The end of the world party

変なグループ meeting / We survived 🍷/ stihly jsme to tak tak před karanténou / tradičně spolu prežíváme těžké časy 💕 #myfavouritepeople #happywinetime

Naivně si s sebou vezu podle plánu notebook, všechny věci do školy a knížku, kdyby mě už moc unavila produktivita a holky ještě chtěly pracovat. Ha-ha.

Nevím jak moc velké smetí jsem musela být za uni times, když se všichni nemůžou vzpamatovat z toho, jak moc jsem fancy, když si dám řasenku a rtěnku.
D, V a M. jsou smetíčka v pyžamu a říkají, že mě fancy nechtějí.
Ještě než se stihnu zout, tak mi nabízí panáka. M. nám plní lotyšským Balzamem vinné skleničky a rozlívá ho u toho po kuchyni.
Připíjíme si na poslední setkání a na konec světa. Jen tak tak se nám daří udržet M. doma, aby nevyběhla do ulic a nezačala rabovat.
Lezem k V. do postele a zase jsme všichni pospolu na matračce přátelství. M. pouští Hamiltna, který nikdy nebyl víc fitting pro nějakou situaci.
Křičíme při otevřeném okně Raise a glass to freedom and I have never been this happy in my life.
D. povídá, že už jsem nasedla na jejich loď, což je pravda. Hrozně rychle se ztrácím v mimorealitě.
Voláme Kupečkovi, který nás hnedka zatrácí, že už jsme moc ožralé.
Píšem Š. aby nám přibrala taky nějaké giny a rozhodnem se vyzvednout si jídlo v Ca Phe, když už si tam nemůžeme posedět u oběda.

Před okýnkem do nás pere slunko a Kupec se dusí v roušce, protože nám nechce předat makedonské bacily.
Přísahám, že jsem věřila, že se nás týpek z rozvozu chtěl zeptat, jestli nemáme koronu, ale ve skutečnosti chtěl jenom zapalovač.

Přesunujem se k Š. na byt a ládujeme se jídlem z krabiček. Š. nám k tomu rozdává nejlepší limonádku a お握り a Kupec お土産 a mňaminky z Makedonie.

Načínáme červené víno a probíráme životní trable. Jdeme po kruhu a každý se svěřuje s problémkama jako na setkání skupiny AA. Když se dostaneme k tomu, co všechno je špatně na KASu máme takovou rage, že se musíme málem rvát o slovo.

D. jen tak mimochodem nadhazuje, že nám naplánovala společný roadtrip k Balatonu a já s Kupcem budeme řídit.

Z vína pomalu přecházíme na gintonik a šílenství se stupňuje. Najednou je devět večer, Kupec už vypustil zvíře a připadá nám jako dobrý nápad jít koupit další dvě flašky džinu.
Ulice jsou prázdné protože korona.
Když jsou zpátky začínají tanečky, které gradujou až k dance batlům a ponožkovému striptýzu. Jako vždy nesmí chybět Pomáda a Hříšný tanec. Namísto zvedačky V. mršťuju do postele mezi ostatní.
Absurdní rozhovory o mustanzích, drogách a historickém šermu. Mrzí mě, že si nepamatuju všechno, co se nevešlo na videa.

Na závěr jsem hrozně šťastná, že je byt, kde se chystáme spát, tak hrozně blizoučko, protože se se mnou točí celý svět.

Kóma a ráno nejhorší kocovina za velmi dlouhou dobu. Pomáhá mi sedět v kuchyni na studených kachličkách a číst si o koroně. V zoufalství píšu L, aby mě přijela zachránit. Zároveň s A. na dálku řešíme nezbytný přechod na online teaching.

Myslela jsem, že už jsme vyrostly z takových party, na kterých každý vypije flašku džinu, but oh boy, was I wrong.

V. nás ráno léčí mátovým čajem a D. slibuje, že už nebude nikdy pít.

Věty do korpusu:

D’s moudro: Když se ti někdo dlouhodobě líbí, tak je jasné, že se ti budou líbit i jeho prsa.

Já nejsem pansexuál, možná přece jenom budu lesba.

V: Se Sp. to asi nebude lehké.
D: Jo, představ si R. a Š. nejhorší vlastnosti.

Kupci sluší jak cupká jako klisna.

Ať si vezmem jakékoliv drogy, tak já budu vždycky věřit V., že nás dovede do bezpečí.

“All I want in life is a yukata date between Tsubasa and Shion.”

