ale “Fear is the mind-killer” z lithany against fear z Duny je dost super. A pak vlastně taky ještě kapybary, které si dávají pusu uprostřed jezera, pod kterýma bude napsáno alt er love ze skam. M. mi to chce vytetovat, ale taky říkala: I will research the least painful place on your body a celý ten proces, jak bude tohle probíhat, mě docela děsí.
S V. prokrastinujem od práce a probíráme naše fantasy, dračí a koňské knižní období z dětství.
Ve čtvrtek vytyčujeme a je to boží pocit, že se na pozemku konečně něco fyzicky děje. Fucking unbelievable.
Dopolední práce je hotová, tak můžu sedět pod dekou se svojí nemocí, s čajem v ruce a a s kocourem na klíně a bingovat Gilmorky. #whatkeepsmesane these days
To, že je semestr zkrácený jsem se dozvěděla ve čtvrtek. Říkám si dobrý, aspoň si můžeme udělat ústní zkoušku už 13.12 na kdy byl původně plánovaný zápočet. Až v sobotu mi s hrůzou došlo, že ale tím pádem musíme zápočet napsat už v pondělí. Tak teda v rámci svého me-time weekendu obepisuju studenty a připravuju zápočtové testy.
V pondělí teda zázrakem všichni studenti dorazili připravení na test. <3 Zatímco píšou zápočet, mám čas ukrojit z posledních sto stránek Duny.
Mám moc ráda to univerzitní prostředí a zároveň, že to není filda. Studenti tady na chodbách rýsujou. Perfection.
Jedna studentka z mojí skupinky na uni je nejvíc tomboy lesbian a nosí džínovou bundu s duhovou vlajkou, o to vtipnější mi přijde, že jí všichni říkají Anička, čemuž se taky neubráním, když spolu mluvíme česky.
Velký kus prosince jsem bojovala se seasonal depression, nikoho nechtěla vidět a přečetla tak pět knih a nic nenapsala. Asi to nakonec mělo i tak dopadnout, že se zrušil ten henna weekend even though I miss their faces a chtěla jsem s nima oslavit všechny dobré zprávy posledních dní.
Nakonec místo toho za náma do Zlína přijela jen V., se kterou jsme celý víkend koukaly na witchra a taky byly náhodně na koncertu Muchy, kde jsme se opily to just the right amount opilosti, a kdyby nás z Bamboo nevyhodili v 10, určitě by byly tanečky do rána (nebo aspoň do půlnoci).
Zkoušela jsem napsat příspěvek do povídkové hororové soutěže, které pořádá jedno knihkupectví, patlala se s tím asi hodinu, napsala tři odstavce a vůbec mi to nešlo, tak jsem s tím nakonec sekla. Vím, že nás JD učí, že kreativní práce je taky práce and you should do it even if you don’t feel like it the same as a chore, ale když to nejde tak to nejde. Taky jsem nenapsala ani čárku z denikových zápisků, dělalo se mi z té představy zle. Nakonec mě ale z pitu překvapivě vytáhlo napsat witcher fanfikci.
V sobotu ráno jsme snídaly cini minis a od té doby L koukala na sport a hrála si computer games a já jsem celý den psala witcher příběhy, is this adulting? I don’t know, but whatever works, right.
Jednak mi teda už nestačilo je jenom číst. Taky jsem si říkala, že jsem jim už přečetla dost an to, abych mohla nějakou napsat. Další věc, na kterou zapomínáme je, že hobbies by měly být fakt hobbies, což znamená do something that makes you happy and do it often. Nemusí z toho vzejít nic převratného. Tak jsem za dva dny vychrlila desetistránkovou generic unoriginal fanfikci a hrozně si to psaní užila. Byl to taky super training psaní a psaní v angličtině, hledat si slovíčka ve výkladových slovnících a slovnících synonym a tak. Co píšu v angličtině: diplomku a porno.
Teď mě taky hrozně baví koukat, že to lidi čtou a dávají mi srdíčka. Poslala jsem to i V., je teďka členkou klubu po přečtení gay wizards. Přečetla si my stupid litle gay story v práci. Perfection.
I just love the idea, že to zase někdy v budoucnu, za pár let najdu na internetu, přečtu a bude to jako dárek ode mě pro mě. Je dost možné, že se za to budu stydět, ale to je dobře, if you’re embarrassed looking back, that means progress.
Teď když dočítám Find Me od André Acimana, musím se smát, jak jsou všechny ty romance vlastně hrozně universal, ať už je to high literature nebo fanfikce. People blush and their hearts are racing when they touch each other for the first time, they say stupid things, they want to be held, they want to kiss each other, touch each other everywhere. Universal. Bez ohledu na věk, gender nebo sexuální orientaci.
Asi ne úplně ideální činnost pár dní před Vánocema, ale pracovat už se mi stejně nechce a nikdo by už v prosinci neměl a ještě jednou říkám anything goes. Snad ta vánoční atmosféra dorazí nejpozdějc v pátek při zdobení stromečku. Letos to celé nějak necítím. Vím z procházení fotek a po logickém zohlednění všeho co se stalo, že jsme měli i spoustu good times, ale stejně se mi chce říct, že it was a shitty year.
Mrzí me, že nakonec nepojedeme na Silvestr do Prahy, protože mám posledních pár dnů nejvíc párty náladu, ale dává to tak smysl. Jsem teda zvědavá, jak ta poslední noc letošního roku nakonec dopadne na ‘poklidném večůrku’ na našem bytě, jak říká E.
Chci hrozně věřit, že příští rok bude lepší. S novou prací a zahájení stavby. Budem chodit na večírky a pojedem na chatu s Názvem a na začátku léta budou Colours, kam se chystají fakt všichni, které mám ráda a budeme tancovat na sluníčku pod pódiem s pivem v ruce.
Žádné komentáře:
Okomentovat