#day3
Ráno učíme s Am., všechno jde až podezřele hladce. Celý 90 minutový blok na téma jobs on a pirate ship. Děcka vysvětlujou, jak jsou jejich dream joby - to become a unicorn or pokemon trainer.
Ar. tvrdí, že spolkla motýla.
Při výrobě vlajky jedna skupinka na svoji přidala logo pirátské strany.
Vždycky když děcka vyvedou nějakou píčovinu, tak se předem nikdo na nic neptá, ale když jdou na záchod nebo si potřebujou pro něco odběhnout, tak se jdou zeptat málem se smrtelným strachem.
Točené pivo v jídelně + domácí slivovice od pana majitele na účet podniku. Am. a Ar. vysvětlujou jak funguje hospodská kultura v Česku. Čekáme, až děckám začne večerka a Am. nám vypráví drogové příhody z rodného Denveru.
Tři nejstarší kluci jdou rovnou po večeři běhat - osmi kilometrové kolečko, aby nevypadli ze cviku jako professional athletes. Pak dělají bordel do půlnoci, ráno vstanou dřív než ostatní, jdou všecky děcka vzbudit a dělají jim rozcvičku a pořád mají strašně moc energie. Rozhodně víc než učitelé.
#day4
Tématem ranního bloku jsou pirate shanties. Děcka skládají hymny svojí posádky, podřezávání krků a rum included in all the lyrics.
Odpoledne scavenger hunt.
Jedna slečna špatně pochopila “sth hollow,” myslela, že je to “hallow” jako v Harry Potterovi a prostě přijala, že má jít hledat bezovou hůlku nebo neviditelný plášť.
Zuřivé boje o mrtvé brouky.
Mnohem víc chápu, jak se cítí středoškolští učitelé. Připadá mi, že jsme tady už měsíc.
Věta do korpusu:
Am: My name is just bunch of As.
Večer Pirate Trivia night. Úplně jsem zapomněla, že jsme na táboře s “trivia Am.,” protože konečně nejsme cizinci a působí jako úplně jiný člověk.
Dřív jsem holkám vysvětlovala svoji paniku z můr. Když se po večerce vracíme zpátky do pokoje, Am. nejistě vysvětluje: “It’s a moth...but it’s teeny tiny.” a pak ho opatrně odnáší na balkón.
#day5
“Odskakuju” si 100 km daleko na přijímačky na Mgr., pročítám si státnicové otázky, ze kterých se má podle instrukcí ze studijního skládat zkouška a chci utéct, protože moje tři týdenní příprava v žádném případě nemůže stačit.
S bušícím srdcem do dveří, sedám před nejmilejší komisi. Probíráme japonštinu a život, the Beat generation a Ginsbergovo putování po Japonsku, moje cesty po Británii, bakalářku a potenciální diplomku. Za chvilku mě volají zpátky, že prý by mě chtěli a doufají, že si to do září nerozmyslím.
S lehkým srdcem jedu zpátky, stavuju se na benzínce na párek v rohlíku na snídani i oběd a kupuju po dvou pivech pro každého. Am. kozla a Ar. radegast, protože taková jsou pravidla.
Zpátky do pekla mezi teenagery. Na chvilku jsem byla na návštěvě v realitě a je těžké vrátit se zpátky do toho absurdního, vyčerpaného šílenství.
Při pirate dinner mají všichni být v kostýmech. Am. nosí docela silné brýle a aby si usnadnila výrobu pásky na oko, zakryla si jedno ze sklíček. Bohužel si ale přikryla to oko, kterým vidí líp, takže pak půl večera nic neviděla. Druhé sklíčko má zase zapatlané superglue.
Máme něco jako cat walk / walk the plank parade a soutěž o nejlepší kostým. Hraje písnička z pirátského playlistu: Chicken on the run.
Me: “What does it even mean chicken on the run?”
Am: “It’s a metaphor for life.”
V průběhu týdne jsme zjistily, že je to ve skutečnosti chicken on the raft, což stále vyvolává spoustu nezodpovězených otázek.
Potom v koutku hrajeme karty v rozbitých pirátských kostýmech při slabém světle z telefonu jako praví piráti a pijeme pivo. Děcka chtějí párty v naprosté tmě a pouštějí nahlas náhodný retro playlist. Přijímáme všecky absurdity. Naučila jsem holky hrát žolíka.
Někdo se pokusil po Eltnu Johnovi pustit nějakou rychlou skladbu, ale ostatní ho rychle zastavili a nakonec hrálo Candle in the Wind.
Do téhle situace přijel nějaký rodič vrátit dítě, které si půjčil na nějakou fotbalovou věc.
Když si zmateně říkáme, jak velký průser to bude, jedna kolegyně u stolu povídá: “I think he didn’t notice.”
Ehm, which part he didn’t notice? The loud music, darkness or the beers?
Stalo se to naší strategií po zbytek tábora. Když se všechno hroutilo, říkaly jsme: I think no one noticed anything nebo Everything’s fine.
Hraje italský ploužák, my do toho zapáleně hrajeme dobble a křičíme: Flamingo! Frog! Polar bear!
čtvrtek 29. srpna 2019
středa 28. srpna 2019
Summer camp 2019 - 1/4
I’m really glad that Ar. made me go. It was important and interesting experience for me. I guess I learned how to be more relaxed in times of crisis and stay calm in the middle of chaos.
During the most chaotic times, me and Am. just smiled at each other and said that everything is fine. We were the dogs sitting in the room on fire.
I learned how teenagers work, what to expect from them and how to deal with them.
At the beginning I might have been too strict with them concerning the curfew and swearing, because I was afraid that I won’t have the necessary level of authority to tell them to stop doing some unacceptable things.
If I come back again next year my approach will be completely different from the very beginning.
Jak říká Am., nikdy nebudem schopné nikomu vysvětlit, co se na táboře dělo, tak, aby to přesně vykreslilo atmosféru a šílenství, ve kterém jsme tam žili.
#day1
Pouštím v autě pirate shanties, abychom se naladili na pirátskou vlnu.
Procházka do vesničky - největší zapadákov pod horami - kolem krav, koz a traktorů. Am. refuses to call our mountains “mountains,” because she’s from Colorado.
Radostně poskakuju, protože to tam vypadá jako u nás v hometownu. Ar. je lehce vyvedená z míry, protože nikdy neví, kdy to na mě přijde.
“Lunch” with everyone. Objednáváme piva, hranolky a párky v rohlíku. Porovnáváme nebezpečný hmyz na různých kontinentech and other cultural differences. Am. vypráví jak v dětství chytali hady na dvorku.
