State of all things Amanda style

Škola
Jsem ráda, že jsem prozatím zvládla všechny assignments, obzvlášť ty, které musely být v academic writing stylu, o kterém pořád nevím skoro nic. Společným úsilím jsme i odprezentovali náš padlet (místo prezentace), i když jedna z nás bojovala se zápalem plic a příšernou nervozitou.
Na poslední den ve škole spousta lidí přineslo cukroví a jiné dobroty a dokonce kupu namleté kávy a french press. Heaven.
Náročné, náročné dny ve škole od osmi do pěti nebo do šesti s pauzou na oběd a pěti litry kávy, jak nedávno podotkla jedna naše vyučující.
Naše učitelka literatury je největší goth child. Posledně přišla s tričkem se vzorem hadí kůže, protože se její had poprvé svlíknul. Říká o sobě, že je čarodějnice taky proto, že když byla v nemocnici, na její kartě pacienta bylo napsáno, že se narodila v roce osmnáctsetcosi. Prý je vždycky koncem dubna nervózní, že ji upálí. Její nejoblíbenější knížka je Drákula a taky nejradši učí gotický román a povídku. Doporučovala nám first lesbian vampire fiction ever written.
Naše vyučující na literární kritiku je pravděpodobně lesba, pokud můj gaydar nelže. Nedávno se z ní stala docentka a snaží se v univerzitním světě bojovat s white old man power. Dává bídu Freudovi a snaží se do hodin co nejvíc zakomponovat gender a queer studies. Taky má tři kočky.
Nejlepší fun fact poslední doby je, že Nabokovova přezdívka byla Sirin. Takhle říkáme našemu kocourovi, když zlobí.

Práce
V polovině prosince mi z práce přišel email, že mám šílené množství hodin. Nejdivnější na tom je, že učím jen 4 dny v týdnu, protože pátý je škola, a nepřišlo mi, že by bylo moje vyčerpání nějak extrémně jiné v porovnání s předchozími lety.
Po lehkém breakdownu během rozhovoru, při kterém jsem se málem rozbrečela, že nic nestíhám a doufala jsem, že by mohl někdo převzít některé moje kurzy, jsem odcházela s tím, že si v posledním pracovním týdnu zařídím živnost, aby bylo všechno připravené na leden. Touhle dobou jsem měla naplánovanou každou minutu dne, aby se to tam nějakým způsobem všechno vešlo. Neobejdu se teď s to-do-listem na A4, abych nezapomněla na nějaké deadliny.
Jeden student nevěděl, co je to jmelí. Myslel, že se vyrábí v květinářství. Když jsem mu ho ukazovala na stromě, nemohl uvěřit svým očím.
Protože jsem nejspíš měla pocit, že mám čas navíc, založila jsem blog pro studenty, kam plánuju dávat tipy k učení jazyků, které doporučuju pořád dokola. Jednou, až budu mít plné zuby učení, bude to moje legacy.

V rámci předvánočního chaosu jsme se rozhodly s A. dorazit na letošní poslední Triviu. A. přišla v totálním zenu po punčích se studenty a na to abych ji dohnala mi stačilo po celodenním učícím maratonu jenom pár malých piv. Přidal se k nám jeden smarty-pants Brit, kterého nemá nikdo rád a Ind, kterého jsme tam předtím nikdy neviděly. Jak jsme byly obě v zenu, bylo nám to dost jedno a bavily jsme se.
Napůl vážné hádky u sensory round, kdy jsme čichali ke koření a hádali se, jestli je to licorice nebo fucking star anise.
Merry Christmas v 12 jazycích bylo our kind of challange. A. hodnotila všecky románské jazyky, my s Britem to, co vypadalo germánsky a to, co nebylo vůbec povědomé jsme odsoudili jako maďarštinu. Ve výsledku jsme spletli jen holandštinu s afrikánštinou, což je skoro the same thing, takže jsme stejně dostali nějaký půl bod.
Ind s Britem probírali kolonizaci Indie a my jsme se s A. jen smály pod vousy.
Nakonec jsme vyhráli. ¯\_(ツ)_/¯

