Nedávno jsem měla nějaké slabé chvilky a hodně mi pomohlo uklidnit bzukot v hlavě tím, že jsem to ze sebe vyhodila na tuhle stránku. After I write something, it’s dead to me.
1
Já šílená, ty jedeš tramvají a autobusem nocí a potom ještě pěšky přes kopce a pole just to hug me goodnight.
Myslím, že tehdy nepadlo ani slovo o mém šílenství. Who am I and more importantly who are you?
2
Moje bušící srdce a chest on fire kvůlim hluku doléhajícího z hřiště. Topím se ve svých největších úzkostech.
Ty nás stěhuješ do pokoje, který na hřiště nemá výhled a navíc je v něm jen jedno okno. Děláš nám prakticky bunkr s matrací deček a polštářů. Jedním dokonce ucpáváš okno. Já největší mess na zemi v klubíčku.
Myslím, že tehdy o mém šílenství taky nepadlo ani slovo.
3
Jak jsem probrečela cestu domů ze školy, protože jsem to už dlouho nedostala, myslela jsem si, že jsem těhotná and my life is OVER. O deset let později se zdá neplánované otěhotnění jako nejlepší věc, která by se momentálně mohla stát.
Je pravda, že vdavky a domek s muškáty v oknech jsem si stebou představit nedokázala, ale společnou výchovu dítěte jo.
4
“Nechci tě ztratit” na loďce uprostřed řeky jako by lidi byli něco, co se dá snadno poztrácet. O pět let později jsme se sobě vzájemně ještě pořád neztratili.
You can miss something and not want it back.
How is this my actual life?
neděle 31. května 2020
středa 27. května 2020
“Coffee is percolating gently, and my mood is mellow.”
54.
Dnešní skóre: 14 km a 2 kešky / v dálce za námi budoucí domeček / 🌲🌻🏡 #výletky
Reading Japanese American literature and listening to Russian Classics.
L. má pocit, že jsme spálily dostatek kalorií a peče makové muffiny s polevou.
Před spaním první kapitola z HP, kterou čte Dan Radcliffe.
55.
Během ranní insomnie mě osvítilo ohledně další tetovačky. Wild rosemary a Wild sage. Pak v hlavě skládám outline k ročníkovce.
Doma se nám líhnou kačky.
Po dlouhé době řídím mimo jiné jako trénink na Balaton trip.
56.
Dnešní skóre: 10km a jedna vyhlídka / #výletky ☀️🏞🐕🌼 LH přijeli za náma na návštěvičku a vylezli s náma na Pulčínské skály.
57.
Zpátky do třídy na dvouhodinovku se seniory. Už ve dveřích se mě šéfová ptá, jestli chci na to učení štít. Surreálno at its finest, alespoň se ale nedusím. Po hodině všecko vydezinfikovat a jít se smát ostatním kolegům ve štítech do sborovny.
Doma na mě čekají nové, nadýchané čerstvě povlečené peřinky. Malé radosti dospělosti.
59.
Další známky v systému. Tento semestr nás stál spoutu práce, která se ale ve výsledku vždycky vyplatila.
Zjistila jsem, že jsem si na ročníkovku náhodou vybrala podobné téma jako V. na závěrečnou esej do Am. lit. Vesmírné náhody.
60.
Širuina moudra: 1) Obecně je dobré nemít škvíry, do kterých padají věci. 2) Obecně se prostě nevyplatí moc věci olizovat.
Vysloužila jsem si nový titul: empirik, když jsem navrhla, aby všechny nakažené naházeli do moře, aby se otestovala teorie diskreditované vědkyně.
Pustila jsem se do rewatche adventure time což znamená spoustu pozitivních vibrací do života.
65.
Dnešní skóre díky jednomu špatně vypočítanému bodu souřadnic: 9,5 km a jedna multikeš / Vzadu v dolince Zlín / #výletky ☀️🏞 #geocaching
66.
Na ukončení nouzového stavu velká slzavá sushi hostina.
Dnešní skóre: 14 km a 2 kešky / v dálce za námi budoucí domeček / 🌲🌻🏡 #výletky
Reading Japanese American literature and listening to Russian Classics.
L. má pocit, že jsme spálily dostatek kalorií a peče makové muffiny s polevou.
Před spaním první kapitola z HP, kterou čte Dan Radcliffe.
55.
Během ranní insomnie mě osvítilo ohledně další tetovačky. Wild rosemary a Wild sage. Pak v hlavě skládám outline k ročníkovce.
Doma se nám líhnou kačky.
Po dlouhé době řídím mimo jiné jako trénink na Balaton trip.
56.
