Maybe Tetris was trying to teach us that

if we fit in, we disappear.

Last week I found out the horrible news from home. I swallowed it whole without chewing and accepted it.
I feel balanced since then. Having a safe place to go to is the most important thing.

Moje tělo mi zase dává najevo, že už nemůže, takže nachlazení a umírání na hodinách, které nechci rušit, protože prosinec už je tak dost pracovně krátký.
Chvilku jsem uvažovala, že zruším punče v Olo, ale hned mi došlo, že to nemůžu udělat jen kvůli nemoci, když D. posledních pár let každou chvíli posunuje hranice toho, co všechno je lidské tělo schopné vydržet. Nakonec mě ty punče fakt spíš uzdravily, než aby mi přitížily. Rýma je skoro pryč.

The softest super short meet-up with M. The quickest news exchange surrounded by two long hugs. I bought her Lin Manuel-Miranda‘s book full of cheer-up messages for Christmas. Here‘s something you can read when you‘re feeling down and I‘m not around.

Potom hned do Zmijozelu, kde se vždycky najdeme. V. a D. zabořené v křesílkách. Obědo-večeře v Cafe+ s punči.

I‘m glad that we have the talking about nonsense part but also sharing news part. I think that proves that we‘re still good friends.

Charitativní punč na náměstí na posvěcení tradice, který nás všechny málem skolil + hromada krabic s pizzou → to všechno neseme na nový byt Š. a V.

Poloprázdný studentský byteček, which with the right people inside still feels like home. #happywinetimes

A protože tyhle dýchánky vždycky musí skončit absurditami, později dorazil i R., A. a V., který teď částečně učí magistry japonštinu.

Nakonec niterné rozhovory nad ránem, po kterých jsme se s Š. a D. uložily na jednu obří matračku a bylo to nejvíc jako sleepover na střední nebo dokonce na základce.
Jenom ten, kdo tě opravdu zná, ti může říct ty nejvíc tnoucí a oči-otvírající věci. I‘m truly addicted like Š. said.

Mám pocit, že snad poslední dobou zvládám neventilovat svoje patetické pocity na ty, kteří je nezvládají přijímat, což znamená na všecky.

Na druhý den kocovina, ztracené a zapomenuté klíče, ale nakonec dobrý pocit z odučených hodin.
Nakonec jsem se musela z kocoviny a nedospánků vzpamatovávat dva dny. I‘m ancient.

It‘s almost the end of the year, so I needed to guarantee myself some happiness in the next one. Budapest with L in January, Welcome to Nightvale in February with M., Luxembourg in spring, LP in May and Colours in July.

You are free and that is why you are lost.

Franz Kafka

Příšerný začátek týdne v práci, frustrace a vyčerpání. Myslela jsem, že se neuhlídám a rozbrečím na indivce.
Pak v úterý pořád všecko ve mně, únava a skelné oči. A. se oči taky třpytí. Nejspíš mrazem. Po hodině mě evakuovali z knihovny. Asi si někdo zapálil pod požárním hlásičem.

So much fun during the Trivia night on Tuesday.
Na začátku jsme s A. probíraly španělštinu a jak se liší ta evropská od té jihoamerické. E. nám občas přizvukoval, zjevně ke svým bambilionům jazyků umí i trochu španělsky.

S A. zase jako na střední. Slyšely jsme od vedlejšího stolu mlasknutí, jak náš kolega, o kterém si od začátku myslíme, že je gay, dostal pusu od nově příchozí. Nejdřív reagujeme jen potlačovaným smíchem a vykulenýma očima. Po chvilce se A. ke mně naklání, šeptá a záměrně protahuje: „So they are an item noooow.“

We answered that St. Nicholas‘s companion was a donkey. Then E. found out, that it‘s in fact a person called Black Pizza. Me and L. just accepted that his name is Black Pizza, but of course, it was just E.‘s pronunciation of Black Peter.

Then A. asked about a legend in which St. Nicholas saved three children before violent fate. So my obvious question was: „How can children die violently?“ But we wouldn‘t guessed it in million years. The answer was: „being sold as meat.“
In the end A: said: „I‘m sorry about the last question, but you know, I‘m not really sorry.“

Kolem těchhle lidí já teď žiju.