#day2
Ráno nás čeká nemilé zjištění, že se ke snídani nepodává káva. Nevím, jak si představujou, že se postaráme o 60+ dětí bez ranního šálku kávy.
Vyřešily jsme to koupí nechutné instantky, kterou jsme si zalívaly horkou vodou z kohoutku. Úroveň pití kávy klesla ještě níž, než byla během mých studentských let.
Slyšíme z dálky řev od autobusu, všichni kulí oči a nasazujou vyděšené obličeje. Am. a já budeme mít poprvé na starost tak velkou skupinu teenagerů a L. zase jede poprvé k menším dětem.
Am’s words of wisdom: “Dog is something between a cat and a child.”
Před obědem jsme se pustili do icebreakers, zatímco nás obtěžovaly všudypřítomné vosy. Není třeba se zbavovat vosího hnízda, které bylo nejspíš někde na střeše hotelu, když kolem pobíhá stovka dětí.
J., který má sice 14, ale vypadá na 12, perlí a oslovuje jednu dívku “female” místo jménem.
Před obědem šérujem pivo na oslavu, že jsme přežily první blok s hordou dětí.
One of the oldest boys: “How many points would I lose, if I pushed you to the swimming pool?”
Ar: “ You would lose your life.”
Na konci dne po setmění další pivo na balkóně pod hvězdami. Řešíme život, law & educational system, lgbtq rights, povinnou četbu a další rozdíly v našich zemích. Hrozně mě baví, jak Am. a Ar. vysvětlujou, jak funguje Česko.
Děcka běhají po chodbě bez trička po večerce. (Speciálně T. byl během celého tábora každou chvíli bez trička. Why.) Musím být tough teacher a poslat je spát. Poprvé na druhé straně barikády. I feel old.
During the most chaotic times, me and Am. just smiled at each other and said that everything is fine. We were the dogs sitting in the room on fire.
I learned how teenagers work, what to expect from them and how to deal with them.
At the beginning I might have been too strict with them concerning the curfew and swearing, because I was afraid that I won’t have the necessary level of authority to tell them to stop doing some unacceptable things.
If I come back again next year my approach will be completely different from the very beginning.
Jak říká Am., nikdy nebudem schopné nikomu vysvětlit, co se na táboře dělo, tak, aby to přesně vykreslilo atmosféru a šílenství, ve kterém jsme tam žili.
#day1
Pouštím v autě pirate shanties, abychom se naladili na pirátskou vlnu.
Procházka do vesničky - největší zapadákov pod horami - kolem krav, koz a traktorů. Am. refuses to call our mountains “mountains,” because she’s from Colorado.
Radostně poskakuju, protože to tam vypadá jako u nás v hometownu. Ar. je lehce vyvedená z míry, protože nikdy neví, kdy to na mě přijde.
“Lunch” with everyone. Objednáváme piva, hranolky a párky v rohlíku. Porovnáváme nebezpečný hmyz na různých kontinentech and other cultural differences. Am. vypráví jak v dětství chytali hady na dvorku.
#day2
Ráno nás čeká nemilé zjištění, že se ke snídani nepodává káva. Nevím, jak si představujou, že se postaráme o 60+ dětí bez ranního šálku kávy.
Vyřešily jsme to koupí nechutné instantky, kterou jsme si zalívaly horkou vodou z kohoutku. Úroveň pití kávy klesla ještě níž, než byla během mých studentských let.
Slyšíme z dálky řev od autobusu, všichni kulí oči a nasazujou vyděšené obličeje. Am. a já budeme mít poprvé na starost tak velkou skupinu teenagerů a L. zase jede poprvé k menším dětem.
Am’s words of wisdom: “Dog is something between a cat and a child.”
Před obědem jsme se pustili do icebreakers, zatímco nás obtěžovaly všudypřítomné vosy. Není třeba se zbavovat vosího hnízda, které bylo nejspíš někde na střeše hotelu, když kolem pobíhá stovka dětí.
J., který má sice 14, ale vypadá na 12, perlí a oslovuje jednu dívku “female” místo jménem.
Před obědem šérujem pivo na oslavu, že jsme přežily první blok s hordou dětí.
One of the oldest boys: “How many points would I lose, if I pushed you to the swimming pool?”
Ar: “ You would lose your life.”
Na konci dne po setmění další pivo na balkóně pod hvězdami. Řešíme život, law & educational system, lgbtq rights, povinnou četbu a další rozdíly v našich zemích. Hrozně mě baví, jak Am. a Ar. vysvětlujou, jak funguje Česko.
Děcka běhají po chodbě bez trička po večerce. (Speciálně T. byl během celého tábora každou chvíli bez trička. Why.) Musím být tough teacher a poslat je spát. Poprvé na druhé straně barikády. I feel old.
úterý 27. srpna 2019
Colours 2019 - day 4
Ploužíme se zpátky do areálu a chillujem na dečce za poslechu kytarové pohodičky Charlieho Cunninghama.
Dávám si misi najít stánek se ciderem a všem ho koupit, abych se probrala.
Jdu hledat K&F na koncert Berta & Friends. Prostor před pódiem, už je zaplněný, tak to vzdávám a užívám si me time, Slunce a tanečky na elektro hudbu z budoucnosti. Frontman má na sobě růžový kostýmek o obří placatý růžový klobouk. OK.
Potkávám M. a vychutnáváme si spolu festivalové štěstí.
Frontman ještě dvakrát mění obleček. Jednou přichází v černém overalu se zlatým, třpytivým vyšíváním a po druhé jako kapitán s plyšovou rybou.
Před koncem se přesouváme na Amber Run - Britské indie nádhery. Další piva a plutí v davu i s L. a B.
Pak nás M. vede na hidden stage, která není uvedená nikde na programu ani na mapce. Musí se do dřevěných dvířek a přes písečnou pláž. Po levé straně je v kleci hejno medúz a před námi obrovský mořský koník. V betonovém hangáru před stagí, kde to vypadá jako v největším doupěti potkáváme našeho dvorního tatéra, který nás rovnou zve na pivo.
Na písčité mýtince setkání s F. už ani nevím po jak dlouhé době. Je celá nějaká drobnější a přibyla jí kupa tetování. Kryštůfek zestárl, which is difficult to hear.
Říkáme si, že je moře času, tak se ještě před Cure povalujem u jiné stage na polské ska - Mesajah a koukáme po hezkých polských holkách.