Dnešní skóre: 10km a jedna vyhlídka / #výletky ☀️🏞🐕🌼 LH přijeli za náma na návštěvičku a vylezli s náma na Pulčínské skály.
57.
Zpátky do třídy na dvouhodinovku se seniory. Už ve dveřích se mě šéfová ptá, jestli chci na to učení štít. Surreálno at its finest, alespoň se ale nedusím. Po hodině všecko vydezinfikovat a jít se smát ostatním kolegům ve štítech do sborovny.
Doma na mě čekají nové, nadýchané čerstvě povlečené peřinky. Malé radosti dospělosti.
59.
Další známky v systému. Tento semestr nás stál spoutu práce, která se ale ve výsledku vždycky vyplatila.
Zjistila jsem, že jsem si na ročníkovku náhodou vybrala podobné téma jako V. na závěrečnou esej do Am. lit. Vesmírné náhody.
60.
Širuina moudra: 1) Obecně je dobré nemít škvíry, do kterých padají věci. 2) Obecně se prostě nevyplatí moc věci olizovat.
Vysloužila jsem si nový titul: empirik, když jsem navrhla, aby všechny nakažené naházeli do moře, aby se otestovala teorie diskreditované vědkyně.
Pustila jsem se do rewatche adventure time což znamená spoustu pozitivních vibrací do života.
65.
Dnešní skóre díky jednomu špatně vypočítanému bodu souřadnic: 9,5 km a jedna multikeš / Vzadu v dolince Zlín / #výletky ☀️🏞 #geocaching
66.
Na ukončení nouzového stavu velká slzavá sushi hostina.
středa 20. května 2020
“Some days I think I’d feel better if I tried harder.”
47.
Miluju fonetický termín: degrees of freedom problem. Mám pocit, že to můžu aplikovat na celý svůj život.
L. teď bojuje za transpráva v Evropě, who would’ve thought.
Se stromečkem zvažujeme pořízení snového tokenu z Inception to nagivate in this reality.
Byly jste se obtúlit dcérky pod třešňou? To musíte abyste neuschly! bylo moc milé.
48.
Ráno škrábu brambory pro celou rodinu a potom s Š. pečeme sladké tlamičky. Jsem celá od mouky a zpívám si k tomu Go west, které hraje z rádia.
Potom krmíme malou jako správné tety, hrajeme si na parketách a vyrážíme na kočárkovou procházku přerušenou lijavcem, rychlým hledáním přístřešku a nouzovým přebalováním na cizí pohovce.
49.
Když se loučíme, beru si malou v neonově oranžových dupačkách a povídám jí pojď sem, drobečku.
50.
Thank you! You are learning fast. This gives you a very strong B as a credit grade from my Academic Writing Course. Believe me this is very high, but I do hope that all you have learned will be of use in the next semesters. -> Vyučující na opavské jsou láska.
51.
Midnight gospel, nový seriál od Pendletona Warda, který vytvořil Adventure Time, krátký trippy animáč plný rozhovorů o Ježíšovi, křešťanství, meditaci, zen buddhismu, templářských rytířů, koček, magii a taky Yeatsovi a řádu zlatého úsvitu.Taky trochu night vale vibes a nakumulovaná moudrost celého lidstva, jak žít život.
52.
Nová láska John Mulaney a prezentace k Teorii a metodice překladu.
Večer dopisuju děsivý příběh a když na mě v soustředění L. promluví, leknu se tak moc, až mnou projede horko a rozbuší se mi srdce. Proč si tohle dělám.
53.
Od otázky: Co je to ženství? si s P. ještě dlouho píšeme a probíráme úplně všechny otázky, na které jsem se dřív bála zeptat. Na něco se ani ptát nemusím a říká mi to sama. Mám hroznou vnitřní úlevu díky dvěma podstatným věcem.
Koncept těla jako neutrální schránky.
Při zmínce nemocnice si říkám, jestli jsem fakt byla zamilovaná do té ženské duše? Celé je to zmatenější a zamotanější, ale jenom když se v tom hrabu.
Miluju fonetický termín: degrees of freedom problem. Mám pocit, že to můžu aplikovat na celý svůj život.
L. teď bojuje za transpráva v Evropě, who would’ve thought.
Se stromečkem zvažujeme pořízení snového tokenu z Inception to nagivate in this reality.
Byly jste se obtúlit dcérky pod třešňou? To musíte abyste neuschly! bylo moc milé.
48.
Ráno škrábu brambory pro celou rodinu a potom s Š. pečeme sladké tlamičky. Jsem celá od mouky a zpívám si k tomu Go west, které hraje z rádia.
Potom krmíme malou jako správné tety, hrajeme si na parketách a vyrážíme na kočárkovou procházku přerušenou lijavcem, rychlým hledáním přístřešku a nouzovým přebalováním na cizí pohovce.
