Posvícení

Páteční večírek s bedýnkou lahví mladého vína z Bzence a povídání do tří do rána. Máme proper sleepover v ložnici.

Sobotní rewatch Euphorie s drinky z růžového ginu. Zendaya na drogách a modern teenage angst, třpytky a super hudbička, celá škála intenzivních emocí a festival skvělého hraní. 

Kolem páté na Baťovský infopoint. Červené světýlka a další bílá v zavařovačkách a koncert, který jsme nestihly.

Promítání v galerii v bunkru pod Psychiatrii na Poliklinice s bednou lahváčů Radka za dobrovolný příspěvek. 

Flicker in film ze čtyř promítaček or sth like that, outwordly experience, které nám dalo do těla spoustu démonů. Absolutně nemám slova, jak to popsat.

Koncert šamanských vymítačů démonů ve vedlejší místnosti. Darkness, bubny a jdem do války. Jsme hodně v lese, svítí svíčky, batole on the loose a vršky od piva na lesklé hromádce. 

Kamarádský mashup v neonové džungli Jedním tahem. Pivo z Jarošovského pivovaru, které mi léči kocovinu, nebo se aspoň přemlouvám že to tak je. Další koncert a démoni z lesa, které si ale potom zase odvezli pryč a DJ na kterého tancujeme u stolu na chodbičce, kterou blokujem pro ostatní hosty.

Cesta domů naštěstí autobusem, jsme boyband a fotíme si pseudocool fotky u Baťovského mrakodrapu a nakonec dáváme závěrečnou choreografii Dynamite na autobusové zastávce, kterou se V. nepodařilo natočit (which is ok, my friend).

Na bytečku ještě dojídání pizzy a hydratace na snížení kocovinových následků na druhý den.

Ranní čtení Turtles all the way down pod peřinou v obýváku na gauči. Jsem unavená, ale vůbec už nechci spát a odejít z toho momentu. Pak Gilmorky s V. u snídaně a binge zbytku Euphorie s M. a dalším alkoholem (I promise I wanted to detoxicate my body before the beginning of the new working week, but…). Plánujeme několik dalších akcí a meet-ups do konce roku. I’m so happy, že se nám daří se teď tak často potkávat, když jsme zrovna všechny v Česku. 

Pondělí ráno bolí. Očividně jsem dobře brain dead když jsem si chtěla zaplatit kafe z automatu uni kartičkou co otvírá dveře. Povídám to i studentům a oni, že same.

Me: Why do you prefer living in the city? Do you like the white noise?

Student: Yes and helicopters. 

Ta stejná studentka mi řekla, že její favourite movie je Shrek because it's a beautiful story about how also ugly people can find love?

I'm done.

Poslední hodina přípravného kurzu na FCE byla úplně šílená. Četla jsem studentům jejich eseje, abychom to společně nějak probrali a byla jsem z té škály emocí úplně vyčerpaná a nakonec mi zbýval opravdu gem report o Venomovi. Dostala jsem záchvat smíchu, protože jsem věděla, co přijde a nešlo to vůbec zastavit. Když jsem se nadechla, že se pustím do čtení, začlo to vždycky znova až mi od smíchu tekly slzy. To se mi v mojí učitelské roli fakt už hrozně dlouho nestalo. 

Nakonec jsem se s nimi loučila: it was a wild ride my dear children, don’t fuck it up. Říkala jsem, ať mi dají po zkoušce vědět, but they never do.

That dreadful week.

Pondělí: Všichni mi říkají, že se nemusím trápit věcma, které mě fakt docela trápí.

Povídám: Tak to mě teda trošku trápí, teď nevím, co s tím udělám.

A N., která to slyšela na chodbě se mi nejvíc vysmála: To mě trošku trápí, haha.

Rady do života z masterchefa, které musíme používat IRL: 

“Moc se s tím sereš, bratře.”

“Festival zbytečných pohybů” L dodává: “a zamrdaného času.” Taky trochu jako naše cesta ke stavebnímu povolení.

I am in a much better place now. Yesterday was horrible, spiralling thoughts a koncentrovaný stres.

