Roadtrip s podkasty a na závěr s Landou for some reason. (I know he’s problematic, but sometimes you just really want to sing Kdož jste boží bojovníci.)
Je peak podzimu a listy mají fakt ty nejkrásnější barvy.
Ubytování v mini pokojíčku s pseudostarožitným vybavením a obří postelí. I když jsme trochu mrtvoly, tak ještě rychle do města na sights, než zapadne Slunce.
Nejdřív jsem nešťastná, že se mi nedaří vlastně nic zajímavého v Miskolc vygooglit, když jsme se ale náhodou zastavily v íčku pro mapu města, nejmilejší paní nám začla hned plánovat, kam se můžem podívat, kam si zajít na kafe, kudy se projít a odkud je nejhezčí výhled. Obě jí s L. nadšeně děkujeme a ona jen opakuje, že je to její práce. Jdem se teda projít po hlavní třídě a podívat se na nejstarší budovu divadla v Maďarsku. Potom podél řeky a nahoru kolem obrovského ancient barokního kostela a lesním hřbitovem mírným hikem kolem starých opušťených vinných sklepů, což je očividně chill out place místních děcek.
Říkám znova, že nádherným podzimem až nahoru k televizní věži zrovna na západ slunce a výhled na celé město.
Maybe it’s stupid, but we’re honestly scared to hold hands or nedejbože kiss in public, protože Maďarsko. Napůl si z toho děláme srandu a napůl to myslíme vážně.
Cestou zpátky už dostáváme hlad, ale ještě se rychle stavujeme k obrovskému nápisu Miskolc, kde si fotíme nejvíc turistickou fotku, stavujeme se pro místní víno a craft beer a dobroty a vracíme se na hotel. Recenze na večeři jsou výborné, tak už se nemůžeme dočkat.
Tříchodové menu jako z masterchefa, protože to je naše jediná reference na tyhle fancy jídla. Jediné točené pivo je Staropramen, ale co se dá dělat, něčím to spláchnout musíš.
Když nám trochu slehne u dokoukávání Společenstva prstenů na pokoji, rozhodnem se vyzkoušet saunu na hotelu. Týpeček na recepci nám radí, že když půjdem za patnáct minut nejspíš tam nikdo nebude and we can even go naked. Ok, thanks for tips.
Well, nakonec tam byla skupinka chlápků, kteří myslím mluvili maďarsky a jeden z nich občas rusky. Naštěstí tam ale sauny byly dvě, takže jsme s L. přeci jenom měly soukromý wellness. L. vždycky až do té doby než se jí začne motat hlava, protože tyhle věcí musí vždycky dělat až do extrémů, a já na svých pět minut a pak si číst Anthropocene reviewed na dřevěném lehátku dokud nezchladnu.
Na druhý den výletek do cave baths, kvůli kterým jsme tohle místo původně před dvěma lety vybraly. Trošku chaos, nemáme HUFy a nikdo moc nemluví anglicky, ale nakonec jsme to zvládly. Trošku problémky se skříňkama, typická lázeňská paní povídá: some forint, some no forint. Tak teda hledáem ty no forint.
Pak vevnitř vlezeš do jeskyně a normálně tam plaveš tunely s teplou vodou do ještě teplejších bazénků. Občas je někde totální tma a občas je kus skály nasvícený různýma barvama. Plaveš tak daleko, až máš strach, že nenajdeš cestu zpátky. Pak se ale dostaneš obloukem zase zpátky na lehátko a čtem si obě s L. (tohle je pro ni nová věc, konečně jsem našla něco, co jí baví, tak tyhle chvilky můžem sdílet.)
Postupně se to tam ale plní, hlavně rodinama s dětma a po dvou hodinách si říkáme, že nám to už asi stačilo a jsme dospělé a můžem si dělat co chceme a klidně odejít, i když jsme tam původně plánovaly být celý den.
Zpátky podzimním parkem s veverkama a v duši totální klid.
Obědváme nachos s dipem a vínem. Is this dovolená?
Hrozně se zase těším do sauny, což se mi dřív nikdy nestalo. Dneska je tam jenom nějaká starší maďarská paní, takže soukromizno perfektní.
Užívám si saunu a a tentorkát i dipping pool and it feels fucking amazing. Připomíná mi to cold cold řeku na summer retreat v Beskydech. V přestávkách si čtu a brečím nad Anthropocene Reviewed.
Nakonec se zase nehorázně nacpat na večeři, i když si tentokrát dáváme jenom dva chody. Pak ještě mňamky a místní víno (Tokaj a Irsai, did you know?) v obří posteli u dokumentu o Amy, který jsme už dlouho plánovaly a zrovna na něj byla náladička.
Ráno se balíme na brzký check-in, abychom se ještě mohly stavit do Lillafüred, kam jezdí lesní úzkokolejka, mají tam jezero, hotel, co vypadá jako palác, a vodopád. Ještě naposled podzim at its finest a zpátky zasluněnými maďarskými lesy.
Žádné komentáře:
Okomentovat