49.
Když se loučíme, beru si malou v neonově oranžových dupačkách a povídám jí pojď sem, drobečku.
50.
Thank you! You are learning fast. This gives you a very strong B as a credit grade from my Academic Writing Course. Believe me this is very high, but I do hope that all you have learned will be of use in the next semesters. -> Vyučující na opavské jsou láska.
51.
Midnight gospel, nový seriál od Pendletona Warda, který vytvořil Adventure Time, krátký trippy animáč plný rozhovorů o Ježíšovi, křešťanství, meditaci, zen buddhismu, templářských rytířů, koček, magii a taky Yeatsovi a řádu zlatého úsvitu.Taky trochu night vale vibes a nakumulovaná moudrost celého lidstva, jak žít život.
52.
Nová láska John Mulaney a prezentace k Teorii a metodice překladu.
Večer dopisuju děsivý příběh a když na mě v soustředění L. promluví, leknu se tak moc, až mnou projede horko a rozbuší se mi srdce. Proč si tohle dělám.
53.
Od otázky: Co je to ženství? si s P. ještě dlouho píšeme a probíráme úplně všechny otázky, na které jsem se dřív bála zeptat. Na něco se ani ptát nemusím a říká mi to sama. Mám hroznou vnitřní úlevu díky dvěma podstatným věcem.
Koncept těla jako neutrální schránky.
Při zmínce nemocnice si říkám, jestli jsem fakt byla zamilovaná do té ženské duše? Celé je to zmatenější a zamotanější, ale jenom když se v tom hrabu.
pondělí 18. května 2020
“I think after this
we all have to be a little more forgiving of Sirius Black for acting irrationally after being stuck in his house for a year.”
43.
Chystám nové třídy v Google Classroom a poslouchám u toho K. zpívat Bird of Sorrow od Glena Hansarda.
44.
Hned po ránu dobré zprávy. Na Opavské uni se mi líbí, že když pracuješ jak nejlíp dokážeš, dostaneš áčko. Když se snažíš, jak nejlíp dokážeš na KASu většinou to ani nestačí na úspěšné složení zkoušky a ještě se na tebe dívají spatra, že jsi smetí, co nic neumí.
Začínám první kurz online s úplně cizím člověkem. Nedjřív jsem si říkala, co to bude za člověka, když píše v češtině s gramatickými chybami, pak se ale ukázalo, že paní je Slovenka. Její dcera studuje na Karlovce kvantovou fyziku. OK.
Řeším najednou Úvod do korpusové lingvistiky, hypotéku, jestli V. odejde z karantény těhotná, nebo je to dítě jen imaginární, dohazování nabídky překladu a tábor.
Načínáme s L nový seriál, u kterého v duchu škrtám finštinu ze seznamu jazyků, které bych chtěla umět. (Po pár dílech ji zase přidávám zpátky.)
45.
Požádala jsem svoje důchodce, aby mi napsali, kam by se chtěli podívat, až bude ukončené omezení volného pohybu. Dojímám se málem k slzám nad plánovaným výletem do Skotska za rodinou snachy jednoho z nich (Yes, I’m on my period, fucking hormones).
Here. Have something nice in your lives for a change:
“This year in July, we were planning a trip to Scotland with my son's family. Our daughter-in-law comes from Scotland. His name is Rosamund. They have a one-year-old son named Ewdin Peter. Rosie (Rosamund) has parents and two younger sisters in Scotland. We met her parents shortly last year in Prague. We would like to get to know them more in Scotland. Rosie’s parents are divorced. Her father lives in Edinburgh and is a lawyer. The mother lives in the small town Comrie and works as a castellan at the local castle. We would like to explore the city of Edinburgh and also the Scottish countryside, especially the mountains and lakes. I would also like to take a look at a distillery known for Scotch whiskey. We will probably have to postpone the trip due to the current situation with covid 19.”
46.
Ráno znovuobnovení výuky s panem K. všechno funguje bez problémů jako při kontaktní výuce. Unbelieavable.
Hlásím se na online lekci baletu. Why not?
Gems z ranního newsfeedu na názvu:
The blanket of comfort you tried to wrap around me is sopping wet.
Miluju, když japonci říkají, že je někdo očizuiteru když popisujou osobnost. Vždycky si to překládám jako že tenhle člověk je fakt uklidněný.
Nevypadal moc jako cool kid když přinesl mašinku na vaření vajec ve tvaru obří slepice.
Umí dobře řídit so he has sth going for him.