Bez mrknutí oka a bez pohnutí jediného prstu jsem koukala jak mě minul deadline. Opravdu jsem neměla čas dělat práci navíc, kterou navíc nemáme zaplacenou, a ještě k tomu s takhle kraťoučkým deadlinem.

Jak mě všechno tento týden sere, tak mě u psaní emailů taky rozčílilo, že musíme v oslovování rozlišovat Mrs. a Ms. podle toho, jestli je ženská vdaná. Beztak jen proto, aby chlapi věděli, who is available on the market. A chlap je vždycky Mr. no matter what. Taky jsem sakra old enough to be “paní.” Já jsem “paní” učitelka, for fuck’s sake. 

Můj životní balanc je dát si odpoledne home-made tiramisu (ale co naděláš, když je v Lídlu italský týden, žejo) a pak jít večer běhat. Good day for running, 4K and my body is a perfect machine.

Z nějakého důvodu se Zac Efron stal hlavním tématem hodiny. Začalo to tím, že týpeček, co je gayest gay kid položil otázku: Would you rather date Zac Efron or Michael B. Jordan. A pak se k němu znovu vrátil, když jsme měli téma childhood heroes.

Ptala jsem se, jestli viděli Zaca Efrona jako Teda Bundyho a pak jsem jim řekla: I prefer him as a serial killer. Takhle mluvím se studenty. 

Když jsem jim dala na výběr jakékoliv topic, které budeme mít příště, vybrali si sleep a conspiracy theories. What even is my job. 

Jsem zas plně závislá na witchrovi a hraju i mezi hodinama. Musím Krev a Víno brzo dohrát, abych mohla začít zase normálně fungovat jako člověk. 

Jak se mi teď prolíná Witcher s Gilmorkama, vidím na Geraltovi a Lukovi hodně podobností. Jsou ten grumpy one which secretely cares a Marigold a Lorelai jsou the sunshine one se psí povahou. 

Konečně jsem si zašla za malířem, jak mě Šíří od začátku urgovala a musím říct, že výsledek stál za to.

Moje PMS je something else this time, nejdřív brečím u písničky Michala Horáka Plány jdou a potom mě rozbrečelo, že některé hvězdy jsou stovky light years daleko od nás. Jsem nějaký fucking toddler nebo co. 

L. máma nás pozvala na svatomartinskou kachnu. Padly dvě lahve mladého vína a pak nás L. máma ještě přemluvila na rozlučkového panáka a moje sny potom byly fakt something else.

Můj dnešní sen: Kůň dýchá na zemi s fakt šíleným výrazem v očích, vypadá jako animovaný, a Š. povídá: Jo, on dýchá díru do pekla.

Š. knew. Š. odborník na pekelné koně.

Když jsme se vraceli z té sváteční večeře, vyskočily na mě svatební fotky známé z gymplu a bezcenzury povídám: “Já chci svatbu.” A L. máma se radovala a přítel L. mámy povídá, že přijde, jestli bude bečka. L. hned nabízí bráchovi, jestli by jí nešel za svědka, z čehož je hrozně překvapený. A tak si tady žijem.

Víkend v podzimním Maďarsku at its finest.

Roadtrip s podkasty a na závěr s Landou for some reason. (I know he’s problematic, but sometimes you just really want to sing Kdož jste boží bojovníci.)

Je peak podzimu a listy mají fakt ty nejkrásnější barvy. 

Ubytování v mini pokojíčku s pseudostarožitným vybavením a obří postelí. I když jsme trochu mrtvoly, tak ještě rychle do města na sights, než zapadne Slunce.

Nejdřív jsem nešťastná, že se mi nedaří vlastně nic zajímavého v Miskolc vygooglit, když jsme se ale náhodou zastavily v íčku pro mapu města, nejmilejší paní nám začla hned plánovat, kam se můžem podívat, kam si zajít na kafe, kudy se projít a odkud je nejhezčí výhled. Obě jí s L. nadšeně děkujeme a ona jen opakuje, že je to její práce. Jdem se teda projít po hlavní třídě a podívat se na nejstarší budovu divadla v Maďarsku. Potom podél řeky a nahoru kolem obrovského ancient barokního kostela a lesním hřbitovem mírným hikem kolem starých opušťených vinných sklepů, což je očividně chill out place místních děcek. 