Chtěla jsem si rychle doběhnout na záchod, abych o nic nepřišla a nezmeškala přesun na hlavní stage a ve spěchu jsem se třískla do nohy o nějakou železnou tyč, po čemž mi zůstala modřina ještě tři týdny na to.
Několik vět do korpusu:
Nakonec jsme málem nestihly Cure, protože jsme si poměřovali prsa jako to Š. dělela (chtěla dělat?) už v páté třídě.
Me: Tak sakra, Spetra ti může říkat Silvo?
Š: No nemělo by se to dělat.
Kinseyho šála. Čím víckrát si ji obmotáš kolem krku, tím víc jsi gay.
Doufám, že naše tru gay agenda nebyla na Š. už moc. Přeci jenom jsou to ale Colours of Ostrava.
Mám hrozný strach, že všichni půjdou po Cure domů a nebude žádná párty, tak jim v kroužku šeptám do ucha, že dneska nikdo nepůjde spát.
Nemohli jsme se rozhodnout, na jaký jít koncert, a tak jsme skončili v Radegast pubu a užívali si, že máme pivo ve skle.
Š. dává "lesbický sex" do uvozovek.
Když nás vyhodí z hospody, konečně se s Š. dostáváme na tanečky v kleci, kam chtěla celý týden.
SP. nám za poslední peníze kupuje náhodné panáky. Kombinace všech alkoholů příliš připomíná teenagehood.
Strašně pomalu se ploužíme z areálu a zdržujeme se doslova kvůli tomu, že se všichni chtěli podívat na hromadu sraček.
Použila jsem slovo "dušovat," Š. si hnedka zula boty, prohlásila, že je Dušek a dělala šňůry uprostřed silnice.
L. a SP. zachránily náhodnému člověku život.
SP. dělá dramatická gesta, až jí z toho křuplo někde v lokti a teď sténá bolestí. L. se ji celou cestu snaží napravit a já SP. zakazuju, aby jí to bylo příjemné.
SP. se několikrát tak hrozně smál, až z toho spadnul na zem. Asi 300 metrů od areálu nám všem kupuje pivo v plechu na benzínce.
Jdeme čtyřicet let do centra a mezitím začíná svítat.
Doploužili jsme se do Lesa, kde následovaly další piva a kontušovka. Ztrácím všechny souvislosti.
Věty do korpusu:
Všichni mají ruku v mém duhovém klíně.
Děkuji vám za přítomnost.
L. nedokáže příjmout, že je M. pořád svěží. Dokonce i v pět ráno v Lese po čtyřech dnech na CoO.
Domů ráno jak největší smetí.
Spím nějaké tři hodiny, which feels like 5 seconds. Trochu jsem si zdřímla a napsala článek. V hlavě mi hučelo, ještě opilá jsem se jenom úporně soustředila na to, abych alespoň tvořila smysluplné věty.
U Š. v obýváku si všichni nahlas čtou můj článek a dávají mi za něho bídu. Ani se nedivím, že ho Š. prostě našla.
Měly bychom si ještě zdřímnout, beru do ruky telefon a chystám se nastavit budík. Telefon mi píše: S. posílá 30 fotek. Při jejich prohlížení jsme se natolik probraly smíchem, že jsme se rozhodly jet radši domů.
Jedem domů s chuchvalcem neonových střapečků na klíně.
Also I'm super surprised I didn't experience any anxiety. What is this magic? My favourite people might have created such a safe place that there was no space left for it. <3
Dávám si misi najít stánek se ciderem a všem ho koupit, abych se probrala.
Jdu hledat K&F na koncert Berta & Friends. Prostor před pódiem, už je zaplněný, tak to vzdávám a užívám si me time, Slunce a tanečky na elektro hudbu z budoucnosti. Frontman má na sobě růžový kostýmek o obří placatý růžový klobouk. OK.
Potkávám M. a vychutnáváme si spolu festivalové štěstí.
Frontman ještě dvakrát mění obleček. Jednou přichází v černém overalu se zlatým, třpytivým vyšíváním a po druhé jako kapitán s plyšovou rybou.
Před koncem se přesouváme na Amber Run - Britské indie nádhery. Další piva a plutí v davu i s L. a B.
Pak nás M. vede na hidden stage, která není uvedená nikde na programu ani na mapce. Musí se do dřevěných dvířek a přes písečnou pláž. Po levé straně je v kleci hejno medúz a před námi obrovský mořský koník. V betonovém hangáru před stagí, kde to vypadá jako v největším doupěti potkáváme našeho dvorního tatéra, který nás rovnou zve na pivo.
Na písčité mýtince setkání s F. už ani nevím po jak dlouhé době. Je celá nějaká drobnější a přibyla jí kupa tetování. Kryštůfek zestárl, which is difficult to hear.
Říkáme si, že je moře času, tak se ještě před Cure povalujem u jiné stage na polské ska - Mesajah a koukáme po hezkých polských holkách.
Chtěla jsem si rychle doběhnout na záchod, abych o nic nepřišla a nezmeškala přesun na hlavní stage a ve spěchu jsem se třískla do nohy o nějakou železnou tyč, po čemž mi zůstala modřina ještě tři týdny na to.
Několik vět do korpusu:
Nakonec jsme málem nestihly Cure, protože jsme si poměřovali prsa jako to Š. dělela (chtěla dělat?) už v páté třídě.
Me: Tak sakra, Spetra ti může říkat Silvo?
Š: No nemělo by se to dělat.
Kinseyho šála. Čím víckrát si ji obmotáš kolem krku, tím víc jsi gay.
Doufám, že naše tru gay agenda nebyla na Š. už moc. Přeci jenom jsou to ale Colours of Ostrava.
Mám hrozný strach, že všichni půjdou po Cure domů a nebude žádná párty, tak jim v kroužku šeptám do ucha, že dneska nikdo nepůjde spát.
Nemohli jsme se rozhodnout, na jaký jít koncert, a tak jsme skončili v Radegast pubu a užívali si, že máme pivo ve skle.
Š. dává "lesbický sex" do uvozovek.
Když nás vyhodí z hospody, konečně se s Š. dostáváme na tanečky v kleci, kam chtěla celý týden.
SP. nám za poslední peníze kupuje náhodné panáky. Kombinace všech alkoholů příliš připomíná teenagehood.
Strašně pomalu se ploužíme z areálu a zdržujeme se doslova kvůli tomu, že se všichni chtěli podívat na hromadu sraček.
Použila jsem slovo "dušovat," Š. si hnedka zula boty, prohlásila, že je Dušek a dělala šňůry uprostřed silnice.