Až bude mluvit o svém snu a vařit, tak si na mě a sestry vzpomeň. Já jsem řvala z frustrace, že takový člověk nemůže existovat, ale pak v jiných řadách byli podobní mlaďoši, kteří byli navíc arogantní a sebevědomí (jako ten co čuchal k cibuli) takže teď na něj vzpomínám s teplými emocemi.
Po Hawai barely human mi všichni připadají milí a sympatičtí.
Náhodna věc, slavili jsme teď narozeniny sester a K. byla nějak celý den hrozně vtipná a zakončila to tím že si upekla dort, v kuchyni jsme vsichni sedeli u stolu, ona dozdobila ten dort podívala se na něho a pak jenom zašeptala: všechno nejlepší mi.
Ta holka ztropila scénu na svatbě a pal skončila ve vězení, tomu říkáš dobry konec???
Domčo specifikuj kamioňáka.
Ja MILUJU z té poslední série ten díl s Andrew Scottem. Podle mě je to naprostý herecký masterpiece and you cannot prove me wrong but you can fight me about it.
Večer Ezra živým hraním zachraňuje moje vnitřní prázdnotu. Povídá: British people did it again. They did something charming again. / Don’t worry I performed in dead silence before. /
Dr.Jekyll & Mr. Hyde a Compulsive liar pro všecky queer kids.
And everything you've done you can never undo.
The house without a heart is not a home.
A ostatní píšou I feel so smooth. I second that.
Někdo píše you are a perfect sunflower queen and I second that too.
I just wanted to tell you so you think I'm cool.
43.
Chystám nové třídy v Google Classroom a poslouchám u toho K. zpívat Bird of Sorrow od Glena Hansarda.
44.
Hned po ránu dobré zprávy. Na Opavské uni se mi líbí, že když pracuješ jak nejlíp dokážeš, dostaneš áčko. Když se snažíš, jak nejlíp dokážeš na KASu většinou to ani nestačí na úspěšné složení zkoušky a ještě se na tebe dívají spatra, že jsi smetí, co nic neumí.
Začínám první kurz online s úplně cizím člověkem. Nedjřív jsem si říkala, co to bude za člověka, když píše v češtině s gramatickými chybami, pak se ale ukázalo, že paní je Slovenka. Její dcera studuje na Karlovce kvantovou fyziku. OK.
Řeším najednou Úvod do korpusové lingvistiky, hypotéku, jestli V. odejde z karantény těhotná, nebo je to dítě jen imaginární, dohazování nabídky překladu a tábor.
Načínáme s L nový seriál, u kterého v duchu škrtám finštinu ze seznamu jazyků, které bych chtěla umět. (Po pár dílech ji zase přidávám zpátky.)
45.
Požádala jsem svoje důchodce, aby mi napsali, kam by se chtěli podívat, až bude ukončené omezení volného pohybu. Dojímám se málem k slzám nad plánovaným výletem do Skotska za rodinou snachy jednoho z nich (Yes, I’m on my period, fucking hormones).
Here. Have something nice in your lives for a change:
“This year in July, we were planning a trip to Scotland with my son's family. Our daughter-in-law comes from Scotland. His name is Rosamund. They have a one-year-old son named Ewdin Peter. Rosie (Rosamund) has parents and two younger sisters in Scotland. We met her parents shortly last year in Prague. We would like to get to know them more in Scotland. Rosie’s parents are divorced. Her father lives in Edinburgh and is a lawyer. The mother lives in the small town Comrie and works as a castellan at the local castle. We would like to explore the city of Edinburgh and also the Scottish countryside, especially the mountains and lakes. I would also like to take a look at a distillery known for Scotch whiskey. We will probably have to postpone the trip due to the current situation with covid 19.”
46.
Ráno znovuobnovení výuky s panem K. všechno funguje bez problémů jako při kontaktní výuce. Unbelieavable.
Hlásím se na online lekci baletu. Why not?
Gems z ranního newsfeedu na názvu:
The blanket of comfort you tried to wrap around me is sopping wet.
Miluju, když japonci říkají, že je někdo očizuiteru když popisujou osobnost. Vždycky si to překládám jako že tenhle člověk je fakt uklidněný.
Nevypadal moc jako cool kid když přinesl mašinku na vaření vajec ve tvaru obří slepice.
Umí dobře řídit so he has sth going for him.
Až bude mluvit o svém snu a vařit, tak si na mě a sestry vzpomeň. Já jsem řvala z frustrace, že takový člověk nemůže existovat, ale pak v jiných řadách byli podobní mlaďoši, kteří byli navíc arogantní a sebevědomí (jako ten co čuchal k cibuli) takže teď na něj vzpomínám s teplými emocemi.
Po Hawai barely human mi všichni připadají milí a sympatičtí.