Nejmilejší 変なグループ reunion po 2,5 letech. Setkání ve Zmijozelu, protože kde jinde by to bylo příhodnější. Oběd v příjemné vietnamské restauraci, kde nám graduje hladina šílenství, dokud nedorazí Kupec, aby nás trochu usměrňoval. D. ďábelská stáž v Tokiu (D. buď smaží kuřata v korejské restauraci v Praze nebo šéfuje Czech Tourism v Tokiu), nemocní partneři, absurdity doktorátu na KASu, (ne)psaní diplomek, moje klasické dělání milionu věcí najednou s minimem odpočinku a tak všeobecně state of all things. Všichni se radujeme z toho, že už nebudu psát články.
Š. měří vzdálenost tak, že někoho popadne za ruku a hodí s ním.
Já povídám, že už si nikdy nebudu s nikým rozumět tak jako s 変なグループ a D. přitaká, že ostatní lidi jsou fajn, ale něco jim chybí,
D. objednává karafu fody a číšník to přijímá, že nic jiného chtít nejspíš nebudem. V jednom ze záchvatů smíchu se praštila do hrany sedačky a za chvilku jí vyrostla boule. Když se mě ptala, jestli si chci šáhnout, povídám, že takové věci se v jakékoliv jiné společnosti nahlas neříkají.
Po tom, co si V. odskočila na hodinu, se přesouváme na náměstí na punče. Vytlačujeme nějakou skupinku od sudu, abychom mohly s V. vyprávět o zběsilém tripu Utrecht-Amstr-Berlín a terrifying fun s edibles.
Hledáme bankomat, protože si “ona” potřebuje vybrat a koštujem medovinu, aby si pak Š. mohla koupit láhev. Potom parkujem už tradičně v Masných krámech a D. se neohroženě ptá, jestli mají záchod. Dalších milion punčů a já vím, že tohle jsou moji most favourite people a není moc dalších lidí, se kterými by mi bylo takhle dobře.
Na chvilku se stavuje i M. objímačky a nečekané dárečky s opposum.
Stavujeme se na お茶会 očíhnout poor summer children prváky a nacpat se toustama. Obchodujem s D., která mi drobné zpátky vrací v jenech.
Podivné rozhovory o drogách a lingvistických faktech. Všichni čekáme, až Š. narve ježka zpátky do klece, abychom mohli vyrazit zpátky do Masných krámů (do části, kde záchod není).
Já jsem po celém dni rozhodně dead man a půlnoc je pro mě jak čtyři ráno. Spíme u V. při světle neonů z Fancy fries na ancient matračce, která je překvapivě šíleně pohodlná a jak jsem ráno mrtvola, vůbec se mi z ní nechce. Vyrážím asi o dvě hodiny oproti původnímu nereálnému plánu. Pěšky na nádraží užít si čerstvého vzduchu, který probírá a vzpamatovává.
Uvězněná ve zpožděném vlaku se pouštím do Who is afraid of Virginia Woolf, kterou mi V. koupila částečně proto, že hrozně chtěla, abych si to přečetla. Stojíme v polích - já a moje kocovina.

Doma jsem schopná nulové akce, a tak prostě nechystám poslední předvánoční hodinu se S. a spolíhám na to, že to nějak figure it out. S. mi nakonec děkuje za celý půlrok a ještě dostávám dárky pod stromeček.

Večer doráží sestry na vánoční večírek, který se shodou okolností odehrává ve Zlíně, tak dělám večeři a chvilku máme quality sisters time. Spíme všechny v jedné posteli, protože v našem malém bytě to jinak nejde, jako když jsme byly děti.

Ráno domů domů do největšího chaosu, celá rodina, tři psi a čtyři kočky. Všichni jsou unavení z posledních dnů, tak letos ne tolik nadšeně zdobíme stromeček a koukáme na Big little ones a Looking for Alaska. S jednou sestrou nás to moc baví, druhá háčkuje v koutku pod lampičkou a kvůli všemu se rozčiluje. L. je spokojená v obležení koček. S V. na dálku analyzujem Who killed Virginia Woolf.

Těším se domů do klidu za kocourem, i když mě tam čekají další povinnosti.

Miluju, jak mám na goodreads přečtených jenom 16 knih z 35, což jsem si stanovila jako letošní challange, a oni mi píšou: There are still 9 days left! You can do it!