L. a SP. zachránily náhodnému člověku život.
SP. dělá dramatická gesta, až jí z toho křuplo někde v lokti a teď sténá bolestí. L. se ji celou cestu snaží napravit a já SP. zakazuju, aby jí to bylo příjemné.
SP. se několikrát tak hrozně smál, až z toho spadnul na zem. Asi 300 metrů od areálu nám všem kupuje pivo v plechu na benzínce.
Jdeme čtyřicet let do centra a mezitím začíná svítat.
Doploužili jsme se do Lesa, kde následovaly další piva a kontušovka. Ztrácím všechny souvislosti.
Věty do korpusu:
Všichni mají ruku v mém duhovém klíně.
Děkuji vám za přítomnost.
L. nedokáže příjmout, že je M. pořád svěží. Dokonce i v pět ráno v Lese po čtyřech dnech na CoO.
Domů ráno jak největší smetí.
Spím nějaké tři hodiny, which feels like 5 seconds. Trochu jsem si zdřímla a napsala článek. V hlavě mi hučelo, ještě opilá jsem se jenom úporně soustředila na to, abych alespoň tvořila smysluplné věty.
U Š. v obýváku si všichni nahlas čtou můj článek a dávají mi za něho bídu. Ani se nedivím, že ho Š. prostě našla.
Měly bychom si ještě zdřímnout, beru do ruky telefon a chystám se nastavit budík. Telefon mi píše: S. posílá 30 fotek. Při jejich prohlížení jsme se natolik probraly smíchem, že jsme se rozhodly jet radši domů.
Jedem domů s chuchvalcem neonových střapečků na klíně.
Also I'm super surprised I didn't experience any anxiety. What is this magic? My favourite people might have created such a safe place that there was no space left for it. <3
pondělí 26. srpna 2019
Colours 2019 - day 3
Po cestě do areálu oblíknout pláštěnky a mít ji na sobě je jako být v nejútulnějším safe place na světě a zároveň vypadat jak magor.
Na besedu s Muchou, protože už ne-mů-žem. V první řadě na zemi s pivem na klíně. Hodina absurdit.
Po cestě na stage jsme vyhrály žlutou festivalou dečku lovením balónků z útrob obří dřevěné kachny. Why not.
Nahko a jeho medicínka pro lidi. Porce kvalitní poezie a nejvyšší skoky na pódiu.
Rozvalené na dečce posloucháme Sons of Kemet, dřímáme, umíráme na únavu a dáváme si life-saving coffee. Začínám být hrozně nervózní, že se nedostanu dopředu na Lewise Capaldiho, tak běžím napřed a hledám Š. v davu.
Š. prohlašuje památnou větu, že mě ještě nikdy neviděla tolik nervózní. Asi zapomněla na společné tři roky na japonštině.
Začíná pršet, lezem do pláštěnek. Lewis Capaldi zpívá svým nádherným tnoucím hlasem bolavé depresivní písničky a mezi nima vypráví nesmysly skotskou angličtinou. Běhá kolem zbytku kapely, za chvilku už nemůže a zakazuje nám o celé téhle záležitosti komukoliv vyprávět.
Přesouváme se s Š. na hlavní stage a potkáváme M. na drogách, která se chová úplně stejně jako normální M.
Years & Years nám hrajou jako background music a my chvilku hledáme ztraceného SP. v davu a pak to vzdáváme, sedíme u velké červené koule a řešíme život. Probíráme, že everyone is gay, včetně Alexandra, který právě zpívá.
Sbíráme zbytek party a jdem se kolektivně vyčůrat, abysme nemuseli během Shaka Ponk.
Cestou se ještě zasekáváme na Sam Kelly & The Lost Boys, protože nás dál nepustila jejich hudba.
Při čekání na další koncert SP. kritizuje naše life choices.
Pak už konečně Shaka Ponk opičí šílenství s nejvíc hot Samahou.
Rychlé loučení s D. na bůhvijak dlouho.
Protože Shaka Ponk byl největší nářez, L. rozhodla, že to chce panáka. Chtěli jsme se stavit jen na jednoho. ale to nikdy nefunguje. Becherovka je sice hnusná, za to mají ale nejlepší bar s nejměkčím trávníčkem.
SP. je pro každou srandu a přijímá všecky píčoviny, co děláme, a ještě se k nám přidává. Nikdy nechci vidět ty inkriminující fotky a videa, které toho večera pořídil.
Nakonec zůstáváme asi do 3? 4? ráno dokud nás nevyhodí a Š. se SP. jdou někam pěšky do centra na ranní autobus.
Věta do korpusu: Myslíš, že tě zítra nebude bolet tělo, když jsi dneska předstírala, že jsi býk?
Na besedu s Muchou, protože už ne-mů-žem. V první řadě na zemi s pivem na klíně. Hodina absurdit.
Po cestě na stage jsme vyhrály žlutou festivalou dečku lovením balónků z útrob obří dřevěné kachny. Why not.
Nahko a jeho medicínka pro lidi. Porce kvalitní poezie a nejvyšší skoky na pódiu.
Rozvalené na dečce posloucháme Sons of Kemet, dřímáme, umíráme na únavu a dáváme si life-saving coffee. Začínám být hrozně nervózní, že se nedostanu dopředu na Lewise Capaldiho, tak běžím napřed a hledám Š. v davu.
Š. prohlašuje památnou větu, že mě ještě nikdy neviděla tolik nervózní. Asi zapomněla na společné tři roky na japonštině.
Začíná pršet, lezem do pláštěnek. Lewis Capaldi zpívá svým nádherným tnoucím hlasem bolavé depresivní písničky a mezi nima vypráví nesmysly skotskou angličtinou. Běhá kolem zbytku kapely, za chvilku už nemůže a zakazuje nám o celé téhle záležitosti komukoliv vyprávět.
Přesouváme se s Š. na hlavní stage a potkáváme M. na drogách, která se chová úplně stejně jako normální M.
Years & Years nám hrajou jako background music a my chvilku hledáme ztraceného SP. v davu a pak to vzdáváme, sedíme u velké červené koule a řešíme život. Probíráme, že everyone is gay, včetně Alexandra, který právě zpívá.
Sbíráme zbytek party a jdem se kolektivně vyčůrat, abysme nemuseli během Shaka Ponk.
Cestou se ještě zasekáváme na Sam Kelly & The Lost Boys, protože nás dál nepustila jejich hudba.
Při čekání na další koncert SP. kritizuje naše life choices.
Pak už konečně Shaka Ponk opičí šílenství s nejvíc hot Samahou.