Náhodna věc, slavili jsme teď narozeniny sester a K. byla nějak celý den hrozně vtipná a zakončila to tím že si upekla dort, v kuchyni jsme vsichni sedeli u stolu, ona dozdobila ten dort podívala se na něho a pak jenom zašeptala: všechno nejlepší mi.
Ta holka ztropila scénu na svatbě a pal skončila ve vězení, tomu říkáš dobry konec???
Domčo specifikuj kamioňáka.
Ja MILUJU z té poslední série ten díl s Andrew Scottem. Podle mě je to naprostý herecký masterpiece and you cannot prove me wrong but you can fight me about it.
Večer Ezra živým hraním zachraňuje moje vnitřní prázdnotu. Povídá: British people did it again. They did something charming again. / Don’t worry I performed in dead silence before. /
Dr.Jekyll & Mr. Hyde a Compulsive liar pro všecky queer kids.
And everything you've done you can never undo.
The house without a heart is not a home.
A ostatní píšou I feel so smooth. I second that.
Někdo píše you are a perfect sunflower queen and I second that too.
I just wanted to tell you so you think I'm cool.
čtvrtek 7. května 2020
Dům, ve kterém jsi vyrůstal
Tohleto má na svědomí tumblr a wtnv.
1) Fakt je, že texty v druhé osobě jsou hrozně creepy.
2) Nejinspirativnější personality test, co se writing ideas týče: https://uquiz.com/quiz/u208eO/what-tarot-card-are-you
konkrétně tahle část:
The house you grew up in was a rambling farmhouse, sprawled around a massive grounds, draughty and boarded up in odd spots. The door needed to be kicked to close and the chimney sputtered and the wind whistled right through it. The sounds of a family cooking and cleaning and playing the radio warmed it up throughout the day, but at night it was impossible to ignore the fact that no one lived near enough to hear you.
(also I hate proofreading and editing more than anything in the world. Once I finish writing something it’s DEAD to me and I don’t want to see it ever again in my life. This is the reason why I will never finish anything perfectly. It will be just drafts forever. Here’s one:)
Dům, ve kterém jsi vyrůstal
Dům, ve kterém jsi vyrůstal, byl starý, rozhrkaný venkovský barák s velkou zahradou, sadem a polem. Na různých místech kolem oken profukovalo. Do některých dveří se muselo kopnout, aby šly dovřít. V krbu prskal oheň a komínem se proháněla meluzína. Přes den atmosféru v domě zpříjemňovaly zvuky vaření, úklidu a hudby z rádia, ale v noci bylo nemožné ignorovat fakt, že nikdo nebydlel dost blízko na to, aby tě uslyšel, kdyby se ti něco stalo.
Ráno tě probudí kokrhání kohouta a sluneční paprsky, které rozhánějí stíny ve všech koutech pokoje. Ze všeho nejdřív opatrně zajedeš rukou pod polštář a nahmatáš něco tvrdého a hladkého. Když to vytáhneš na světlo, zjistíš, že Víla zuběnka opravdu vyměnila špičák, který ti včera vypadl z pusy za stříbřitou minci. Zasuneš ji zpátky pod polštář a necháš ji tam bezpečně ukrytou.
Vyklouzneš z postele a přejdeš přes pokoj zkontrolovat klidně oddechující brášky v postýlkách. V pyžamu se loudáš do koupelny. Ve snaze vyhnout se studeným kachličkám přeskočíš až na kobereček před umyvadlem. Zrcadla tě vždycky děsila, protože jsi nikdy nedokázal s naprostou určitostí vyloučit, že v nich neuvidíš něco, co za tebou ve skutečnosti není. Z toho důvodu si při čištění zubů raději prohlížíš květy na světlemodrých kachličkách vpravo nad pračkou. Když vyplivneš pěnu ze zubní pasty, sáhneš si do pusy, jestli se ti nekývá nějaký další zub, na kterém bys mohl vydělat. Všechny ale pevně drží na svém místě. Letmo se zahlédneš v zrcadle a rukou si prohrábneš přes noc slehlé vlasy.
“Vítku, vstáváš už?” volá máma z kuchyně.
“Nojo, už jdu. Co bude dobrého k snídani?” odpovídáš rozespale.
“Dělám vaječinu, tak se pojď najíst dokud je teplá.” Vidíš mámu u sporáku soustředěně míchat vajíčka. Scéna, kterou budeš mít do konce života spojenou se slovem “domov.” Máma si netrpělivě strká pramen vlasů za ucho: “No tak pojď honem,” pobízí tě.
Posadíš se za stůl a čekáš, až ti máma nandá na talíř.