Výlet do Polska s Miu a V. - výborný jazykový chaos - mix češtiny, japonštiny a angličtiny - 懐かしい
Od tří roků snažení se o perfektní gramaticky správné tvary v 丁寧語 a moření se s 敬語, přes zmatenost v Japonsku a počáteční neschopnost mluvit jednoduše v hovorové japonštině až k výletu do Polska, kdy už používáme jenom ty nejjednoduší fráze a taky se nám dorozumívá nejsnadněji. Proč člověk musí absolvovat tohle neverending 地獄 k tomu, aby se mohl normálně bavit s japonskými vrstevníky?

V Olo mě holky strhly do テラスハウス obsese, tak teď koukám, kde můžu a je mi hezky, když se rovzpomínám, jak mi v životě chybí japonština.
I have never been as happy in my live as in that moment when Shion asked Tsubasa to be his girlfriend.
A taky お帰りa ただ今, mamemaki s 鬼は外! 福は内!, společné vaření dobrot, お土産, japonské topení se v emocích a nejvíc upřímné slzy a radování se, rituály předtím, než smíte začít s někým chodit, kdo je 主婦 a dělá お弁当, chodit se modlit do svatyně za štěstí v hokeji a další roztomilosti a specifičnosti.

Taka <3 : Kdyby lidi byli perfektní, nepotřebovali bychom slova jako promiň a děkuju.

Novinky:
R. se učí lakotsky (stejně jako prý dřív D.G). Tohle s člověkem udělá studium doktorátu z japonštiny. Lakotštinu z nějakého důvodu specifikují jako “lidské jazyky.”
Přiznávám se, že jsem měla chutě začít se učit jazyk navajo po tom, co ho přidali na duolingo. Všichni už jsme taky málem zapomněli, že V. se hlásila na indonéštinu. Pro japonštináře ve studiu jazyků nejsou žádné meze.
D. bude nejspíš pracovat pro Národní divadlo.
Dostali jsme se do bodu, kdy Kupci připadá jako logické řešení prostě zůstat v Makedonii.
I can’t stop imagining myself pregnant in our new empty unfurnished house. I hope that this is a vision.

All teachers are vampires.

Nedělní hike s L., sestrami a smečkou psů mi výrazně pomohl přežít první týden letního semestru.

Testosteron ve zlínském divadle byl příjemným překvapením. Impression páva jednoho herce bylo natolik priceless, že si troufám tvrdit, že to je jeden z vrcholů jeho hereckých dovedností. Zábavička, sprosťárny, nahé zadky a paradoxně sofistikované vtípečky. Skvěle napsáno a skvěle odehráno.

Nová hudební obsese: King Princess. Nadšeně jsem zjistila, že bude vystupovat v Praze jen proto, abych byla v zápětí zklamaná, že pouze předskakuje Harry Stylesovi z One Direction.Tuhle shame bych neunesla.

Když se chystám po večeři dělat společnost sestře, R. zklamaně pronáší: “Ale já jsem myslel, že si chceš povídat,” tak si ukrajuju ještě kousek zákusku a sedám zpátky do kuchyně na židli. Už jsou ty naše sedánky ve středu večer skoro tradiční.

První den semestru - všecko se zdá l e p š í. Když jdu ráno do školy, slunko už je vysoko na obloze. Všímám si prvně “ptačího vrchu” (čti: kopeček s třema ? obříma mosaznýma ? sochama ptáků u dětského hřiště). Are you OK Opava people? (čti: What is wrong with you.)

Máme výuku v jiné třídě - menší, útulnější, přívětivější, teplejší.

Probíráme státnice a diplomku, protože nás to čeká už skoro za rok (when did this happen?!), máme ale s T. nejvíc optimistickou náladu, smějem se jak blázni a přesvědčujem se jóó to zvládnem, už jenom tři semestry, napíšem, odevzdáme, odstátnicujem. Za rok jsme magistři. Ha-ha.

Slunko svítí a do budoucna se před náma otvírají jenom lepší zítřky.

Jdu za paní docentkou s bušícím srdcem a koktám svoje nápady a ona mi jako ping pongovou pálkou obratem přihrává další. Zděšeně se málem křižuje, když povídám, že jsem psala bakalářku na lingvistické téma.

N. za mnou sama přišla, jestli nespojíme síly na odborný překlad. 💕

Pak si na praktikách zapisuju moudro: “All teachers are vampires,” which is 100 % true.

Na oběd se skupinkou maminek, což bylo milejší, než bych čekala.

Na korpusové lingvistice, která měla být nejnudnější otrava na konec se překvapivě všichni válíme smíchy.
V českém národním korpusu hledáme slovo “kunda” a vzestup jeho frekvence po tom, co ho použil náš pan prezident. Věty z korpusu jsou natolik explicitní, že se pan doktor začal až červenat.

Nakonec spolu i prvně s T. jedem do Ovy a slunko nás provází za oknem. いい日