Rychlé loučení s D. na bůhvijak dlouho.
Protože Shaka Ponk byl největší nářez, L. rozhodla, že to chce panáka. Chtěli jsme se stavit jen na jednoho. ale to nikdy nefunguje. Becherovka je sice hnusná, za to mají ale nejlepší bar s nejměkčím trávníčkem.
SP. je pro každou srandu a přijímá všecky píčoviny, co děláme, a ještě se k nám přidává. Nikdy nechci vidět ty inkriminující fotky a videa, které toho večera pořídil.
Nakonec zůstáváme asi do 3? 4? ráno dokud nás nevyhodí a Š. se SP. jdou někam pěšky do centra na ranní autobus.
Věta do korpusu: Myslíš, že tě zítra nebude bolet tělo, když jsi dneska předstírala, že jsi býk?
středa 7. srpna 2019
Colours 2019 - day 2
Opal Ocean na doporučení E. a M. Sedíme v prázdném areálu nad ciderem a posloucháme kytarové šílenství. Nezvládám slunce tak do stínu pod strom válet se v trávě.
Přesun na Kofola stage na Křováky, kterým dělá basáka K. brácha. Ultimátní throwback do doby, kdy mi bylo patnáct a pogovali jsme s Krypl Týmem v Sokolíku tak dlouho, dokud nebyla narušena statika celé budovy a koncerty tam zakázali. Taky všechny Sweetsen festy a teenagehood ve Frýdku. Křovácký digeridoo punk.
Před koncem na vedlejší stage chytit místo u pódia na Lolu Marsh. Konečně pořádné rozbušení srdce a festivalový trans. Izraelský indie pop z Tel Avivu a jejich krásná zpěvačka Yael ve slunečních brýlích a mašlí ve vlasech. Střídá kytaru, ukulele a tamburínu. Všichni pískají a tancujou.
Naprosto uspokojené, naše duše nakrmené, skrz neonové plastové střapečky zpátky na hlavní stage číhat na Toma Walkera. I když už jsem to předem vzdala, zázrakem nacházíme 変な skupinku díky balonkům, protože nás L. dostala skrz dav na úplně opačnou stranu pódia.
Š. říká, že Tom je medvídek, which is completely true. Na konci slzím, když před Leave a light on propaguje Člověka v tísni, i když to česky neumí vyslovit.
Chillujem pod velkým deštníkem a vyměňujem si dojmy. D. nám popisuje konec koncertu Bena Cristovalo, jak mu říká, a čekáme na Rag'n'Bones mana, jak mu říká L. Najednou kolem nás projde Yael z Lola Marsh a já, L. a SP. kolektivně vzdycháme nad tím, jak je krásná. SP. se nám směje, obklopen lesbami.
Probíráme náhodné novinky a updaty v našich životech.
Koncert Rag'n'Bone mana rozhodně jako jeden z highlightů celého festivalu. Celý dojatý nám popisuje, že je to jeho první festivalové vystoupení a rozhodně nečekal takové přijetí a množství lidí. Později sundává sluneční brýle, bojuje se slzami, hledá slova, nenachází a povídá, že už nebude po zbytek koncertu radši ani nic říkat jenom se usmívat.
S Š. vzdycháme nad krásnýma černoškama s božím hlasem, které mu dělají background voices. Největší párty zakončená tím, že Rag'n'Bone man přešel ze svého typického gospelového, powerful projevu do nejvíc badass rapu.
Also má na sobě černožlutě pruhavanou mikinu a vypadá jako giant bumblebee.
Jdeme se hromadně najíst, což je vždycky akce tak na hodinu až dvě.
Stojíme asi tři různé fronty, abychom se dostaly k Faency fries. SP. celou situaci shrnuje jako: "Life is život", což je celkem výstižné. L. splácí moje pivní dluhy. Sedíme na obrubníku a nemůžem.
Jdem vyzvednou gintonic do LC. Někdo ze staffu na to zapomněl a celý den se drinky míchaly a prodávaly v poměru gin + gin & tonic, který byl namíchaný ve flašce od tonicu. Beautiful chaos a pravděpodobně mile překvapení zákazníci.
Drunk D. a SP jdou na Kryštofy. Zbytek skupinky je hejtí z politických a dalších důvodů, takže se koncertu vyhýbáme obloukem a stěhujem se na 47 duší.
Nakumulovala se nám šílená nálada, tancujem po cestě ke glou stagi na Eye of the tiger mezi lidma. Š. je obzvláště šílená a rozhodne se proběhnout neonovými střapečky, i když v protisměru proudí lidi.
SP. všechno přijímá. Povídám, že jdeme tancovat na umělý trávníček a on jenom kývne a následuje nás. Tenhle trávník není tolik heboučký jako ten u Becherovky, but it'll do.
Blbneme na houpačkách a zjišťujem, jak správně používat cedník.
Všichni jsme mrtvoly a já jsem napůl pro jít spát, i když ostatní chtějí pokračovat do Lesa.
L. mě ale naštěstí zvládla přemluvit na poslední koncert - Dakh Daughters v Gongu. Nějak to složitě obcházíme a potkáváme uvnitř SP. a Š., kteří nakonec dorazili ještě dřív než my. V chaosu čůrání a nedorozumění se sobě ztrácíme.
Dakh Daughters jsou ukrajinský freak cabaret. Skupina holek, které umí hrát na nejrůznější hudební nástroje, všechny mají neskutečný hlas, některé zpívají a některé rapujou tklivé, tnoucí a děsivé texty v ukrajinštině, angličtině nebo francouzštině. Absolutní démonství a šílenství.
Nakonec na nás mluví ukrajinsky a všichni rozumí, protože Slované sobě. Mávají ukrajisnkou vlajkou a mluví o hrůzách na Krymu. Tancujeme, standing ovation, tleskáme, křičíme, pláčem.
Topím se v emocích a v rauši se plavím dolů po schodech. Na židličkách na nás čeká celá 変な skupinka + v davu objevujem i M. Dvě ráno, únava a opilost všechno stupňuje.
Do hořícího Jacka na drink a ještě docela příčetně domů kolem druhé? třetí? ráno.
Přesun na Kofola stage na Křováky, kterým dělá basáka K. brácha. Ultimátní throwback do doby, kdy mi bylo patnáct a pogovali jsme s Krypl Týmem v Sokolíku tak dlouho, dokud nebyla narušena statika celé budovy a koncerty tam zakázali. Taky všechny Sweetsen festy a teenagehood ve Frýdku. Křovácký digeridoo punk.