Střih. S mámou každý vytahujete z postýlky jedno řvoucí dítě a tisknete si ho k hrudníku. Sedneš si pohodlně na zem a opřeš se o svoji postel. “Na, tu máš mlíčko, otevři pořádně pusu,” říkáš vlídně bráškovi a příkládáš mu láhev k jeho tvářičce červené od křiku. Máma sedí v houpacím křesle a postupuje stejně s druhým bráškou.
Chvilku nic neříkáme. Jdou slyšet jen zvuky dětí potahujících z lahví. Když jsou lahvičky prázdné, máma jemně pokládá dítě na koberec a povídá: “Zabav je prosím na chvilku, já mám spoustu práce.” Přikyvuješ a vytahuješ hračky z košíku u postýlek. Některé stavíš na zem a některé dáváš dětem rovnou do drobných ruček. Jsou tam barevné dřevěné kostky, které padají na zem s dutým žuchnutím. Když jsi byl malý, tenhle zvuk kostek o podlahu ti vždycky připadal uklidňující. Lovíš plyšáky jednoho po druhém. Jsou už trochu opelichaní, protože sis s nimi kdysi hrál ty a před tebou ještě další děti.
Stačilo se jenom chvilku zamyslet a zelený míček ti nešikovně vypadl z ruky a několikrát se odrazil od podlahy. Ignoruješ skutečnost, že se zakutálel pod postel. Nebudeš ho vytahovat, i když je teď den a pokoj je zalitý sluncem. Nenecháš se uchlácholit zdánlivým pocitem bezpečí.
Jeden z brášků si míčku ale všiml a teď je jen otázka času, než si toho všimne i ten druhý. Natahuje ručky směrem, kterým se míček odkutálel a se smíchem se za ním vydává. “Tam ne!” zhrozíš se. Honem zvedáš plastové chrastítko a máváš jím dítěti před obličejem: “Koukej co mám! Tohle je na hraní mnohem lepší.” Rukou za zády mezitím nenápadně stáhneš peřinu tak, aby pod postel nebylo vidět.
Střih. Obloha už pomalu rudne. Slunce už brzy zapadne a celou zahradu spolkne tma. Opatrně našlapuješ a zaháníš slepice na noc do kurníku, aby je neodnesla liška nebo kuna. Potom ještě přivřeš dvířka u kačen, které se jdou samy poslušně schovat, když se začne stmívat. Vzpomeneš si, že máma říkala, abys taky zavřel skleník, aby se do něj ráno nedostaly přízemní mrazíky. Stíny se pomalu usazují v trsech trávy a okvětní lístky se k sobě vzájemně přibližují jako když schováš prsty do dlaně. Tobě mezitím v břiše roste neklid.
Přejdeš zšeřelou zahradu až k seníku, kde spává kočka s koťaty. Podrbeš jedno z nich za uchem, dokud nezačne spokojeně vrnět. Vylezeš kousek po žebříku a natáhneš se pro proutěný koš. Ostražitě se suneš dolů v jedné ruce šprušle žebříku a druhou objímáš koš. Nacpáváš koš senem, tak abys neodehnal kočky a myslíš na to, že si musíš pospíšit, abys to stihl dřív než bude úplná tma.
Na nebi už se rozsvítila hrstka hvězd. Ještě jednou pohladíš kotě a poklusem se vydáš ke králíkárně. Otvíráš jeden kotec po druhém a ukládáš do žlábků seno. Jen co vytáhneš ruku, králící už z něj vytahují stébélka. Nakonec pečlivě zkontroluješ, jestli jsou všechna dvířka zajištěná.
Ještě vrátíš košík a máš pro dnešek hotovo. Stromy v zahradě už tonou v temnotě. Vlastně rozeznáváš už jen jejich obrysy pohupující se v lehkém vánku jako podmořské rostliny v příboji. Už už se chceš vrátit dovnitř, když v tom se pod jedním z kamenů něco zatřpytí. Košík položíš na zem. Srdce ti sice buší v krku, ale zvědavost ti nedovolí se za zdrojem třpytu nevypravit. Světlo ze seníku tak daleko do zahrady nedosáhne. Musíš vkročit do nicoty. Rychle střídáš nohy. Jenom se mrkneš a hned se zase vrátíš domů. Nic se ti nestane. Nic se ti přece nemůže stát. O nic nejde.
Nervozně se rozhlížíš kolem sebe. Každé zašustění v korunách stromů tě znepokojí. Snažíš se zklidnit dech a neohlížet přes rameno. Záře je sice nepatrná, ale když víš, kde hledat, už ji nelze přehlédnout. Už jsi skoro u něj. Seník teď z dálky vypadá mnohem menší, vchodové dveře v domě za ním už kvůli tmě nerozeznáš. Teď už jsi ale zašel příliš daleko na to, aby ses vrátil zpátky bez odhalení zdroje světla.