Říkám znova, že nádherným podzimem až nahoru k televizní věži zrovna na západ slunce a výhled na celé město. 

Maybe it’s stupid, but we’re honestly scared to hold hands or nedejbože kiss in public, protože Maďarsko. Napůl si z toho děláme srandu a napůl to myslíme vážně.

Cestou zpátky už dostáváme hlad, ale ještě se rychle stavujeme k obrovskému nápisu Miskolc, kde si fotíme nejvíc turistickou fotku, stavujeme se pro místní víno a craft beer a dobroty a vracíme se na hotel. Recenze na večeři jsou výborné, tak už se nemůžeme dočkat. 

Tříchodové menu jako z masterchefa, protože to je naše jediná reference na tyhle fancy jídla. Jediné točené pivo je Staropramen, ale co se dá dělat, něčím to spláchnout musíš.

Když nám trochu slehne u dokoukávání Společenstva prstenů na pokoji, rozhodnem se vyzkoušet saunu na hotelu. Týpeček na recepci nám radí, že když půjdem za patnáct minut nejspíš tam nikdo nebude and we can even go naked. Ok, thanks for tips.

Well, nakonec tam byla skupinka chlápků, kteří myslím mluvili maďarsky a jeden z nich občas rusky. Naštěstí tam ale sauny byly dvě, takže jsme s L. přeci jenom měly soukromý wellness. L. vždycky až do té doby než se jí začne motat hlava, protože tyhle věcí musí vždycky dělat až do extrémů, a já na svých pět minut a pak si číst Anthropocene reviewed na dřevěném lehátku dokud nezchladnu. 

Na druhý den výletek do cave baths, kvůli kterým jsme tohle místo původně před dvěma lety vybraly. Trošku chaos, nemáme HUFy a nikdo moc nemluví anglicky, ale nakonec jsme to zvládly. Trošku problémky se skříňkama, typická lázeňská paní povídá: some forint, some no forint. Tak teda hledáem ty no forint.

Pak vevnitř vlezeš do jeskyně a normálně tam plaveš tunely s teplou vodou do ještě teplejších bazénků. Občas je někde totální tma a občas je kus skály nasvícený různýma barvama. Plaveš tak daleko, až máš strach, že nenajdeš cestu zpátky. Pak se ale dostaneš obloukem zase zpátky na lehátko a čtem si obě s L. (tohle je pro ni nová věc, konečně jsem našla něco, co jí baví, tak tyhle chvilky můžem sdílet.)

Postupně se to tam ale plní, hlavně rodinama s dětma a po dvou hodinách si říkáme, že nám to už asi stačilo a jsme dospělé a můžem si dělat co chceme a klidně odejít, i když jsme tam původně plánovaly být celý den. 

Zpátky podzimním parkem s veverkama a v duši totální klid.

Obědváme nachos s dipem a vínem. Is this dovolená?

Hrozně se zase těším do sauny, což se mi dřív nikdy nestalo. Dneska je tam jenom nějaká starší maďarská paní, takže soukromizno perfektní.

Užívám si saunu a a tentorkát i dipping pool and it feels fucking amazing. Připomíná mi to cold cold řeku na summer retreat v Beskydech. V přestávkách si čtu a brečím nad Anthropocene Reviewed. 

Nakonec se zase nehorázně nacpat na večeři, i když si tentokrát dáváme jenom dva chody. Pak ještě mňamky a místní víno (Tokaj a Irsai, did you know?) v obří posteli u dokumentu o Amy, který jsme už dlouho plánovaly a zrovna na něj byla náladička.

Ráno se balíme na brzký check-in, abychom se ještě mohly stavit do Lillafüred, kam jezdí lesní úzkokolejka, mají tam jezero, hotel, co vypadá jako palác, a vodopád. Ještě naposled podzim at its finest a zpátky zasluněnými maďarskými lesy. 

Sobota s Whatever

chill, vzpomínky na Porto a A. šílené drogové příběhy z mládí. A. s půlročním zpožděním u nás na flatwarming návštěvě. 

