M. má v kabinetu online hodinu francouzštiny, tak třeba se něco pasivně přiučím. Miluju to.
Našla jsem si prázdnou třídu v naší veži FHS na 3x2 online výuku na FaMe. Připadám si sneaky, nikdo neví, kde učím, kdyby mě hledal a dveře bez kartičky zvenku nejdou otevřít, tak na tu svoji Fame premiéru mám pěkně klídeček.
Pak doma za odměnu nový díl Euphorie a neskutečný, neskutečný klid v duši. Pořád nechápu, že tohle je moje práce.
Cestou na kafe s A. v autobuse brečím štěstím. Život je fajn. Tak moc jsem se bála udělat tenhle velký krok do neznáma a samozřejmě a jako vždycky úplně zbytečně. Uni mě chytlo do teplé dečky of safety and security.
Po ldouhé době s A. na kafíčku. Naposledy jsme se viděly před Vánoci a navíc tentokrát je to one-on-one, tak se můžem bavit o niternějších věcech.
S novým rokem jsem opravdu opustila veškeré soužení loňského roku, kdy jsem se zoufale snažila nacpat do škatulek heteronormativního života. My friends were getting married and getting pregnant a já jsem taky byla posedlá svatbou a dítětem and it was killing me and I was feeling miserable all the time, because I can’t have those things.
Tak dlouho jsem si říkala ‘this is not your life’ až to začala být pravda a opravdu jsem se tak začala i cítit. I need to live and embrace my silly litttle gay life, ne snažit se nacpat do těch tradičních hetero životních milníku.
A když jsme se s A. bavily o tom, how she’s been trying to get pregnant for some time now, už mě nic nebodalo v břiše a nejvíc upřímně jsem ji uklidňovala: there’s still time, plenty of options, you’ll figure it out, it’ll be okay.
A taky jsme mluvily o tom, že teď to vypadá tak, že těhotná bude L. because of reasons. A moc mě pobavilo, že si to A. neumí představit, protože jsem z našeho páru já ta víc girly.
Ráno jsem si ke snídani pustila epizodu Love is Blind Japan, na kterou jsem se už dlouho těšila, potom mi nějak trvalo se vypravit a ujely mi dva autobusy, takže jsem do práce dorazila až v 9. Stejně v kabinetu ale nikdo nebyl, tak jsem si akorát zašla na rektorát na proplacení vstupní prohlídky. Taky jsem podepsala lejstro o služebních cestách, takže s tím se, zdá se, taky počítá.
Když jsem poprvé viděla náš kabinet, zase jsem se úplně zbytečně bála, jaké to bude pracovat s dalšími třemi lidmi v kabinetu, protože doteď jsem nejvíc pracovala sama, většinou doma a výjimečně ve sborovně v jazykovce. Ukázalo se ale, že s M. a M. je to největší pohodička, hodně si povídáme a občas za mnou přijde na návštěvu i P. A často se taky stane, že jsem tam úplně sama a pracuju tam moc ráda, je tam klídek, spolehlivý internet a výhled na cihlové budovy. <3 Je mi jasné, že určitě přijdou nějaké problémky, které budu muset řešit, ale right now, I’m so happy, you have no idea.
Žádné komentáře:
Okomentovat