E. claims that he‘s British, but he doesn‘t know anything about the UK. He has never heard about Oscar Wild or Dorian Gray (???). He didn‘t know, that UK was one of the original „EU“ countries (???). He doesn‘t know things about the Royal family (???).

When I mentioned that his girlfriend is Philippine (of course she is), A. was really surprised, because she thought he‘s gay.
She thinks that everyone is gay.

Polední dobou tolik lásky ze všech stran.

Randíčko s M. spojené s vyprávěním o stopováním po Finsku + hrst střípků z Japonska + námořnický diář z Litru.
Celý výlet do Polska s V,M a D. A nečekaně nakonec taky noční pití vína s Š. následované spontánním tetováním a instantním šílenstvím.
Ravenclaw pin badge z Londýna + gay poštovní pozdravy. + M. asked me if Ravenclaw or Gryffindor. It‘s very flattering that someone thought I could belong to Gryffindor.
Wolf in white van teď už i podepsaný autorem jako the bestest dárek ever. (Nejspíš lžu, protože jsem letos k narozeninám dostala kupu výborných dárků, z nichž některé byly i handmade and nothing can beat THAT.) I think M. Is maybe the only person who really gets my love for JD and has equal collection of knowledge about him and his art.
Dopis od Mem + námořnické náušnice.
Physical photos z posledních pěti let a vzpomínání.
Bohemian Rhapsody a pocit jakože jsem na koncertě ve Wembley pro Live aid.

Zjistila jsem, že existuje hned několik stránek, které jsou schopné celý obsah blogu převést do pdf. Když jsem jich několik vyzkoušela, žádná nefungovala, a tak jsem si svůj předchozí blog musela zakonzervovat fakt pitomým způsobem. (Zobrazit co nejvíc článků na stránku, ctrl+p, uložit do pdf a pak poslepovat pdfka).

We have a new Gulliver foreing person. He‘s half British half Jamaican and he‘s been travelling since he was 18, 4 years now, almost 60 countries. He works as teacher now, but he also takes photos and sells them and currently he‘s shooting a film. :)
He also speaks a few languages, and now he‘s trying also Czech. Háčkům říká arrow.

The waiter: White chocolate with cocoa, puffed rice or cinammon.
E: Interesting. I‘ve never heard about it.
Me: You‘ve never heard about ..?
E: Of course I‘ve heard about cinammon.

Celý večer je naprostá katastrofa, tak se směju absurditám, jak nevyšlo nic, co jsem naplánovala.
M. is softer than ever before.
Mám dobrou náladu a dobře se mi pije, takže jsem pro každou špatnost.
Zdráhám se po třech skleničkách vína pustit do piva a panáku, který přede mě někdo postavil. Potom už není cesty zpět.
Bonding time s E. a M., but as always, they are leaving soon. We could be a family, if they stayed. It‘s first Bali with L, then Vietnam and then no one knows. Maybe Australia or Canada, but definitely not the Czech Republic.
Tanečky s I, fun fun.
Na baru s Jackem a M. Jsem opilá tak moc, že se mi těžko formulujou slova natož věty, ale stejně se nám daří vyříkat si spoustu věcí z dřívějška. Když se na sebe koukám zpátky, tak se za sebe stydím, i když vím, že nemusím.

Kamarádka I. ve středních letech celý večer nabaluje E. a je to skoro jako Fixa: „A pak jí řekla, hele, já jsem asi lesba.“

Nějaký chlápek na E k ránu na párty: „Ty vypadáš jak kluk!“ I když má pravdu, tak to není vůbec fér, takhle mluvit.
Takže E na něj oprávněně zpátky: „A ty vypadáš jako...jako lebkoun!“

I když je asi deset pod nulou, tak odhaduju, že nejlepší bude jít domů pěšky. 4:15 telefon od L, kde proboha sem a 4:20 padám do postele a kóma.

Polské střípky a náhodnosti

Děsivé a nádherné komplexní sny a po nich ranní prázdnota.
Čteš moje tajné básničky a já tě líbám na tvář. Potom přeju M. k narozeninám, na což jsem v realitě zapomněla. Podotýkáš: „Aha, tak ty píšeš svoje básničky...krví.“ A je to tak, jsou to obří archy papíru a všechno je sytě karmínovou.
Potřeba psát a být s mými příběhy protekla do snu.

