a to je Taika v roli Blackbearda.
Staré zápisky nasbírané v průběhu léta ~
Příjezdy do F-M jsou nejvíc návrať a intenzivní pocit, jak mi to tam všechno chybí. Jak mi chybí celé Moravsko-slezsko. Srdce ví, kde je doma. Občas si jenom tak pro sebe sním o tom, že se jednou přestěhujeme někam do Beskyd.
S L. v parku, který schovává strašně moc našich vzpomínek s točeným Friscem z Krmelce a s nohama v Ostravici. Před tím vlastně ještě klasicky v kavárničce, kde obsluhoval kluk-největší koťátko, jak jsme se s L. shodly. A pak už rozhovory a vzpomínání a zhodnocení životku. I miss this so much. I miss having superclose friends that I can see everyday. 16 (?) years and counting. <3 Láska, láska.
Vsuvka ze současnosti: V pátek jsem řekla kolegyním, že mě skoro uráží, když o mně někdo řekne, že jsem holka z Moravy. Moravskoslezsko je hrozně specifický region. (Region ‘razovitý,’ jak správně dodaly.)
U rodičů na zahradě bych si chtěla jenom lehnout do trávy a nechat se vstřebat do půdy.
Ráno jsme šly s mámou dát slepicím a koukaly na kuřátka. Ona jim pořád říkala, jak jsou šikovné, a kvočnu taky neustále chválila, jak hezky se o ně stará. ‘Jde vidět, že je to máma, pořád sleduje, kde jsou, a učí je zobat.’ Can you imagine, postarat se o 8 malých dětí.
Vzala jsem si sestřin slamák a sbírala jabka. Ty nezhnilé a nepotlučené do bedýnky kozám a ‘zhniloty do kybla’ a pak do pytle. Máma sekala trávu a poslouchaly jsme u toho Nohavicu. Já vím, že je to zaprodanec, ale taky pořád náš zaprodaný moravskoslezský bard. Všechno co vím o poezii, jsem se naučila od něho. Bylo mi u toho hrozně krásně a dojemně. Dělám si seznam věcí that felt more like therapy than the actual first therapy session. Teď zpětně uvažuju, jestli tohle krásné emoční vypětí, kdy mi bylo teskno pod jabloněma a slunko nad hlavou mě restovalo při sekání trávy mohlo za úzkost, která potom přišla. Jela jsem s mámou vyzvednout ségru od vlaku a křečovitě jsem se držela úchytky u dveří. Máma se mi smála, že se tak držím, protože mám strach kvůli tomu jak řídí a řeže zatáčky.
Když zpíval o radách svojí mámy, to je nejvíc život nás všech. Neseď na té holé zemi, nebo tě praštím! Nepij uřícená! Vem si čepku!
V sobotu svatba K+M na nejhezčím místě pod horama s výhledem na Beskydy. K. vypadala jako vždycky, byla jen trochu namalovaná a měla rozpuštěné vlasy a v nich nějaké zelené větvičky. Šaty taky úplně jednoduché. Obřad byl kratičký a stejně jsme to všichni obrečeli. Prší vám štěstí!
Pak největší party a tanečky nejdřív venku a po večerce vevnitř. Se ségrama jsme nejdřív panákama doháněly ostatní a pak J. všem nanesla na obličej třpytky tak, aby se jim to hodilo k outfitu. Několik poloopilých photoshootů na louce a potom už jenom tanečky.
Všichni se ptali, kdy už se vezmeme my a pak byli překvapení, že to ještě není schválené. Mysleli to moc mile, ale stejně mě to napůl těší a napůl naplňuje nekonečným smutkem (jak jsem později přiznala na terapii).
Ad. - bezprostřední teenagerka, která se prý narodila s nádorem na mozku, což zanechalo následky na jejím sociálním cítění, nejvíc nádherně zazpívala písničku od Lady Gaga (Hold my hand) a pak ještě jednu od Cranberries. Všichni hrozně brečeli a tleskali. K. (něco jako sestřenka pro mě a nevěstu) v podobném věku jim zase nahrála několik skladeb na klavír a k tomu přidala namluvené přání.
(Po cestě na výjezdní poradu jsme se s J. shodly, že pomalé písničky jsou to nejlepší z celé hudební tvorby Lady Gaga).
S K. pak v noci nejvíc tanečky a objímání. Ona povídá, že krásně voním a já ji v obětí zdvihám ze země. What is this bond. Potom tancovala na židli i na stole a zakrývala si jedno oko, aby viděla jen jednou a přestal se jí točit svět. Všechno ale v dobrým.
Nevěsta s manželem měli celou dobu hrozně nakoupeno a byli roztomile opilí a ženich podával svoje životní taneční výkony.
V jednu chvíli jsem si od Dje objednala Proud Mary, protože se to zrovna hodilo do stylu, co hrál a všichni strašně pařili. Zahrál to skvěle až od té rozjeté části. Zapomněla jsem jaké to je takhle k smrti celou noc tancovat ve zpocených šatech ve vydýchané místnosti. Taky ale v dobrým.
V jednu chvíli se tancovalo řecké kolo, ale velká část nevěděla jak na to, část na to byla už hodně opilá a pro ty, co to znali, to bylo dost frustrující. Někdy v té době jsem usoudila, že už je asi pomalu čas jít.
Pak taky nejmilejší rozhovory s L&R. Už nejsem tak awkward kolem malých dětí, co vidím prvně. Š. jsem se hned ptala, jestli půjde k této tetě (ke mně) a pak ho chovala a ukazovala mu fotky.
L: já jsem ráda, že mě tvoje sestřenky mají rády <3
Bylo milé se pro jednou sejít při nějaké radostné rodinné události.
__
Žádné komentáře:
Okomentovat