Dole u země je v kůře stromu díra, ze které třpyt vychází. Sebereš veškerou odvahu, kterou v sobě máš, a zvolna do ní strčíš ruku. Nahmatáš hromádku tvrdých a hladkých objektů podobně jako dnes ráno. Tvar je ale jiný. Asi už tušíš o co jde, ale přece jen to se zatajeným dechem vytáhneš ven. Když si ruku přistrčíš až před obličej, zjistíš, že se ti na dlani opravdu kutálí tvůj vlastní mléčný zub.
1) Fakt je, že texty v druhé osobě jsou hrozně creepy.
2) Nejinspirativnější personality test, co se writing ideas týče: https://uquiz.com/quiz/u208eO/what-tarot-card-are-you
konkrétně tahle část:
The house you grew up in was a rambling farmhouse, sprawled around a massive grounds, draughty and boarded up in odd spots. The door needed to be kicked to close and the chimney sputtered and the wind whistled right through it. The sounds of a family cooking and cleaning and playing the radio warmed it up throughout the day, but at night it was impossible to ignore the fact that no one lived near enough to hear you.
(also I hate proofreading and editing more than anything in the world. Once I finish writing something it’s DEAD to me and I don’t want to see it ever again in my life. This is the reason why I will never finish anything perfectly. It will be just drafts forever. Here’s one:)
Dům, ve kterém jsi vyrůstal
Dům, ve kterém jsi vyrůstal, byl starý, rozhrkaný venkovský barák s velkou zahradou, sadem a polem. Na různých místech kolem oken profukovalo. Do některých dveří se muselo kopnout, aby šly dovřít. V krbu prskal oheň a komínem se proháněla meluzína. Přes den atmosféru v domě zpříjemňovaly zvuky vaření, úklidu a hudby z rádia, ale v noci bylo nemožné ignorovat fakt, že nikdo nebydlel dost blízko na to, aby tě uslyšel, kdyby se ti něco stalo.
Ráno tě probudí kokrhání kohouta a sluneční paprsky, které rozhánějí stíny ve všech koutech pokoje. Ze všeho nejdřív opatrně zajedeš rukou pod polštář a nahmatáš něco tvrdého a hladkého. Když to vytáhneš na světlo, zjistíš, že Víla zuběnka opravdu vyměnila špičák, který ti včera vypadl z pusy za stříbřitou minci. Zasuneš ji zpátky pod polštář a necháš ji tam bezpečně ukrytou.
Vyklouzneš z postele a přejdeš přes pokoj zkontrolovat klidně oddechující brášky v postýlkách. V pyžamu se loudáš do koupelny. Ve snaze vyhnout se studeným kachličkám přeskočíš až na kobereček před umyvadlem. Zrcadla tě vždycky děsila, protože jsi nikdy nedokázal s naprostou určitostí vyloučit, že v nich neuvidíš něco, co za tebou ve skutečnosti není. Z toho důvodu si při čištění zubů raději prohlížíš květy na světlemodrých kachličkách vpravo nad pračkou. Když vyplivneš pěnu ze zubní pasty, sáhneš si do pusy, jestli se ti nekývá nějaký další zub, na kterém bys mohl vydělat. Všechny ale pevně drží na svém místě. Letmo se zahlédneš v zrcadle a rukou si prohrábneš přes noc slehlé vlasy.
“Vítku, vstáváš už?” volá máma z kuchyně.
“Nojo, už jdu. Co bude dobrého k snídani?” odpovídáš rozespale.
“Dělám vaječinu, tak se pojď najíst dokud je teplá.” Vidíš mámu u sporáku soustředěně míchat vajíčka. Scéna, kterou budeš mít do konce života spojenou se slovem “domov.” Máma si netrpělivě strká pramen vlasů za ucho: “No tak pojď honem,” pobízí tě.
Posadíš se za stůl a čekáš, až ti máma nandá na talíř.
Střih. S mámou každý vytahujete z postýlky jedno řvoucí dítě a tisknete si ho k hrudníku. Sedneš si pohodlně na zem a opřeš se o svoji postel. “Na, tu máš mlíčko, otevři pořádně pusu,” říkáš vlídně bráškovi a příkládáš mu láhev k jeho tvářičce červené od křiku. Máma sedí v houpacím křesle a postupuje stejně s druhým bráškou.
