You will open your wounds and make them a garden

Nakonec z hiku hned druhý den po 22 km a spaní na zřícenině walk of shame plné svobody na autobus v přímém slunci.

Ideální oddechový couple time v neděli - vrátit výbavičku - vyzvednout Sirinka - zajet si na burgr, pivo a zmrzlinu do parku - a procházkou domů dokud nás neusmažilo slunce.

Jóga ze mě vždycky vyplavuje ty správné pocity, které zrovna potřebujou ven. Tentokrát jenom full of intesive love towards L, my family and all my friends. I surely am quite emotional.

I když mám rozečtené Desolation Angels a Marťana, z Olo si odvážím Dobrodružství Huckleberryho Finna (vyřazené z přerovské knihovny) a Dobrá znamení.

V. už má po všech státnicích tak konečně Hamilton v dobré kvalitě, víno a svoboda. Look at where we are / Look at where we started / The fact that we’re alive is a miracle / je víc a víc pravda s každým rokem. Jeden z důvodů proč žít je, abychom si to mohly říct, až nám bude padesát.

Potřebujeme každou chvíli pauzu, abychom vstřebaly všechny tanečky, pohyby a výrazy v obličeji, které byly na bootleg verzi nerozeznatelné. Intenzivní štěstí a smutek. This story hits hard every fucking time right into my kokoro.

Potom tanečky v olomouckých ulicích cestou na vlak. V ruce zbytek vína vyřváváme Hamiltona. To se sice nestalo prvně, ale poprvé se někdo vyklonil z okna a přidal se k nám. Only in Olomouc.

p. S. mi volá, jestli bych nemohla přijít za ní do kanceláře, že si uděláme pohodičku s kávičkou a oplatkem. <3

Děláme itinerář na Maltu a zároveň hledám na jakého se podíváme Spider mana a píšu do vyhledávače: spider malta.

My new sexuality is Berlin singing Ti Amo.

Vždycky minimálně jednou ročně s Názvem řešíme Xenu a naše dětské crushe.
Fáze posedlosti děcek z devadesátek jsou teda Xena, Sindibád, Princezna Fantaghiro, Lovci pokladů, Ztracený svět, Harry Potter a Piráti z Karibiku zhruba v tomhle pořadí.

S M. si teď nově píšeme o způsobech, jakým zvládáme (nebo nezvládáme) svoje démony.

Na pagan crew o našich death quotes. Na smrt nás nejlépe připraví Harry Potter, Pán prstenů a Hamilton.

Věta do korpusu: To mumínkovské prophecy bylo celou dobu o Obamovi jak vylízá z jeskyně.

Na Názvu o tom, co bysme byly, kdybychom byly město.

D. je Seoul, to je bez debat.

Širu Barcelona nebo nějaký podobný španělský chaos. Nebo Dílí v chaosu a zároveň by věděla, kde prodávají dobré ovoce a koření na tržišti. Š. chce být Buenos Aires nebo Ciudad de Mexico a tančit celou noc. Nakonec zvítězila Havana s doutníčky, rumem a tanečky v ulicích, která je v rozkladu jako její život (říká Š.)

Kupec potřebuje být nějaké zenové město. Berlín je sice hipster a cool a může tam být i zen, ale už je zabraný. Amsterdam? Kathmandu zní cool, ale je to špinavá díra. Kodaň být nechce, protože je to meh. Sarajevo? Nevím, jestli to není příliš utrpení i na Kupce. Damašek? K. má pocit, že by měl být mužské město. Navrhuju, že přece KUPEC BENÁTSKÝ a K. řve: Jsem Venezia!! Nakonec Bern jako neutrální Švýcarsko, always. Mají banky, tak kupcují a jsou vypočítavě mimo veškeré drama a udržují si ten svůj klid a balanc.

V. se cítí jako Lucemburk.

Já jsem prý Olomouc jako domov a bezpečí. Nebo Reykyavík, kde je nejvíc knih na hlavu. Já bych možná chtělá být Petrohrad, ale Rusko je out of the question. Hledám si, jaká města jsou v Oregonských lesích a hlavní město je SALEM. Š. mi dává bídu, že zase čarodějnice tam, kde je nemám hledat. Chci být Frisco, protože básnící, beatníci, sluníčko a gay people, ale Š. mi to nechce dovolit a cpe mě do Nigeru, Egypta, JARu a na Šalamounovy ostrovy. Na Frisco ji přesvědčím až gifem aut, které jedou pomaloučku z kopce klikatými uličkami. Prý je to moje esence. It me. A mám to nakonec blízko do lesů i na pláž.

R. je Kjóto, to je bez debat a M. nejspíš Riga.

Zrovna jsme měli v učebnici Kerouaca a já i na stole a jeden student povídá: Nevím, proč si myslím, že Kerouac wrote about young boys going into big world.
Potom ještě říkal, že má rád Ziburův positive view in this sad world. Souhlasím s obojím.

Věta do korpusu: Frisco chápu to správně, že přes den budeš slavit babičku a večer půjdeš s Bernem na Berta?

“Kindness, I’ve discovered, is everything in life.”

Isaac Bashevis Singer

I když jsem si přivezla jen kartáček a jedno tričko, rozhodla jsem se zůstat na další noc a učit se s V. americkou literaturu for the sake of both of us.

Protože Vesmír nás vždycky má čím překvapit, zase jsme v bodě, kdy se potřebujeme naučit stejné věci (which means we can pull each other through).

Navečer vyrážíme s K. a Š. do Zmrzlinária, (kde jsme spolu naposledy byly ještě předtím, než jsme se všechny postupně podívaly do Japonska, což už je taky věčnost) a V. nám k tomu vypráví obsahy amerických dramat. (Zmrzlina z dračího ovoce a liči!)

