“can you hold my hand and stay until i fall asleep

there are killers around and i’m feeling less fearless than usual.”

Ráno jsem mezi dveřmi potkala paní ředitelku, která mi ještě zdůrazňovala, že tady mám akademickou svobodu a nikdo nade mnou nedrží žádný bič, tak asi chodím do práce ještě pořád moc často.

Ve čtvrtek a v pátek jsem teda nešla do kabinetu a zůstala jsem doma, answering emails, reading and writing…is this the life?

Do té doby, než mi začne v jednu učící blok literally nemám nic na práci a kdyby tu se mnou v kabinetu nebyl kolega, I would start writing witcher porn.

Teď v práci říkám: 'nechci způsobovat žádné třídní boje' jak je to v kolektivní smlouvě, protože nevraživost mezi jednotlivýma fakultama a ústavy je docela real thing. Navíc je před volbama do malého i velkého senátu.

Potkala jsem kolegyni, o které všichni říkají, že je  psychopatka, v kuchyňce. Čepovala si vodu a říkala: Životadááárnááá a smála se jak šílenec.

Pro hezčí Seňorův start dne:

P. mi včera zničehonic říká: D., mě úplně mrzí, že Seňor žije tak daleko, já ji a její humor mám moc ráda. 😌

To ale platí úplně o celém názvu včetně partnerů. Bylo by super moct jít spolu jen tak na oběd v polední pauze a nebo po práci na kafe.

Máme klasickou pohodovou neděli, poslouchám country, protože zase píšu o sedlání koní a přípravách na lov, L. si u toho čte detektivku a komentuje, že jsou to písničky, které poslouchala v Texasu.

Předtím jsme byly běhat a na projížďku na kole a já ještě skákat přes švihadlo při čemž jsem si úplně oddělala léve lýtko, ve kterém je už dlouho vevnitř něco špatně, thank you very much.

První den na FaMe, maraton 6x dvouhodinovky a potom ještě jedna na FT. Pak večer na FT už jako doma, ve třídách, kde to znám. Na studenty si zatím nemůžu stěžovat.

Ze šesti skupinek je jedna z nich naprosto vzorná, jsou to jenom děvčata, které jako jediné na první hodinu dorazily všechny, celou dobu se na mně usmívají, pokyvujou, když něco vysvětluju jako že rozumí, mluví když mají mluvit a mlčí, když mluvím já. <3 Studujou biomaterials and cosmetics.

Náhodně jsem o přestávce potkala D., která dělá na FaMe doktorát a ptala se mě, jestli bych jí nechtěla dělat proofreading nějakých odborných článků. Ještě nevím, jestli to dopadne, ale byla by to super náhodička.

Večer už mám místo mozku jenom brain scramblies, že nezvládnu ani nový díl Euforie. Jediné na co mám sílu je pár dílů What we do in the shadows.

Zítra mě čeká jenom dopolední výuka a potom konzultačky a domů.

Začátek letního semestru here I go.

M. má v kabinetu online hodinu francouzštiny, tak třeba se něco pasivně přiučím. Miluju to.

Našla jsem si prázdnou třídu v naší veži FHS na 3x2 online výuku na FaMe. Připadám si sneaky, nikdo neví, kde učím, kdyby mě hledal a dveře bez kartičky zvenku nejdou otevřít, tak na tu svoji Fame premiéru mám pěkně klídeček.

Pak doma za odměnu nový díl Euphorie a neskutečný, neskutečný klid v duši. Pořád nechápu, že tohle je moje práce. 

Cestou na kafe s A. v autobuse brečím štěstím. Život je fajn. Tak moc jsem se bála udělat tenhle velký krok do neznáma a samozřejmě a jako vždycky úplně zbytečně. Uni mě chytlo do teplé dečky of safety and security. 

Po ldouhé době s A. na kafíčku. Naposledy jsme se viděly před Vánoci a navíc tentokrát je to one-on-one, tak se můžem bavit o niternějších věcech. 

S novým rokem jsem opravdu opustila veškeré soužení loňského roku, kdy jsem se zoufale snažila nacpat do škatulek heteronormativního života. My friends were getting married and getting pregnant a já jsem taky byla posedlá svatbou a dítětem and it was killing me and I was feeling miserable all the time, because I can’t have those things. 

