána. Před devátou zase vstávám, jsem začarovaná.

Předposlední díl got / epická nádhera. John stojí proti všem, čas se zpomaluje při pohledu na koně v cvalu.

The Diary of a Teenage Girl / nádherná hudba / hrozná zvrácenost, není divu, že je to oblíbený film Soko.
A potom hrozně špatná Noc v Roxbury. Co se týče filmů, nejhorší filmový večer.
Nakonec jsme si musely spravit chuť třemi díly Vicious. Nádhernost od bbc. Stárnoucí partneři Freddie (Ian McKellen) a Stuart (Derek Jacobi) / jejich kamarádka Violet (Frances de la Tour) a jejich nový soused Ash (Iwan Rheon). Rozkošnost. Freddie a Stuart si dávají ukázkovou bídu a Ash je roztomile zmatený. Mají konvičku v pleteném oblečku.

Následující večer je taky vinný a filmový. Dva díly Pirátů z Karibiku a kousek Sweeneyho Todda jen dokud neusnu. O půl jedné otvíráme růžové šampaňské. Probíráme přátelství z nostalgie.
„I’ve got a jar of dirt.“

Opravdu jsem ztratila schopnost spát. Nespím víc než pět hodin. Je mi mlžně. Taková na-ta-že-ná únava, co ti nedovolí spát.

Pobíháme v bouřce,

největší slejvák, blesky a hřmění. Hledáme svůj budoucí byteček. Milá hodinka nad muffinky. Mluvit s L. je domov. Šest let jsme spolu chodily na gympl a hrát volejbal, potom jsme se tři roky míjely v Olo a teď spolu budeme bydlet. Návrať. L. taky patří mezi lidi, které znám věčnost, a tím se vyrušuje většina cenzury v tom, jak spolu mluvíme. V. a K. jsou nadšené, tak se domlouváme, že podepíšem smlouvu. V srpnu se stěhuju a holky za mnou v září. Útulno. L. je domov, sestra a V. ještě víc.
Další zásah Vesmíru, že jsem zahlídla její inzerát. Too good to be true. Žádný háček. Jsem kapitánem svého života. Další rok v Olo. S lidmi, kteří znamenají domov.

Od V. další kartičky proti démonům a na lepší náladu. <3

M. mi vysvětluje něco o tom, že budeme rozdělené řekou, protože koleje jsou řeka. Šifry.

Doma koukám na dávné video z tancování (spv). Co bylo zase tohle za období. Vystupovat s tancováním před lidma.
Poslední dobou se mi občas zdává, že máme vystupovat s některou sestavou a já neznám kroky a těšně před vystoupením se je učím od A. A a K, M a E a K. Taky jsme byly partička. Taky láska. S M potom vlastně taky volejbal. S A potom taky všechno. Zkoušky v potemnělém kulturáku. Náhlá vzpomínka na koukání do tělocvičny skrz šprušle. Šprušle je super slovo. Přespávání v tělocvičně. Víkendovky. Ve spacáku vedle sebe.

Olo-Zlín-Brno-Zlín-Olo-doma-FM-Olo potřebuju zastavit.

Pěšky na autobus jako kdysi. Ve FM je nemožné nepotkat nikoho známého.

Po vyřizování na kafe s L. Je ráda, že se můj život někam posouvá.

LL spolu byli na Islandu. Absurdity. Jsem vlastně ráda, že se spolu občas vídají L. a P. Don’t look back in anger.

L. půjde nakonec na Placebo s H. Asi to tak taky mělo být. H. teď pere prádlo v nějakém americkém národním parku. Absurdity.

Kupec mi posílá pardubické kachny.

Jsem smetíčko ve větru a vůbec nevím, kam mě zavane. „Všichni jsme smetíčka a živůtek je větříček,“ říká Klárka a má pravdu.

V: „Pořad mám návaly, že se mi ze všeho dělá špatně. I když se ujišťuju, že to všechno nějak dopadne, moje tělo tě nechce přijímat.“ Chtěla jsem napsat „to“.
Š: „V., chtěla jsem tě nějak podpořit, zatímco jsem si to pročítala, a pak prostě napíšeš ,moje tělo tě nechce přijímat‘, zabité.“

Spoustě lidem se dějou převratné věci v životě. „Převratník raka“ říká Klárka. Je nejvtipnější.