Me:*wearing red and white sweater with penguins, polar bears and anchors*
My student: Isn‘t it too soon for Christmas sweater?
Me with a straight face: This is sweater for polar expedition.

Dneska mi slečna, kterou učím japonsky řekla: „Čekám tady, protože venku je zima a já nemám kamarády.“ Jestli se rozhodne zaprodat duši ďáblu a studovat na upolu, můžou s T. a J. založit klub. Jung do svých archetypů zapomněl zahrnout studenta japonštiny.

Teď už je to ancient history, co jsem M. v noci psala zamilované výlevy. Poslední dobou mi zase ona na oplátku posílá svoje noční breakdowny nasáklé smutkem. Je výborné, že jsme skrz to všechno zůstaly kamarádky. Těší mě, že jsem pro tebe člověk, kterému píšeš tyhle věci a taky mě mrzí, že nemáš někoho takového blíž u sebe.

Words can't express feelings I have for John Darnielle and The Mountain Goats. Tomorrow in Poland for 100 Czech crowns. What is this unbelievable magic?! OR lie? More on this story as it develops. (I‘m listening too much wtn.)
The mountain goats concert was highlight of our lives / Everything was leading to this moment / After that we casually chatted with JD / And he read a fragment from his book next day as a bonus / The most unpredictable and beautiful trip to Poland ✨✨✨❤️❤️❤️
That moment when JD is speaking to you and you don't know if you're Veronika with a C or with a K 'cause letters and words have no meaning 'cause that is not real and can't be happening. /
Když jsem tu historku vyprávěla A., už dopředu se děsila: „Oh no, you did something bad, didn‘t you? What did you do?“ Samozřejmě, že se mi povedlo udělat trapas. That‘s me. And I like when someone knows me like that.

JD si během čtení pohrával v ruce s kamínkem a uhlazoval si vlasy nožkama brýlí.
Art is the representation of what happened in the wordless space.
A good artists never finish only abandon.
Nemůžu přidat uvozovky, protože nevím, jak to přesně říkal.

Před začátkem čtení jsem se snažila parafrázovat JB, což nevím nakolik se mi podařilo, a proto raději citát:
„For a person like me, who feels a lot of things, the amplitude is really high—I experience so much joy that I want to cry, because the air feels nice and the flowers are blooming. Or I hit a really low point. We can learn how to move through those changes more skillfully.“
V těchhle dvou větách Julien Baker shrnuje jak moc je pro mě reletable.
V. řekla něco v tom smyslu jako že ví, že je to o mně pravda a že se snaží brát si jenom ty horní vrcholy pocitové sinusoidy.
Stává se mi často, že i když o sobě něco s jistotou vím, slyšet to z cizích úst je svým způsobem silně eye-opening moment.

Po pár dnech mimo domov je hrozně satisfying sedět doma pod dečkou s kočkou v ideální vzdálenosti ke hlazení a článkem do práce.

Nemůžu už polské zážitky sepsat, protože jsou proceděné v kronice a převyprávěné Š. po půlnoci na koleji.

Really, really, really tired body, but healed soul thanks to conversations with people I love, great live music, travelling and well also wine. 
鬼は外✨

Myslel jsem, že jsem Král Pathos,

ale během této písně jsem si uvědomil, že jsme oba stejní, lidé, kteří se cítí více k extrémům. Chtěli jste jít tančit, zatímco JD zpíval vaše belgické věci. A samozřejmě s takovou písní muselo být pomalý tanec. Rozběhli jsme se do rohu místa konání, přitiskli jsme těla k sobě. Byla to tak neuvěřitelně krásná chvíle. Tipy z vína, hlas JD, tmavě červené místo a nás. Nemohl jsem to mluvit, tak jsem se snažil vysvětlit vše, co jsem cítil, když jsem stiskla ruku co nejvíce a vy jste mě zmáčkli zpátky. Tančili jsme se a všichni nás na nás zírali a cítil jsem se trochu strašně, ale také opravdu úžasný. Tančili jsme a hlavu si položili na rameno tak přirozeně, i když jsem si myslela, že to není možné, protože jste o něco vyšší než já. A byl to náš okamžik a vy jste říkali, že to byl vrchol našeho života a všechno vedlo k tomu okamžiku, který byl zcela pravdivý. A tančili jsme a všechno, co jsem chtěla, bylo plakat a křičet, ale všechno, co jsem dělal, se široce usmíval s vybuchujícím srdcem.