 Tak dlouho jsem si říkala ‘this is not your life’ až to začala být pravda a opravdu jsem se tak začala i cítit. I need to live and embrace my silly litttle gay life, ne snažit se nacpat do těch tradičních hetero životních milníku. 

A když jsme se s A. bavily o tom, how she’s been trying to get pregnant for some time now, už mě nic nebodalo v břiše a nejvíc upřímně jsem ji uklidňovala: there’s still time, plenty of options, you’ll figure it out, it’ll be okay. 

A taky jsme mluvily o tom, že teď to vypadá tak, že těhotná bude L. because of reasons. A moc mě pobavilo, že si to A. neumí představit, protože jsem z našeho páru já ta víc girly. 

Ráno jsem si ke snídani pustila epizodu Love is Blind Japan, na kterou jsem se už dlouho těšila, potom mi nějak trvalo se vypravit a ujely mi dva autobusy, takže jsem do práce dorazila až v 9. Stejně v kabinetu ale nikdo nebyl, tak jsem si akorát zašla na rektorát na proplacení vstupní prohlídky. Taky jsem podepsala lejstro o služebních cestách, takže s tím se, zdá se, taky počítá. 

Když jsem poprvé viděla náš kabinet, zase jsem se úplně zbytečně bála, jaké to bude pracovat s dalšími třemi lidmi v kabinetu, protože doteď jsem nejvíc pracovala sama, většinou doma a výjimečně ve sborovně v jazykovce. Ukázalo se ale, že s M. a M. je to největší pohodička, hodně si povídáme a občas za mnou přijde na návštěvu i P. A často se taky stane, že jsem tam úplně sama a pracuju tam moc ráda, je tam klídek, spolehlivý internet a výhled na cihlové budovy. <3 Je mi jasné, že určitě přijdou nějaké problémky, které budu muset řešit, ale right now, I’m so happy, you have no idea. 

“Be the reason someone feels welcomed,

seen, heard, valued, loved and supported.”

Probdělá noc, v hlavě mi jely bambiliony věcí, které je třeba vyřešit ze staré a nové práce, taky mi bylo zle a po dlouhé době jsem si musela dát cbd a ještě nějakou africkou kytku na nervy, kterou bere L. každý den. Nejvíc nakonec večer zabrala sklenka červeného a Zaklínač v polštině. 

Ráno ještě krušné, ale potom už mě pod svoje křídla zase vzala moje nejmilejší garantka, my beloved J., která se mnou literally celé dopoledne pobíhala po celé fakultě. Ze všech stran se na mě valily informace a J., paní ředitelka i další kolegyně mě zasvěcovaly do sestavení a fungování týmu CJV. 

Hodně jsme se všeobecnému chaosu a mojí zoufalé situaci zasmály s J. a ještě další kolegyní v jejím kabinetě, na čež J. prohlásila, že takového showmana jako jsem já, tam potřebovali. Tak nevím, jak si to přebrat.

Kupa věcí se za to dopoledne vyřešila a já mohla s celkově klidnou duší na phočko s L. v obědové pauze. 

Pracovní docházka se definuje jako akademická svoboda. <3 

V kabinetu se mnou sedí I., se kterým se znám z jazykovky od vidění, M, kterého znám z jazykovky a z dalších akcí Zlínternationals a M., kterou jsou doteď neznala, ale je to taková milá babička (i když J říkala babička místní drbna, tak uvidíme).

Paní ředitelka je hrozné zlatíčko a jako akademickou nepedagogickou činnost mi přidělila příspěvky o ústavu do časopisu (?), který vydává propagační oddělení. Řekla mi to chaoticky ve spěchu, tak doufám, že se brzo dozvím nějaké další informace od paní proděkanky, která to má na starost.

Jenom koktám na schodech: “Já moc ráda budu něco psát” a řadím se teda do kategorie kreativec spíše než technik.