Před koncem na vedlejší stage chytit místo u pódia na Lolu Marsh. Konečně pořádné rozbušení srdce a festivalový trans. Izraelský indie pop z Tel Avivu a jejich krásná zpěvačka Yael ve slunečních brýlích a mašlí ve vlasech. Střídá kytaru, ukulele a tamburínu. Všichni pískají a tancujou.
Naprosto uspokojené, naše duše nakrmené, skrz neonové plastové střapečky zpátky na hlavní stage číhat na Toma Walkera. I když už jsem to předem vzdala, zázrakem nacházíme 変な skupinku díky balonkům, protože nás L. dostala skrz dav na úplně opačnou stranu pódia.
Š. říká, že Tom je medvídek, which is completely true. Na konci slzím, když před Leave a light on propaguje Člověka v tísni, i když to česky neumí vyslovit.
Chillujem pod velkým deštníkem a vyměňujem si dojmy. D. nám popisuje konec koncertu Bena Cristovalo, jak mu říká, a čekáme na Rag'n'Bones mana, jak mu říká L. Najednou kolem nás projde Yael z Lola Marsh a já, L. a SP. kolektivně vzdycháme nad tím, jak je krásná. SP. se nám směje, obklopen lesbami.
Probíráme náhodné novinky a updaty v našich životech.
Koncert Rag'n'Bone mana rozhodně jako jeden z highlightů celého festivalu. Celý dojatý nám popisuje, že je to jeho první festivalové vystoupení a rozhodně nečekal takové přijetí a množství lidí. Později sundává sluneční brýle, bojuje se slzami, hledá slova, nenachází a povídá, že už nebude po zbytek koncertu radši ani nic říkat jenom se usmívat.
S Š. vzdycháme nad krásnýma černoškama s božím hlasem, které mu dělají background voices. Největší párty zakončená tím, že Rag'n'Bone man přešel ze svého typického gospelového, powerful projevu do nejvíc badass rapu.
Also má na sobě černožlutě pruhavanou mikinu a vypadá jako giant bumblebee.
Jdeme se hromadně najíst, což je vždycky akce tak na hodinu až dvě.
Stojíme asi tři různé fronty, abychom se dostaly k Faency fries. SP. celou situaci shrnuje jako: "Life is život", což je celkem výstižné. L. splácí moje pivní dluhy. Sedíme na obrubníku a nemůžem.
Jdem vyzvednou gintonic do LC. Někdo ze staffu na to zapomněl a celý den se drinky míchaly a prodávaly v poměru gin + gin & tonic, který byl namíchaný ve flašce od tonicu. Beautiful chaos a pravděpodobně mile překvapení zákazníci.
Drunk D. a SP jdou na Kryštofy. Zbytek skupinky je hejtí z politických a dalších důvodů, takže se koncertu vyhýbáme obloukem a stěhujem se na 47 duší.
Nakumulovala se nám šílená nálada, tancujem po cestě ke glou stagi na Eye of the tiger mezi lidma. Š. je obzvláště šílená a rozhodne se proběhnout neonovými střapečky, i když v protisměru proudí lidi.
SP. všechno přijímá. Povídám, že jdeme tancovat na umělý trávníček a on jenom kývne a následuje nás. Tenhle trávník není tolik heboučký jako ten u Becherovky, but it'll do.
Blbneme na houpačkách a zjišťujem, jak správně používat cedník.
Všichni jsme mrtvoly a já jsem napůl pro jít spát, i když ostatní chtějí pokračovat do Lesa.
L. mě ale naštěstí zvládla přemluvit na poslední koncert - Dakh Daughters v Gongu. Nějak to složitě obcházíme a potkáváme uvnitř SP. a Š., kteří nakonec dorazili ještě dřív než my. V chaosu čůrání a nedorozumění se sobě ztrácíme.
Dakh Daughters jsou ukrajinský freak cabaret. Skupina holek, které umí hrát na nejrůznější hudební nástroje, všechny mají neskutečný hlas, některé zpívají a některé rapujou tklivé, tnoucí a děsivé texty v ukrajinštině, angličtině nebo francouzštině. Absolutní démonství a šílenství.
Nakonec na nás mluví ukrajinsky a všichni rozumí, protože Slované sobě. Mávají ukrajisnkou vlajkou a mluví o hrůzách na Krymu. Tancujeme, standing ovation, tleskáme, křičíme, pláčem.
Topím se v emocích a v rauši se plavím dolů po schodech. Na židličkách na nás čeká celá 変な skupinka + v davu objevujem i M. Dvě ráno, únava a opilost všechno stupňuje.
Do hořícího Jacka na drink a ještě docela příčetně domů kolem druhé? třetí? ráno.
sobota 3. srpna 2019
Colours 2019 - day 1
I was two hours late for a meet up with people I'd tried to impress once. This is just a demonstration of how much I don't give a fuck these days.
What I did today: applied for uni (long shot), saved a bee and got inked again.
When M. was leaving for the US, I was afraid that everything will be completely different, when he comes back. After some time, I got scared that everything will be exactly the same, when he comes back. Now he's back 9 months earlier and we are somewhere in the middle.
Nejmilejší reunionky - Whatever partička u A. na balkóně. M. je zpátky z US se svým bolavým kotníkem a A. je zpátky z návštěvy Brazílie, kde byla na dva týdny asi po třech letech, protože na dýl by to s rodinou nezvládla. Říká Zlínu home sweet home <3
Pijem brazilské pivo a jíme americké mňamky.
A. is in charge of our three people group - older camper leaders and she is the best boss I've ever had. Everything is planned and organized.
CoO - day 1
Máme s J. quality sister time. L. si omylem sbalila moji vstupenku, JJ nemají doma toner do tiskárny, takže spěcháme do města. Po cestě si sdělujeme novinky z našich životů. Vůbec nekontrolujeme čas a až na místě zjišťujem, že v tiskárně zavírají za tři minuty. Tramvají na hlavák to avoid crowds a na společný oběd. Píšu na Název a začínám tušit, že najít se v areálu bude možná trochu nadlidský úkol. Potkáváme první přiopilé, festivalové shiny happy people, kteří zmateně hledají tramvajové zastávky.
Napůl jdu a napůl běžím do areálu, 'cause I can't wait to see everyone. Š. ujel autobus, protože je tak malá, že ji řidič neviděl na zastávce. Nacházím Kupečka, F. a Sp. v davu mezi zvukaři a sledujem zahajovací ceremoniál. Nezvládám zpracovávat dojmy. There were some confetti I guess. Pak hledáme ostatní, ale každá skupinka čeká u jiné břízy. I když D. psala, že čekají u jediné osamělé břízy, později jsme zjistili, že v celém areálu rostou nejspíš jenom břízy. Všude.