Občas vkládám krátké textu do google překladače, aby mi rychle podtrhal překlepy, které nevidím, protože už nějakou dobu nepoužívám word a můj nový textový editor neumí pracovat s cizími jazyky. Špatné překlady jsou samostatný druh umění and I love them for that.

A teď tedy originál:

I thought that I was The King of Pathos, but during that song I realized, that we are both the same, the people who feel more to the extremes. It was you who wanted to go to dance while JD was singing Your Belgian Things live. And of course with that kind of song, it had to be slow dance. We ran into the corner of the venue, pressed our bodies together. It was such unbelievably beautiful moment. Tipsy from wine, JD‘s voice, dark red venue and us. I couldn‘t speak so I tried to explain everything I felt with squeezing your hand as hard as I could and you squeezed me back. We danced and everyone stared at us and I felt a little bit awkward but also really amazing. We danced and you rested your head on my shoulder so naturally, even though I thought, that that‘s not possible because you‘re way taller than me. And it was our moment and you said that it was the highlight of our lives and everything lead to that moment, which was completely true. And we danced and all I wanted was to cry and scream, but all I did was smiling wide with exploding heart.

Have you ever tried to erase a memory as it was happening?

Tiny lesbian gathering. M. Přijela na návštěvu z Brna. I když už se nějakou dobu známe, tím, že jsou mezi setkáními dlouhé přestávky, je mezi námi spousta cizoty.
Dozvuky nemoci, tak nepokračujem na párty.
Nothing turns out like you pictured it, jak říká Julien Baker.

V sobotu na dosud nejpříšernější divadlo, ukřičenou italskou komedii, při které si H. s prasklým ušním bubínkem musela co chvíli zacpávat uši.
Když jsme vyjížděli z parkoviště, H. trochu drcla do auta za sebou.
Na to jak špatný to byl večer, jsme to myslím všechno zvládly docela s grácií.
Potom deštěm do Salónu na víno. Kavárna, která podle bůhvijakého klíče kombinuje kýč a vkus, že výsledek je překvapivě příjemný.
Zůstáváme až do zavíračky. Nejmilejší povídání a roztomilá servírka, která nám k vínu nosí brambůrky a tousty grátis.
Když už jsme byly skoro na odchodu, dvacet minut před půlnocí, vecpala se do kavárny banda ožralých fotbalových fanoušků. Začali si objednávat, i když slečna říkala, že bude za chvilku zavírat. Protože jsme byly v místnosti jediní další zákazníci, samozřejmě si neodpustili několik debilních poznámek naším směrem. Snažila jsem se je zabít pohledem a sarkastickými odpověďmi, ale nic není víc neodbytnějšího a sebevědomějšího než připitý chlap.
Za chvilku tomu nasadili korunu, když shodili velký skleněný tác tak šikovně, že spadl slečně servírce na ruce, takže začala krvácet.
Ptaly jsme se, jestli je všechno v pořádku a jestli nepotřebuje pomoct.
Nakonec přeci jen jednoho z pánů napadlo, že by se mohli přesunout domů k někomu, u koho bude víc alkoholu. Ode dveří na nás ještě houkli pozvání jestli se nechceme připojit, zatímco slečna stála opodál, držela se za krvácející ruku a sbírala střepy. Když konečně vypadli, pomohly jsme slečně uklidit. Z vedlejší místnosti se k nám přidala ještě další zákaznice, kterou její přítel nechal v kavárně, protože šel někde do města shánět cash na zaplacení útraty. Woman power.

V Gulliveru sice nemáme svůj stůl, ale stejně je to nejvíc domácí prostředí.
Karty proti lidskosti měly nakonec úspěch a všichni jsme se ujistili v tom, že jsme příšerné lidské bytosti a skončíme v pekle.
M. a P. míří do Jordánska. Dobrovolné bezdomovectví v poušti na šest týdnů. Please be safe.

Čím víc se chceme přestěhovat, tím víc mám ráda náš miniaturní byt. Moje každodenní paradoxy. Dlouho jsem si říkala, že je přece jedno, kde bydlíš, jak dlouho a jak často byty střídáš. Teď je ale ta představa přestěhovat (i když jen přechodný) domov mezi nové studené stěny, čím dál nepříjemnější.