Udělejte mi lodičku, ať můžu odplout.

P: „Máš tam brokoličku.“
V: „Jo! tu si vezmu nebo sním.“
P: „Tyyyy nežeň se s brokolicí!“

P: „V poličce je ovocný družík, tak ho pijte a tak.“
V: „Já vypiju družík.“
P: „Družík je na družení, nemůže se pít o samotě!“

V: „Haló, kde jsi?“
K: „Naproti.“
V: „Naproti čeho?“
K: „Naproti tobě.“

Mám ještě pár hloupých tajemství.

Křeče ze setrvačnosti.

Ološlap. Surreálno.

Kupec je hlavní vaječný mág.

V: „Nejsi dort, máš Lenku.“

Spontánně do Brna. Mám s sebou jenom pomačkané šaty, plátěnou tašku, tričko, kraťasy a krabičku s rýží. Jen ať už jsem u L.

Objímám L., seznamuju se s Kl. Chrlíme na sebe všechny životní novinky. Přidává se Kr.

Gay bar, který náhodou zrovna ten večer slaví narozeniny. Welcome drinky a raut. Víno, sekaná a ananas.

L má 22 a bc. Děláme, že ty balónky a celá párty jsou pro ni.

Kr: „A vy to máte jak, jste teplí nebo poloteplí?“

Po čase na někoho chrlím svoje šílené životní osudy.

Podle Kl. jsem prý hezky vyrovnaná. Ha-ha.

Kl. měl před nějakou dobou v Ově rande s číšníkem, který nás obsluhuje. Ten je z toho tolik rozrušený, že vylívá Kl. víno do klína. Později dostáváme jako odškodné panáky zdarma - specialita podniku - říkají tomu „Zabil“ - mňaminka - melounový džus, tatranský čaj a ananasová kostka.

Když nic nevyjde, budeme s L. podnikat. Založíme si kavárnu se zvířátky. V zoo se dohadujeme, která zvířata do ní vezmeme. Mary a nosály. Ježky a lišky. Nebo to bude jako v Harry Potterovi - sovy a káva z kotlíků.

Mátový čaj na kocovinu.

Na výlet do zoo balíme jahody do zavařovaček. Rodinný letní výlet.

Hladíme kůzlata a pozorujem vlčí rodinku. Táta vlk je duch lesa.

L. mě vozí na vozíčku, ale neumí řídit.

Kl: „Můžeš si připadat jako mořská panna. Chybí ti jenom moře…a panenství.“

Dítě: „Mami, a proč s tím medvídkem není tatínek?“
Máma: „Tatínci nemusí být pořád s medvídky.“
Dítě: „A nebo ten tatínek umřel.“
Myslím, že něco takového by řeklo i moje dítě.

Pak ještě procházka kolem řeky k přehradě a už zpátky B. do náruče. Běžím na tramvaj, ještě ani nevím odkud jede a nemám koupený lístek do Zlína. Tramvaj zrovna přijíždí, tak k ní plynule dobíhám a odhaduju, že tolik lidí asi bude směřovat na hlavák. Při nastupování si to teprve ověřuju. Občas dělám taky dobré manévry.

Ozvěny mojí duše

You rise in your heart when you're breathing / 'Cause you always look mad when you're dreaming /

You're sad and magical.

Tehdy to byl jeden z nejdůležitějších koncertů pro moji duši. Zacelení a splynutí. Jenom já a Silver fox.

Setkání s maminkou v zelených šatech a pracovní pohovor byl krásný začátek nového světa. Bylo mi tak mile, tohle je život, tohle chci.

Už se to blíží, nové bydlení, nová práce. Pak budu zase schopná všem psát poetické dopisy. A plány s B. Už žádné 24 hodinové učící směny s šestihodinovou pauzou na spánek.

Š: „Můžete být jako v big bang. Mít dny kdy budete jíst jenom čínu. Nebo ve vašem případě prostě dny kdy budete jíst.“

M. básní o ohaně:

ohana je věčná / ohana je něžná / ohana je dečka

Snídáme s B. jako šlechtici - vajíčka na stojáncích a posloucháme mighty orchestr.