Mlýn a svatba M.

Nikdy předtím jsme se v téhle sestavě nepotkali, ale já jsem věděla, že to bude krásně fungovat, protože jsou to všecko hrozně super lidi. Název a partneři <3

My favourite parts from mlýn: 

Večer lezem do bazénu a čekáme s pivkem v ruce až dorazí ostatní.

Deskovky do noci - I am drinking too much and too fast a neznám míru. Pak se mi to nevyplatí, když se snažím probudit P. a dávám jí bídu, že den předtím byla na párty, když si to měla šetřit pro nás. P. nakonec ve dvě ráno jezdila po společenské místnosti na kole a panákovala ve tři ráno, když já jsem byla už dávno v postěli. (Nakonec na cizích kolech jezdili všichni naši lidé, of course.)

Well, poučila jsem se, už nesmím zakazovat lidem, aby šli spát.

Panáky v bazénu, hraní s míčkem tak, aby nespadl do náhonu a vír.

Slightly v náladě po panácích Jacka na vycházce na vyhlídku. Having the time of my life in the forest a na maličkém trůnu.

Písničky z mládí od puberty až do doby, kdy nám byly tak dva a během toho grill session.

Poslední bazén a pseudo volejbal ke kterému nám holky umíchaly rumkolu. P. nám dělá rozhodčího a dídžeje a popíji pivo u hřiště. Smažák s hranolkama a tatarkou za odměnu.

Vlastně tak trochu road trip vibes nejdřív s Kupci a pak s Lesbama.

-

Všecko je hrozně nereálné od cesty vlakem přes přípravy na bytě a první půlku se svědkem hned ve dveřích, po vítání s M. mámou a seznamování se s P’s rodinou.

Musím říct, že jsem si po dlouhé době dala záležet s čančáním a koupila si nové šaty s matching lakem na nehty which never happens. 

Je fakt šílené vedro, ale stejně si dáváme pivo a jednohubky, protože jsme na svatbě.

Je příliš horko na zdvořilostní konverzace, but we’re trying. Smažíme se na místě hostiny i v autobuse cestou na obřad a dokonce i v kostele. Asi to není relatable pocit, ale užívám si, že nejsem středem pozornosti a jsem tam skoro anonymní cizinec just me and my emotions. You know that feeling, když jdeš třeba sám do kina a užiješ si to tak jinak, protože tě nikdo nevidí, jak reaguješ a můžeš se třeba hystericky smát nebo potichu plakat? Jsi anonymní cizinec a můžeš si dělat, co chceš. In this case, můžeš se soustředit na obřad a celé si to nějak srovnat v hlavě, how insane it is, že je to M. kdo stojí v bílém před oltářem. 

Tahle tradiční/moderní svatba by pro mě byla fakt too much, 100 lidí a all eyes on me, all eyes on me, jak zpívá Bo Burnham.

Obřad jsem celý tak obrečela, že mě potom z emocí i horka rozbolela hlava. Připravovala jsem si proslov ke gratulacím, který jsem pak přes slzy stejně nezvládla celý říct. Příště si musím vzít kapesník, fakt to nebylo hezké, sobbing, ugly crying, wailing a vůbec to nešlo zastavit.

Písničky na kytaru místo varhan a M. walking down the aisle. My heart could not handle this.

Vsadím se, že kdyby tam byl trochu jiný kolektiv, trávila bych po setmění víc času ve vinici i na parketu.

LMkám už vůbec nerozumím. Třeba, když L říkala: ‘musíš být u toho, musíme je všechny vdát.’ Uvědomuje si, že M. jsme právě provdaly, L. to čeká za měsíc, já se vdávat nemůžu a oni jsou po deseti letech in some kind of gray area? I don’t know, man.

Bylo nekonečně těžké se odhodlat tam vůbec jet. A přesto jsem strašně ráda, že mě M. pozvala a že jsem toho mohla být součástí.