Já ve V. domácím oblečení (“Já jsem zmatená z toho, že jsi to ty a ne já.”)

V. nám vaří večeři (“This is the best I can do”) a mně zase připadá, že už v Olmu žiju aspoň rok.

Všechno je povědomé (společné jídelka, kafíčka a procházení skript) až na to, že se momentálně učím, protože mě to zajímá a nebude mě z toho vzápětí někdo zkoušet.

Další den ráno nadšeně V. budím tím, co jsem zjistila o Isaac Bashevis Singerovi.

Když všem píšu, že jsem o dva dny později pořád v Olmu, nikoho to nepřekvapuje (akorát M. nemá slov).

Klasické šílenství z únavy, učení a obecně z toho, že jsme spolu? (Úplně mi ty formulace dneska nejdou).

Vracíme se zase na začátek k Beatníkům.

Večer zpátky do Zlínské reality. Ve vlaku dočítám Dark places, abych se co nejdřív mohla pustit do Andělů Zoufalství, které si vezu s sebou (a kterým už něřeknu jinak než Angels of Despair), a všech ostatních titulů z americké klasiky na svém reading listu.

Postátnicové veselí with my favourite people

Hned ráno honem na vlak do Olo, abych mohla všechny holky během státnic podporovat z chodby za dveřma. R. chodil Š. co chvíli nervozně kontrolovat z kabinetu.
Být po třech letech na Kasu byl hrozně zvláštní pocit. Celé studium už mi pomalu připadá jako v jiném životě nebo že se stalo někomu jinému.
Později dorazila i Sp. s Kupečkem, takže se sešla úplně celá partička.
Sp. se seznamuje s Kasem a snaží se pobrat všechny vjemy. Tušové malby a doktorandský výzkum (kysaného) zelí.
Občas se třesem nervozitou a občas dusíme smích na chodbičce.

Nakonec jednou za A a dvakrát za B, ale HLAVNĚ svoboda a kolektivní štěstí a veselí, že už nikdy žádné zkoušky pro Henna Grúpu na KASu! 💕🍻
Hned venku otvířáme Proseco a připíjíme na holky a na konec utrpení (jako barbaři bez rozestupů a se sdílenou lahví).
Všichni jsou rozradostnění tím, jak z nás spadlo celodenní napětí a proto, že nás čeká už jen oslavování a alkoholy v Hoblině na sluníčku pod košatými stromy.
Přisáhám, že není moc lidí, se kterými mám tenhle druh přátelství a se kterými se cítím takhle dobře.
Sp. s R. jsou znavení z předchozích dní a odchází na byteček na společný nap.
My mezitím máme s holkama čas na výměnu novinek.

Věty do korpusu:
Kobajaši byl Isa. -> Sore wa só da ne.
Z čistého nebe mi na slovesa dopadlo lejno.
Co to děláš tomu pivu. -> Kroutím.

Když začlo lít, přesunuli jsme se na chvilku dovnitř, odkud V. pozorovala, jak se dešťové kapky odrážejí za oknem od střechy jako opravdový japonský starý básnický mistr haiku.
Pak jsme se všichni přesunuli do Podpalubí. Cestou courání a povídání (o vztazích a bojových sportech).
Jsem ráda, že jsme se mezi alkoholem zvládli dospěle a příčetně najíst.
Pak už drinčíky a povídání, ke kterému nám Kupec hrál jako džuboxová coura. Samá milá setkání a srandičky a jenom trochu slz (které jenom vyplavily emoce a nezahrnovaly vůbec nic špatného jen vztek na společnost). Hodně objímání a bondingu, který jsem si myslela, že snad už ani nejde víc prohoubit.
Naše skupinka je ultimátní safe place, kde můžeš říct, že si potřebuješ zdřímnout a o všem co tě trápí with zero judgment.
DG jako největší koťátko večera, který nejmileji zve holky na oslavného panáka.
Mám pocit, že všechny zúčastněné znám milion let a prožili jsme spolu několik životů.
D. povídá, že adulting prý je, že začínáme pít už ve 3, takže potom můžeme skončit polem půlnoci. Can’t argue with that?

Věty do korpusu:
On měl jeden zub úplně jako pirát. Teda vlastně ne, jeden zub mu chyběl.
-> Ale piráti se přece neidentifikujou tím, že nemají jeden zub.
-> Hádáš se teď sama se sebou?
Pravý euforický moment, ve kterém se všechny tři válíme smíchy po stole, kdy už dopředu víš, že každá píčovina, kterou plácneš bude nekonečně k popukání.

I když byla noc trochu náročná, jsem ráda, že jsem zůstala a neutekla pryč. Usnula jsem u druhé epizody Nothing much happens a jakž takž spala až do rána.
Po probuzení si sama v sobě srovnávám, že všechno je v pořádku, že zvládám normálně fungovat, akorát je pro mě někdy trošku obtížnější zpracovávat emoce, because I feel too much. Mám víru, že se o tom postupně naučím líp mluvit and everything will be daijoubu.

Potom už jako smetíčka na pořádnou snídani. Smažíme se na sluníčku a zajídáme kocovinu. Když se V. odešla učit na další státnice, přesunuly jsme se pohoršovat do jiné kavárny.
Jak jsou ty poslední (tý)dny hodně emoční, dojímám se a málem brečím radostí, že jsou D. a Sp. spolu a zůstávají v Česku.
Při loučení si slibujeme, že se zase brzy (zítra?) uvidíme.