Ve čtvrtek už v kabinetu jako doma, povídáme si s kolegy a potom si ještě chystám moodle a lesson plans na příští týden. Pak jdeme ještě s dalšími lidmi z CJV na hromadný oběd. <3 Nevím, jak funguje čas, někteří pak jdou ještě na kafe nebo do galanterie a já na živnosťák. Musím se na ten chill fakt naladit. Hlavně v klidu a na všechno je čas. S P. bondujem přes jógu a Johna Olivera. <3

Miluju starší paní, které říkají Mrs. Freedom, protože je hrozně v chillu a navíc se jmenuje Svobodová.

V pátek pracuju z domu, jak mi J. sama napsala, že klidně můžu, i když nemusela. Ladím teda dodělávky, odepisuju na emaily a přihlašuju se na uni jógu. Je to tak moc fajn tyhle nové zážitky a posuny. Chystám teams schůzky na pondělí a těším se, až se do toho se studenty v pondělí pustíme. Omlouvám se L. za svoje šílenství posledních dnů, ale je to rozhodně lepší, než se rozpadat jako v úterý a ve středu.

Ráno nám taky L. známý pan instalatér přišel vyměnit baterii v koupelně, tak si moc mile povídáme a kocour se k němu mezitím hrozně tulí a leze mu do brašny. Potom píše L. že má ‘moc přijemnou přítelkyni,’ tak mám radost, že fakt stačí být v životě na lidi milý and that’s about it.

P. mi nejmileji píše, ať se za ní stavím do kanclu, ale protože jsem doma, je to vlastně ještě lepší, protože aspoň vyzkoušíme teamsy. Probíráme FaMe, výuku a život. <3 

Mezitím Kupec v práci páčí dveře a simultánně bez přípravy tlumočí do japonštiny meeting plný technických podrobností. Look at where we fucking are.

“Maybe it won’t work out.

But maybe seeing if it does will be the best adventure ever.”

P. mě kopíruje a oslovuje Název kolektivně jako ‘drazí,’ což mi přijde zrovna od ní strašně moc milé.

Doufám, že se někdo z nás jednoho dne vdá, jenom proto, aby nám mohl dát no fighting no fucking fighting tommy shelby style lecture v kuchyni.

‘Today, this is my fucking wedding day. No cocaine. No sport. No telling fortunes. No racing. No fucking sucking petrol out of their fucking cars. But the main thing is, you bunch of fuckers. No fighting. No fucking fighting.’

✨困 pagan crew 困✨に書く

Během mého posledního dne v práci jsem se nejdřív loučila se svými seniory po snad třech nebo čtyřech letech, po čemž mi bylo hodně ouzko. A potom ještě znova s T. v kanceláři. P. to pořád nejvíc zabíjela vtípečkama, že už teda taky končí a že už taky podala výpověď a ať ji zítra nečekáme. Pak jsme se zakecaly s N. ve sborovně a paní ředitelka říkala, ať si jdem na sekt do kuchyňky, tak jsme samozřejmě neváhaly a daly si T. na počest a bylo to takové mile symbolické, protože to byla právě N., kdo mě před pěti rokama nejvíc zaučoval. Snad jsem u ní i byla na vůbec první náslechy.

N. po těch dvou skleničkách sektu šla ještě odučit večerní kurz. Já domů, protože jsem nezvládla obědvat, a tak se mnou docela zamávala i ta jedna.

Věta do korpusu:

Chci aby V. měla na vizitce: jsem vodnář, ale nejsem mamoa.

Večer nakonec s celým názvem kolektivně čteme různé dokumenty týkající se vnitřního řádu a hrozně se nad tím bavíme.

V. vysvětluje Š. slova: Prameny - pramení ze země vodizna a plameny - co se hřeje.

Zítra vám řeknu, kdo je ten člověk, kdo nezná následky svých činů.

Zřejmě to jsem já, protože mám dneska anxiety through the roof, protože ještě pořád dodělávám věci z předchozí práce a zároveň se už chystám na novou. Je to jeden velký chaos a z mého to do listu jen na tenhle týden se mi převrací žaludek.

Jedna z nich ale byla zase zkontrolovat evaluace, a tím, jak jsem dneska hodně emočně rozložená, tak mě rozbrečel komentář studentky:

‘Nejlepší učitelka angličtiny na škole. Hrozně skvělý přístup a konečně to někdo učí zábavnou formou.’ který mi taky připomněl, o co v prvé řadě jde, a to jsou studenti. Let’s do this for them.