Myslela jsem, že když dorazí kolem 6, v 10 nejpozději určitě budou chtít domů, obzvlášť A. se svojí old-soul, jak říká. Nakonec zůstali až do půlnoci. Tak ráno vlastně jenom rychle uklidnit a skoro nic se nestihne, než dorazí M.

S M. na bowlích pod podzimním sluncem, nejmilejší catch-up a pak doma M. na návštěvě svého godchild a favourite voidu Siriska. 

Pijem víno a koukáme na Bo Burnhama a když se L. vrátí z fotbalu, pijeme další víno a diskutujem o všem a já nám k tomu pouštím Žanu Bičevskou z gramce. This is the life.

John Green píše: “I want to be earnest, even if it’s embarrassing,” which made me think of M. a náš večírek patetičností and that made me think of these two last long hugs that kill me a little bit every time they happen, but at least now I can lean into them with everything I have, hiding nothing. During these long hugs - the moment you want to pull away, you hug the other person even harder, squeezing the life out of them. 

During the last one, I told you once again how happy I am that you’re close now. And you said yes, forty minutes by train. And I felt so warm and happy that I said it, it is important to say these stupid things. It is important to be earnest even though it can turn out embarrassing.

Me: When you’re done with the test, we can play a board game. It’s a general knowledge board game, though…

Student: There is no need to insult us. :) 

Právě s tímhle nejvíc sarkastickým týpečkem, který si ze mě dělá srandu snad na každé hodině jsme měli před hodinou bonding přes young adult knížky a fantasy filmy a seriály. Někdy je těžké ze studentů vydolovat jakoukoliv reakci nebo odpověď. Nikdy bych nečekala, že právě tenhle kluk mi začne před odchodem z hodiny sám od sebe vyprávět, že už viděl Dunu a jaké je Timotheé zlatíčko. These words, from his mouth. Tohle je ale učitelování, že vždycky vidíš jakýkoliv efekt vlastních slov až o pár týdnů nebo dokonce měsíců později.

Když jsem se na uni ptala, co říkají na Venoma, jedna studentka se zeptala: “Who’s the main character in Venom?” A takhle si tady žijem.

“Canada goose is hard to love. But then again, so are most of us.”

Začala jsem si kávu do práce nosit výhradně z domu, abych neutrácela za tu kavárenskou a našetřila na ten dům, jak říkají fucking boomers, tak uvidíme.

Věty do korpusu:

V: D. z práce přinesl dortíky a draka. Is this the life?

M: Já mám doma vychovaného draka.

M. je ten jediný člověk, kterému tyhle věci věřím bez mrknutí oka.

Zjistila jsem, že nemůžu Anthropocene Reviewed číst po cestě do práce, protože pak brečím and it ruins my mascara.

Naše recepční mě přesvědčovala, že nová studentka do mého B1 kurzu včera dorazila, protože jí viděla na chodbě a ještě ji posílala za mnou do třídy, ale já jsem věděla, že to není pravda, protože jsem tam měla 4 lidi, tak bych si všimla, že tam je někdo navíc. :) Nakonec jsme zjistily, že místo ke mně šla k A. do kurzu přípravy na CAE, který trvá skoro o hodinu déle než ten náš a vůbec jí to nepřipadalo divné. Some people :)

Další supl v pomaturitku. Je to o něco lepší, protože děcka už znám a vím, co od nich čekat. Na něco se ale nikdy nepřipravíš, tyvole.

Ve cvičení, kde měli mluvit o how did they feel the last time they lost something, jeden kluk to samozřejmě doplnil o ‘boner.’ Naštěstí pracovali ve skupinkách, tak jsem na to nemusela přímo reagovat. Fucking teenage football players, you have no idea s čím se denně potýkám.

Koukám prvně v životě na Gilmorky. Když se v poslední epizodě, kterou jsem viděla, objevil Vlk, vzpomněla jsem si, že jsem na to chtěla koukat taky kvůli tomu. Vlk jako učitel literatury. Divím se, že mu tam ty holky na hodinách hromadně neomdlívají, když jim vypráví o knížkách. And how are the boys not questioning their sexuality because of him.

Jenom se to stupňuje, v dalším díle přijel na déto kabrioletem Mustang. I am dead and buried.

V pátek ráno mi po cestě do práce triumfálně hraje One day more z Les Mis na shufflu.