Šťastné reunionky. Je nemožné se efektivně přesunovat z místa na místo s opilými lesbami (jak říkají D.+Sp. Š. a Sp.) K. s F. to po chvilce vzdávají a opouštějí nás na zbytek festivalu. (Nedivím se jim.)
Letní festival, hudbička, pivo a láska.
Náhodně nás u břízy našla i M., když hledala někoho jiného, a představila nás svým kamarádům jako "lidi."
Na koncert MØ už doráží i L., která se na ni hrozně těšila. Pro mě je to stejná nuda jako před pěti lety. Tehdy jsem z koncertu odešla a vyměnila ho za spánek. D. nás našla v davu, ale naopak ztratila ostatní.
Zlínské lesby jsme objevily v Becherovka baru s nejpříjemnějším umělým trávníčkem.
Chvilku sedíme se Sp. a Š. v trávě a D. a Sp. se hádají pár metrů před námi. Přijímáme to a řešíme život.
Už nemám sílu všechny hledat, tak si na koncert Florence + The Machine volím M. a L.
Florence je éterická bytost a víla a tancuje bosky po pódiu jako v lese na mýtince.
She says to hug everyone around us and tell them, that we love them. Objímáme se a líbáme se a šíříme lásku.
Někdo háže na pódium duhovou vlajku, Florence ji bere, běhá s ní po rampě a říká that we are one and not afraid. Směju se a pláču. Jsou to krásy, ale ještě nejsem v té správné festivalové náladě tbh.
F + M koncert končí o půlnoci a pak už se v areálu nic neděje. Příčetně jdeme s L. domů už někdy kolem jedné. J. nám na bytě nechala rozsvícená světýlka, abychom se bezpečně uložily do postele (na gauč/zem).
What I did today: applied for uni (long shot), saved a bee and got inked again.
When M. was leaving for the US, I was afraid that everything will be completely different, when he comes back. After some time, I got scared that everything will be exactly the same, when he comes back. Now he's back 9 months earlier and we are somewhere in the middle.
Nejmilejší reunionky - Whatever partička u A. na balkóně. M. je zpátky z US se svým bolavým kotníkem a A. je zpátky z návštěvy Brazílie, kde byla na dva týdny asi po třech letech, protože na dýl by to s rodinou nezvládla. Říká Zlínu home sweet home <3
Pijem brazilské pivo a jíme americké mňamky.
A. is in charge of our three people group - older camper leaders and she is the best boss I've ever had. Everything is planned and organized.
CoO - day 1
Máme s J. quality sister time. L. si omylem sbalila moji vstupenku, JJ nemají doma toner do tiskárny, takže spěcháme do města. Po cestě si sdělujeme novinky z našich životů. Vůbec nekontrolujeme čas a až na místě zjišťujem, že v tiskárně zavírají za tři minuty. Tramvají na hlavák to avoid crowds a na společný oběd. Píšu na Název a začínám tušit, že najít se v areálu bude možná trochu nadlidský úkol. Potkáváme první přiopilé, festivalové shiny happy people, kteří zmateně hledají tramvajové zastávky.
Napůl jdu a napůl běžím do areálu, 'cause I can't wait to see everyone. Š. ujel autobus, protože je tak malá, že ji řidič neviděl na zastávce. Nacházím Kupečka, F. a Sp. v davu mezi zvukaři a sledujem zahajovací ceremoniál. Nezvládám zpracovávat dojmy. There were some confetti I guess. Pak hledáme ostatní, ale každá skupinka čeká u jiné břízy. I když D. psala, že čekají u jediné osamělé břízy, později jsme zjistili, že v celém areálu rostou nejspíš jenom břízy. Všude.
Šťastné reunionky. Je nemožné se efektivně přesunovat z místa na místo s opilými lesbami (jak říkají D.+Sp. Š. a Sp.) K. s F. to po chvilce vzdávají a opouštějí nás na zbytek festivalu. (Nedivím se jim.)
Letní festival, hudbička, pivo a láska.
Náhodně nás u břízy našla i M., když hledala někoho jiného, a představila nás svým kamarádům jako "lidi."
Na koncert MØ už doráží i L., která se na ni hrozně těšila. Pro mě je to stejná nuda jako před pěti lety. Tehdy jsem z koncertu odešla a vyměnila ho za spánek. D. nás našla v davu, ale naopak ztratila ostatní.
Zlínské lesby jsme objevily v Becherovka baru s nejpříjemnějším umělým trávníčkem.
Chvilku sedíme se Sp. a Š. v trávě a D. a Sp. se hádají pár metrů před námi. Přijímáme to a řešíme život.
Už nemám sílu všechny hledat, tak si na koncert Florence + The Machine volím M. a L.
Florence je éterická bytost a víla a tancuje bosky po pódiu jako v lese na mýtince.
She says to hug everyone around us and tell them, that we love them. Objímáme se a líbáme se a šíříme lásku.
Někdo háže na pódium duhovou vlajku, Florence ji bere, běhá s ní po rampě a říká that we are one and not afraid. Směju se a pláču. Jsou to krásy, ale ještě nejsem v té správné festivalové náladě tbh.
F + M koncert končí o půlnoci a pak už se v areálu nic neděje. Příčetně jdeme s L. domů už někdy kolem jedné. J. nám na bytě nechala rozsvícená světýlka, abychom se bezpečně uložily do postele (na gauč/zem).
pátek 2. srpna 2019
Unexpected holiday in Crete / Day 5, 6 & 7
Day 5 - Vai beach with banana trees 🌴
Další skupinový road trip na pláž Vai na východním pobřeží, tentokrát D. za volantem. Hned za pláží se prostírá banánová plantáž. Z. je nadšená z palem, které ji ladí se šatama.
Po cestě zpátky se stavujeme do stánku, kde nám starší paní nadšeně popisuje pěstování banánů a dalšího tropického ovoce. Odvážíme si trs baby banánků a papájové marmelády, která chutná jako božská mana.
Potkáváme skupinu koz, která nám okamžitě obklíčila auto. Uplácíme je banánovýma šlupkama, aby nás pustily dál.
Stavujeme se na pláž, na které jsem zahlédla ceduli s želvama. Z. trvá na tom, že musíme nějaké najít. Chvilku se čachtáme v mělké teplé vodě. D. je princezna, takže dovnitř leze jen po kotníky.