P. mi moc mile, šíleně gratuluje, když předčítá D Název: ‘gratulki k tomu, že jsi teď hlava rodiny a budeš dávat pozor na prameny, plameny, hlavně a nesvéprávné lidi.’

“I’ve found that growing up means being honest.

About what I want. What I need. What I feel. Who I am.”

Máme klasickou neděli v izolaci, L kouká na sjezdové lyžování, biatlon a hokej a já píšu witcher fanfikce ignoring the work I should be doing.

Nevím proč mě personální z uni smaží ve vlastní šťávě for no reason.

Účetní je taky jako z jiného světa, taková starší paní, moc hodná, která má bez legrace tak metrák.

Povídá mi: máte tady docela dost peněz, tak to si asi budete podávat daňové přiznání, jakoby jediný důvod byl ten tax return a ne to, že to literally jako osvč udělat musím.

Všichni na uni mluví o HR jako že to jsou nějaké bytosti z jiného světa, nějací šotci working in mysterious ways, pro které neplatí human laws. A říkají “ale neboj, to proběhne v pohodě, oni občas překvapí,” občas překvapí tím, že udělají svoji práci. Ok.

Taky se mi podařilo založit moodle kurz, do kterého se mi natahali všichni lidé, co s tím kurzem kdy měli něco společného, všech 400 lidí. 

Svojí nové garantce už bych asi neměla říkat hydra, protože mi říká, že jsem šikulka, což je creepičko as fuck, ale taky ‘no stress a všechno v klidu vyřešíme,’ což je in fact pretty calming.

Špatné zprávy: samozřejmě pořád vytrvale prší, což je nejhorší počasí, jaké bychom si teď mohli prát, ale i přesto pan bagrista bagruje a pan s tatrovkou tatruje, i když se jim bahno lepí na kolečka.

Výroba betonové skruže na vodovodní potrubí bude trvat, takže budem zase čekat, ale whatever.

Týna má teď farewell week a zase se mi chce brečet vždycky když se s ní loučím, když jdu večer ze školy.

Dobré zprávy: na uni mají hodiny jógy zdarma pro zaměstnance, pořídily jsme si novou matraci a v kamenolomu máme objednané kamení na provizorní cestu, to miluju.

Tragic news: incomprehensible, tak zas nespím asi třetí noc v kuse.

Udělala jsem zprávový sendvič, tak jak se to učí v business English.

The good, bad and the ugly, je jenom eufemismus toho, co se letos už stihlo stát.

“You’re doing better than you think.”

Úterý: current mood: nevím, jestli mám dělat dřív věci ze staré nebo nové práce, tak řeším jenom to, co hoří, a čtu fanfikce. Jsem v hrozně hluboké králičí noře fanfikcí. 

Zase jsme v kontaktu s K., plánujeme setkání po nekonečnu a ona mi posílá obrázky s lištičkama a videa s Freddiem v Japonsku. It’s nice that she’s thinking of me. 

Loučení s M., kterého učím už asi 2 nebo dokonce 3 roky (z toho samozřejmě poslední dva online) je hozně těžké. He’s such a kitten, super silly, korunované trdlo, but cute as well, little bit younger than me, I think. And since he’s going snowboarding to Poland next week, we’ll have one last online lesson in two weeks and it’s horrible, because I want to hug him goodbye so badly. I shouldn’t get attached to my students so much.

Chudák můj mozek, neměla bych mu už přidávat náhodné jazyky. Dělám si k obědu ovesnou kaši and my brain goes: jablíčko a truskawki.

Akce Zimní Chata Název + Partneři dopadla na výbornou. Myslím, že to byla důstojná oslava všech úspěchů poslední doby. A já teda za oficiální začátek toho letošního šťastného nového roku počítám až tenhle top víkend. / Všichni jste moje zlatíčka! Příště ve stejné sestavě na jaře v Pardubicích a v létě v Chorvatsku! / 🍻🏡🎈

Miluju, jak si všichni rozumíme, it genuinly doesn’t feel like Název + Partneři, ale prostě jako víkend with the bestest of friends. <3 

Alkoholy, deskovky, nepřetržitý nonstop smích, společné chystání občerstvení, oheň v krbu, radost v duši, výlet na Vartovnu, obídky na Sirákově, party, hudba, karaoke, prskavky, perfection a ‘duchaplné’ rozhovory do rána <3

Musím říct, že udržovat that kind of dynamics s P. mě stálo veškeré moje síly. Nejdřív to asi částečně bylo about swinging our dicks, ale pak to přerostlo v nevímco and I couldn’t keep up. 