Chvilku nic neříkáme. Jdou slyšet jen zvuky dětí potahujících z lahví. Když jsou lahvičky prázdné, máma jemně pokládá dítě na koberec a povídá: “Zabav je prosím na chvilku, já mám spoustu práce.” Přikyvuješ a vytahuješ hračky z košíku u postýlek. Některé stavíš na zem a některé dáváš dětem rovnou do drobných ruček. Jsou tam barevné dřevěné kostky, které padají na zem s dutým žuchnutím. Když jsi byl malý, tenhle zvuk kostek o podlahu ti vždycky připadal uklidňující. Lovíš plyšáky jednoho po druhém. Jsou už trochu opelichaní, protože sis s nimi kdysi hrál ty a před tebou ještě další děti.
Stačilo se jenom chvilku zamyslet a zelený míček ti nešikovně vypadl z ruky a několikrát se odrazil od podlahy. Ignoruješ skutečnost, že se zakutálel pod postel. Nebudeš ho vytahovat, i když je teď den a pokoj je zalitý sluncem. Nenecháš se uchlácholit zdánlivým pocitem bezpečí.
Jeden z brášků si míčku ale všiml a teď je jen otázka času, než si toho všimne i ten druhý. Natahuje ručky směrem, kterým se míček odkutálel a se smíchem se za ním vydává. “Tam ne!” zhrozíš se. Honem zvedáš plastové chrastítko a máváš jím dítěti před obličejem: “Koukej co mám! Tohle je na hraní mnohem lepší.” Rukou za zády mezitím nenápadně stáhneš peřinu tak, aby pod postel nebylo vidět.
Střih. Obloha už pomalu rudne. Slunce už brzy zapadne a celou zahradu spolkne tma. Opatrně našlapuješ a zaháníš slepice na noc do kurníku, aby je neodnesla liška nebo kuna. Potom ještě přivřeš dvířka u kačen, které se jdou samy poslušně schovat, když se začne stmívat. Vzpomeneš si, že máma říkala, abys taky zavřel skleník, aby se do něj ráno nedostaly přízemní mrazíky. Stíny se pomalu usazují v trsech trávy a okvětní lístky se k sobě vzájemně přibližují jako když schováš prsty do dlaně. Tobě mezitím v břiše roste neklid.
Přejdeš zšeřelou zahradu až k seníku, kde spává kočka s koťaty. Podrbeš jedno z nich za uchem, dokud nezačne spokojeně vrnět. Vylezeš kousek po žebříku a natáhneš se pro proutěný koš. Ostražitě se suneš dolů v jedné ruce šprušle žebříku a druhou objímáš koš. Nacpáváš koš senem, tak abys neodehnal kočky a myslíš na to, že si musíš pospíšit, abys to stihl dřív než bude úplná tma.
Na nebi už se rozsvítila hrstka hvězd. Ještě jednou pohladíš kotě a poklusem se vydáš ke králíkárně. Otvíráš jeden kotec po druhém a ukládáš do žlábků seno. Jen co vytáhneš ruku, králící už z něj vytahují stébélka. Nakonec pečlivě zkontroluješ, jestli jsou všechna dvířka zajištěná.
Ještě vrátíš košík a máš pro dnešek hotovo. Stromy v zahradě už tonou v temnotě. Vlastně rozeznáváš už jen jejich obrysy pohupující se v lehkém vánku jako podmořské rostliny v příboji. Už už se chceš vrátit dovnitř, když v tom se pod jedním z kamenů něco zatřpytí. Košík položíš na zem. Srdce ti sice buší v krku, ale zvědavost ti nedovolí se za zdrojem třpytu nevypravit. Světlo ze seníku tak daleko do zahrady nedosáhne. Musíš vkročit do nicoty. Rychle střídáš nohy. Jenom se mrkneš a hned se zase vrátíš domů. Nic se ti nestane. Nic se ti přece nemůže stát. O nic nejde.
Nervozně se rozhlížíš kolem sebe. Každé zašustění v korunách stromů tě znepokojí. Snažíš se zklidnit dech a neohlížet přes rameno. Záře je sice nepatrná, ale když víš, kde hledat, už ji nelze přehlédnout. Už jsi skoro u něj. Seník teď z dálky vypadá mnohem menší, vchodové dveře v domě za ním už kvůli tmě nerozeznáš. Teď už jsi ale zašel příliš daleko na to, aby ses vrátil zpátky bez odhalení zdroje světla.
Dole u země je v kůře stromu díra, ze které třpyt vychází. Sebereš veškerou odvahu, kterou v sobě máš, a zvolna do ní strčíš ruku. Nahmatáš hromádku tvrdých a hladkých objektů podobně jako dnes ráno. Tvar je ale jiný. Asi už tušíš o co jde, ale přece jen to se zatajeným dechem vytáhneš ven. Když si ruku přistrčíš až před obličej, zjistíš, že se ti na dlani opravdu kutálí tvůj vlastní mléčný zub.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)