Day 6 - Señor šťastný u lodí ~ 🛳
Protože už jsme bez auta, vyrážíme pěšky na cestu, která by měla trvat zhruba tři čtvrtě hodiny, abychom se vyhnuly turistům a plážím, přeplněným lehátky.
Po vyčerpaném šplhaní do kopce a z kopce, na které jsem si chytře vzala boty do vody, stavíme na Coffee Islandu - decent beach, ale koncentrace dětí je příliš vysoká a kousek od břehu je navíc moře plné řas. Pokračuju v teď už mokrých botách do vody - #brilliantidea. Nohy mi mučí mořská voda a drobounké kamínky.
Zahýbáme na krásně upravenou cestičku lemovanou květinami ve stínu stromů. Po útesech se dostáváme, až na private beach. Říkáme si, že ji určitě za chvíli projdem a vylezeme na druhé straně. Když pořád nekončila ani po patnácti minutách, začaly jsme se už cítit dost nepříjemně a zamířily směrem vzhůru za vidinou veřejné cesty. Míjely nás golfové vozítka se staffem v uniformách. My - mokré smetí s oblečením od soli. Pocit nepatřičnosti level bambilion.
Až nahoře jsme viděly přepychový pětihvězdičkový hotel, který byl centrem celého areálu.
Když už jsme byly skoro venku, čekalo na nás další nemilé překvapení. Více než dvoumetrová brána, která vedla na cestu byla zajištěná řetězem. Nezbývalo nic jiného než ji přelézt. :)
Ještě kus a konečně jsme došly na normální pláž. Ani zdaleka nebyla tak krásná, jak ji popisovali, všude plno chaluh, nikde ani stánek se zmrzlinou.
Nedalo se nic dělat, okoupaly jsme se a za chvilku musely vyrazit zase zpátky.
Nakonec jsme zakotvily v krásné zátoce, kolem které jsme už jednou prošly. Bylo tam jen pár lidí, průzračná voda bez řas, písečná pláž, dělali tam kávu a drinky, dalo se tam objednat jídlo a nakonec přijely i výletní lodě s hudbičkou. Paradise. Fuck my life, kdybysme tam zůstlay rovnou, ušetřily bysme si asi hodinovou cestu pěšky v přímém slunci.
Day 7 - Saying goodbye to the sea 🌊
Na poslední den jsme vzaly do naší snové zátoky D & Z. Z. jako vrchní fotograf nám udělala několik výtek s výhledem na moře.
Dopřály jsme si luxus lehátek stíněných slunečníkem.
Za skoro poslední peníze jsem si koupila prázdninové čtení na celodenní válení jako správný dovolenkář.
Dlouhé rozhovory o životě se Z. v moři. Absurdity. Hrála nám k tomu výletní loď. Hmatatelné štěstí.
Zjištění, že jeden celý den u moře je pro mě naprosto dostačující.
Další skupinový road trip na pláž Vai na východním pobřeží, tentokrát D. za volantem. Hned za pláží se prostírá banánová plantáž. Z. je nadšená z palem, které ji ladí se šatama.
Po cestě zpátky se stavujeme do stánku, kde nám starší paní nadšeně popisuje pěstování banánů a dalšího tropického ovoce. Odvážíme si trs baby banánků a papájové marmelády, která chutná jako božská mana.
Potkáváme skupinu koz, která nám okamžitě obklíčila auto. Uplácíme je banánovýma šlupkama, aby nás pustily dál.
Stavujeme se na pláž, na které jsem zahlédla ceduli s želvama. Z. trvá na tom, že musíme nějaké najít. Chvilku se čachtáme v mělké teplé vodě. D. je princezna, takže dovnitř leze jen po kotníky.
Day 6 - Señor šťastný u lodí ~ 🛳
Protože už jsme bez auta, vyrážíme pěšky na cestu, která by měla trvat zhruba tři čtvrtě hodiny, abychom se vyhnuly turistům a plážím, přeplněným lehátky.
Po vyčerpaném šplhaní do kopce a z kopce, na které jsem si chytře vzala boty do vody, stavíme na Coffee Islandu - decent beach, ale koncentrace dětí je příliš vysoká a kousek od břehu je navíc moře plné řas. Pokračuju v teď už mokrých botách do vody - #brilliantidea. Nohy mi mučí mořská voda a drobounké kamínky.
Zahýbáme na krásně upravenou cestičku lemovanou květinami ve stínu stromů. Po útesech se dostáváme, až na private beach. Říkáme si, že ji určitě za chvíli projdem a vylezeme na druhé straně. Když pořád nekončila ani po patnácti minutách, začaly jsme se už cítit dost nepříjemně a zamířily směrem vzhůru za vidinou veřejné cesty. Míjely nás golfové vozítka se staffem v uniformách. My - mokré smetí s oblečením od soli. Pocit nepatřičnosti level bambilion.
Až nahoře jsme viděly přepychový pětihvězdičkový hotel, který byl centrem celého areálu.
Když už jsme byly skoro venku, čekalo na nás další nemilé překvapení. Více než dvoumetrová brána, která vedla na cestu byla zajištěná řetězem. Nezbývalo nic jiného než ji přelézt. :)
Ještě kus a konečně jsme došly na normální pláž. Ani zdaleka nebyla tak krásná, jak ji popisovali, všude plno chaluh, nikde ani stánek se zmrzlinou.
Nedalo se nic dělat, okoupaly jsme se a za chvilku musely vyrazit zase zpátky.
Nakonec jsme zakotvily v krásné zátoce, kolem které jsme už jednou prošly. Bylo tam jen pár lidí, průzračná voda bez řas, písečná pláž, dělali tam kávu a drinky, dalo se tam objednat jídlo a nakonec přijely i výletní lodě s hudbičkou. Paradise. Fuck my life, kdybysme tam zůstlay rovnou, ušetřily bysme si asi hodinovou cestu pěšky v přímém slunci.
Day 7 - Saying goodbye to the sea 🌊
Na poslední den jsme vzaly do naší snové zátoky D & Z. Z. jako vrchní fotograf nám udělala několik výtek s výhledem na moře.
Dopřály jsme si luxus lehátek stíněných slunečníkem.
Za skoro poslední peníze jsem si koupila prázdninové čtení na celodenní válení jako správný dovolenkář.
Dlouhé rozhovory o životě se Z. v moři. Absurdity. Hrála nám k tomu výletní loď. Hmatatelné štěstí.
Zjištění, že jeden celý den u moře je pro mě naprosto dostačující.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)