About what I want. What I need. What I feel. Who I am.”
Máme klasickou neděli v izolaci, L kouká na sjezdové lyžování, biatlon a hokej a já píšu witcher fanfikce ignoring the work I should be doing.
Nevím proč mě personální z uni smaží ve vlastní šťávě for no reason.
Účetní je taky jako z jiného světa, taková starší paní, moc hodná, která má bez legrace tak metrák.
Povídá mi: máte tady docela dost peněz, tak to si asi budete podávat daňové přiznání, jakoby jediný důvod byl ten tax return a ne to, že to literally jako osvč udělat musím.
Všichni na uni mluví o HR jako že to jsou nějaké bytosti z jiného světa, nějací šotci working in mysterious ways, pro které neplatí human laws. A říkají “ale neboj, to proběhne v pohodě, oni občas překvapí,” občas překvapí tím, že udělají svoji práci. Ok.
Taky se mi podařilo založit moodle kurz, do kterého se mi natahali všichni lidé, co s tím kurzem kdy měli něco společného, všech 400 lidí.
Svojí nové garantce už bych asi neměla říkat hydra, protože mi říká, že jsem šikulka, což je creepičko as fuck, ale taky ‘no stress a všechno v klidu vyřešíme,’ což je in fact pretty calming.
Špatné zprávy: samozřejmě pořád vytrvale prší, což je nejhorší počasí, jaké bychom si teď mohli prát, ale i přesto pan bagrista bagruje a pan s tatrovkou tatruje, i když se jim bahno lepí na kolečka.
Výroba betonové skruže na vodovodní potrubí bude trvat, takže budem zase čekat, ale whatever.
Týna má teď farewell week a zase se mi chce brečet vždycky když se s ní loučím, když jdu večer ze školy.
Dobré zprávy: na uni mají hodiny jógy zdarma pro zaměstnance, pořídily jsme si novou matraci a v kamenolomu máme objednané kamení na provizorní cestu, to miluju.
Tragic news: incomprehensible, tak zas nespím asi třetí noc v kuse.
Udělala jsem zprávový sendvič, tak jak se to učí v business English.
The good, bad and the ugly, je jenom eufemismus toho, co se letos už stihlo stát.
Žádné komentáře:
Okomentovat