Když si dám mindset, že nemusím jít příčetně spát, dopadne to tak, že si jdu lehnout v šest ráno.

Taky jsem si teda myslela, že už pijem aspoň trochu zodpovědně, ale ne, rum, pivo, sekt, zelená, yolo jako za mlada.

K tomu, abych se konečně dostala k chystání výuky na letňák mi dopomohl až pozitivní výsledek kovid testu. Musela jsem tím pádem zrušit a nechat zasuplovat nějaké hodiny a získala tak víc času na práci na doma. Konečně nad tím teda sedím a jako motivaci si k tomu pouštím agresivní korejský rap.

Přechod z osvč do zaměstnání je prostě jenom obří težký balík totální paniky a stresu. Už jenom hrozně chci, aby bylo za mnou těch posledních pár lednových dnů. V chaosu příprav výuky na letňák mě nejvíc uklidňujou M. rwarb dojmy. <3

Věty do korpusu:

Oh box oh boy a v infernu zůstal trojuhlenik.

Zakroužkovala jsem ty blata já nebo ty?

Headrest for my soul

Pondělí ráno: "Musíme přežít tento víkend, den po dnu, pak už to bude dobré.." a myslím tím, že musíme přežít ten týden do chaty, která bude o víkendu.

L. hledá nejbolestivější část mého těla, aby M. nemusela. Zdá se, že další tetování přijde někam vysoko na stehno.

Ráno jsem měla online zkoušku se studentkou, která byla snad v pyžamu, dlouhé rozcuchané vlasy a neskutečný bordel v pokoji. I love uni students. 

Pak dvouhodinová schůzka na uni nejdřív s J. <3 a potom ještě s mojí novou garantkou. Všichni se 10.1. tváří jako že když nastupuju až 1.2. je na všechno ještě moře času. Z personálního jsem ještě neslyšela. Ok.

Chtěla bych dosáhnout levlu chillu asistenkty ředitelky. Ona i tak pomalu mluví a říká ne stre suj te se, užijte si volno, je kupa času, nastupujete až prvního…

Nečekala jsem, že se někdy zase dostanu do bodu, kdy budu chodit na obědy do menzy, but here we are.

Look at where we are.

Když jsem přišla do jazykovky, holky z kanclu mi hlásily, že jeden kolega už vyslepičil, že budeme spolu v kabinetu, ještě dřív než jsem to věděla já #malýzlínskýučitelskýpool

Holky mi taky budou chybět. Pomalu se loučím i se studenty and my chest tightens every time, ale samozřejmě se tam nemůžu rozbrečet na chodbě nebo na hodině. Z jazykovky budu odcházet po pěti letech a některé studenty třeba učím už tři nebo dokonce čtyři roky. They say ‘we will miss you’ and ‘that’s sad’ and ‘we got used to seeing you every week’ and honestly same, same, my dear students. 

Jeden firemní student povídá, že je možná koupí japonská firma, tak za mnou třeba pozějc přijdou s japonštinou. Yeah, maybe, we say, smiling softly and everyone knows we don’t mean it. <3

Na uni jako Alenka v řiši divů, když mi ukazovali, kde budu mít kabinet (ještě se 3 kolegy). Říkali: ve středu vám kluci nainstalujou počítač, ok.

Rozvrh je nádherný. Zdá se, že opravdu budu mít volné pátky (až na dálkaře 3x za semestr). Co budu dělat ve všem tom volném čase? (Krom doučení pár jazykovkových a soukromých kurzů.)

Na pagan crew jsme posčítali, že jsem psychopat: jím pizzu od kraje, nemám postel u zdi a možná i jím krajíc chleba z té delší strany.

Věta do korpusu:

Luke s Lorelai se hádaj,í jestli je pravda, že jeden Jedi nad druhým vyhraje jenom pokud má high ground.