Seňor na cestách III

Ráno dospávám nedospánky a vyrážím do konbini pro snídaňo/oběd お握り 🍙 a ラーメン v kelímku.
S V. na dálku pláčem nad zrušeným 花火大会, kvůli kterému jsem si původně koupila letenku.
Vyrážím na obhlídku Hirošimského hradu. Po cestě tam zase umírání na sluníčku a pocit, že se během té dvacetiminutové cesty rozpustíš na asfalt.
V parčíku stromy, které přežily atomový výbuch.
Před hradem se předvádí párek kluků převlečených za samuraje a nindži.
Ještě před začátkem expozice jsem chtěla doplnit tekutiny, ale zastavil mně uniformovaný hlídač, že se to vevnitř nesmí.
Lezu až nahoru na výhled, i když na hradě není klimatizace, jenom obří větráky, které se snaží horký vzduch alespoň rozhýbat.
Nevědomky si prohlížím pána, který se nechává chladit pod vyhrnutým tričkem. Vykládá si to jakože ho chci vystřídat a posunky mě zve k sobě. Se smíchem odmítám.
V Japonsku je přísně organizované všechno včetně směrů prohlídky. Nahoru vpravo a dolů vlevo včetně bambilionu šipeček.
Za mě japonské hrady stojí hlavně za prohlížení zvenčí a za výhled z nejvyššího patra.
Potom opodál potkávám svoji první větší svatyni, kde mají お守り proti démonům. Kupuju si i věštbu, protože je mají výjimečně i v angličtině.
Sedím na lavičce, odpočívám a mává na mě nějaký japonský strejda. Když mu říkám, že jsem z Česka, odpovídá „hezký“ a radí mi, abych se šla zchladit do galerie, než se venku usmažím.
Cestou zpátky si prvně všímám jak obří jsou cikády a od té doby mě místa s jejich řevem děsí ještě víc.
Fascinuje mě skupinka dětí, která ve vedru probíhá rychlým klusem kolem mě.
Směju se na paní, která venčí šibu.

Pak s V. do supermarketu a Dona Qui nakoupit jídlo, alkoholy a ohňostroje. Krásná mimorealita zmatků a překonávání jazykové bariéry všemi možnými prostředky. Mám no shame.
Nestíhám vstřebávat japonský supermarket. Matcha zmrzlina!!!
Nakonec nás jde k řece 11. 2xV., jeden bezprizorní Němec, Taiwanec, 2 Korejky, T., I-čan a koťátko M.
Krásy ve tmě v poli před řekou. Prskavky a ohňostroje pokračují donekonečna.
A potom přišla policie. My s V. jako správné Češky utíkáme. Japonci klidně čekají, až k nim policista dojde.

Přesouváme se do zavírající hospody. Servírka nám říká, že za chvíli končí a na přímou otázku za kolik minut s japonskou tváří mlží. Všichni cizinci si přečtou vzduch a začnou se zvedat. Jediný Japonec říká, že je všechno v pořádku a dál se soustředí na skládání ptáčků z mokrých ručníků.
S V. mu potom dáváme bídu, že je KY.

V druhé hospodě číšníci s největším entusiasmem a nadšením do práce. Atmosféra jako ve fotbalovém týmu. Všecky otázky na nás se smíchem křičí.
K pivu jsme dostali zelí jak praví legenda. Ujišťuju se, jestli je to to slavné zelí.
Když na stůl dorazí 枝豆, bez přemýšlení si strčím do pusy celý lusk a sežeru ho, místo toho, abych si vyloupla jen plody, jak se to dělá normálně.
Šikovně jsme si sedli a konverzace funguje.
Nikoho v hospodě nepřekvapuje, že mluvím korejsky. Japonština se bere jako samozřejmost.
Skládáme všechny jazyky a je zábavička.
T. pokračuje ve skládání postaviček z ručníků. Konečně se mu povedla kachna a taky Totoro.
Telepatie s úhoři.
Na dotazníky píšeme adresy všech zemí.
Kolem druhé se vracíme domů a neuváženě ještě s V. slízáme dolů na další alkoholy.